Co přinese nový občanský zákoník
Současný občanský zákoník upravuje, kdy, za jakých podmínek ten, kdo škodu způsobil, za ni odpovídá. Upravuje tedy, za jakých podmínek odpovídá provozovatel hotelu svému hostu za škodu způsobenou krádeží jeho věcí, řidič vozidla účastníku nehody, provozovatel továrny při úniku chemikálie, zdravotnické zařízení pacientovi nebo majitel psa rodičům pokousaného dítěte.
V této otázce nový občanský zákoník revoluční není a přebírá většinu tzv. skutkových podstat odpovědnosti. Co je však nové, jsou dílčí změny v jednotlivých typech odpovědnosti. Dílčí změny jsou někdy bezpochyby záměrné, někdy byly použity odlišné formulace, není však jisté, zda má dojít ke změně či nikoliv a to ukáže teprve soudní praxe. Např. v odpovědnosti z provozu vozidla nenaleznete téměř žádnou významnou změnu. Naproti tomu v oblasti odpovědnosti za škodu způsobenou přístrojem (například lékařským) najdeme změnu velkou, kdy oproti stávající přísné, téměř absolutní odpovědnosti nový občanský zákoník tuto odpovědnost výrazně zmírňuje. Pokud např. dojde při lékařském zákroku, při kterém je použitý nějaký přístroj, k újmě na zdraví, podle stávající právní úpravy zdravotnické zařízení za tuto újmu odpovídá téměř vždy. Podle nové právní úpravy bude zdravotnické zařízení odpovídat pouze, pokud neprokáže, že nad přístrojem nezanedbalo náležitý dohled, což v řadě případů nebude příliš složité.
Za zmínku stojí i úprava odpovědnosti za škodu, pokud ji způsobí subdodavatel. Podle stávající právní úpravy se používá poměrně jednoduché pravidlo, podle kterého, použiji-li ke své činnosti jinou osobu (zejména zaměstnance či subdodavatele), odpovídám za způsobenou škodu, jako bych činnost vykonával sám. Nový občanský zákoník toto pravidlo poměrně nejasným způsobem modifikuje a pracuje s konceptem pomocníka. Pokud by subdodavatel nebyl považován za pomocníka, pak za škodu odpovídá přímo tento subdodavatel.
Co se týká otázky, komu se náhrada škody platí, kdo má na odškodnění nárok, nový občanský zákoník přináší několik změn. Tak například v případě usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví se nově odškodnění poskytuje jakékoli osobě blízké (vedle manžela, rodiče a dítěte) bez ohledu na to, zda s dotyčným žila ve společné domácnosti či nikoliv. K rozšíření okruhu osob dochází i v případě některých nově zavedených náhrad – např. u náhrady osobního neštěstí se za určitých okolností poskytuje náhrada každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, nebo u náhrady bezplatně konaných prací osobě, pro kterou poškozený bezplatně konal takové práce.
V jakém rozsahu se škoda nahrazuje? Zde dochází k zásadním změnám
První změnou je preference tzv. náhrady uvedením v předešlý stav. Pokud poškozený nepožaduje jinak, nebo taková náhrada není možná (není možná fakticky nebo by nebyla tzv. ekonomicky racionální) hradí se škoda tím, že se uvede v předešlý stav, tj. že se vytopený byt vymaluje, nabourané auto opraví, za zničené stromy se vysadí nové a pečuje se o ně.
Druhou změnou je zrušení tzv. bodových vyhlášek, které upravují výši odškodnění v případě škod na zdraví. Podle stávající právní úpravy jsou bolestné a ztížení společenského uplatnění, tedy dvě významné složky náhrady škody na zdraví, odškodňovány na základě tzv. bodového ohodnocení. Lékař ve znaleckém posudku stanoví charakter újmy na zdraví a podle pravidel stanovených ve vyhlášce určí, kolik na ni připadá bodů. Hodnota bodu je rovněž stanovena vyhláškou. Nový občanský zákoník uvedené vyhlášky ruší a zavádí obecné pravidlo, podle kterého má být náhrada poskytnuta tak, aby byla újma odčiněna podle zásad slušnosti.
Dále se podle současné právní úpravy nahrazuje škoda v penězích odpovídající aktuálním cenám. Nový občanský zákoník říká, že nehradíme skutečnou škodu, ale financujeme proces, kterým se věc vrací do stavu před poškozením. Náklady pak mohou být vyšší, než je aktuální (časová) cena při vzniku škody. Ale i toto pravidlo má své limity, které spočívají zejména ve faktické možnosti věc opravit a dále tzv. ekonomické racionalitě. Přestože je poškozený preferovanou, chráněnou stranou, jeho požadavek návratu do původního stavu musí být ekonomicky racionálně proveditelný, jinými slovy náklady na opravu nesmí být ekonomicky nesmyslné v porovnání např. s možností pořídit si poškozenou věc znovu.
