kronika obce Hrádek

 Nejméně zajímavou pozoruhodností se může Hrádek pochlubit hnízděním labutí. První zmínka o pobytu jednoho páru labutí je z roku 1374 na zámeckém rybníku. Zámecký rybník navštívily pak labutě až z jara roku 1279 a celkem tři, z toho byl jeden pár a jeden samec. Koncem května tohoto roku však odlétly, ježto

byl vypuštěn zámecký rybník a to v důsledku prosakování vody hrází rybníka do domku čp. pod hrází. Bylo nebezpečí, že se utopí v bahně. Údajně odlétly směrem k zbynickým rybníkům. V roce 1980 se usídlil v zámeckém rybníku párek labutí a vyvedlo i mladé.

Labutě byly často krmeny místním obyvatelstvem, hlavně dětmi. Když přišel mráz a rybník se začal pokrývat ledem, snažily se labutě z něho vyprostit. Jedna labuť stěží vzlétla, ale zachytila za elektrické vedení a byla proudem usmrcena. Druhá labuť v ledové tříšti zahynula. Jen mladé labuti se podařilo vzlétnout,ale nebyl předpoklad, že by se zachránila a přežila.

Máme zprávy, že z okolí Hrádku v zimě, kde jsou rybníky zamrzlé, odlétávají labutě ke Strakonicům, do míst soutoku Otavy a Volyňky, kde voda nezamrzá.

Labutě v našich krajích nejsou odjakživa. Nejbližší místo výskytu od nás leželo v baltských státech. Ve středověku byly živou ozdobou mnoho zámeckých rybníčků.Nebývalé rozmnožení labutí v našich krajích je doloženo například v Praze u Jiráskova mostu jsem začátkem únoru 1983 napočítal 80 labutí. Po postavení přehrad na Vltavě, vod skoro nezamrzá. V polovině března se labutě vracejí na svá hnízdiště do známých rybníků.

v roce 1983 bylo odhadnuto, že v celé republice je asi 4000 kusů labutí.

V hrádeckém panském rybníku hnízdí labutě ještě dosud, t.j. do roku 1988.

Různé příhody

Andrle vlastnil v Hrádku několik usedlostí, jako například "U Floriánů - čp. , čp. - stará pošta, Na Vršku čp. , U mej.tnejch čp. , Šulovna- čp. , panský mlýn. Andrle měl dceru, kterou si vzal František Bayer. Bayera jeden syn byl ministerským radou, druhý syn byl profesoren ma Mělníce. Mlýn v Tedražicích vlastnil bratr Andrleho. V tomto mlýně byl stázkem otec Karla Lapků (čp. ) . Syn Andrleho Jan Andrle odkázal celé své jmění 3000 zlatých hrádecké škole. Příbuzní Andrleho zemřeli v bídě v Tedražicích v pastoušce.

O Andrlem se traduje tato zkazka:

Andrle zajížděl často s bryčkou mimo Hrádek. Jednou přijel s kočím do Klatov, co je dnes hotel "Bílá růže." V té době nebyla postavena ještě železnice. Koně dali do stáje - byl to tenkrát ještě zájezdní hostinec a zašli do hospody. Za stolem seděli důstoj­níci klatovské posádky. Vrchní se obrátil na Andrleho, co si přeje. On pravil, dáme si to, co mají tam ti páni. Důstojníci se hlučně zasmáli. Andrle s kočím byli totiž v ošumělejším stavu. Najedli se a napili a koně nechali obsloužit. Při placení se vrchní zhrozil, když Andrle vytáhl tisícovku a vrchní na to, že nemá nazpět. Andrle se obrátil na pány oficíry a pravil, že snad budou mít drobné ti pánové, co se mě smějou.

Žid Cundál bydlel "U mejtnejch - čp. kšeftoval s kůžemi. Jednou byl nakupovat kůže ve Zbynicích. A jak to většinou u židů bývalo, mnoho peněz zbynickým nedal, čili jak se lidově říká "vzal je na hůl." Zbyničtí v místech "Na písečnejch" poblíž lesa vykopali jámu a žida strčili do této jámy a zavalili kamením. Žid úpěnlivě volal: "Bílá paní pomoz i" Panna Maria zbynická pomohla.

Žid pak se sebe setřásl kamení, dostal se z toho a upaloval pryč.

Ondřej Ulrych, strojník na hrádeckém panství, údajně za svého života prodali svoji kostru některému pražskému výzkumnému ústavu. Zda k tomu pak došlo, není známo.

Politováníhodné neštěstí se stalo 10. května 1930, kdy 3,5 roku staré děvčátko Milada Dolejšová, dcera manželů Emanuela a Anny, rozené Mikšovské, spadla vedle Urbanojc, kde bydleli do mlýnské strouhy, aniž by to někdo zpozoroval. Teprve, když se po ní velká sháňla, připadlo se na myšlenku, jestli nespadlo do vody. Lidé běželi po řece a teprve za vesnicí ji našli utopenou. V té době bylo v řece hodně vody.

Na podzimních honech v roce 1892 na hrádeckém panství se stala smutná událost. Honec Václav Muchna vodil mladého mysliveckého psa střelci p. Svatošovi ze Sušice. Pes utekl za zajícem a nechtěl jít zpět. Svatoš vyplácel psa bičíkem a náhle mu uklouzla noha. On kle­sl na ručnici, rána vyšla do honce Muchny. Byla mu prostřelena tepna a on vykrvácel. Zůstala po něm vdova a tři děti. Měl důstojný pohřeb za velké účasti občanů. Klesli jej hasiči. Baron Härtling prý řekl panu nadlesnímu, aby vdovu podporoval. Jak to pak s tou podporou dopadlo, není nám známo. Jak staré české přísloví praví: Sejde s očí ....

V poslední chalupě na "Sázkách" (čp. ) bydlel jménem Kočí, přezdívkou Haťapára. Pobyl hodně let ve světě, uměl hodně zkazek, která pak "na hrátkách" dával k dobru. Nežil se svou babičkou

v nejlepší shodě, až jedné noci kolem roku 1925 to řešil drastickým způsobem - zabil babičku sekerou. Odseděl si za to několik let a když jej pustili z káznice, mnoho volnosti již neužil, brzy pak zemřel; Baronka Henneberg - Spiegelová se za něj přimluvila za zmírnění trestu.

V hospodářském stavení (čp. ), mezi Koubojc a Mužíkojc

( nyní je to upraveno na byty) bydlela vdova Tesárková. V pomatené mysli vzala sekeru a jedné krávě zpřerážela všechny nohy a zasadila jí ještě několik ran do hlavy. Říkalo se, že držela s čertem. Stavení pak koupil ve veřejné dražbě za 85 tisíc K. nájemce mlýna Mylner a od něj to pak koupil baron. Pak se to upravilo na byty.

Polda Ebert (starého Eberta ze Sušice bratr) většinu života strávil ve světě. V pozdějších letech byl zapojen v tlupě, která vykrádala stavení v okolí Hrádku. Sídliště měli ve mlýně pod Cihelnou zvaný "V žápotočí". Když tlupu pochytali, vezli je na voze taženém koňmi k soudu do Sušice. Poslední léta Ebert pobýval v hrá­decké pastoušce.

Povodně

Hrádek, který leží v údolí řeky Pstružné, byl často postihován povodněmi.

V roce 1559 před sv. Lucií tak velká voda byla, že pamětníka nebylo a takové množství vody a velkých škod okolo Sušice nadělala.

V roce 1784 byla tak velká povodeň, že v "městysi Hrádku" vy­stoupila voda přes 3 lokte nad normál, t.j. až do oken hrádecké hospody "U Svatoboru" a do oken protějšího domu Jana Uhra čp. 32

a Jana Zíbara čp. 33. Obdobně i ostatní domky kolem byly plné vody. Obyvatelé těchto chalup museli se odstěhovati se svým dobytkem do domů výše položeným. Zmíněný dům Jana Uhra, který poblíž mostu se nachází a tento most je z části stržen a utrpěl velkou škodu ustavičnými ranami velkých ledových ker tak, že hrozil spadnutím a zřícením. U Jana Uhra dveře a vrata stodoly voda odnesla a v domě všechno plavalo. Podobná situace byla i v sousedních domech. Hrádecký panský mlýn stál do půl ve vodě. Hrádecký kovář - čp. 43 a jeho soused žid museli se svými "svojenci" se zachrániti a domy. své "Neptunovi - vodánovi" ponechati. Obyvatelé hrádečtí viděli vedle svých domů rozličný dobytek plavati, jako voly, krávy, prasata, vozy s celým příslušenstvím. Z hrádeckých obyvatel nikdo nezahynul, na jiných místech však mnoho. Teprve po osmi dnech voda opadla. Když hrádečtí prohlíželi okolo břehu tu spoust, co jí voda natropila, našel jeden z nich Petr Sopolan, čeledín - sviňáček hrádeckého pastýře na břehu řeky roztroušených a vyhozených na•břehu 27 kusů stříbrných prastarých peněz. Když se to rozneslo po vsi, přiběhlo hodně dalších lidí a byly nalezeny další peníze. Nalezené peníze si prohlédl páter Hruška, zbynický farář a zjistil, že jsou to peníze ražené z doby Jana Lucemburského.

Hospodářský ředitel hrádeckého panství Ferdinand Tirl zakoupil od nálezců mincí celkem 154 kusů. Za jeden kus jim zaplatil po 10 krejcařích. Tyto mince pak odevzdal majiteli panství hraběti Bedřichu Desfoursovi. V té době také v Sušici povodeň velké škody napáchala a vzala půl kamenného mostu.

Je třeba ještě poznamenat, že o něco později (24. dubna 1859) stalo se v Sušici veliké neštěstí. Při procesí, které se na mostě zastavilo neunesl most tuto zátěž lidí a asi 300 lidí se propadlo do řeky a mnoho lidí při tom utonulo. Ze Sušice a z celého okolí se zúčastnilo procesí 1600 osob. Zda též zahynuli hrádečtí občané není nám známo.

Ve dnech 30. a 31. ledna a 1. února 1362 byla v Hrádku velká povodeň. Napadlo mnoho sněhu a pak přišel silný déšť a voda se velmi rozvodnila. Vystoupla tak vysoko,že protrhla hráz zámeckého rybníka, takže chalupa stojící pod hrází "U Mourků" a "U Maxiánů" mnoho škod utrpěla. Obyvatelé chalupy museli v noci se jinam uchýlit a pokud stačili, dobytek vyvésti. Též mlynář a kovář u silnice museli svůj dobytek jinam přestěhovat. Spojení mostu bylo přerušeno, nebo£ voda vystoupla až na clovodní práh hospodského Martina Kněze. Pro velký stav vody v řece nemohl nikdo přes most se dostati. Ale žádné větší neštěstí se nestalo. Jen Jan Seidl, pachtýř hrádeckého panského dvora utrpěl velkou škodu tím, že se protrhly rybníky v Píchadlech a Nový rybník a při tom všechny ryby uplavaly. Tato velká voda trvala 4 dny.

Také dne 10. července 1880 se strhla velká bouře s průtrží mračen a byla z toho velká povodeň.

Povodeň, která vznikla z průtrže mračen 11. srpna 19 25 o 11. hod. noční (23hod.), nabyla mimořádného rozsahu tím, že přišla náhle v noci, ale hlavně, že se valily proudy vody se všech stran. Nejen v řece voda náhle stoupala, ale nejvíce překvapila voda, která se

prudce valila ze Svatoboru, odkud nikdo takový příval vody nečekal. Nastalo všeobecné zděšení, když voda náhle začala vnikat do příbyt­ků, když lidé ze spánku byli probuzeni náhlým hukotem, octli se ve světnici ve vodě, nebo na-: dvoře a na ulici, kde zapadali do výmolů po vymleté vodě a divoký proud jim podrážel nohy. K dovršení hrůzy elektrické světlo pomalu zhasínalo. Vodní turbina v panském mlýně se pod tlakem zpáteční vody pomalu zastavovala. Pak nastala úplná tma. Hasičské signály svolávaly členy obou hasičských sborů, t.j. obce a velkostatku ku pomoci. Bylo třeba zachraňovat staré občany, děti, ale také dobytek, hospodářské náčiní a pod. Řečiště Pstružné se brzy naplnilo, voda protékající oblouky mostu nestačila, takže obtékala most nejen k hospodě, ale voda se rozlila až k "Sejpkám", ale i s drahé strany, kde proud vody mířil přímo k. chalupě čp. 37 " U Bártů" a kde voda dosahovala až do poloviny oken. Zde jen s velkým úsilím byl zachráněn dobytek. Obilí uskladněné v chalupě (ještě nevymlácené) bylo všechno zničeno, v obytné místnosti byla vytrhána podlaha, Od Kolince a od Kašovic plavalo po řece palivové a dlouhé dříví, pařezy, strhané mosty a lávky, prkna a různé nářadí. Jen z lesa Antonky - bažantnice uplavalo asi 50 m palivového dříví. Haštěstí nepřišel nikdo o život. Nejvíce překvapila zpráva, že vysoko položená chalupa, patřící Josefu Heřmanovi čp. byla vodou, která se přivalila z lesa "Háje" stržena a částečně odplavena.

Třetí den po částečném opadnutí vody, bylo teprve viděti spousty, které voda napáchala. Byly hluboko vymlety cesty a v některých úsecích se jich nedalo vůbec používati. Hluboké rokle ke Svatoboru svědčí ještě dnes o síle a dravosti vody. Kamenný most přes Pstružnou byl podemlet, a hrozil zřícením. Na opravu mostu bylo přivoláno vojsko. Na tuto povodeň si velmi dobře pamatuji. Bylo mě v té době 10 let. Hasiči mě vynesli z prostoru pece, kam jsem si vlezl a přespávali jsme pak několik nocí u Pangráců v zámku. Dobytek jsme měli ustájen v "kravarně".

Přistání balonu

Dne 1b. června 1929 měli hrádečtí občané neobvyklou podívanou.

237. odpoledních hodinách za tichého slunného dne vznášel se asi ve výši 1000 m žlutý balon od Sušice směrem na Zbynice. Od Zbynic se pak otáčel k Hrádku, pomalu klesal a poblíž lesa "Bažantnice" u řeky přistál za pomoci seběhnuvších se lidí z Hrádku. Kulovitý balon nesl nápis "Schwanzenberg II." V koši balona byli tři říšskoněmečtí občané z města téhož jména v Bavorsku. Byli k nám zahnáni větrem, ačkoliv měli letět jiným směrem. Vzduchoplavci pak vystoupili, vypustili plyn a balon za pomoci občanů sbalili a dopravili pak na nádraží. Letci pak byli formálně zatčeni a čet­nictvem dopraveni do Sušice, kde byli v hotelu internováni. Měli sebou fotografický aparát a byli v podezření, zda to nejsou vyzvědači. Vojenský důstojník, který pak přijel z Prahy, po vyvolá­ní filmů, nic podezřelého nenalezl, takže letci pak byli propuštěni.

Ustanovení požárního sboru

Požáry na vesnici v minulosti byly velmi častou záležitostí. Nebylo výjimkou, že požár se neomezil jen na jedno stavení, ale často shořela i celá ulice. Napomáhaly k tomu dřevěné budovy, jako stodoly a další dřevěné části obydlí, dála i část obytné místnosti, které byly často ze dřeva (roubené), mělo dřevěné stropy z fošen, nebo trámu. Nejhorší pak bývalo, když se používaly na střechy ze žitné slámy, což si ještě my dříve narození pamatujeme.

Dříve, když ještě nebylo dobrovolných hasičských sborů, hasilo se jak se dalo. K hašení postačily delší žebříky, nějaký hák na strhávání trámů, ale hlavně džbery s vodou, A hodně místních dobro­volníků.

Také v Hrádku se připravoval zřídit hasičský sbor. Dne 21. září 1839 při schůzi obecního výboru byl ustanoven "hasební řád pro obec Hrádek" na základě zákona § 16 dne 25. května 137 6. V hasebním řádu bylo mimo jiné nařízeno: Dovážeti vodu na místo požáru, stří­kačky a voznice plnit vodou, stříkačky obsluhovati, přinášeti žeb­říky a háky, bourati anebo trhati střechy" ohrožených stavení, vynášeti majetek a vyváděti dobytek, hlídati vynešený majetek a vyvedený dobytek, sboru hasičskému v Sušici oznámiti, poplach činiti tlučením na zvon u školy.

Na tomto výboru bylo navrženo ustavit hasičský sbor a schválit nové stanovy, ale ke zřízení sboru ještě nedošlo.

Teprve v roce 1890 přičiněním nového starosty Martina Kněze byl ve zdejší obci zřízen "Spolek dobrovolných hasičů". Přihlásilo se 6 zakládajících členů (na př. Vojtěch Hlinka, baronesa Hedvika Henneberg - Spiegel, baron Härtlink, Antonín Mayer, sládek).

Přispívájících členů bylo 35, mimo jiné na př. Vojtěch Hlinka,

Čeněk Blahouš, nadlesní, Ondřej Bílek, řídící učitel, P. Tomáš Houška, farář, Josef Lébl, adjunkt, Alois Kubát, kupec, Vojtěch Sveřepá, mlynář, Jan Chann, mlynář, Václav Kníže, hostinský, Franti­šek Jílek, truhlář, Matěj Joza, panský lesní hajný,František Bayer, majitel mlýna a nájemce velkostatku, Hynek Řáha, truhlář, Martin Kněz, rolník a majitel hostince, Leopold Fetter, učitel, Josef Hozman, učitel, Artur Čelochovský, želez, výpravčí, dp. Emanuel Hanzlík, kaplan, František Hofman, kovář. Činných členů bylo 38.

Z toho: Josef Sevelka, obuvník, Václav Votýpka, hosinský, Franti­šek Hofman, kovářský mistr, Antonín Hofman, kovář, Tomáš Trš, obuvník, Jan Hofman, obuvník, Josef Chlad obuvník, Antonín Hlavsa, krejčí.

Obecní výbor koupil na splátky plátno na šaty a dal služební šaty ušít krejčovskému mistru Václavu Kroupoví ve Zbynicích pro 40 mužů a taktéž dal objednat výzbroj pro 40 mužů. Všechna výzbroj, náčiní a šatstvo stálo 972 zlatých. Z výtěžku taneční zábavy hasičského spolku dal spolek udělat 2 háky a další 1 hák udělal mistr kovářský zdarma. Několikrát bylo jednáno o posvěcení ruční stříkačky. Ale k tomu nedošlo, poněvadž svěcení se stále odkládalo, až bylo od svěcení upuštěno, neboť jí museli použít při požáru v Hrádku. Na výborových schůzích spolku bylo poukazováno na ubývání .přispívajících členů. Hlavně žalováno na rolníky, nebť na 24 rolníků je činných pouze 2 členové a přispívajících 7. Stěžuje se na netečnost občanů při požárech, ponechávajíce všechnu práci hasičům a sami jen přihlížejí".

Při požáru v Tedražicích 2. září 1891 u Pazderů - příjmením Mužík poukázal velitel hrádeckých hasičů na velmi příkladnou práci některých členů sboru a jmenoval Karla Kadlece nadlezcem a Josefa Jílka nadstříkačníkem.

V roce 1892 bylo žalováno na bídný stav pokladny. Valná hromada 30. října 1892 uděluje Václavu Dolejšovi důtku a dle stanov je Dolejš ze spolku vyloučen, jelikož se popral v hostinci "Na vršku" s hasičem Váchou a jeho otcem.

V květnu 1892 byla zaslána žádost k císaři pánu o podporu, ale žádost byla zamítnuta.

Hrádecká vrchnost zapůjčila hasičskému spolku ve vnitřním zámecekém dvoře kůlnu na uložení stříkačky a hasičského nářadí.

Na den 2. července 1393 byla svolána do Velhartic schůze ha­sičů ze sušického okresu. Někteří hrádečtí hasiči jeli na ni povozem. Při zpáteční, cestě při sjíždění vrchu z Hor Matky Boží do Mokrosuk zapletly"’se kočímu nohy do postraňků. Kočí upadl, otěže mu z rukou vypadly, koně se lekly a splašily. Pádily s vrchu jako zběsilí. Postupně skoro všichni seskočili s vozu. Bylo mnoho zlomených nohou a rukou a hodně potlučených.

V roce 1893 obdržel sbor hasičů 70 zlatých podpory, za které se nakoupily hadice, parádní nože a pasy. V roce 1894 bylo objednáno za 88 zlatých parádní šavle. Je při tom poukazováno na přílišnou snahu po parádě. Na valné hromadě, v roce 1895 se od­souhlasilo, že za dar 10 zlatých od p. Fürtka za hašení požáru sir­kárny se koupí 3 půlhektolitrů piva.

V roce 189 6 velitel spolku Matěj Zeman odsuzuje špatnou aktivitu činných členů při provádění cvičení a tím, že se vzdává funkce. Dozorce náčiní říká, že stříkačka se půjčuje k jiným účelům, jako třeba čerpání vody ze sklepů, čimž se znečišťuje a kazí.

V roce 1897 upozorňuje zapisovatel sboru na to, že sbor se zúčastňuje slavnosti vzkříšení ve Zbynicích a aby to dělalo větší efekt, pořídili si hasiči lampióny a požádali faráře o vedení průvodu, aby hasiči v průvodu vynikli.

Po několika letech jednání se sbor v roce 1908 konečně dočkal svého skladiště. Bylo postaveno společně pro místnosti, které pak patřily reifeisence pro místní váhu a trieder na čištění obilí. Stavba skladiště byla postavena před starým zámkem pod lipami. Koncem r. 1908 byla pak do nového skladiště převezena stří­kačka s ostatním náčiním. Obec a reifeisenka zaplatily za postavení skladiště po 1500 K.

V roce 1912 byly zakoupeny nosítka a svítilny acetylenové, 12. ledna 1910 byla obecnímu zastupitelstvu podána žádost na povolení nového sboru hasičů "Hrádek - velkostatek".

Po vypuknutí 1. světové války byla veškerá činnost sboru ochro­mena. Mnoho členů nastoupilo vojenskou službu hned po mobilisaci jiní při dalších odvodech. Mnozí už se domů nevrátili.

Činnost obou hasičských sborů v Hrádku byla pak obnovena až po 1.světové válce.

Baron Henneberg - Spiegel, když byl ještě v Mokrosukách na zámku, založil zde sbor hasičů a zakoupil svým nákladem stříkačku- ruční a veškeré potřebné náčiní. Když sídlil pak v Hrádku, založil zde sbor dobrovolných hasičů Hrádek - velkostatek a zakoupil v r. 1923 parní stříkačku od ty Čermák v Teplicích za 27 tisíc K. Byla

to parní stříkačka na koňský potah a byla tříproudová. Stříkačka přispěla často k zdárnému hašení požárů v místě i v okolí. Na svou dobu to byla velká vymoženost. Po úmrtí barona převzali parní stříkačku obecní hasiči a údajně za ni museli ještě doplácet 10 tis Kčs. Parní stříkačka byla naposled použita při požáru stavení Štěpána Berky, kdy tehdy kovář Kareš uspíšil pohotovost stříkačky tím, že jí doplnil žhavým uhlím a byla brzy vyrobena potřebná pára. Parní stříkačku si pak vypůjčil jeden sedlák na čerpání vody ze sklepa, ale poněvadž zapoměl dolít vodu do kotle, stříkačku pokazil Po 2. světové válce jsem stříkačku spatřil rezavět "v placu". Nako­nec parní stříkačku dle ústního podání odprodal Václav Kouba čp. některému sboru hasičů mimo Hrádek.

V roce 1930 oslavil sbor 40. výročí založení sboru dobrovolných hasičů v Hrádku, za účasti všech sborů sušické župy hasičské. Obdobně v roce 1979 byla oslava 30. výročí založení sboru.

Dne 26. července 1931 uspořádal sbor dobrovolných hasičů velko­statek Hrádek k uctění 70. narozenin svého velitele a zakladatele sboru barona Henneberg - Spiegela oslavu, který se o hasičství velmi zasloužil. Baron se zúčastňoval všech vzniklých požárů v místě i okolí. Jako obětavý pracovník byl zvolen funkcionářem ha­sičské župy sušické a stal se také jejím starostou. Za svou činnost v hasičství obdržel 3 medaile. Velkým kladem od něho bylo, že každý pohořelý bez výjimky obdržel od něj potřebné dřevo na opravu chalupy zdarma.

Požáry v Hrádku

V minulosti byl Hrádek postižen několika velkými požáry.

Nejstarší písemný záznam o velkém požáru celého Hrádku včetně tvrze je z roku 1479. Tehdy je zmínka o Hrádku jako o městečku. Teprve když Hrádku byla obnovena jeho privilegia, byl Hrádek opět městečkem.

Druhý velký požár obce Hrádku je třeba přičíst době třicetileté války, kdy byla celá obec vypálena hordami švédských oddílů.

Stalo se to pravděpodobně v roce 1620. Z té doby pochází hrob švédského generála v Bludu. Od té doby již se Hrádek neuvádí jako městečko.

Jeden z velkých požárů je možno uvést požár, který vyšel dne 13. září v roce 1783 ze stavení Jana Koželuha, který během jedné hodiny 18 stavení strávil a to nejen před, ale i na Zářečí.

Bylo to například stavení Františka Koželuha, druhý byl Reitncout, třetí Eleonora Prymasová, vdova, čtvrtý Uher, pátý Matěj Kohout (za mostem), šestý Jan Moravec Na hradě, sedmý Šatra, osmý Josef Hoffman, devátý Pufej, desátý Matter, jedenáctý Havel, dvanáctý Koželoužek, třináctý Vejslav, čtrnáctý Daniel, patnáctý Václav Moravec, šestnáctý Bouda, sedmnáctý Kadlec, osmnáctý Beránek. Jako příčina ohně se uvádělo, že dcera Koželuhova šla hledat na půdu hru ky "huiličky", svítila si otevřeným plamenem a zapálila.

Dne 17. července 1787 se stala bouřka a blesk zapálil stavení patřící Janu Beránkovi, které celé shořelo. Od něho chytlo i soused ní stavení Matěje Doubka. Oheň byl brzy uhašen za pomoci pracovníků hraběte Bohumila Desfours.

Dne 8. listopadu r. 1848 zachvátil požár celou "selskou ulici." Zůstalo jen stavení Sedlákojc a Zemanojc.

Dne 4. března 1851 vypukl požár v Hrádku, kterému padlo za obět 16 domů. Od staré pošty, ta ještě v té době nestála, vyhořela celá ulice po obou stranách, až k hospodě "Pod Svatoborem", která také vyhořela. Dále se oheň přenesl také na panskou pilu a panský mlýn, dále na levý frakt nového zámku. Při zřícení věže v roce 1977 zůstaly viditelné stopy po požáru na trámech krovu zámku. Vy­hořely také maštale na koně naproti mlýnu, ty pak byly zbourány.

Ulice před vyhořením byla značně úzká, střechy byly většinou doško­vé. Naložené fůry obilí a sena těžko pak ulicí projížděly. Doškové střechy byly značně převislé do ulice.

Mezi Havlojc a Kováříčkojc měl žid vinopalmu a draslárnu. Do doby než majitel panství Sturmfeder postavil jednopatrový domek Františku Pravdovi, bylo toto prostranství spáleništěm a úplně pusté. Oheň vznikl v chalupě u Dudů. Sami chalupu zapálili, aby dostali "adkarací" (pojištění). Ohni hodně pomáhaly včely - včelí vosk. Část ulice., která při tom vyhořela, postavil znovu děda porodní babičky Mužíkové.

V polovině min, století vyhořelo stavení stál© vedle Hubáčků, jehož majitelem byl Zíbar.

Dne 19. září 1369 vyhořela stodola v Hrádku polodvorníku Přibylovi - Mužíkovi.

20. září roku 1869 vyhořeli v Hrádku sedláci, Tomáš Kotál a u Floriánů. Ze stavení "U Floriánů" pak žili u Františky Andrlové.

Při první taneční zábavě, kterou pořádal v hostinci "Ha vršku" hasičský sbor dne 1. února 1391, vypukl o 11. hodině večer, v době, kdy byla zábava v plném proudu požár ve stodole p. Bayera mlynáře, který měl mlýn pronajatý po p. Chaunovi. Sám p. Bayer měl pronajatý s p. Mayerem sládkem panský dvůr s pivovarem. Ve stodole měli obilí, poněvadž ve dvoře neměli místo na jeho usklad­nění. Stodola nebyla pojištěna a nájemci utrpěli značnou škodu. Hasiči zachránili vodárnu, která již chytala, dále mlýn a chalupu Josefa Urbana. U ohně vytrvali ještě do druhého dne.

Dne 16. dubna 1893 hořel les ve Zbynné, náležející hrádeckému panství. Velký kus lesa byl v plamenech, pravděpodobně od hořící sirky. K požáru se dostavili hrádečtí hasiči.

Dne 16. října 1893 vypukl v Hrádku zhoubný požár v hospodářství Františka Valdmana - Pichy, místního školního dozorce, jemuž celá hospodářství shořelo včetně 20 kusů dobytka. Oheň se rozšířil i na vedlejší hospodářství Ferdinanda Podlešáka - Štinkal, které rovněž lehlo popelem. Jelikož vody k hašení bylo nedostatek, lze jen usilovné práci hasičských sborů děkovati, že požár byl omezen jen na jmenované dvě hospodářství. K požáru, kromě zdejšího sboru, se dostavil sbor z Mokrosuk, se svým velitelem baronem Henneberg- Spiegelem. Dále to byly hasičské sbory ze Sušice, z Hor Matky Boží, z Velhartic, z Kolince.

Dne 22. června 1909 nastal v půl třetí ráno požár, který strávil obě čísla u žel. -tratě vedle sebe stojící, a to p. Hofmana a p. Jozy. Sbor tam sice stříkačku dopravil bez potahu, nebylo ale vody.

Z obou stavení bylo vše vyneseno a dobytek byl též vyveden.

V noci ze 16. na 17. srpna 19 21 vyhořel domek čp. 50, patřící Antonínu PÍsařovi - u Moravců. Shořel krov obytného stavení a chléva. Shořela dále stodola s veškerými zásobami. Hašení se zúčastni­li oba místní sbory dobrovolných hasičů.

Dne 5. září 1927 v půl deváté'večer vypukl požár ve stodole pí Antonie Bláhové, cp. 14. Nájemcem celého dvora a také i stodoly byl Antonín Fišer. Stodola celá vyhořela i s menšími zásobami.

Kromě místních hasičských sborů, přijely k ohni ještě sbory z Tedražic, Mokrosuk, ze Zbynic, a ze Sušice. Stodola byla po pravé straně silnice k Tedražicům a více již postavena nebyla.

Dne 3. října 1927 shořela střecha chalupy čp. 35, patřící p. Adolfovi Urbanovi. Hasily oba místní požární sbory. Při požáru by­ly hlavně chráněny okolní chalupy, které měly hořlavé střechy. Dobytek u dvou sousedících stavení byl vyveden včetně některých zařízení bytu, jako peřin. Stavení po opravě a zvýšení zdí bylo opatřeno novou střechou a bylo pak schopno obývání.

Na nejvyšším místě lesa Háje na samých hranicích hrádeckého ka­tastru stála hájovna čp. 83 zvaná "Poustka". Bylo to nevýstavné stavení, ne příliš velkých rozměrů. Svou polohou však upozorňovala na sebe každého turistu. Poustka ze své výše vévodila Hrádku.

Dne 17. srpna 1937 ráno hájovna shořela. Pravděpodobnou příčinou požáru byl vadný komín. Nová hájnovna již postavena nebyla a zbytky zdí byly srovnány se zemí.

V roce 1944 vypukl požár vs stavení Štěpána Berky vedle Ebertů. Panská stodola za ovčínem vyhořela v roce 1968 do základů -

byla dřevěná. Již se neobnovila.

V roce 1955 vyhořelo stavení čp. 7 Matěje Kutila.

V roce 1927 vyhořelo stavení čp. Kurcojc.

V polovině minulého století vyhořelo poslední stavení k Odolence "U Seplů". Bližší údaje nejsou.

Zpracování kamene

V některých oblastech kolem Hrádku se nalézala žula. Než se začalo s lámáním kamene v lomu Hotína, zpracovával kameník Pokorný ze Sušice se svými pomocníky v okolí Hrádku povrchové balvany, zvané buble. Tímto způsobem zpracovával balvany na dlažební kostky starý Heřman o něco později. V lomu v Hotíně se zpracovával kámen na kostky na třech místech. V období největšího rozmachu, t.j. v letech 1931 až 1942, pracovalo zde v lomu 25 až 30 dělníků. Zpracovalo se průměrně asi 50 až 60 tisíc kostek měsíčně. Dlažební kostky se odvážely autem na nádraží v Hrádku a zde se nakládaly do vagonů. V posledních letech konjuktury se též kámen zpracovával v kamenném lomu u lešišovského rybníka.

Hlavní štáb pracovníků, kteří zpracovávali kámen, tvořili pra­covníci, kteří do Hrádku přišli z vesnic na Českomoravské vysočině z kamenického kraje v počtu asi 15 kameníků, později asi 20 kamení­ků celkem. Z tohoto počtu šest kameníků se zde oženilo (Ftípil,

Rys, Chmelíček, Byško, Dušek, Zvelebil) a jeden kameník si odvezl nevěstu do rodného kraje.

Živelné pohromy

Že se nám zachovaly z dřívějších dob zprávy o životě našich předků, vděčíme především vesnickým písmákům, kteří nám zapisovali některé události:

Ve 14. a 15. století bylo několik zim teplých jako na jaře.

V řekách bylo možno se koupat. V prosinci kvetly stromy, v dubnu bylo možno trhati zralé jahody a jarní ovoce.

Dne 2. a září roku 1543 přiletělo do Čech velká mračna straš­livých, potvorných kobylek, jako vrabec velkých, rozličných barev, majících hroty na hlavách a každá měla 4 křídla. Letěly ve velkém množství, kterým zastínily i slunce, směrem od jihovýchodu dále na západ.

Roku 1563 11. března se ukázala kometa. Rok byl úrodný, nastal ale mor, nebyli lidi k práci.

Rok 1606 byl suchýma tím nastal hlad a mor.

Roku 1739 byly velké mrazy, kdy zamrzala veškerá voda i ve stud­ních a nebylo potřebné vody ani na vaření. Tím trpěl dobytek v chatrných chlévech, který často schromnul. Zima a sníh se udržely až do poloviny května. Rovněž, léto následujícího roku bylo chladné a již o sv. Havlu napadal na neuklizenou úrodu sníh'.

Rok 1770 byl následkem sucha velmi neúrodný, rovněž i následujíc rok byl neúrodný, čímž nastal velký hlad. Obilí velice prodražilo a poněvadž ceny byly lidu nedostupně a jíst nebylo co, připravoval si lid potravu z trávy, chléb byl pečen z otrub do kterých byla přimíšena rozemletá kůra stromů. Aby se podobné pohromy neopakova­ly, byly zřizovány zásoby obilí ve zvlášť určených sýpkách. Do těchto sýpek odváděli sedláci 1. třídy 6 mírek žita, sedláci 2. třídy po čtvrtci, chalupníci po 2 mírkách žita. Pole muselo býti řádně obděláváno, nenecháno ladem. I u nás pochází z této doby známé "Sejpky".

Roku 1787 vypukla válka s Tureckem, která trvala 4 roky a tím nastala velká drahota. Po jejím skončení nastala další válka s Francií, při čemž bylo velké braní na vojnu.

Do roku 1799 byly brány z oběhu zlaté a stříbrné mince.

Dne 18. května 1304 v 9 hodin večer byla obloha ozářená kometou, čemuž naši předkové přisuzovali špatné následky. Následující rok tyto obavy splnil. Ozimy bylo nutno zaorat, léto bylo chladné a deštivé, ceny rychle stoupaly. Chudí lidé si podávali jeden druhému dveře, za den jich přešlo i čtyřicet, všichni prosili o kousek chleba. Nedostatkem se částečně odpomohlo vydáváním zásob ze zřízených sýpek.

Papírové "bahnocetle" přestávaly být platidlem. Za 100 stříbrných rýnských se dávalo 1250 papírových. Následkem toho byl nedostatek zboží a ceny se neustále zvyšovaly. Také ceny dobytka byly velmi nízké. Ovce onemocněly prašivkou a mnoho jich zašlo. Nebylo krmivá a lidé z nedostatku píce trhali ze stromů listí a chvojí a dávali dobytku, aby jim hlady nepošel.