Romantismus ve světové literatuře
1.pol.19.st.
společensko-historická situace
- období mezi dvěma revolucemi – 1789 ve Francii a 1848 v celé Evropě
- naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství), nesplněny (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy) – rozčarování, ztráta jistot, nespokojenost, buřičství
- vzrůst moci buržoazie – obhajoba vlastních zájmů, živelný rozvoj průmyslu, nelidské pracovní podmínky, nenaplnění myšlenky nacionalismu (práva utlačovaných národů pošlapána)
- liberalismus ( svobodomyslnost, snášenlivost, svoboda podnikání)
Romantismus
- literární směr ve všech evropských literaturách i životní pocit a postoj člověka
- protiklad racionalitě klasicismu ( přísný řád, norma, symetrie, podřízenost člověka x cit, tvarové bohatství, svoboda, volnost)
- návaznost na preromantismus – člověk jako svobodné individum, citovost, fantazie, příroda
- idea práva na sebeurčení národa
Znaky:
- důraz na city, fantazii a vůli
- subjektivní vztah ke skutečnosti – individualismus, kult výjimečné osobnosti
- revolta, ale i touha po harmonii s přírodou
- protiklad snů (ideálů( a dobové skutečnosti
- obdiv k minulosti, mystice (inspirace gotikou), k lidové slovesnosti, k přírodě, k exotice
- architektura – historismus, inspirace v gotice, letní sídla – anglický park (volná příroda, jezírka, altány), zámek Hluboká nad Vltavou, Lednice
- malířství – Eugéne Delacroix, Antonín a Josef Mánesové, Josef Navrátil – inspirace přírodou
- hudba – písňová tvorba, opera, symfonická báseň – Franc Schubert, Carl Maria von Weber
V literatuře a umění
- důraz na tvůrčí svobodu umělce – směšování žánrů – lyrizace prózy a dramatu, dramatizace prózy, volnost verše, kontrasty (krása v očklivosti, zlo v podobě anděla)
- smysl pro barvotost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka a obraznost
- obohacení jazyka o lidovou mluvu a archaismy
- hlavní hrdina se myšlenkově ztotožňuje (splývá) s autorem ( někdy i podobu)
- je výjimečný, neschopný se přizpůsobit – vyvrženec společnosti – loupežník, vrah, kat, cikán)
- osamělý – jeho minulost je záhadná
- neúspěšné buřičství – světabol (speen, chandra), rozervanost, deziluze – život většinou končí tragicky, kult dětství – často jako ztracený ráj
- výjimečné prostředí – tajuplné jezero, temné lesy, skály, samoty, hřbitov, gotické hrady, katedrály, běsnící živly
- časté téma – nešťastná nebo nenaplněná láska ( romantikové zbožňovali ideál)
- obliba poezie – lyrickoepické básně (balady, básnické povídky – poemy, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň)
- próza – historie
Německo
Novalis
(1772-1801)
vl.jm. Friedrich Leopold von Hardenberg
představitel raného romantismu
básník a prozaik
Dílo:
Hymny noci – poezie a rytmizovaná próza zabarvená nábožensky
Motivy ztracené lásky
Touhy po smrti
Kontrast světla (pomíjivý život) a tmy – „královny světa“ (nové vyšší skutečnosti)
Touha po spojení poezie a přírody
Jindřich z Ofterdingu (oftrdyngen) – nedokončený výchovný román – titulní postava – středověk – minnesänger (údajný autor Písně o Niebelunzích – kon. 13.st. – z dějin Burgundů a hunů – dva celky starogermánských pověstí – o činech a smrti Siegfrieda, který bojoval o poklad trpaslíků Nibelungů a byl úkladně zavražděn příbuznými. Dále popisuje vyhlazení královského rodu Burgundů ( Siegfriedovu smrt mstí jeho žena Kriemhilda – motivy nenávisti, zrady a pomsty – tragická smrt všech hlavních postav
Téma zpracoval R.Wagner – Prsten Niebelungův – opera) shledává smysl života v hledání modrého květu – symbolu romantické poezie a smyslu života
Bratři Jacob a Wilhelm Grimmové
(1785-1863) (1786-1859)
- jazykovědci – zakladatelé germanistiky, sběratelé lidové slovesnosti, studium germánských mýtů
- Pohádky pro děti a celou rodinu (200) – tematická pestrost – převážně fantastické pohádky – legendární, zvířecí, kouzelné, ale i novelistické ( s výchovným poučením), často s hrůzostrašnými motivy a krutým dějem.Posléze se objevuje prosté, ale živé vyprávění – např. Sněhurka, Sedm havranů
Henrich Heine
(1797-1856)
pozdní romantismus
po Goethovi největším německý lyrik (básník, prozaik, dramatik,publicista)
Kniha písní – soubor básní – elegie, balady, romance, ironické a humorné verše), subjektivní prožitky – nešťastná láska, motivy smrti a světabolu, cynismu aironie
Nejznámější báseň – balada Lorelei – o víle svádějící lodníky do záhuby (zllidověla)
Anglie
Lord George Gordon Byron
(džordž gorn bajrn)
(1788-1824)
2.generace anglických romantiků
původem aristokratický představitel buřičského proudu – byronismus – spor se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům
světabol, spleen – výstřední způsob života – cestování po Evropě, zemřel v Řecku
Childe Haroldova pouť – 2dílný epos s autobiografickými prvky (putování Evropou – účast v boji za svobodu Řeků proti Turkům, obdiv k přírodě
Minulost x nesvobodě národa
Individualismus hlavního hrdiny – osamocenost, skepse (analýza nitra), protest proti tyranii a nesvobodě
Džaur, Lara,Korzár – básnické povídky z exotického prostředí – revoltující hrdinové – konflikt se světem
Manfred – dramatický veršované drama , buřičský motiv – hrdost a osamocenost hlavního hrdiny, jeho odpor proti pokrytecké společnosti, boj za práva člověka i za cenu smrti
Don Juan – nedokončený satirický epos s ptvky realismu, netradiční pojetí známého tématu – nevinného Juana svádějí ženy
Percy Bysshe Shelley
(persi biš šeli)
(1792-1822)
- původem aristokrat – básník a dramatik, bojovník proti nesvobodě
- hlasatel ideálů francouzské revoluce
- spojení témat osobních a společenských
Královna Mab – alegorická báseň – představa lepšího života bez hladu – nenávisti a válek
Cenci (čenči) – romantická tragédie – marný konflikt dobra a ušlehtilosti s pokryteckou společností – vítězství moci a peněz
Odpoutaná Prométheus – nejvýznamnější dílo – lyrickofilozofické básnické drama – oběma antické báje – vzdor hlavního hrdiny proti osudu a moci (ne podřízenost vůli bohů),
- Apoteóza lidské svobody
- Nezdolnosti a činorodosti
- vítězství lidskosti nad tyranií
- Osvobození lidstva
Titanismus – nezměrná vůle silného individua překonat zlo, v závěru optimistická věštba – tyranie musí být zlomena trpělivým vzdorem boha Démogorgóna:
„ Snášet žal, i když zoufá naděje,
odpouštět bezpráví, ač krutě je,
vzdorovat moci, i když zdrtiti chce.
Titáne, ke tvé slávě být jak ty,
Svobodný, dobrý, krásný, radostný,
V tom je moc, život, štěstí, vítězství.
Jeho druhá mn. Mary Shelleyová – Frankenstein – o stvoření umělého člověka ( hororový román)
Walter Scott
(vóltr skot) (1771-1832)
- básník, sběratel skotských lidových balad – autor historických románů a povídek
Panna jezerní – rozsáhlá epická báseň ze skotských dějin
Waverley(vejvrli) – román o povstání skotských horalů proti Angličanům v 18.st.
Invahoe (ajvnhou) – o střetech statečného rytíře za zájmy anglického krále Richarda Lví srdce
Pověsti o zbojníku Robinu Hoodovi
Tematika lásky – hrdinství, cti, vlastnectví – idealizace
Jane Austenová (džejn óstenová)
(1775-1817)
- autorka rodinných románů s ženskými hrdinkami
- odmítla sentimentalismus i romantickou tajemnost
Anna Elliotová (Přesvědčení) - prohra a procitnutí zhýčkané a rozmařilé dívky, kritický pohled na anglickou společnost
Pýcha a předsudek - obraz vyšší anglické společnosti, příběh lásky dvou charakterově odlišných jedinců
Emily Brontëová
(1818-1848)
- měla sestry Anne a obě ztvárnily ve svých románech vzpomínky z dětství ( venkovská fara), výchovu v internátní škole,
Dílo:
Na větrné hůrce – prozaická balada o lásce a nenávisti – o silných a ničivých vášních – hrůzné situaci ( prvky gotického románu)
Realistický obraz krajiny uprostřed mokřin a života venkovanů
Dramatické scény
Psychologická kresba postav ( démonický Heathcliffe – hítklif – nositel zla), bohatá metaforičnost, kontrasty a symbolika
Charlotte Brontëová
(1816-1855)
Jana Eyrová aneb Sirotek lowoodský – autobiografické dílo – vyprávění o trpkém osudu dívky – ústrky v rodině, kritika výchovných metod v internátní škole, vychovatelská práce v domě záhadného pana Rochestera
Oslava morální síly ženy a obhajoba práva na lásku
Francie
Francouis-Auguste-René DE Chateaubriand( fransoa ogist rené de šatobriján)
(1768-1848)
- prozaik, kritik, historik
- cestoval – útěk před civilizací – mezi indiány v Severní Americe
Atala
René – dvě novely s postavou indiána Šakty a křes’tanské dívky Ataly – zasvěcená matkou Panně Marii
- Hluboká citovost – básnický jazyk, podmanivé obrazy exotické americké přírody
- Barvitost – zvukomalba
Victor Hugo
(1802-1885)
- básník, prozaik, dramatik
Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů 19. století se narodil v Besançonu, když 19. století byly dva roky, jak praví v jedné své autobiografické básni. Byl vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále a monarchie (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem Napoleona (bonapartista).
Portrét Victora Huga od Léona Bonnata z roku 1879
Roku 1845 vstoupil Hugo do politiky a byl jmenován pairem, v pairovské komoře se vyslovoval pro návrat Ludvíka Bonaparta, po rozpuštění pairie (1848) úspěšně kandidoval do parlamentu. Ačkoliv byl zprvu politickým stoupencem Napoleona III., brzy vystupoval jako jeho odpůrce a jako zastánce liberálního socialismu. Proto musel koncem roku 1851 odejít do exilu, nejprve do Bruselu a v roce 1852 na Normanské ostrovy v Lamanšském průlivu (Guernsey a Jersey), kde strávil téměř dvacet let. Do Paříže se za bouřlivých oslav vrátil až roku 1870 v době, kdy Francie byla poražena pruskými vojsky a přiklonil se k ideálům Komuny.
Roku 1875 se stal senátorským delegátem a brzy na to senátorem. Roku 1881 byl znovu zvolen senátorským delegátem a roku 1882 se znovu stal senátorem.
Victor Hugo zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Je pochován v pařížském Panthéonu
Poezie
Legenda věků – 3dílný básnický cyklus – obrazy vývoje lidstva k pokroku – optimismus v pohledu do budoucnosti
Jednotící motiv – konflikt dobra a zla
Pokroku a reakce
Vliv Vrchlického – Zlomky epopeje –básnický cyklus – výběr událostí z historie lidstva – témata prehistorická, antická, středověká i renesanční
Machara (Svědomí věků – básnický cyklus – zamyšlení nad lidskými dějinami – vývoj od antiky a křesťanství přes události Velké francouzské revoluce až po současnost, obdiv k antice, ideál harmonie, obdiv k silným osobnostem)
Próza
Chrám Matky Boží v Paříži – román
Součást volné trilogie (Dělníci moře, Bídníci)
Obraz všech vrstev společnosti ve středověku za vlády Ludvíka XI.(15.st.)
Kontrast: krása – cikánská tanečnice Esmeralda X ošklivost – hrbáč Quasimodo – odpudivý, hluchoněmý, ale ušlechtilý člověk
Dobro x zlo ( kněz - pokrytec Frollo)
Bídníci (Ubožáci)
Společenský román (5dílů)
Příběh vypráví o první polovině 19.století. Děj je velmi bohatý na psychologické vykreslení postav, odhaluje jejich problematickou povahu a mnoho protikladů – Jean Vajean – odsouzený na galeje za krádež chleba. Potká na cestě mnoho lidí s různými povahovými rysy, které jej změní. Kněz, který mu dal jídlo si sice nezaslouží, aby mu ukradl stříbrné nádobí. Valjeana chytí a znovu se musí setkat s knězem. Kněz Valjeana neprozradí, tedy nechá mu všechny předměty, které ukradl. Starý galejník se poprvé střetává s laskavostí druhých. Posléze se stane velmi váženým mužem a stará se o jednu malou holčičku, které matka zemřela, protože se musela živit, tím nejstarším povoláním na světě. Vše vypadá v pořádku, ale vystupuje zde další postava Javert (žavér) – policejní důstojník, který ho pronásleduje. Nakonec spáchá Javert sebevraždu a Valjean si může v klidu dožít.
Devadesát tři – román o povstání rolníků proti jakobínům
Dělníci moře – oslava práce, vůle a lidské obětavosti
Drama
Ruy Blas(ry bla) – historická tragédie založená na kontrastech (čest, mravnost x intrikám, zhýralství
Stendhal (stendal) (1783-1842) – vl.jm. Marie Henri Beyle (anri bel)
Přechod mezi romantismem a realismem
Autor psychologických románů
Červený a černý – román ztracených iluzí(2d.), kontrast barev červená – symbol revoluce, vášně, věčné lásky
Černá – symbol tmářství a násilí
Ústřední postava – ctižádostivý Julián Sorel – usiluje o společenskou kariéru i cestou nedobrovolného pokrytectví. Obdivuje tajně Napoleona a červenou uniformu, ale za vlády Bourbonů z pragmatických důvodů obléká černou – kněžskou uniformu.
Prožívá vášnivé lásky – svádí ženy z vyšších vrstev.
Před soudem odmítá omilostnění – opovrhuje měšťanskou morálkou a pokryteckou společností. Končí jako buřič na popravišti.
Kartouza parmská – 2dílný román a autentickými historickými prvky
Dějiště – Itálie – tragédie mladého šlechtice – střetnutí s pokrytectvím na cestě k splnění svého snu – ideálu. Až ve vězení pozná pravou lásku (dc.žalářníka)
V závěru deziluze – po útěku z vězení se uchýlil do kláštera