Otázka: Moje mysl je neklidná a rozrušená. Pokud ji nedostanu pod kontrolu, nemůžu se sebou nic dělat. Jak mám ovládat myšlení?
Krishnamurti: Pane, to je velký problém; a jako u všech ostatních problémů v životě, nenajdeme metodu k jeho řešení. Ale pokusíme se pochopit samotný problém, a toto porozumění nám ukáže, jak vyřešit otázku. Napřed musíme pochopit myšlení, které chce myslící dostat pod kontrolu. Doufám, že toto nebude těžké. Co rozumíme pod myšlenkou? Co rozumíme pod myšlením? A je myslící oddělený od své myšlenky? Je meditující odlišný od své meditace? Je pozorovatel odlišný, oddělený od pozorovaného? Je kvalita odlišná od já? Takže než budeme moci kontrolovat myšlení, ať to znamená cokoliv, musíme porozumět procesu myšlení, a tomu, kdo je myslící, a zjistit, jestli jsou to dva oddělené procesy nebo jeden jediný.
Existuje myslící, když přestane myslet? Když zde nejsou myšlenky, je tady myslící? Samozřejmě, pokud nemáte myšlenky, neexistuje žádný myslící. A proč je tady oddělení myslícího a myšlenky? U většiny z nás existuje toto oddělení. Proč je tady to oddělení? Je založené na skutečnosti, je pravdivé, nebo je to jen fiktivní věc, kterou vytvořila mysl? Musíme v tomto mít úplně jasno, protože pak bychom měli zkoumat, co je to proces myšlení. Napřed musíme mít úplně jasno v tom, jestli je myslící oddělený, a proč se oddělil od svých myšlenek. Pak můžeme přejít k problému myšlení a kontroly, a ke všemu ostatnímu.
Nevěříte, že vaše myšlenky jsou oddělené od vás? Sama otázka tomu napovídá, že? - že existuje kontrolující a kontrolované, pozorovatel a pozorované. Víme, jestli je tento proces fakt, že je pozorovatel a pozorované, kontrolující a kontrolované? Je toto oddělení skutečné? Je skutečné v tom smyslu, že si ho dopřáváme. Ale není to trik mysli? Prosím, od této otázky závisí mnohé proto nepřijímejte ani neodmítejte, nebraňte ani neodsuzujte to, co navrhuji. Většina z vás věří, že myslící je oddělený, vyšší já, átman, pozorovatel, ovládající nižší já, a tak dále. Proč je to oddělení? Není toto oddělení stále jen v mysli? Když řeknete, že myslící je átman, pozorovatel, a myšlenky jsou oddělené, určitě je to stále v poli mysli. Není to ale tak, že mysl, myslící se oddělil od svých myšlenek, aby si udělil trvalost? Protože on může kdykoliv pozměnit své myšlenky, může kdykoliv změnit své myšlenky, dát jim nový rámec, zatímco zůstává oddělený, a tím si uděluje trvalost. Ale bez myšlenek není myslícího. On se může oddělit od svých myšlenek, ale pokud přestane myslet, přestane existovat, že? Takže toto oddělení myslícího od svých myšlenek je trik myslícího, který si tím udělí jistotu, trvalost. To znamená, že mysl vidí, že věci jsou netrvalé, a proto udělá ten potměšilý trik, a řekne, že myslící je oddělený od svých myšlenek, že je to átman, pozorovatel, oddělený od činnosti, od myšlení. Ale pokud pozorujete proces velmi pečlivě, odložíte všechno své nabyté vědění o tom, co řekli jiní, jakkoliv velcí, pak uvidíte, že pozorovatel je pozorované, že myslící je myšlenka. Není žádný myslící, oddělený od myšlení; jakkoliv široce, hluboce a rozsáhle se sám odděluje nebo staví zeď mezi sebe a své myšlenky, myslící je stále uvnitř pole svého myšlení. Takže myslící je myšlení; když se zeptáte: `Jak můžeme ovládat myšlení?', ptáte se špatně. Když začne myslící kontrolovat své myšlenky, dělá to jen proto, aby si dodal trvalost, anebo proto, že zjistil, že jeho myšlenky jsou pro něj bolestné. Proto chce změnit své myšlenky, zatímco sám zůstává trvalý za záclonou slov a myšlenek. Když jednou připustíte, že je to pravda, pak se všechna vaše ukázněnost, vaše hledání vyššího, vaše meditace, vaše kontroly, všechno se zhroutí. To znamená, že když jste ochotní podívat na zjevnou skutečnost, že myslící je myšlenka, a budete si plně vědomí této skutečnosti, pak už nebudete nikdy uvažovat v pojmech ovládání, změny, kontroly nebo usměrňování vašich myšlenek. Pak se stane důležitou myšlenka, a ne myslící. Důraz pak není na ovládajícím a na tom, jak ovládat, ale důležitou se stane myšlenka, která je ovládána. Porozumění procesu myšlení je počátek meditace, která je sebepoznáním. Bez sebepoznání není meditace; a meditace srdce je porozumění. Abyste porozuměli, nesmíte být připoutáni k žádnému názoru.
Takže teď se nezabýváme ovládáním myšlení, což je nesprávná otázka, ale porozuměním myšlení; zabýváme se samotným procesem myšlení. Takže jsme se zbavili myšlenky na ukáznění, myšlenky na ovládání - což je velká revoluce, že? Můžete být svobodní jen tehdy, když vidíte fakt nesprávnosti názoru, že myslící je oddělený od svých myšlenek. Takže když vidíte, jak je to s nesprávným názorem, tak se od něj osvobodíte. Na dlouhou dobu jsme přijali myšlenku, že myslící je oddělený od svých myšlenek; a teď vidíme, že oddělenost je omyl. Takže když vidíte, jak je to s nesprávným názorem, tak se od něj osvobodíte, se všemi jeho důsledky - ukázněností, ovládáním, vedením, usměrňováním myšlení, převáděním myšlenek na pevné vzorce jednání. Když tohle všechno děláte, pořád se zabýváte myslícím; proto zůstávají myslící a myšlení oddělení, což je omyl. Ale když celý ten omyl vidíte, odpadne od vás, a zůstane jen myšlení. Pak můžete zkoumat myšlení, pak je mysl pouhým nástrojem procesu myšlení, a myslící není oddělený od myšlení.
Takže mysl je zaznamenávající, prožívající, a proto je mysl paměť, smyslová paměť; protože mysl je výsledkem smyslů. Takže myšlení, které je produkt mysli, je smyslové; myšlení je zjevně výsledkem cítění. Mysl je zaznamenávající, střádající faktor, vědomí, které zakouší pojmenovávání a zaznamenávání. To jest, mysl zakouší, a pak pojmenovává prožitek jako příjemný nebo nepříjemný, a pak jej zaznamená, strčí jej do přihrádky, kterou je paměť. Tato paměť reaguje na novou výzvu. Výzva je vždy nová, a paměť, která je pouhý záznam minulosti, se setkává s novým. Toto setkání nového se starým se nazývá zážitek. Paměť nemá svůj vlastní život. Žije a je oživována jen setkáním s novým. Takže nové dává stále život starému. To jest, když se paměť setká s výzvou, která je vždy nová, čerpá život, posiluje se tímto zážitkem. Zkoumejte svou vlastní paměť, a uvidíte, že nemá žádnou svou vitalitu; ale když se paměť setká s novým a přeloží si nové podle svého vlastního napodmiňování, tak je znovu oživována. Takže paměť má život jen potud, pokud se setkává s novým, vždy znovu se oživuje, vždy se posiluje. Toto znovuoživování paměti je nazýváno myšlením. Prosím, je velmi důležité pochopit toto všechno, ale nevím, jak moc do toho chcete jít.
Takže myšlení je vždy podmíněná reakce, myšlení je proces reakce na výzvu. Výzva je vždy nová; ale myšlení, které je reakcí, odvozenou z paměti, je vždy znovuoživením starého. Je velmi důležité, abyste to pochopili. Myšlení nemůže být nikdy nové, protože myšlení je reakcí paměti, a tato reakce paměti se stává životně důležitou, když se setkává s novým a odvozuje život z nového. Ale myšlení samo o sobě není nikdy nové. Proto nemůže být myšlení nikdy tvořivé, protože je vždy reakcí paměti. Naše mysli, naše myšlenky, se potulují kolem dokola, a my do nich chceme vnést řád. Jak jsem vysvětloval, to nelze provést ovládáním; protože v okamžiku, kdy ji ovládnete se vaše mysl stane výlučnou, izolovanou. Pokud pouze zdůrazníte jednu myšlenku, a vyloučíte všechny ostatní, probíhá proces izolace. Proto taková mysl nemůže být nikdy svobodná. Může sebe sama izolovat, ale izolace není svoboda. Ovládnutá mysl není svobodná.
Takže náš problém je, že naše myšlenky se potulují kolem dokola, a přirozeně do nich chceme vnést řád, ale jak ten řád vneseme? Abyste pochopili rychle se pohybující stroj, musíte jej zpomalit, že?? Pokud chcete zkoumat dynamo, musíte jej zpomalit a zkoumat; ale pokud jej zastavíte, tak je to mrtvá věc, a mrtvou věc nikdy nelze pochopit. Jen živou věc lze pochopit. Takže mysl, která zabila myšlenky vyloučením, izolací, nemůže chápat; ale mysl dokáže pochopit myšlení, pokud je proces myšlení zpomalen. Pokud jste viděli zpomalený film, porozumíte nádhernému pohybu koňských svalů, když skáče. V tom pomalém pohybu svalů je krása; ale když kůň skáče rychle, když pohyb rychle skončí, ta krása zmizí. Podobně když se mysl pohybuje pomalu, protože chce pochopit každou myšlenku, když se objeví, pak jsme svobodni od myšlení, svobodní od kontrolovaného, disciplinovaného myšlení. Myšlení je reakce paměti, proto myšlení nemůže být nikdy tvořivé. Jen když se setkáme s novým jako s novým, se svěžím jako se svěžím, je zde tvořivá bytost. Mysl je záznamník, sběrač vzpomínek; a pokud byla vzpomínka znovuoživena výzvou, proces myšlení se musí rozběhnout. Ale když pozorujeme každou myšlenku, procítíme ji, jdeme do ní naplno, a plně ji pochopíme, pak zjistíme, že paměť začíná odumírat. Mluvíme o psychologické paměti, ne o faktické paměti.
Myšlenka, která je reakcí paměti, přichází jen tehdy, když nějaký prožitek nebyl úplně pochopen, a proto zanechává zůstatek. Když pochopíte prožitek úplně, nezanechá vzpomínku, žádný psychologický zůstatek. Myšlenka je reakcí zůstatku, kterým je vzpomínka; a když dokážete dokončit myšlenku, sledovat, procítit naplno, pak její zůstatek zmizí s ní. Sledovat (skoumat) naplno myšlenku, pocit, je velmi obtížné; protože když začnete sledovat jednu myšlenku, vplíží se další myšlenky. Takže se točíte dokola, zoufale následujete jednu myšlenku po druhé, protože myšlenky jsou rychlé. Ale pokud máte zájem naplno sledovat jednu myšlenku, experimentujte s tím, že si budete zapisovat vynořující se myšlenky; dejte je prostě na papír, a pak pozorujte, co jste si zapsali. Při tomto pozorování se vaše mysl zpomalí, protože aby něco prostudovala, musí zpomalit - což není donucení, není ukáznění. Když si zapíšete jen několik svých myšlenek, a pozorujete je, studujete je, vaše mysl okamžitě zpomalí. Pozorujte svou mysl teď, když nasloucháte, dívejte se, co dělá. Pohybuje se velmi pomalu. Nemáte bezpočet myšlenek, následujete pouhou jednu myšlenku, kterou vysvětluji. Vaše mysl proto zpomalila, a zpomalená mysl je schopná následovat jedinou myšlenku až do konce. Když všechno myšlení sledujeme až do konce, a mysl je zbavená paměti, mysl se zklidní, nemá žádný problém. Proč? Protože ustane tvůrce problému, kterým je paměť; a v tomto klidu, který je absolutní, se objevuje realita. Celý tento proces, který jsme dnes večer objevili díky této otázce, je meditace. Meditace je sebepoznání, které je základem pravého myšlení; a z pravého myšlení přichází pochopení, a tudíž i pravé jednání. Ale meditace se stává napodobením, nemá smysl, pokud nepochopíme myslícího. Když se myslící oddělí od svých myšlenek, a snaží se je ovládat, směřuje k iluzi; zatímco když rozpoznáte pravdu od nepravdy, osvobodíte se od nepravdy. Pak tady zůstává jediná myšlenka, a když ji poznáme úplně, přichází klid. V tomto klidu je stvoření; to jest, když mysl přestane vytvářet, je zde stvoření, přesahující čas, které je nezměrné, které je skutečné.