lláááásečka z hor
DOVOLENÁ V TATRÁCH
"Kláro, pospěš si trochu, táhneš se jak slimák," huláká na mě mamka z auta
. No jo, cestovní horečka vrcholí a drazí rodičové začínají být čím dál tím
nervóznější. Přesto mě nikdo nedonutí, abych první den prázdnin, nota bene
v sedm ráno, vyvíjela zvýšenou tělesnou aktivitu. Jen si nahodím batoh na záda
a igelitku přehodím z levé ruky do pravé, nicméně tempo nezvýším, čímž mámu
ještě víc vytočím.
v klidu dojdu k "Punťovi", jak říkáme našemu červenému vozítku, a na hromadu věcí
uložených v zavazadlovém prostoru auta přihodím ještě svůj ruksak.
dopředu si vezmu jen časopis a knížku, kterou si hodlám zpříjemňovat cestu do Tater. Ach jo, kdyby s náma jela Markéta, to by bylo hned něco jiného. Jenže moje nejlepší kánoška
musí zrovna v době, kdy si máme jet užívat prázdnin na slovensko dostat chřipajznu
. To je vášně k vzteku.
"Tak co, můžu zavřít kufr?" zeptá se táta a aniž by čekal na odpověď,
ozve se bouchnutí a následovně už startuje motor. Místo na výpadovku směřující
k nájezdu na dálnici, kde máme vyzvednout Kadeřábkovy. hana je totiž bývalá
spolužačka mojí mámy a naši se s jejich rodinkou domluvili, že letos vyrazí na dovču
společně.
"ahój," vítá se mamča s tetou Hankou a radostně se obejmou, jako by se neviděly
asi sto let. Přitom u nic byli naši na návštěvě předevčírem, aby ještě společně
naplánovali poslední detaily týkající se cesty. Já jen letmo zamávám na Helču
a Matěje, děti Kadeřábkových. Jsou docels fajn, ale přece jen bych byla radši,
kdybych příštích čtrnáct dní strávila s Markérou, naž a holkou a klukem, které
vídám jednou za půl roku a v podstatě si s nimi nemám co říct.
Daleko víc než Helena a Matěj mě navíc zajímá třetí patro protějšího paneláku.
Za pootevřeným oknem, ve kterém lehce povívá záclona, teď s největší
pravděpodobností spí kluk, který mi způsobuje infarkt, kdykoliv ho potkám.
Jak asi Kryštof vypadá, když spinká? Možná má mírné potevřené svoje
dokonalé rty a lehce se mu chvějí víčka lemovaná těmi nejdelšími řasami,
jaké jsem kdy v životě viděla. Ach jo, tak ráda bych byla s ním...Hmmm,
jenže to by nesměl chodit s tou svou Radkou.
"Jedem, jak s tureckým medem,"zavelí vesele taťka a přeruší tak moje zaláskované
snění. Nasadím si tedy na uši sluchátka MP3 přehrávače a do ruky vezmu
zamilovaný románek, abych si aspoň o lásce četla, když už ji kvůli tý nanynce
Radce nemůžu prožívat.
V Podvečer, kdy už mám zadek celý dřevěný od sezení, se přednámi konečně
objeví panorama nejvyšších slovenských hor. Do kempu choulícímu se pod
majestátními štíty dorazíme před šestou hodinou a poté,co naši vyřídí všechny
potřebné náležitosti a vyfasují klíč od chatky, se vydáma ubytovat. Chatička je
docela útulná. Je v ní kuchyňka, záchod, koupelna, dva pokojíky po dvou a jeden
po třech lůžkách. Logicky tedy předpokládám,že asi v jednom dvojlůžkovém bude
Helena a Matěj, ve druhém jejich rodiče a já se s našima uvelebím v tom
trojlůžkovém.
"Necháme asi mladý pohromadě, ne?" navrhne strejda a já jen vyvalím oči.
S takovou čárou přes rozpočet jsem fakt nepočítala.
"No, ale..." snažím se protestovat.
"Tak jo," usměje se Helča a mrkne na mě jako na spiklence.
"Jenže..." vyřknu ještě námitku, ale nikdo mě nenchá dopovědět, že v žádném
případě se nehodlám převlíkat před úplně cizím klukem a sdílet s ním jeden pokoj.
Místo toho mě nasměrují do třílůžáku a než se stačím rozkoukat, zbyde na mě
postel u okna. Hmm, super, ať žije demokracie!
Příroda je tady krásná, to musím uznat. Na azurové obloze se míji pár
šlehačkových obláčků a pod nimi trčí skalnaté vrcholky hor, jako by ty naducané
peřiny chttěly protrhnout. Úplná idylka, jen kdyby ze mě tak nelilo a nebolely mě
nohy jak po maratonu. Nemůžu si pomoct, ale mám prostě pocit, že mě naši společně s rodinou Kadeřábkových chtějí zabít. Kašlu na jejich pobízení ke zvýšení rychlosti a
u jednoho z vodopádů sebou prostě prásknu na zem a odmítám se hnout.
"Nechceš vzít bágl?" nabídne se galantně Matěj, když vidí, že jsem na pokraji sil.
"Ani ne," dělám hrdinku, ale on mi přesto vyrve popruhy z ruky a hodí si ruksáček
na břich, protože na zádech už má svůj.
"Tak dík," pokusím se o úsměv a opláchnu si obličej vodou přímo z horského
potůčku. Když opět zvedno hlavu, můžou se Helena s Matějem umlátit smíchy.
"Jen se smějte chcípákovi na pokraji mdlob," urazím se ale těm dvěma je to šumák
a tlemí se dál. Co je důvodem jejich smíchu zjistím, až když si otřu obličej
a na hřbetu ruky mi zůstane černá šmouha. Aha, ta nová řasenka nebude tak
voděodolná, jak o ní tvrdí v reklamě.
"Ukaž," usměje se Matěj a vyndá a kapsy kraťasů kapesník, aby mi ksichtík vyčistil.
Má hezký oči, napadne mě, když mi stírá černé fleky z tváře a jeho obličej je tak
blízko, že cítím jeho dech na svých rtech. Ale Kryštof má hezčí, pohodím hlavou
a vyskočím na nohy, čímž intimní chvilku definitivně pohřbím.
"Tak jdem, ne?" dodám a všichni se dáme do pohybu, abychom e co
nejdřív vyškrábali k Téryho chatě, kde už na nás rodiče čekají.
"SOS! PADLA JSEM DO RUKOU SILENCU, JEJICHZ JEDINYM CILEM
JE USTVAT ME K SMRTI! SKODA ZE TU NEJSI SE MNOU,
MOJ PROTESTSONGY NIKDO NEPOSLOUCHA :-( "datluju zoufalou SMSku
Markétě. První dva dny v horách, kdy jsem byla nucená zdolávat sáhodlouhé túry,
mě zmohly natolik, že e odmítám další den opět trmácet po pětadvacetikilometrové
trase, kterou Kadeřábkovi naplánovali. Jsou to normální magoři! Helena hraje
závodně tenis, Matěj zase fotbal a jejich rodiče jsou dokonce bývalými mistry
republiky v plavání. Zatímco můj nejoblíbenější sport je gaučing a závodit můžu
akorát v pojídání zmrzliny. Au au, co jsem komu udělala, že jsem takhle dopadla?
"Potřebuješ vylepšit kondičku," plácá mě táta dobrácky do zad, ale můj názor
nezmění.
"Nikam nejdu," vrtím zarputile hlavou.
"Nemůžeme tě tu nechat samotnou celý den," odmítá mamka nápad, aby si vyšli
beze mě.
"Tak já tu zůstanu s Klárkou," navrhne Matěj a já se nestačím divit. Je na mě
pořád hrozně hodnej - neustále mi nosí baťoh, nabízí tatranky a dokonce za mě
včera ustlal postel!
Také mamka zvedne udiveně obočí. "To by taky nešlo," zatrhne i tuto variantu.
"Bojí se, aby z nich nebyli babička s dědečkem," zašeptá m do ucha potutelně
Helča a žduchne mě do boku.
"Si blbá," zasyčím.
"Tak já tu zůstanu s nima a budu je hlídat," zachichotá se Helena nahlas a já jen
zrudnu. Nicméně rodiče se nechají obměkčit a nakonec mě ušetří strastiplného
dobývání vysokohorských hřebenů. Už se těším na prolenošený den a opalování na
lehítku.
"Hele, já teď tak na dvě nebo tři hodinky zmizím, jo. Kdyby se naši náhodou vrátili
dřív, tak si něco vymyslete, třeba žej sem ve sprše, nebo tak něco,"
sdělí Helča mně a Matějovi neco po druhé hodině.
"A kam jako jdeš?" zeptá e nechápavě Matěj.
"Na rande, bráško," mrkne ne něj vesele a pročeše si ještě vlasy.
"Ale?" nestačí se Matěj divit. "Co by tomu asi řekl Leos?"
"Leoš je daleko," vysvětlí mu bezstarostně.
"Neboj, já nic dělat nebudu. Jenom mi tady jeden kluk slíbil, že mi ukáže
nějakou super vyhlídku."
"A jakej?" zajímám se zvědavě, se kterým borcem to jde okukovat krásy
Tatranského národního parku.
"Všimla sis toho tmavovlasého číšníka v té kolibě? hodí bradou směrem
k restauračce a s názvem Koliba, kam chodíme na večeře.Hmm, musím uznat,
že Helča má dobrej vkus. Nagelovaný týpek roznášející talíře a haluškama neušel
ani mému bystrému oku. Nicméně na něj fakt nemám a tak si můžu nechat zajít chutě.
Stačilo jedno odpoledne, které jsme s Matějem strávili sami a jsem z něj vedle
jak ta jedle. Jasně, že se mi už několikrát podlamovala kolena a bušilo mi srdce
v přítomnosti nějakého kluka. Jenže ještě nikdy se mi nestalo, aby mi někdo
lásku opětoval, natož tak krásně, jako Matěj. Nejen že mi pořád nabízí ty svoje
tatranky a ráno co ráno mi stele postel, ale navíc mě každou volnou chvilku
obejme nebo obdaruje letmým polibkem do vlasů či na nos. První pusu jsem
od něj dostala hned ten den, kdy helča odklusala na randíčko s jejím haluškovým
objevem. Nejprve se mezi náma rozhostilo trapné ticho, ale pak jsme se dali nějak
do řeči a za hodinu už mleli pátý přes devátý bez jakéhokoliv ostychu. A já zjistila,
že je naprosto úžasný. Možná nemá tak krásné oči jako Kryštof, ani tak
vypracovanou postavu jak ten číšník,ale má něco, co žádný jiný kluk nemá...
.Má mě totiž rád.
"No tak mami, pospěš si," směju se na chroptící maminku, která se snaží vyšplhat
na vrcholek Kriváně. Naše role se podstatně obrátily, ha ha.
"Ty jsi nějak pookřála," vrtí hlavou a utírá si pot z čela. Jo jo, anergie mi v
posledních dnech nechybí.láska totiž funguje líp než všechny energetický
drinky dohromady. Stačí jen, aby mě Matěj vzal za ruku a hned jsem schopna
zdolat Mount Everest.
Nejprve jsme se to před rodiči snažili tajit, ale museli by být asi slepí, kdyby si
nevšimli všech těch zamilovaných pohledů a jiskření, které div nepodpálilo
tatranské hvozdy. Bála jsem se, co tomu asi řeknou, ale nakonec to vzali docela
vpohodě. Jen se nás pořád snaží hlídat, abychom náhodou někde neosaměli na
delší dobu. A Helča z toho má samozřejmě děsnou bžundu. Ta má ale co říkat,
sama chodí na tajná randíčka. Kdyby se totiž její rodiče dozvěděli, že má spicha
s číšníkem, hned po příjezdu domů by to nabonzovali jejímu Leošovi. A ona tvrdí,
že v podstatě o nic nejde, tak proč hned dělat rozruchy.
"MARKET, PODRZ SE... VCERA JSEM SE POPRVE MILOVALA,
BYLO TO HROZNE ROMANTICKE, AZ PRIJEDU, POVYPRAVIM DETAILY." Samozřejmě, že tahle SMSka nezůstane bez odezvx, Markéta odpovídá obratem a dychtivě se
vyptává. I když mě zpráva ze Slovenska stojí dvakrát víc než normálně, nedá mi to,
abych svou best friend aspoň ve zkratce neinformovala o průběhu včerejší noci.
Přitom si zasněně promítnu Matějovy polibky a doteky, jimiž mě zahrnoval,
jen co se v noci za Helčou zabouchlo okno, kterým se vydala na tajnou schůzku se
svým číšníkem. V tu chvíli jsem blahořečila strejdovi kadeřábkovi, že navrhl takový
pěkný ubytovací pořádek a já si s Matýskem mohla užívat chvilku něžností.
"Můžu?" zašeptal mi Matěj do ucha při svlékání kalhotek a já jen přikývla.
Ještě dlouho potom jsem ležela v jeho náručí a nechávala si vyznávat lásku.
Kdyby se nevrátila Helena, asi bychom tam takhle leželi věčnost.
Komentáře
Přehled komentářů
hej ty nikdo:-D tak to je asi takova stranka o takovych clankoch tak si najdi jinou s jinyma kdyz te toto nezajima:-D
leni kasli na takove..*** si super..rada bych te poznala!!
DOTAZ
(Klárka, 26. 4. 2008 15:57)Ahojky mam takovej divnej pocit, že jsem tenhle příběh četla v top dívce? Je to tak myslím že vyšel kteresi prázdniny v takovém malém časopisku se samimi love story. Jestli je to tak napiš jsem máš to tu hezký jen tak dál pokračuj. A já bych ti klidně mohla dát třeba typ na jeden příběh ze života. Jestli máš zájem napiš na : smutne.kotatecko@seznam.cz
for:romuše and all
(autorka, 19. 1. 2008 12:09)Tak pokud máte nápad jak by to mohlo pokaračovat tak pište pište:-*
Dobrý
(Romušeee, 19. 1. 2008 11:45)Ahojky příběh se mi hodně líbil , a jen sem chtěla podotknout že kdyby to mělo pokračování tak je to úplně super..
for: anonym
(autorka, 18. 1. 2008 22:41)No sry ale toto pokračovat nebude...ale moje dílko na pokračování tu už od zitra asi budu psat tak si to hlíídejte a snad se bude líbit:-*
for nikdo
(TeRKa=o), 16. 2. 2009 14:04)