Recenze
V
letošní nabídce třetích dílů už se v divokých vodách Karibiku potopil
se svou Perlou kapitán Sparrow a do vlastních sítí se zamotal
Spider-Man. Potřetí také svou bažinu opouští zelený chlapík, celému
světu známý jako Shrek, aby opět zaútočil na naše bránice a peněženky.
Stejně tak jako Shrek nechce slyšet o zodpovědnosti, nechce ani
vládnout, a proto když umírá Žabí král pohádkové země Far, Far Away,
existuje pro něj jen jediná možná varianta, jak se této povinnosti
vyhnout. A sice přesvědčit jediného v úvahu připadajícího nástupce na
trůn, jistého Artieho. Zlobr se za doprovodu věrných přátel Oslíka a
Kocoura vydává na cestu, jejíž jediným cílem je mladíka přivést - a to
po dobré či po zlém. Na královskou korunu si však dělá zálusk někdo
úplně jiný. Ano, princ Krasoň. V ústraní spřádá plány na trpkou pomstu
za své ponížení...
Tak
takhle začíná třetí (a na 100 % ne poslední - na čtvrtém dílu se již
intenzivně pracuje) pokračování, ve kterém tvůrci vsadili na osvědčené
schéma, dobře známé z prvního zlobrova dobrodružství, a tím je cesta z
bodu A do bodu B. Zatímco při první pouti měl Shrek přijít na smysl
pravé lásky a přátelství, tentokrát je hlavním motivem zodpovědnost,
což se bohužel odráží převážně na kvalitě humoru. Shrek přestává být
tím nedomrlým dospělákem s duší dítěte a celkem rychle taťkovští. Změnu
bohužel neprodělává jen Shrekův charakter, ale hlavně vztah Oslíka a
Kocoura. Pokud ve druhém dílu jejich vzájemné kočkování patřilo k tomu
lepšímu, tak vězte, že tihle dva k sobě našli cestičku. Jejich vztah
tak přerůstá v určitý druh symbiózy, kdy se vzájemně doplňují v
moralizujících myšlenkách a převážně nahrávají na smeč zlobrovi, který
však většinou trestuhodně míjí.
Po
technické stránce je vše v naprostém pořádku, ale bez sebemenší šance
ještě něčím překvapit. Shrekův multivesmír odkryl všechna svá zákoutí a
místo úžasu tak zůstává místo pouze pro povzdech z čiré nostalgie.
Doby, kdy největší procento zážitku tvořila samotná animace, jsou ta
tam a z tohoto úhlu pohledu třetí Shrek definitivně přichází o kouzlo
jedinečnosti. Nejviditelnější úpadek se odráží v kvalitě scénáře. Místo
toho, aby tvůrci tahali z rukávů esa, sází na provařené téma a nuance v
předchozích dílech již viděných situací. Jasným příkladem scenáristické
impotence je lepení chatrné stopáže Perníčkovým životem, který mu běží
před očima. Takových situací je ve filmu bohužel víc.
Avšak zlomit nad Shrekem a jeho přáteli hůl by bylo až příliš pošetilé.
Zlobr má v sobě ještě jistý nevyždímaný potenciál a pokud ho tvůrci
využijí správným způsobem, může se Shrek vrátit v plné síle a za
podobný rozpočet (160 milionů dolarů)
předvést pompéznější show tak, jak bychom ho vidět chtěli. Zvlášť když
si tvůrci v závěru otevřeli ta pověstná zadní vrátka. Bohužel jako má
mince dvě strany, tak v tomhle případě existuje i opačná varianta.
Shrek se sice vrátí, ale bude to ve stejném stylu jako letos. A proč?
Protože vydělává. A když něco vydělává, je s tím něco v nepořádku
(řečnická otázka) Nebudu předjímat a budu doufat, že se zlobr vrátí na
světlou stranu síly.