Jdi na obsah Jdi na menu
 


Napsali o albu Gabréta

3. 2. 2008

 

Majerovy brzdové tabulky pracují s fantazií


MF DNES, 19.6.1996. Skupina Majerovy brzdové tabulky, která vydala desku nazvanou Gabréta, tvrdí, že představy a vize vyvolané přirozenou cestou - tedy hudbou a textem - mohou být silnější než drogové halucinace. Pomocí příjemné a melodické hudby, kterou žertem nazývá komorní akustický pop, vybízí kapela posluchačovu fantazii ke spolupráci.

"Naše písničky jsou jakési exteriérové projekce, za kterými se skrývají zážitky z přírody, neobvyklého uspořádání krajiny nebo úkazů na nebi. Je to taková trochu zvláštní vlastivěda," říká kytarista a zpěvák Petr Linhart. Například píseň Skalní jaro byla inspirována březnovými zážitky z Adršpašských skal, titulní skladba Gabréta souvisí s prastarým názvem Šumavy. „Gabréta se objevuje na Ptolemaiově mapě, která vznikla ještě před naším letopočtem. Podle ní se krajina na sever od Dunaje jmenuje Hercynský les a má dvě pohoří: severní Sudétu a jižní Gabrétu. Sudéta je pohoří kanců, Gabréta znamená pohoří kozorožců, což má zřejmě starokeltský základ, vysvětluje Linhart. „Písnička Gabréta pojednává o kořenech a o tradici, protože kraj pod Šumavou je přímo poset archeologickými památkami."

Hledání takových souvislostí kapelu baví, takže je často v písních nenápadným způsobem připomíná. I předchozí album skupiny, nazvané Místa častých zjevení, které si Majerovy brzdové tabulky vydaly před čtyřmi lety, přináší podobně orientované skladby. „Bylo to příjemné hledání: Gabréta je završením těchto pocitů," říká Linhart.

Spíše než o filozofii textů hovoří skupina o obrazech. „Rádi bychom, kdyby se posluchač nechal unést vlastní fantazií, vytvořil si určitý obraz a sám se do toho prostředí dostal. A pak, je-li s naší hudbou spřízněn, získal v tom prostředí vlastní zážitky," uvádí Linhart s přesvědčením, že právě jejich písničky mohou otevřít cestu do posluchačovy fantazie. "Může to být návrat k dětskému způsobu vnímání, které není 'ušpiněné' nebo zanesené dalšími vrstvami. Dospělý člověk si připadá někdy moc důležitý."
Aby si kapela, kterou vedle Linharta tvoří zpěvačka Andrea Landovská, hráč na saxofony a klarinet Vít Kahle a houslista a cellista Antonín Bernard, nepřipadala příliš důležitá, pojmenovala se Majerovy brzdové tabulky. To je železničářský předpis, vydaný v roce 1935 a upravený drážním inspektorem Majerem. Jazyk předpisu, který stanoví, jak na dráze brzdit, je nechtěnou absurdní poezií.

V éře totality hrála skupina bigbeat. "Byli jsme taková sklepní dobová temnotka," charakterizuje kapelu Linhart. "Ve dvaceti se člověk obvykle vyžívá ve všelijakých černotách a chmurách, ale později ho to přejde." Po společenském zlomu v roce 1989 ubylo několik dalších důvodů pro to, aby se lidé stále chmuřili. Skupina sice chvíli tápala, ale pak sáhla po akustických nástrojích a chytila nový vítr, inspirována tvorbou Oldřicha Janoty nebo souboru Dead Can Dance. "Naše hudba se posunula k niternější reflexi," říká Linhart. Na otázku, jestli skupina cítí zábrany vůči některým druhům hudby, odpovídá: „Určitě ne. K ničemu se nehlásíme. Nemáme pocit, že bychom byli součástí nějakého hnutí. Pokud máme zábrany, pak jsou čistě etické nebo vyplývají z určité hranice vkusu." Hudba skupiny Majerovy brzdové tabulky je svobodná a otevřená.

Vladimír Vlasák




Recenze v časopise Rock&pop 10/96 

Majerovy brzdové tabulky: Gabréta (Indies Records, čas 48:08)

"Létem létá svatá Markéta," takže ta roztomile plachtící postavička na bookletu bude mít blíž spíše k této osůbce, než ke Gabrétě, byť obě dvě jména zaznívají právě v písničce, která dala název i celému albu - Gabréta.

K čemu vlastně dospěli MBT od svých bigbeatových počátků, se snažil přijít na kloub Petr Korál v rozhovoru se skupinou v R&P č.7/96. V jejich akustické hudbě na první poslech zřetelně vystopujeme ozvuky keltské hudby a minimalismu (zde mají asi skutečně nejblíže k Oldřichu Janotovi). Jestliže ale společně s výše jmenovaným kolegou shodně docházíme k závěru, že taková charakteristika je jen velmi okrajová a možná i trochu zavádějící, pak to tentokrát není ani tak naší neschopností lépe se vyjádřit, ale svědčí to o tom, že zase po delší době máme co do činění s opravdu osobitou a originální kapelou.

MBT neskrývají své okouzlení z libozvučného souzvuku strunných nástrojů (kytara, mandolína, citera, housle, violoncello), okořeněného saxofonem či klarinetem. Ovšem stejnou zálibu mají nepochybně ve vytváření zvukomalebných slovních spojení (po obsahové stránce rovněž často se vážících k 'přírodním' materiálům - dřevo, kameny, hlína, tráva, led atd.), jež ovšem nezřídka překračují hranice půvabných nonsensů a slovních hříček a nabývají dalších, hlubších rozměrů. Přirozeně čistý zpěv Andrey Landovské a skladatelská invence Petra Linharta (přes vyrovnanou úroveň ovšem z alba vyčnívají jasné 'hity' úvodní Zvířátka a titulní Gabréta) jsou další silnou devizou skupiny, kterou i přes deset let její existence pasuji soukromě na objev letošního roku.

Jestliže na kazetě MBT Místa častých zjevení (1992) čteme doporučení "Poslouchejte takřka ve tmě", pak musím přiznat, že se touto výzvou nehodlám řídit ani v případě Gabréty. Jejich písničky totiž přinášejí hřejivé světlo.

Leoš Kofroň



Majerovy brzdové tabulky v dávné Gabrétě


Na počátku všeho byla příroda


LIDOVÉ NOVINY, čtvrtek 19.září 1996.  Album Gabréta (Indies, 1996) skupiny Majerovy brzdové tabulky patří mezi nejvýraznější tituly, jaké kdy vzešly z české a folkrockové scény. Po letech mu bude možná přičítán podobný význam, jaký je dnes spatřován například v debutu zlínského AG Fleku.

Jinotajně pojmenované album Gabréta skupiny nesoucí technicistní název Majerovy brzdové tabulky je jejím dosavadním uměleckým vrcholem. Jeho hlavním strůjcem je skladatel a textař Petr Linhart - autor písní alba a kapelník skupiny, kde vedle něj vystupují zpěvačka Andrea Landovská, saxofonista Vít Kahle a houslista Antonín Bernard. Skupině poskytl absurdní název drážní předpis z roku 1935. Místopisné jméno Gabréta však posluchače zavádí do výrazně vzdálenější minulosti. Podle Linharta je tak v Ptolemaiově více než dva tisíce staré mapě zapsána oblast dnešní Šumavy.

Odkaz k historii a zároveň k přírodě přímo souvisí s přísně akustickou a tradicionalisticky projasněnou takzvanou keltskou hudbou. Majerovy brzdové tabulky k ní dospěly po provozování jakéhosi temného "opozičního" rocku v osmdesátých létech. Texty nynějších Linhartových písní připomínají oduševnělého turistického průvodce po konkrétních i smyšlených místech ("Dokola kolem dubu / Veselou myslí v trávě...", "Nad námi září / pastýřský měsíc...", "Před očima větve skáčou...", "Smích zvířat kudy jdem..." atd.). "Moje texty, to je vlastně odraz mého hledání Boha," řekl časopisu Rock&pop Linhart, který mezi přírodou a Bohem shledává přímou spojitost. "Příroda je podstata všeho," zdůrazňuje Linhart.

Hudba (a její aranžmá pro kytary, housle, mandolínu, saxofony, klarinet, citeru, violoncello, xylofon atd.) pak zcela vyhovuje víceznačnému podtitulu Ohlasy písní keltských, pod nímž před časem Majerovy brzdové tabulky uváděly své koncerty. Jejich písně se ovšem brání onomu obligátnímu hospodskému keltskému soundu, který se tolik rozšířil. Ten sice zůstává příjemný a zábavný, ale zároveň příliš obligátní. Majerovy brzdové tabulky však na české scéně nemají srovnání a Linhartovými písněmi vytvářejí malebný a trochu mýtický prostor, který je radost objevovat.

Gabréta je druhým albem Majerových brzdových tabulek, které vznikly před deseti lety zprvu jako rocková skupina. V roce 1992 vyšla předzvěst CD Gabréta - Místa častých zjevení (F-ART). Linhart se nedlouho poté také významně podepsal na pozoruhodném albu písničkáře Františka Stralczynského, člena již zaniklé folkové skupiny Bonsai, Na skleničku s Napoleonem (Monitor, 1993).

Ivan Hartman





Recenze v časopisu Týden

MAJEROVY BRZDOVÉ TABULKY: Gabréta

(Indies records), hudba-8, zvuk-8 (hodnotící žebříček 1 min. - 10 max.)

Není to snad výrazem recenzentovy bezradnosti, když napíšu, že Majerovy brzdové tabulky jsou, navzdory poněkud industriálnímu názvu, jednou z českých stylově nejhůře zařaditelných skupin. Termín „akustická hudba" je stejně široký, jako jejich inspirační zdroje. Od MBT můžete slyšet postupy z nejrůznějších folklórních břehů, zejména domácího a keltského, narazíte na inspiraci středověkými trubadúrskými melodiemi, stejně jako podněty některých odnoží moderní vážné hudby. Jemné předivo bez výjimky akustických nástrojů (strunné drnkací i smyčcové, dechové, melodické i rytmické perkuse) tvoří jasně čitelné struktury, jimiž se proplétají drobné ale silné melodické motivky, které završuje výrazně melodická linka sólového zpěvu (Andrea Landovská).
Hudba MBT má sice zřetelnou stavbu, mnohem patrnější z ní ovšem je snaha popsat jinak nepopsatelnou atmosféru, než jen dát zvukovou podobu puntíkům na notovém papíře. Tomu odpovídají i texty (s jedinou výjimkou jsou obě složky písní MBT dílem Petra Linharta), které asi nejvíce upomínají na - ostatně i po hudební stránce podobně "potrefenou" - tvorbu Oldřicha Janoty: jejich nekonkrétnost, zvukomalba, náladotvorná hra s obyčejnými, ale krásnými slovy a jejich neobvyklými spojeními dodává písničkám neopakovatelnou atmosférou. Atmosféru pohanských obřadů, slavností lesních skřítků, ale i podvečerních meditací na zarostlých nádvořích polorozpadlých hradů. Majerovy brzdové tabulky nejsou jen nezařaditelné. Jsou i velmi, velmi magické.

Ondřej Bezr