Pohádka o kouřivé
mašince
Skončily vánoční prázdniny a děti začaly chodit do školy. Každé ráno a každé odpoledne je kouřivá mašinka Máňa vozila svými vagónky do města a zpátky, a poslouchala, co si povídají. Bylo to moc zajímavé, protože zrovna bylo po vánocích a děti se chlubily, co všechno dostali od Ježíška. Anička dostala novou panenku a kočárek. Kačenka dostala taky novou panenku, ale ta její umí navíc ještě čůrat a plakat. Honzík dostal ten úplně nejkrásnější a nejrychlejší závoďák na světě, nové kolo a čepici s velkou bambulí, jenže Míra dostal taky ten nejrychlejší závoďák na světě a tak se chvilku hádali s Honzíkem, čí je ten závoďák nejrychlejší. Nakonec se dohodli, že až přijdou odpoledne ze školy, tak přijde Míra k Honzíkovy domů a udělají si veliké závody. Tak si děti povídaly, aby jim cesta rychle utíkala. V pátek ráno, když zase jely do školy, venku začal padat sníh. Padaly tak velikánské vločky, stromy byly celé zasněžené a všude bylo bílo. Vypadalo to, jako v nějaké pohádce. Děti měly sice ze sněhu velikou radost, ale byly trochu smutné, protože nemůžou jít sáňkovat a lyžovat, stavět sněhuláky a že se nemůžou koulovat, že musejí jít do školy. Mašince bylo dětí moc líto a tak celé dopoledne, co byly děti ve škole přemýšlela, jakou by jim udělala radost. Stála na páté koleji a smutně si odfukovala přebytečnou páru. „Sssss, s, sssss, s.“ Stojí a odfukuje, přemýšlí, přemýšlí, kouká, jak okolo pěkně padá sníh a najednou ….. „No jóóó ! !“ vykřikne Máňa a radostně si zahouká, „hu hůů“, až vyběhne pan výpravčí z kanceláře podívat se, co se to stalo. „Už to mám ! !“ znovu zahouká Máňa radostně a už se těší na děti, až přijdou ze školy a sednou si do vagónků.
„Áááá už jdou.“ Škola jim dnes skončila a teď mají před sebou sobotu a neděli volna. Mašinka se nemůže dočkat, až už děti nastoupí a řekne jim, co pro ně vymyslela. Houkáním je popohání, baby se neloudali a nastupovaly do vlaku. Kluci se ještě koulujou. „Pozóóór ! ! !. No to byla ale pecka.“ Honzík trefil Míru koulí přímo do nosu, až mu vyhrkly slzy. Ále, nic se nestalo, jsou to přeci kluci. „Tak honem nastupovat!“ volá pan strojvedoucí. To už stojí pan výpravčí na nástupišti a píská na píšťalku, že má mašinka Máňa odjet. Zvedne plácačku a mašinka Máňa tedy zahouká a rozjede se. Ještě než přejela poslední výhybku na nádraží, už už povídá dětem, co má v plánu.
„Děti, mám takový nápad.“ Ve vlaku nastalo ticho a všechny děti čekali na to, co jim mašinka poví. „Zítra máte volno, chtěly by jste jet se mnou na hory lyžovat a sáňkovat?“ „Anóóó ! !“ volaly děti jeden přes druhého. „Hurááá , pojedeme na hory! !“
„Tak se na zítra hezky vyspinkejte, teple se oblečte a ráno v půl osmé na nádraží. Nezapomeňte si vzít sebou lyže, sáňky nebo boby, co doma máte.“ řekla mašinka Máňa ještě než děti vystoupily z vlaku.
Když všechny děti už zmizely za nádražím a pan posunovač odpojil od mašinky poslední vagónky, odjela Máňa do domečku, kde bydlej kouřivý mašinky, pan strojvedoucí mašinku zaparkoval, pořádně namazal, doplnil uhlí a vodu, aby mašinka byla na ráno pořádně připravená. Celou noc se mašinka vrtěla nedočkavostí, nemohla se dočkat rána, až přijde pan strojvedoucí, pořádně roztopí kotel a vyjedeme na nádraží zapojit zase vagónky pro děti. A už je to tady. Ve vratech zarachotily klíče. Pan strojvedoucí je tady. Teď už není na nic čas, už se musí pracovat. Netrvalo dlouho a kouřivá mašinka Máňa zase stála připravená na páté koleji i s vagónky a čekala na první děti.
Konečně je půl osmé, pan výpravčí píská na píšťalku, zvedá plácačku a kouřivá mašinka Máňa se rozjíždí s vagónky plné děti. Ve vlaku je veselá nálada. Děti se těší na hory a nemůžou se už dočkat, až budou lyžovat. Cesta ubíhala celkem dobře. Nejprve si děti povídaly, potom si začaly zpívat i písničky. „jede jede mašinka, kouří se jí z komínka. Jede jede do dáli, veze samé zvířátka!!“ nebo „ skákal pes, přes oves“ zkrátka bylo ve vlaku veselo. Mašinka si z dětmi pobrukovala jejich písničky a uháněla po kolejích, jak to jenom šlo. Jenže nikdo z dětí si nevšiml, že mašinka Máňa začíná mít problémy. Venku totiž hustě sněží a mašinka špatně vidí na cestu. Musí jet moc opatrně, aby se nestalo nějaké neštěstí a aby dojely na hory v pořádku. Sněhu na kolejích přibývalo a mašince Máně se začaly bořit kolečka do sněhu. Funěla a funěla, špatně se jí jelo, až nakonec musela zastavit na jednom malém nádraží. Pan strojvedoucí zabrzdil Máňu a šel se zeptat pana výpravčího, jak to vypadá na kolejích a jestli můžou jet dál. Pan výpravčí se podrbal pod čepicí. „Nevím, nevím, je tam moc sněhu, ale mám tu velikou radlici a když si koleje prohrnete, tak by jste snad mohli jet dál.“ . Pan strojvedoucí se podíval na Máňu, kouřivou mašinku a hned věděl, že to mašinka hravě zvládne. Tak přidělali k mašince tu velikou radlici na sníh a znovu se rozjeli. Už to byl jen kousek a bylo by škoda, kdyby se museli vrátit. Radlice se zabořila do sněhu a už se jelo. Sníh odletoval na všechny strany a Máňa odfukovala páru pod kola. Huff huff huff kouřilo se jí z komína. Pan strojvedoucí házel lopatou uhlí do kotle, aby mašinka měla hodně páry a aby měla velikou sílu. Tak konečně dojely do nádraží na horách. „ Už jsme tady“ zahoukala Máňa a děti vybíhaly z vagónků ven. Hned si nasadily na nohy lyže a už byly pryč. Kouřivá mašinka Máňa si konečně mohla trochu odpočinout, protože jí dala cesta docela zabrat a to prohrnování sněhu taky. Byla trošku unavená a tak byla docela ráda, že jsou děti pryč a že se vrátěj až k večeru, až se pojede domu. Mašinka Máňa odpočívala, tiše pokuřovaka z komína, protože věděla, že až se děti vrátí z lyžování, hned se pojede domu. Pomalu se začalo stmívat a už tu byly první děti. Sakra, Leonka a Krystínka jsou úplně promáčené. Honem do tepla ve vagónku, ať nenastydnete. Zachvilku přijel i Míra s Honzíkem a i ostatní děti. „Jste tu už všichni?“ zeptal se pan strojvedoucí a začal děti počítat. „1,2,3,4,5,….. jo všichni, tak můžeme jet domu.“ Řekl pan strojvedoucí, mašinka zahoukala a rozjeli se k domovu. To se jim jelo. Děti byly unavené, někdo se díval z okýnka, někdo si nachvilku zavřel oči a odpočíval. Kouřivá mašinka Máňa s dětmi ujížděla, aby byly brzo doma. Pak někdo z dětí začal zpívat „ sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu, už jsme tády. Maminka nás pochválí, pochválí, pochválí, že jsme jako cigáni cigáňata.“ A ostatní děti se hned přidaly. To byl panečku koncert. Ale všechno hezké jednou končí a mašinka vjíždí do nádraží a zastavuje. „vystupovat“ říká pan strojvedoucí a mává dětem na rozloučenou. Děti utíkaly za rodiči, aby jim vyprávěly, co dnes všechno zažily. Mašinka Máňa byla moc šťastná, že udělala dětem nádherný den a už se těšila do domečku, kde bydlej kouřivý mašinky, aby si pořádně odpočinula a zítra mohla zase pracovat.
Dobrou noc a krásné sny!