Čtyři tuny salmiaku a chytání bronzu
Rád bych se vrátil ke svému účinkování na sérii UNI závodů v Bílé a na Barboře (SVK). Turné jak má být - závodům samotným předcházelo dlouhé putování směrem na východ ,podobné tomu,když Frodo Pytlík putoval k hoře osudu. Tou se pro mě zdá být právě sjezdovka Zbojnická v areálu Ski Bílá. Již před dvěma lety jsem zde přišel v dobře rozjetých závodech o medaile z akademického mistrovství ČR 2006. Ve slalomu mi tehdy svázala nohy nervozita, v obřáku pak zmařila mou snahu technická závada na materiálu, způsobená týmovým servisákem Tatou. Letos přicestoval závodník o dvě léta zkušenější, o pár vteřin rychlejší a úřadující mistr. A vezl slušnou formu. Přes toto všechno není výsledek o mnoho uspokojivější, než ten z před dvou let. Podrobnosti ,tak jak se udály den po dni čtěte níže:
DAY1 : SLALOM . Hole za startovací branku jsem ten den zapichoval jako pátý a poté jsem pohlédl před sebe, kamsi na trať. Provazy vody se valily z nebe a živily řeku Bečvu. Napadla mě jen jedna věta : Jsem doma! Týmová taktika hovořila jasně - v prvním kole klidná, přesná jízda s kontaktem na čelo závodu. V druhém kole vytáhnout rakety. Tak se i stalo, jízda bez patrné chyby mě vynesla na šesté místo v závodě, vteřinu za Hammershmidta. Mezi českými akademiky byl jednooký králem a zdálo se,že titul akademického mistra říká Martovi tak,jak říká Glum prstenu. Pánešek. Do druhého kola jsem nastoupil bohorovně. Podceňovaní soupeři vytasili svá maxima a na mě po dojetí průměrně špatné jízdy čekala pouze bronzová medaile. Ztráta na zlato 0,28sekundy. ZA CO VOLE?? ptal jsem se sebe, boha i Taty. Nikdo nezná odpověď. Cítil jsem se hůř než Andrej Ševčenko, když s AC projeli finále ligy mistrů s Liverpoolem 3:4. O půli také vedli 3:0. Hlavou jsme kroutil tehdy i teď stejně.
DAY2 : Obří slalom - Parádní disciplína. Už od rána jsem nemohl najít spodní lyži. Dobrá zpráva byla startovní číslo 3. Ačkoli letní příprava neproběhla,tak jak by bylo záhodno,los jsem natrénoval dokonale. Všichni důležití soupeři byli zde, byli sebevědomí, byli k poražení. Titul se vznášel ve vzduchu stejně jako sedačky na nové lanové dráze Zbojník. V prvním kole jsem vyrazil jako sám čert a jízda to byla opravdu pekelná. Rychlá a nelidná. V půli trati přišel těsný kontakt s brankou a následovala kolize. Brýle, teď již nasazené jen na půl ksichtu mě donutily přibrzdit, upravit výstroj, odpíchnout se a pokračovat v nastoleném tempu. I přes obrovskou časovou ztrátu jsem věřil, že udržím kontakt s čelem závodu. Bohužel 17 borců dosáhlo rychlejšího času. Závod se zdál být ztracen a já těžko hledal motivaci a morální sílu bojovat i v druhém kole. Situace se zdála být bezvýchodná, když jsem seděl se svým věrným fanouškem nad bezútěšným kuřecím steakem s rýží. Do druhého kola jsem vyrazil jako třináctý s jediným cílem. Vyhrát druhé kolo a vrátit se na medailovou pozici. Do cíle jsem přivezl dobrý výkon a půlvteřinový náskok. Začala stíhací jízda - Mart vyložil na stůl své dvě dámy - tento poker ještě nebyl u konce. Nervozita a emoce zatím pracovaly na psychice akademiků, kteří po prvním kole okupovali medailové pozice. Mezitím jsme dole držel první pozici a počítal setiny. V celkovém součtu časů byl rychlejší až Honza Čermák, a urval pro sebe bronzovou medaili z obřáku. Pak následovali další, ale pouze Hammershmidt, slovenský středopolař, dokázal překonat Martův čas druhého kola. Na naše barvy připadla bramborová medaile se ztrátou 66setin na zlato. Mart si mimo pořádného nářezu vysloužil od svých fanoušků ještě přezdívku The Rockymachine.. asi proto,že to nezabalil a tak. Tento poker byl u konce a můžeme jen doufat, že přijdou lepší karty.
DAY3 : Barbora. Klasická štace, kde má Mart bilanci dojeté/neodjeté závody 2:2. Jak tomu bude letos? Tradičně dobrý los a číslo 5. K tomu chuť bojovat s nejlepšími. Parádní start a ve třetině trati pád po vnitřní lyži. Situaci jsem vyřešil podle vzoru Kalle Pallandera - otočka o 360 stupňů a návrat do trati. Rockymachine se nevzdává! Následovalo mocné odpíchnutí a parádní stíhací jízda, kterou ukončil až druhý největší soupeř toho dne - mr.záklon. Zbytek dne jsem strávil opalováním, sledováním soupeřů a očumováním lyžařek. Potřeboval jsem zabodovat.
DAY4. Velké finále celé série. Už od rána si zpívám Benovu hymnu : .. v duši mi sedí Robinson, a pláče July ... jsem nr.1 nr.1 1 1 1 1 DNF1 a zároveň první závodník, který ten den nespatřil cíl. Pokud jsem do této doby považoval fenomén přemotivování za mýtus, mýlil jsem se. Útěchu jsem se rozhodl hledat v ženské náruči (a klíně), avšak ani v boji na této frontě jsme neslavil mnoho úspěchů. Rád bych tímto vzkázal svým soupeřům a všem kamarádkám : Chystám útok!
Barbora vs. Mart
4 : 2