Machu Picchu jako posvátné centrum
Proč zaniklo význačné incké město?
Kolik měli v Machu Picchu vody?
Podle dřívějších teorií mělo být město útočištěm Manka Inky, resp. Manka II. Předpokládalo se, že se sem uchýlil po porážce povstání proti Španělům v roce 1536, což však bylo vyvráceno, když se Mankovo útočiště našlo mnohem severněji, v amazonském Espírito Pampa. Podle jedné romantické teorie bylo Machu Picchu místem, kde žily takzvané panny Slunce. Tento názor zastával i Hiram Bingham, protože údajně byly na místním pohřebišti nalezeny převážně ženské kostry. Ani tato teorie se nepotvrdila – podle novějších nálezů se zdá, že je počet ženských a mužských koster zhruba stejný. Dále se tradoval názor, že bylo město opuštěno kvůli nedostatku vody. Zásobováno bylo dvěma výše položenými prameny, z nichž se voda přiváděla systémem kanálů. Kenneth Wright z Denveru v Coloradu se vodou v Machu Picchu zabýval a na základě izotopového složení okolních ledovců prokázal, že v 16. století byly v dané oblasti poměrně vysoké srážky, a vody v pramenech tedy muselo být dost.
Hory v incké kosmologii a v dnešní klimatologii
Víme už, proč zřejmě město opuštěno nebylo. Další úvahy na toto téma začínají u významu Macchu Picchu. Přišel s nimi archeolog Johan Reinhard, který pracuje jako výzkumník pro National Geographic Society. Zabývá se mj. i posvátnými indiánskými horami a jejich postavením v incké kosmogonii. Jedním z jeho největších úspěchů bylo nalezení Juanity, mumie indiánské dívenky obětované horským bohům. Objevil ji v nadmořské výšce přes 6300 m, u vrcholu hory Nevado Ampato poblíž Arequipy v Peru. Je známo, že domorodci v Andách uctívali (a dosud uctívají) řadu horských vrcholů. Souvisí to jednak s pozicí těchto hor vůči nebeským tělesům, jednak s představou hor jako „tvůrců“ počasí, a tím i vody, nezbytné pro pěstování zemědělských plodin. Z hlediska moderní klimatologie jde o vcelku racionální představu.
V okolí Machu Picchu jsou uctívány především Nevado Salcantay 1) (6271 m n. m.) a Nevado Veronica (5750 m n. m.). Zvláštní význam má hlavně první z nich, ležící jižně od Machu Picchu. Tento štít představuje maskulinní božstvo a v prosinci (v době letního slunovratu na jižní polokouli) nad ním kulminuje Jižní kříž, souhvězdí v centru Mléčné dráhy (Nebeské řeky, jak ji nazývali obyvatelé incké říše). Tato hora pokrytá ledovci je nápadná už z dálky, její trojúhelníkovitá silueta je dominantou urubambského údolí. Nevado Veronica je od Machu Picchu zhruba na sever a další uctívané hory – Pumasillo a Auzangate – na západ a na východ. Řada staveb v Machu Picchu údajně napodobuje tvary významných hor v okolí, například sluneční kámen Intihuatana má mít tvar hory Huayna Picchu.
Město spojující nebe a zemi
Podle Johana Reinharda tedy bylo Machu Picchu náboženským centrem. Jeho centrální poloha vůči uctívaným vrcholům je v souladu s názory religionisty Mircei Eliada na axis mundi jako posvátné centrum spojující nebe a zemi.
Podle některých názorů bylo Machu Picchu královskou državou Pachacutiho Inky, rozmnožitele říše. Proto bylo ze správního systému incké říše vyňato a po smrti Pachacutiho spravováno příslušníky jeho rodu. Když krátce před příchodem Španělů vypukl v říši chaos a rozpoutala se válka mezi bratry Atahualpou a Huascarem, správcové města možná usoudili, že jeho další údržba na tak odlehlém místě je neúnosná, a město opustili.
Dalším využitím města mohla být ochrana obchodu mezi andským Altiplanem a tropickou Amazonií, kde se pěstovaly odlišné plodiny. Inkové se obávali bojovných kmenů amazonských Antisů, kteří používali otrávené šípy, a proto na východní hranici své říše stavěli pevnosti.
Uctívání významných vrcholů přetrvává v oblasti andského Altiplana dodnes. Například v okolí Cuzka se podniká každoroční pouť k ledovci na svazích Qolquepunku, jejímž účelem je zajistit úrodu a plodnost domácích zvířat. Místa s oběťmi pro horské duchy achachillas je také možné najít na svazích hory Huayana Potosí v okolí La Pazu v Bolívii.