Velikonoce v Lanškrouně
Křofc (B)
Velikonoce v Lanškrouně
Tato akce se pomalu, ale
jistě začala rodit, ač jsem to netušil, když jakožto náčelník jsem byl vyslán
na ligovou radu. Zde jsem se seznámil s jednou prima slečnou. Po pár řádcích a
měsících jel jejich kmen na Moravu. Chtěli zde strávit Velikonoce. Zdál se mi
to jako dobrý nápad, tak dostali echo všichni z kmene.
Nakonec byla účast, kterou jsem předpokládal. Jelo nás málo, ale o to to bylo možná lepší. Byl jsem domluven s Mirou Slámou, že se staví k nám domů, nakoupíme nějaké zásoby a pak pojedeme vláčkem vstříc svému osudu. Cesta ubíhala dobře a rychle. Plni očekávání jsme se těšili, jak nás uvítají. Přijetí bylo vřelé, ze začátku jsme měli rozpaky, které nás v průběhu času opouštěli. S přibývajícími hodinami se projevila i únava na jednotlivcích.
Druhý den po snídani se šlo na výlet k zámku, kde se dalo pár her a taky soutěž o největšího sněhuláka. Ač k nevíře, bylo tam hodně sněhu. Večer se hrály seznamovací hry, kde jsem si konečně zapamatoval pár jmen. Tyto hry se taky protáhly do pozdně večerních, skoro až ranních hodin. Proto šup na kutě, aby se ráno dalo zase někam vyrazit.
Třetí den byl naplánován výšlap k nedalekým rybníkům, kde rostlo tolik potřebné
proutí na žilu. I zde pilní organizátoři nezaváhali a z jejich bohatě
připraveného programu připravili pro nás opět neznáme hry, kterých jsme se rádi
účastnili. Děti skládaly křížovku, kterou po doplnění stop rozesetých po lese,
museli v co nejkratší době přinést vedoucím. Druhá hra byla topení zimy. I ta
se mi velice líbila. Bylo za úkol čistě z přírodního materiálu, vyrobit postavu
zimy, kterou jsme potom měli v potůčku utopit, ale její zlí pomocníci mrazíci
nám v tom bránili. Než se toto dohrálo, začalo být pozdě a den opět utekl jako
voda. Bylo na čase jít zpět k provizornímu domovu. Při návratu bylo objeveno
dětské hřiště a to by nebyly děti, aby jej neobsadily. Ale ne jen ty, i někteří
dospělí se vrátili do let minulých :-)). Potom proběhla večeře a spinkání.
Čtvrtý den se nevědělo kam jet, tak vyhrála varianta jet vláčkem do České
Třebové. Po příjezdu jsme ťapkali do kopce z kopce, až jsme doputovali k chatě
Maxe Švabinského, kde proběhl obídek formou chlebíku a plni síly jsme putovali
cestou necestou dál. Jelikož jsme měli ještě dost času k odjezdu vlaku, šel sem
s Peckou projít přilehlý parčík, který byl překrásný. Nakonec jsme skončili u
jezírka s kačenami, které jsme nakrmili. Milá Pecka si tam jednu tak vycvičila,
že chytala kousky potravy jí hozené přímo do zobáčku. Byla to krásná podívaná,
ale i to muselo skončit a mi utíkat za ostatními na vláček a domů udělat dětem
jídlo. Večer potom proběhlo pletení žil, spojeno s degustací již známého moku z
Moravy a následovalo spinkaní.
Konečně den D, pondělí, a s tím spojeno vymrskání přítomných děvčat. Někteří to pojali velmi důsledně a tak bylo po baráčku slyšet hodně dívčího křiku. Bohužel toto byl poslední a taky odjezdový den. Nikdo si to moc nepřipouštěl, ale skončil krásný prodloužený víkend a s ním i pohoda, která vládla. Začalo se uklízet a balit. Cesta domů proběhla v duchu, kdy se zase uvidíme, kam zase vyjedeme, neb se nám s nimi líbilo. Budeme se tedy těšit na další společnou akci.
A vzkaz pro toho kdo nejel, dobře Vám tak, přišli jste o akci, která byla dle mého, hodně povedená. Kdo to nezažil nepochopí.
