Rudolf Steiner - Básně, modlitby, meditace I.
23. 2. 2013
Básně, modlitby, meditace - Rudolf Steiner
Úvodní slovo
Tato sbírka Rudolfa Steinera by chtěla být stručnou ukázkou druhu poezie, která ojedinělým způsobem ukrývá a současně zjevuje osobnost autora. Ukrývá ji v tom smyslu, že nikde není stopy po lyrickém osobním projevu a zjevuje ji, neboť nikde není epicky popisujícího děje. Všechno co je zevní, je současně dějem vnitřním, a vše vnitřní je také něčím zevním. V centru člověka se promítají dva směry světové existence.
Myšlenky se často formovaly do poetických útvarů při nejrůznějších příležitostech, takže se někdy dostala určitá skutečnost do podobných, avšak přece jen rozdílných poloh. Např. představa hledání člověka ve světě a světa v člověku je zde mnohonásobně přebásňována. Podobně „Vánoce“ jsou nazírány z nejrůznějších hledisek. Tématické skupiny v této sbírce, kde mnohé ukázky jsou vybrány z jiných celků, svědčí o velké tvárnosti umělecké inspirace. Přestože jde vždy o myšlenky esoterního křesťanství, vyskytují se křesťanské symboly jen zřídka. Hlavním nervem těchto básní (modliteb, meditací) nejsou slova nebo jména, ale určitý postoj lidské duše, její nazírání a chápání světa v nejširším smyslu.
Varianty básní působily jisté potíže v překládání z němčiny do češtiny. Báseň vůbec je téměř nemožné převádět do jiného jazyka. Přikročit k této práci se mohlo jen za předpokladu, že i v češtině je možné dodržet určitý rytmus slov, slabik a dramatizaci vět, tedy to, co tvoří báseň, aniž by se porušil původní myšlenkový a citový smysl. Pokud se to podařilo, díky za to jedinečně inspirujícímu tvaru básní v originále.
1
Poznání člověka
Warum strebt des Menschen...
Proč usiluje
Hledající duše lidská
O poznání
Světa vyššího?
Protože každý z duše pohled
Do bytí smyslového
Mění se v toužebnou otázku
Po bytí božském.
* * *
In dem Herzen webet Fühlen...
V srdci tká cítění,
V hlavě září myšlení,
V údech sílí chtění.
Tkající záření,
Sílící tkaní,
Zářící sílení:
To je člověk.
(Ecce Homo)
* * *
In der Lichtesluft des Geisterlandes...
Ve světlém vzduchu duchovní říše
Rozkvétají duševní růže
A jejich červeň září
Do tíhy Země.
To se v lidské bytosti
Zhušťuje ve výtvor srdce;
A v síle krve září,
2
Jako růží červeň zemská,
Zase tam do duchovních plání.
* * *
Im Herzen...
V srdci
Žije část člověka,
Která ze všech ostatních
Obsahuje hmotu
Nejvíce duchovní.
Která ze všech
Žije duchovně tak
Že se nejvíce
Zjevuje ve hmotě.
Proto je Sluncem
V lidském vesmíru
Srdce;
Proto je člověk
Ve svém srdci
Nejvíce
V nejhlubším zřídle
Své bytosti.
* * *
Der Wahrheit Sinn liegt in der Liebe...
Smysl pravdy v lásce spočívá
Kořen lásky v pravdě se hledá –
Toť řeč vyššího „já“.
* * *
Wen der Mensch, warm in Liebe...
Když člověk v teple lásky
Jako duše světu se odevzdá,
Když člověk v jasné mysli
Ze světa ducha dobývá,
Pak v duši, duchem zjasněné,
3
A v duchu, duší neseném,
Duchovní člověk v člověku tělesném
Se opravdově projeví.
* * *
Im Menschenherzen schlagen...
V lidském srdci pulsují
Nejvyšší síly země,
V lidském nitru žijí
Moci říše duševní,
Lidskému úsilí kynou
Cíle světa duchovního,
Avšak lidské „já“
Je samo v dálavách duchovních.
A co člověku
Říká sobě „já“,
Je pouhým zrcadlením
Pravdy jeho samotného.
* * *
Ihr Sucher nach des Lebens Heimlichkeiten...
Vy, kteří hledáte tajnosti života,
Na vás je nyní vydobýt vědomí,
Jak se vytrhnete temnotám.
Poznejte v bytí působící moci,
Zázračné síly srdce a ducha
Poznejte v zrcadle života,
Stojícího před vašimi zraky.
Pomněte slov vidců dávných dob:
Vznikání v běhu času
Je smrtí pro věčnosti.
Z výšin božských padl člověk
Do pozemských omylů a bludů;
Leč vzpomínka na jeho původ
Může mu dát všechnu pravdu bytí,
Utvořit ho v syna Božího
V těle pozemském, v jsoucnosti času.
(Epilog z „Mystéria Eleusínská“ od Schurého)
* * *
4
Und der Geist der Schwere...
A duch tíhy
Shromažďoval rozpor
A ten se stal ve vůli člověka
– – – odporem.
* * *
Im Lichte wir schalten...
Ve světle jednáme,
Ve zření vládneme.
V myšlení tkáme.
Ze srdce pozvedáme
Duchovní zápas
V záchvěvech duše;
Člověku zpíváme
Zážitky bohů
Ve světě tvoření.
* * *
Im reinen Gedanken findest du...
V čisté myšlence nalezneš
Já, schopné se udržet.
Myšlenku změníš-li v obraz,
Prožiješ tvořící moudrost.
Pocit zhustíš-li ve světlo,
Zjevuješ výtvarnou sílu.
Vůli zvěcníš-li v bytost,
Pak tvoříš bytí světové.
* * *
Dem Stoff sich verschreiben...
Hmotě se zasvětit
Znamená duše rozdrtit.
5
V duchu se nalézat
znamená lidi spojovat.
V člověku se uvidět
Znamená světy vystavět.
* * *
Im Reich der Gedanken...
V říši myšlenek
V plynoucím životě,
V říši cítění
V proudícím světle,
V říši chtění
V zápalném teple –
Kde pramení činy,
Tam jsou bytosti,
K sloužení lidstvu
V chtění sjednoceny,
Když přání pohasla
A sobectví se rodí.
* * *
Die Welt im Ich erbauen...
V „já“ budovat svět,
Ve světech „já“ zřít
Je duši dýcháním.
Prožívat vesmír
V sebe-prociťování
Je tepem moudrosti.
Popsat cesty ducha
Ve vlastním cíli
Je řečí pravdy.
A dech duševní pronikající
Do tepu moudrosti, uvolňuje
Řeč pravdy ze základů člověka
V životních rytmech roku.
6
* * *
Hier zum Leiden...
Zde připravena trpět
Radovat se
A tvořivě pracovat.
Tam nahoře tká duše
Svůj karmický šat.
* * *
Erschaffe deiner Seele Güte...
Vytvoř své duše dobro
silou vůle.
Vymož své duše krásu
z čistého citu.
Vyploď své duše pravdu
ze světa poznání.
Tak spatři, ó člověče,
Sám sebe, hledaje se
V působící pravdě,
V tvořící kráse,
V plodícím dobru.
* * *
Das Böse, das Übel...
Zlo a nemoc
Zůstávají záhadou
Pokud obraz světa
Pouze smysly samotné
Formovat se snaží.
Ale záhada se vyjasní,
Začne-li hledat duch
Pramen zla a nemoci
V skrytých hlubinách bytí.
(l9l4)
* * *
Es nahet mir im Erdenwirken...
7
Ke mně se blíží v působení Země,
Dány mi v obraze hmoty,
Nebeské bytosti hvězd.
Ve chtění zřím je v lásce se měnit.
Do mne vnikají v životě vody,
Tvoříc mne v úsilí hmoty,
Nebeské činy hvězd.
V cítění zřím je moudře se měnit.
* * *
Wenn du auf den Geist des Weltenseins...
Namáháš-li se obrátit svůj pohled
K duchu světového bytí,
Pak shledáš sebe jako člověka
Volného na osudové pláni.
Odvrátíš-li se od světového bytí
A chceš svou mysl vést
Jen k zdánlivé podstatě dne,
pak sebe jako obraz člověka
Ve hře osudové ztratíš.
* * *
Es findet die Seele...
Shledává duše,
Která pije světlo,
Na pláních světů
Jak silně procitá.
Pociťuje se duch,
Který je bez bázně,
V prožívání světů
Jak mohutně vzniká
Vůli má člověk,
Usilující k výšinám,
V základech bytí
Mocně se udržet.
8
Snaží se člověk
Být nosičem světla,
Jež světy otvírá,
Radostné smysly
V člověku občerstvující.
* * *
Das Innere finden wir im Äusseren...
Co je vnitřní, najdeme venku,
Co zevní, najdeme v nitru.
* * *
Des Feuers Glut verwandelt...
Žár ohně proměňuje
dřevo v hřejivý popel.
Vůle, uvolňující vědění,
mění slovo v sílu.
* * *
Sprechend lebt der Mensch...
Mluvením žije člověk
Ducha, jež z hlubin duše
Přináší s sebou síly
Aby ze světových myšlenek,
Jako z božského světa,
Vytvořil lidské barvy.
V deklamování ožije
Světová síla světelná,
V recitování pulsuje
Mocnost duše barevná.
* * *
Dein Werk sei der Schatten...
Tvé dílo nechť je stínem
Tvým „já“ vrženým,
Když je osvětlováno
9
Plamenem vyšší tvé bytosti.
* * *
Erkennen, wie zum Geisteshöhenflug...
Poznejme, že k duchovnímu vzletu
Křídla i v duševním pádu sílí;
Chtít upadnout nesmí duše nikdy –
Z úpadku však moudrost musí vzít.
* * *
Im freien, geisterfassenden Denken...
Ve volném, v duchu uchopeném myšlení
Najít vůli, a ve chtění
Pravdivou bytost člověka,
Mocně uskutečňující osobnost
Darovanou světovým bytím,
To uvolňuje svobodu
V životě pravého duševního bytí.
* * *
Die Geisterwelt – sie bleibet dir verschlossen...
Svět duchů zůstane ti uzavřen
Nepoznáš-li v sobě samotném
Ducha, zářícího v duši,
Který může ti nést světlo
V hlubinách i ve výšinách světů.
* * *
Bdění (Wachsein)
Ve světových kruzích duchovních
Lidská bytost prostorová ční,
Ve světových říších duševních,
Vane lidská síla životní.
(l922)
10
* * *
Spaní (Schlafen)
V duševním okruhu volnosti (vůle)
Lidská síla pudu spočívá,
V duchovním světě slunečním
Tvoří lidská moc myšlenková.
(l922)
* * *
11
Člověk a svět
Es gibt eine Natur, aber der Mensch...
Je příroda, ale člověk
může se k ní přiblížit,
když se od ní zničit dá.
Je lidská duše, ale příroda
může se k ní přiblížit,
když se stane přeludná.
* * *
Wenn der alte Mensch sagte...
Když dávný člověk řekl:
poznej sebe sám – a on
se pak charakterizoval jako svět,
tak naznačil, že jeho bytost
není tu na Zemi.
Když charakterizoval se Řek
v tom „Poznej sebe sám“ – jakožto svět,
tak naznačil, že jeho bytost
se tímto popírá.
Moderní člověk však sebe popírá,
nepoznává-li se jako duch.
(1923)
* * *
Es sprechen zu dem Menschensinn...
K lidské mysli promlouvají
Věci v dálkách prostoru.
Měnící se v proudu času.
Poznáním žije lidská duše
Dálkami prostoru neomezena
A neporušena prouděním času.
V duchovní oblasti své
12
Bytosti nachází nejhlubší základ.
* * *
Es sprechen zu den Sinnen...
K smyslům promlouvají
Věci v dálkách prostoru.
Měnící se v proudu času.
Poznáním vniká lidská duše
Dálkami prostoru neomezena
A nezmýlena proudem času.
Do říše věčnosti.
* * *
Es sprechen zu den Menschensinnen...
K lidským smyslům promlouvají
Věci v dálkách prostoru.
Duševní síle se oznamují
Proměny v proudu času.
Procitající k duchovnímu bytí
Vyprošťuje se z omezení těla
Vnitřní bytost člověka
A zří ve skutečnostech ducha
Hlubokou svého bytí vládu
V říši věčnosti.
* * *
Suche im eigenen Wesen...
Hledej ve své bytosti
A nalezneš svět;
Hledej v řízení světů
A nalezneš sebe,
Pozoruj výkyvy
Mezi sebou a světem
A tobě se odhalí:
Lidská bytost světů;
Světová bytost člověka.
* * *
13
Rätsel an Rätsel stellt sich im Raum...
Záhada nad záhadu v prostoru se tyčí,
Záhada nad záhadu uplývá v čase;
Řešení přináší jen duch, jenž sebe uchopí
Mimo hranice prostoru, mimo proudění času.
* * *
Wer des Lebens Rätsel will verstehen...
Kdo chce rozumět života záhadám,
Musí tíhnout k duchovním výšinám,
Neboť záhadu duše nevyřeší ti,
Kdož zůstávají ve světle smyslovém.
* * *
Wesen reiht sich an Wesen in Raumesweiten...
Bytost za bytostí se řadí v dálkách prostoru,
Bytost za bytostí plyne prouděním času.
Zůstaneš-li v těchto dálkách a proudech,
Pak jsi, ó člověče, v říši pomíjející.
Mocně se však pozvedá tvá duše nad to vše,
Když v tušení či vědění zří nepomíjivost
Mimo dálky prostoru a mimo času běh.
(Hamburg 1910)
* * *
Willst du die Welt erkennen...
Chceš-li poznat svět,
Pohleď sám do sebe;
Chceš-li člověka znát,
Pohlédni do světa.
Když člověka jako ducha chceš znát,
Pohleď v nádhery světa zašlého.
Když krásy příštího světa chceš znát,
Pohleď v zárodečnou povahu
Lidské tělesné přítomnosti.
Poznání člověka je poznáním světa
A poznání světa poznáním člověka.
14
* * *
I. Der Welten Rätsel...
Záhada světů
Jen slovem a ideou se nerozřeší,
Nazíráním člověka
Začíná se řešit v životě poznání.
* * *
II. Sich selbst empfangen vom Welten-Sein...
Sebe sama přijmout ze světů bytí
A svět prožívat jako bytí vlastní,
To jediné je cestou k cíli vidoucích.
* * *
Des Innern Wesen erkenne...
Podstatu nitra poznávej
V duchovních základech světů;
A světů vnitřní sílu
Může ti zvěstovat bádání
Ve vlastní tvé síle duševní.
Tak hledej v zevnějšku vnitřek
a v sobě samotném svět.
* * *
Alles Äussere soll entzünden...
Všechno zevní má roznítit:
poznání sebe.
A nitro má zase učinit:
poznání světa.
* * *
Der Menschenseele Rätsel...
15
Záhada duše člověka
Se odhaluje duchovnímu oku
V pohledu do vesmíru světů;
Vesmírných světů tajemství
Řeší duševní pohled
Do nitra člověka.
* * *
Sich in der Welt...
Sebe ve světě
Zřením vypátrat
A v sobě svět
žijící nalézat
Je nosnou silou bytí.
* * *
Willst du dich selber erkennen...
Chceš-li poznávat sebe sám,
Pohlédni ve světě do všech stran,
Chceš-li však poznat zase svět,
Pohleď do vlastních hlubin zpět.
* * *
Willst du das eigene Wesen erkennen...
Chceš-li proniknout svou bytost poznáním,
Ve světě rozhlédni se do všech stran
A chceš-li v pravdě prohlédnout svět sám,
Své vlastní duši pohlédni do hlubin.
* * *
Es drängt sich in den Menschensinn...
Do lidské mysli se vtírá
Záhadně ze světových hlubin
Přebohaté množství hmoty.
V základech duše proudí
16
Obsažně ze světových výšin
Ducha zjasňující světlo.
V lidském nitru se shledávají
V moudrostiplnou skutečnost.
* * *
Meine Seele und die Welt sind Eines mir...
Má duše a svět mně jedno jsou.
Život je kolem mě jasnější,
Život je pro mě těžší.
Život je ve mně bohatší.
* * *
Im Sterben erreift das Weltenwalten...
V umírání zraje vláda světů
Tvářnosti mizí v tvářnostech
Jsoucno pociťuj jsoucno.
* * *
In Deinem Denken leben Weltgedanken...
V Tvém myšlení žijí myšlenky světů,
V Tvém cítění žijí síly světů,
V Tvé vůli působí bytosti světů.
V myšlenkách světů se vytrácej,
Silami světů se prožívej,
Z bytostí světů se utvářej.
* * *
Des Lichtes webend Wesen erstrahlet...
Světlo tkající bytost září
Od člověka k člověku,
K naplnění světa pravdou.
Požehnání lásky rozehřívá
Duši na duši druhé,
K oblažení všech světů,
17
A poslové ducha snoubí
Lidská díla žehnající
S cíli světovými,
A může-li obojí spojit člověk,
Který je v člověku,
Pak prozařuje světlo ducha
Teplem duševním.
* * *
Die Weltgedanken zu erfassen...
Uchopit světové myšlenky,
Tělu vytrhává duši
A v ní uvolňuje ducha.
Duševní vůli roznítit
Na světových myšlenkách
A ve chtění vrátit světu,
Co svět může dát myšlení:
Osvobozuje v tvůrčí síle lásky
Člověka pomocí světů,
Světy pomocí člověka.
* * *
Des Lichtes webend Wesen, es erstrahlet...
Světlo tkající bytost září
Prostorovými světy,
K naplnění světa bytím.
Požehnání lásky rozehřívá
Postupujícími časy,
K vyvolání všech světů zjevení.
A poslové ducha snoubí
Světlo tkající bytost
Se zjevením v duších;
A s obojím může-li člověk
Spojit svou vnitřní bytost,
Pak žije v duchovních výšinách.
(Z mysterijního dramatu „Brána zasvěcení“, l9l0)
* * *
Im Suchen erkenne dich...
18
V hledání se poznávej
A budeš sobě podstatou.
Unikne-li ti hledání,
Máš se sice v bytí,
Leč bytí tobě odejme
Pravdu vlastní bytosti.
(l924)
* * *
Suchet das wirkliche, praktische, materielle Leben...
Hledejte skutečný, praktický, hmotný život,
ale hledejte ho tak, aby vás neohlušil
pro ducha, který v něm působí.
Hledejte ducha,
ale ne v nadsmyslové rozkoši,
z nadsmyslového egoismu,
nýbrž hledejte ho, protože ho chcete nesobecky
použít v praktickém životě, v hmotném světě.
Uskutečněte onu starou zásadu:
„Duch nikdy není bez hmoty
a hmota nikdy bez ducha“,
V tom smyslu, že si řeknete:
Všechno hmotné chceme dělat ve světle ducha,
a toto světlo ducha chceme hledat tak,
aby vytvářelo teplo pro naše praktické konání.
Duch, jehož vedeme do hmoty
až k jejímu zjevení, bez něhož hmota sama
ducha ven vypudí na těle;
hmota, která námi získá zjeveného ducha
a duch, který bude námi povznesen do hmoty,
ty tvoří ono živoucí bytí,
které může lidstvo
přivést ke skutečnému pokroku,
k pokroku, který těmi nejlepšími lidmi
v nejhlubších podvědomých základech duší přítomnosti
může být jen vytoužen.
* * *
Heilsam ist nur...
Uzdravujícím je pouze,
když v zrcadle lidské duše
19
tvoří se celá společnost
a ve společnosti působí
síla jednotlivé duše.
* * *
Des Geistes Sphäre ist der Seel Heimat...
Sféra ducha je domovinou duše;
A člověk se tam dostane,
Jde-li cestou pravdivého myšlení,
Když volí v srdci sílu lásky
Za svého mocného vůdce,
A otvírá vnitřní smysl duševní
Písmu, všude se zjevujícímu
Ve světovém bytí,
A člověk vždy ho může najít
Jako zvěstování ducha
Ve všem, co zde žije a působí,
I ve všech věcech také
Neživě se šířících prostorem,
Jako ve všem co se děje
ve vývojovém proudu času.
* * *
Im Farbenschein des Äthermeeres...
V barevném svitu éterného moře
Rodí bytost světlo spřádající
Lidské duši tkanivo ducha;
A duchem oplodněna zrající duše
V barevném temnu hlubin prostoru
Chce jít ven, žíznící po světle.
Nezbytný je přírodě duch,
Z duševního bytí ji posilující;
Nezbytná je též lidské duši
Síla světla v éteru světovém.
* * *
Es steigen deine Gedanken...
Tvé myšlenky stoupají
20
Do hlubin lidské bytosti.
Co tě jako duše zahaluje
Co jako duch k tobě poutáno,
To odplouvá v základ světů,
Z jehož plnosti
Lidé pijící
V myšlení žijí;
Z jehož plnosti
Lidé žijící
Ve zdání tkají.
(Z mysterijního dramatu „Zkouška duše“)
* * *
Es empfangen Angeloi...
Přijímají Andělé, Archandělé, Archai
v éterickém tkaní
osudovou síť dotyčného člověka.
Zbytostňují se v Exusiai, Dynamis, Kyriotétes
v astrálním cítění kosmu,
spravedlivé následky zemského žití člověka.
Povstávají v Trůnech, Cherubech, Serafech
jako bytosti jejich činů
spravedlivé utváření zemského žití člověka.
(Dornach 4. 7. 1924)
* * *
Sterne sprachen einst zu Menschen...
Hvězdy mluvily kdysi k lidem,
Jich zmlknutí je osudem světa;
Vnímání toho mlčení
Může být žalem pozemského člověka;
Ale v němém tichu uzrává
Co lidé mluví ke hvězdám;
Vnímání jejich mluvení
Může být silou duchovního člověka.
(25. l2. l922)
* * *
21
Es nahet mir im Erdenwirken...
Blíží se ke mně ve tkaní zemském,
V obraze hmoty, mně dávány,
Nebeské bytosti hvězd:
V chtění je vidím láskou se měnit.
Vnikají do mne v životě vodním,
V úsilí hmoty mě tvořící,
Nebeské činnosti hvězd:
V citech je vidím moudře se měnit.
(31. 12. 1922, Dornach)
(V noci po těchto slovech, kterými Dr. Rudolf Steiner uzavřel silvestrovskou přednášku, shořelo do základů původní s obrovským úsilím právě dobudované dřevěné Goetheanum v Dornachu.)
* * *
22
Roční doby
Zu sommerlichen Höhen...
V době vysokého léta
Pozvedá se jasná bytost Slunce
A mé lidské city bere s sebou
Do svých prostorových dálek.
(Uriel)
* * *
Der Sonnenstrahl...
Sluneční paprsek,
Světlem jiskřící,
Snáší se blíž.
Nevěsta květů,
Barvy budící,
Šťastně ho zdraví.
V plné důvěře
Dceři Země
Paprsek sděluje:
Jak síly Slunce,
Z ducha rašící,
V domově bohů,
Slyší tón světový.
Nevěsta květů,
Barvami zářící,
V zamyšlení vnímá
Světla ohnivé znění.
(Jaro)
* * *
23
Für das Grab...
Pro hrob,
pro smutek,
pro ctnost,
pro oběť
měj připraveno tělo.
Zemí,
vodou,
vzduchem,
světlem
je zasvěcena duše.
K smrti,
k soudci,
k tvůrci,
ke Kristu
doprovází tě duch.
(Velikonoce)
* * *
Werdet durch den Anblick des Todes...
Pohledem na smrt
ožijte ve své duši.
(l9l2)
* * *
In Menschenseelen will ich lenken...
Chci do lidských duší vést
Pocit ducha, který by v srdci chtěl
Probudit Slovo Velikonoc.
S duchy lidskými chci myslet
Duševní teplo, aby mohli silně
Pociťovat Zmrtvýchvstalého.
Jasně svítí do zdání smrti
Ducha vědění pozemský žár,
Já se stává okem i uchem světa.
(l9l4/l5)
24
* * *
Ein Ich gab mir das Göttliche...
Já, to mi dalo božství,
K lidství mě vede Kristus,
Duši oživí mi duch.
(Dornach, l7. 2. l920)
* * *
Wo Sinneswissen endet...
Kde končí smyslů vědění,
Tam teprve je brána,
Která životní skutečnosti
Otvírá duševnímu bytí;
Duše vytváří klíč,
Když v sobě zesílila v boji,
Který světové mocnosti
Na jejím vlastním poli
Vedou se silami člověka;
Když sama sebou zažene
Spánek, jenž síly vědění
Na jejích hranicích smyslů
Zahaluje duchovní nocí.
(Svatodušní doba)
* * *
Und bin ich in den Sinneshöhen...
A jsem-li ve smyslových výšinách
Plane v hlubinách mé duše
Z duchovních světů ohnivých
Pravdivé slovo bohů:
V duchovních základech tušením
Najdi se spřízněný s duchem.
* * *
25
Schaue unser Weben...
Nahlédni na naše tkaní výšiny
Světelné kolotání
Života zahřívání
Žij zemsky udržující hlubiny
A v dechu ztvárňující
Jako bytostně vládnoucí
Pociťuj své lidské kosti střed
S nebeskou zářivostí lidské nitro
Ve vládě světů spojitosti
Látky se zhušťují
Chyby se rovnají
Srdce se tříbí.
(Jánská doba)
* * *
O Mensch...
Ó člověče,
Ke své službě jej utváříš,
V jeho hmotě ho zjevuješ
V mnoha svých dílech.
Ale spásou se ti stane,
Teprve až se ti zjeví
Jeho ducha vznešená moc.
(Meč Michaelův)
* * *
Der Erdenleib...
Tělo Země,
Toužící po duchu,
Žije v uvadání.
Duchové semen,
Hmotou tísněni,
Nabírají sílu.
Plody tepla
Z dálek prostoru
Zemi posilňují.
26
A smysly Země,
Zřící do hlubin,
Vidí budoucnost
V tvoření forem.
Duchové prostoru,
Věčně dýchající,
Klidně pohlížejí
Do tkaní Země.
(Podzim)
* * *
In des Menschen Seelengründen...
V duševních základech člověka
Jisto vítězstvím žije duchovní Slunce;
Pravé síly lidské mysli
Mohou tušit toto Slunce
V nitru života zimy,
A úsilí doufajícího srdce
Zří slunečního ducha vítězství
V žehnajícím světle Vánoc,
Jako symbol nejvyššího života
V hlubinách zimní noci.
(Štědrý večer l9l3)
* * *
Es leben die Pflanzen...
Rostliny žijí
V síle světla slunečního;
Těla lidská působí
V moci světla duševního.
A čím je rostlině
Nebeské světlo sluneční,
To tělu lidskému
Je ducha světlo duševní.
(Vánoce)
* * *
27
Es schläft der Erde Seele...
Spí duše Země
V teplé době léta;
Zde jasně vyzařuje
Zrcadlo Slunce
V zevním prostoru.
Bdí duše Země
V chladné době zimy;
Zde září duchovně
Skutečné Slunce
Ve vnitřním bytí.
Radostný den léta
Je spánkem Země;
Světící noc zimy
Je pro Zemi dnem.
(Vánoce)
* * *
Erde verdeckt die Sonne...
Země zakrývá Slunce,
Zřící síly vynucují
Z elementů Země
Svobodné vidění.
(Vánoce, Dornach 25. l2. l922)
* * *
Isis – Sophia...
Isis – Sofie,
Moudrost Boží
Tu usmrtil Lucifer
A na křídlech světa sil
Odnesl do dálek prostoru.
Kristovo chtění
Působící v člověku,
Vyrve Lucifera ven
A po člunech vědy duchovní
Probudí v lidských duších
Isis – Sofii
28
Moudrost Boží.
(Vánoce)
* * *
Im Seelenaug sich spiegelt...
Zrcadlí se v oku duševním
Světů světlo naděje,
Moudrost duchu oddaná
Mluví v srdci člověka:
Věčná láska Otce
Posílá Zemi Syna,
Darujícího lidské cestě
V milosti nebeský jas.
(Vánoce l9l4)
* * *
Des irdischen Menschheitswerdens...
Zemského vývoje lidstva
Východ Slunce,
To je tím tajemstvím
Na hoře Golgoty;
Ve světle vánočním
Září ranní svítání.
V tomto mírném
Světle svítání
Uctívej duše
Své bytosti
Duchovně spřízněnou
Sílu a pramen bytí.
(Vánoce l9l9)
* * *
Zu tragen Geisteslicht in Weltenwinternacht...
Nést světlo ducha v zimní noci světové
Nechť blaženě usiluje pud srdce mého,
Aby zářící zárodky duševní
Kořeny měly v základech světů,
A božské Slovo v temnotě smyslů
Znělo zjasňující veškerým bytím.
29
* * *
Die Sonne schaue...
V Slunce pohlédni
V půlnoční hodině,
Buduj z kamení
Na tom, co nežije.
Najdi tak v zničení
A v noci smrti
Nové zas tvoření,
Jitřní omládnutí.
Nechť zjeví výšiny
Bohů Slovo věčné
A chrání hlubiny
Útočiště bezpečné.
V života temnotě
Slunce vytvářej.
spřádáním ve hmotě
Radost ducha znej!
(Vánoce, Basel 26. 12 1921)
* * *
An Geistesoffenbarung hingegeben...
Oddáním duchovnímu zjevení
Získávám světlo podstaty světů,
Pročištěna vyrůstá síla myšlení,
Aby mi dala mě samotného
A procitajíc se mi uvolňuje
Z moci myšlení sebe – cítění.
* * *
In meines Wesens Tiefen spricht...
V hlubinách mé bytosti mluví
K zjevení pronikající
Tajuplně světové Slovo:
Naplň cíle své práce
Mým světlem duchovním
K oběti sebe skrze mne.
30
* * *
Jako kouzla zbaven cítím
Duchovní dítě v lůně duše;
Svaté Slovo světové
Zrodilo ve světle srdce
Nebeský plod naděje,
Jásavě rostoucí do dálek světů
Z Božího základu mé bytosti.
(Vánoce)
* * *
31