mělo podle sčítání r. 1901 4,458. 775 obyv., t. j. na 1 km2 53 duší, podle odhadu 1908 jen 4,363.351 obyv. Z prvního čísla připadá 3,308.661 na příslušníky církve řím.katolické, 581.039 anglikánské, 453.173 presbyteríánské, 62.006 methodisty a 63.846 jiné. Poslední desítiletí vykazuje nejmenší počet vystěhovalců (460.917 duší proti 734.430 v l. 1881-90). R. 1902 vystěhovalo se 40.190 Irů, 1903: 39.789, 1904: 36.902, 1905: 30.676, 1906: 35.344, celkem od 1. května 1851 do 31. prosince 1906 opustilo [Irsko] neméně než 4,063.933 obyv. Ve správě nastala r. 1398 značná změna, neboť zavedeny byly hrabské a okresní rady (County a District Councils) pro místní správu s rozsáhlou pravomocí. Volební právo do těchto sborů nebylo však dáno kněžím všech církví. Dějiny. Konservativní ministerstvo Salisburyovo nesáhlo k represáliím, spíše hledělo v některých směrech projeviti smýšlení smířlivé; tak r. 1896 přijat zákon, jimž se více usnadňoval přechod pronajatých pozemků do vlastnictví nájemcova a zabraňovalo se, aby nebylo zvyšováno nájemné z půdy meliorované samými nájemci. R. 1398 rozšířena byla lokální autonomie (v. výše), následujícího r. sir Balfour předložil návrh na zřízení katolické university v Dublině doufaje, že tak vyhoví náboženským snahám Irův. Ale návrh jeho byl přijat chladně nejen od přívrženců Balfourových, ale i od Irův. Mezi těmito nastával obrat k ostřejšímu vystoupení. Již 1893 irský vyslanec William O'Bryan založil »United Irish League« (spojenou irskou ligu), která se rychle vzmáhala a nabyla významu stejně důležitého, jako kdysi zemědělská liga z poč. let osmdesátých. Účelem této ligy bylo zlomiti moc anglických velkostatkářů v [Irsko]-ku a z nájemců učiniti skutečné vlastníky statků jimi spravovaných. Od zemědělské a nationální ligy liší se tím, že nepracuje tak často násilnými prostředky (vraždami, žhářstvím, mrzačením dobytka), nýbrž více bojkotem svých nepřátel a neplacením nájemného vlastníkům pozemků. Za jihoafrické války žurnalistika irská sympathisovala s Boery a zástupci irští v parlamentě bojovali často ve prospěch Boerů proti vládě. Přes to irské pluky vyznamenaly se chrabrostí na bojišti jihoafrickém a kralovna Viktorie za tyto zásluhy vojáků odhodlala se po 39 letech navštíviti v dubnu 1900 [Irsko], kde byla sympathicky uvítána. Pro další průběh však bylo důležitě opětné sjednocení irské opposice (30. led. 1900), která při volbách na konci t. r. zajistila si 82 mandátů v poslanecké sněmovně. Těmito úspěchy posíleni irští poslanci počali ostřeji a ostřeji vystupovati v parlamentě, jakož i agrární hnutí v [Irsko]-ku se vzmáhalo nebezpečnou měrou. Proto v dub. 1902 vláda prohlásila výjimečný stav v 9 hrabstvích a ve městech Corku a Waterfordu a čelní členové výše zmíněné ligy i poslanci trestáni. Opětné útoky Irů v parlamentě r. 1902 byly hlavně příčinou přitužení jednacího řádu ve sněmovně, ba jedna část změn byla zavedena přímo proti ním. Teprve koncem r. 1902 nastávalo uklidnění, z něhož vyšel nový pozemkový zákon Irish Land Act přijatý ve třetím čtení 21. čce 1903. Jím učiněn značný pokrok v agrárních poměrech [Irsko]-ka a k míru v zemi. Jím má býti umožněn přechod všech prodejných velkostatků do vlastnictví nájemců. K tomu cíli stát zaopatřil si výpůjčkou 2 3/4 % prostředky k zakoupení pozemků; prodej i koupě půdy děje se pod kontrolou státu. Při prodaných pozemcích zůstává však stát i nadále spoIuvlastníkem a má právo chrániti statky před nadměrným zatížením hypothékami anebo přílišnou parcelací. Irský kancléř odhadoval potřebnou summu peněz k tomuto výkupu na 150 mill. l. st. Dobré přijetí, jehož se dostalo v [Irsko]-ku Eduardu VII. r. 1903, dalo vznik mínění, že opposice v [Irsko]-ku ubývá a nastává uklidnění. Ale Viktorii dostalo se také podobných poct a Irové proto nevystupovali ani později poněkud mírněji proti anglické vládě. Skutečně r. 1904 vzplanula v [Irsko]-ku opět mocně agitace pro homerule, při čemž nejvýznamnějším momentem bylo, že i sdruženi irských velkostatkářů, které až posud bylo rozhodným odpůrcem irského nacionalismu, požadovalo samosprávu pro [Irsko] Zemská konference velkostatkářů ustavila se v irskou reformní společnost a za hlavní zásadu si vytkla, že-poněvadž jen Irové nejlépe rozumějí potřebám své země-mají ji také sami spravovati. Dále žádala tato reformní společnost pro [Irsko] kontrolu zemských financí, dozor na školy, právo řešiti otázku bydliště. Výslovně o homerulu nemluvila, ale skutečně hlavní ideovou snahou její byla úplná samospráva pro [Irsko] Při parlament. volbách r. 1906 irští nacionalisté získali 83 hlasův.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář