Lidové léčitelství a čarodějnictví (autor Mudr. Michal Risler)
Jako český lékař působící
v Zambii přicházím často do kontaktu s pacienty, kteří se dříve než
na mne obrátili se svými problémy na lidové léčitele. V subsaharské Africe
se tito léčitelé těší veliké úctě a důvěře a v první instanci jim dá
přednost před doktory konvenční medicíny drtivá většina nemocných. A jelikož
moje manželka je kulturní antropoložka zkoumající právě africké lidové
léčitelství, využil jsem příležitosti setkat se tváří v tvář s jedním
takovým léčitelem, Dr. Bandou, a dozvědět se o tomto nesmírně zajímavém
fenoménu africké kultury něco více. Během několika návštěv ordinace Dr. Bandy
jsme měli možnost si s ním otevřeně promluvit a být svědky některých jeho
léčebných praktik.
Lidové léčitelství a
čarodějnictví
Oficiální statistika
tvrdí, že nejméně pro osmdesát procent obyvatel subsaharské Afriky je lidový léčitel
zdravotníkem první linie. Mezi tradiční lidové léčitele v širším slova
smyslu patří bylinkáři, tradiční porodní báby, proroci či věštci a lidoví
léčitelé v užším slova smyslu - tzv.“spiritual faith healers“. „Západní“
neboli „konvenční“ medicínu dle mé zkušenosti místní lidé využívají spíše
k léčení infekcí a bolesti. V tradičním přístupu léčitelů vidí naopak
hlubší poznání a možnost zbavit se samotné příčiny nemoci. Zde se nepochybně
projevují nedostatky konvenčního přístupu ve vysvětlování vzniku mnoha
rozšířených onemocnění, ale především samozřejmost, s jakou je
v místním prostředí vnímána existence magie, duchů a čarodějnic. Tradiční
léčitel při diagnostice i léčbě s kouzly pracuje a s duchy „se radí“, aby případně
přemohl moc čarodějnic. Při své práci používá různé kouzelné předměty, jako
například kouzelná zrcadla či speciální zdobené džbány - nástroje pro
komunikaci s duchy předků. V Zambii tradičně panuje přesvědčení, že
nemoc, katastrofa, neúroda, neúspěchy v práci či jiné nepříjemnosti
nevznikají samy od sebe. Způsobují je buď zlí duchové nebo čarodějnice
s úmyslem škodit. Adekvátní léčebnou metodou je tedy v prvním případě
vymítání zlých duchů, ve druhém neutralizace čarodějného kouzla. V denním
tisku běžně objevíte inzeráty tradičních léčitelů nabízejících pomoc v nejrůznějších
oblastech – od léčení známých nemocí až po pomoc při povýšení v práci či
ovlivnění očekávaného výroku soudu. A jsme zpět u čarodějnictví. Je to taková
nemoc či katastrofa, kterou vědomě a cíleně způsobí čarodějnice použitím
čarodějného předmětu či medicíny. Dr.Banda tvrdí, že „uřknutí“ neboli
„očarování“ nejčastěji pramení ze závisti či žárlivosti. Problematickou částí
„léčby“ očarování je hledání a označení čarodějnice – „witch finding”. Je bohužel smutnou skutečností, že za čarodějnici
může být označeno i dítě a čarodějnické schopnosti se nedají hmatatelně prokázat
ani vyvrátit. Významnou roli hraje hledání motivu (kdo má motiv, je vinen), ale
i stigmatizace mentálně či fyzicky postižených. Je tak snadné je obvinit! A
důkazy? Nejsou třeba. Stačí „objektivní“ názor profesionálního hledače
čarodějnic.
Závist a čarodějnictví
Většinoví obyvatelé
chudinských čtvrtí Lusaky, tzv. „compounds“, jsou přátelští a otevření lidé. Žijí
v komunitách velice blízko jeden druhému a sdílejí spolu chudobu, osud i
životní prostor. Na pohled idylické soužití může být však snadno narušeno.
Stačí když má někdo úspěch a vlastním přičiněním se mu povede vydělat více
peněz než jeho sousedům a známým. V okolí zbohatlíka se začne šířit
závist. V místním africkém prostředí není od závisti daleko k používání
čarodějných praktik s úmyslem uškodit úspěšnému. Ten když náhle onemocní
nebo jeho samotného či jeho rodinu postihne živelná či jiná katastrofa,
vysvětlení je nasnadě: nadpozemské síly - čarodějnictví. V tradiční africké
kultuře neexistovaly tak výrazné rozdíly mezi chudými a bohatými a rodinné
vazby v kmenových společenstvích zajišťovaly předvídatelné rozdělení
majetku. V době, kdy Severní Rhodesie byla britskou kolonií, byli původní
afričtí obyvatelé utlačováni a zbohatnout mohli jen bílí kolonizátoři. Po
vyhlášení nezávislosti v roce 1964
vládl v Zambii přes 20 let socialismus, který jak známo pokřivuje vlastnické
vztahy a navozuje falešnou představu sdíleného vlastnictví. Pro většinové chudé
obyvatelstvo je tudíž velice obtížné přijmout fakt, že jim vedle jejich chatrčí
rostou luxusní vily zbohatlíků. Nárůst sociální nerovnosti se tedy v městském
prostředí subsaharské Afriky podílí na zvyšování popularity čarodějnictví. A že
závist je opravdu všudypřítomná dokládá i příhoda našeho známého, reprezentanta
Zambie v tenise a profesionálního vojáka. Za bílého dne mu zloději
vykradli byt. Odnesli vše včetně ledničky, postele, televize i nábytku. Žádný
z jeho sousedů a zároveň podnájemníků (vlastní totiž několik malých domečků
v „compound“,
které pronajímá) si „ničeho nevšiml“. Zloději jim přitom museli nosit nábytek
kolem domovních dveří a procházet přes jejich společný dvůr, kde všichni tráví
celé dny! On potom náhodou poznal svůj přívěšek na krku dítěte jednoho ze sousedů.
Tohle je typický příklad toho, jak hluboce je zášť vůči úspěšnějším zakořeněná
v srdcích obyčejných lidí. Sousedé ne že by ho přímo vykradli, ale neudali
zloděje, protože jim loupež připadala spravedlivá.
Žárlivost a
čarodějnictví
Zambie se řadí mezi
světovou špičku ve výskytu HIV pozitivních v populaci. Podle různých
výzkumů přibližně každému pátému až šestému koluje v žilách tento
nebezpečný virus. Zdaleka nejčastější metodou přenosu je nechráněný pohlavní
styk. Z těchto faktů vyplývá, že buď je míra promiskuity v Zambii výrazně
nadprůměrná nebo jsou mnohem častěji používány vysoce rizikové sexuální
praktiky, při nichž dochází ke krvácení. Dovolil bych si tvrdit, že oba tyto
faktory se na současné situaci podepsaly. Několikrát jsme narazili na pojem „dry sex“, který označuje sexuální
techniku, kdy se místo lubrikantu používá pudr a nelze se tedy vyhnout
krvácení. Chybí však jakékoliv údaje o rozšířenosti a lidé nejsou ochotni se o
takto citlivém tématu bavit. V Zambii je obecně společnost k nevěře dosti
tolerantní a rozvodovost na převážně křesťanskou zemi vysoká. Společenská
tolerance k nevěře je jedna věc a osobní zkušenost s manželem (či
manželkou), který „zahýbá“ druhá. Tady se dostáváme k dalšímu aspektu nevraživosti
mezi lidmi vedoucímu k obvinění z čarodějnictví: nevěře a žárlivosti. Za
čarodějnici je totiž často označena osoba udržující mimomanželský vztah
s ženatým mužem či vdanou ženou. Obětí je potom manžel či, častěji,
manželka, u které se objeví různé tělesné stesky, které se svou neurčitostí a
nestálostí často velmi podobají onemocnění nazývanému v Evropě „somatizovaná
deprese“. Takto já bych nejspíše
diagnostikoval pacientku, jejíž léčby jsme se osobně zúčastnili. Dr. Banda měl
v jejím případě jasno a motiv nebylo těžké najít: milenka chtěla znemožnit
či odstranit manželku svého milovaného, aby zaujala její místo. Proto ji
očarovala a potíže jí cíleně způsobila. Léčitel se při své práci zaměřuje na
pacientku, čarodějnici či obě. V našem případě se Dr. Banda soustředil na
pacientčiny potíže a rozhodl se jí vysát z těla cizí předměty, které jí
její sokyně přičarovala a jež jí způsobovali různé bolesti a potíže. Toto však
nestačí vždy a potom je nutné moc čarodějnice neutralizovat. „Scvrklou“ moc
čarodějnic můžete vidět na našich fotografiích z ordinace Dr. Bandy. Samozřejmě
nás zajímalo, zda samotná čarodějnice při procesu zneškodňování musí zemřít.
Odpověď byla nejednoznačná. Prý se vždy snaží zničit její moc, ne jí samotnou.
Lidé z okolí označené čarodějnice ale dokážou být krutí a vzít
spravedlnost do vlastních rukou. To dosvědčuje případ zambijské zdravotní
sestry, která před několika lety bydlela a pracovala jako terénní pracovnice ve
čtvrti Kalingalinga. Jejím úkolem byla prevence vertikálního přenosu HIV, tzn.
aktivní vyhledávání těhotných žen a jejich testování. Smyslem tohoto opatření
je předejít přenosu infekce z matky na dítě a podáním antiretrovirových
léků před porodem se riziko pro novorozence sníží až o 90 procent. Tedy práce vpravdě záslužná, avšak zahrnující
dlouhodobé cílené přesvědčování a přemlouvání k získání souhlasu s provedením
testu. Test samotný se provádí z krve a právě to se stalo naší zdravotní
sestře málem osudné. Po Kalingalinga se začaly šířit zvěsti, že je to
čarodějnice, která krev zneužívá při praktikách černé magie. Krev je
s kouzly čarodějnic tradičně spjata a tak nebylo těžké lidi přesvědčit o
postranních úmyslech nešťastné zdravotnice. Rozzlobení sousedé jí jednou
v noci zapálili dům a ona byla ráda, že vyvázla holým životem. Byla
nucena se přestěhovat do jiné čtvrti a začít znova.
Spirituální svět Afriky
je velmi bohatý a čarodějnictví v něm hraje svou nezastupitelnou roli. Při
denním kontaktu s lidmi přesvědčenými o existenci tohoto v Evropě již
téměř zapomenutého fenoménu se nedovedu ubránit dojmu, že svět jinde odsunutý
do říše pohádek tady skutečně existuje. A jestli ne ve skutečnosti, pak zcela
jistě v myslích naprosté většiny Zambijců.
MUDr. Michal Risler,
lékař