Náboženství se stalo pouze ústní prohlášení, slogan, konstantní opakování že já jsem buddhista, že já jsem křesťan se všemi různými křesťanskými označeními a tisíci bohy hinduismu nebo bůh islámského světa. Neříkajte prosím, že vy jste buddhista. Buddha říkal - co znamená co? Vy pouze opakujete co někdo jiní říkal. Ale vy jste nevyřešili problém. Vy pouze citujete někoho, nicméně velký on může být, on není řešení utrpení. Člověk, který zkoumá co je pravda, zřejmě nemůže patřit k nějakému organizovanému náboženství, k nějaké víře, k některému se sektářských bohů nebo k jedinému jednomu bohu. On musí být osvobozený od všech rituálů, všech náboženských symbolů, představ, autorit, nejvyššího kněze a tak dále. Může mysl, vaše mysl být takto volná? To není volné, protože to stále hledá bezpečnost, ne iba fyzicky ale vnitřně, psychologicky, hluboce uvnitř pauz mysli; myšlenka vždy hledá nějaký druh naděje, nějaký druh komfortu, bezpečnost, stav trvalosti. A v tom hledání padne do pastí kněží všude po světě s jejich organizacemi, s jejich rituály a tak dále. Tak může vaše mysl být osvobozená od tohle celého? Jinak vy jste vězni, vy nejste opravdu lidi, vy jste jen stroj. Náboženství je pouze předstírání. To nemá žádnou realitu. To nemá hloubku, to je jen série slov, citací, autorita, který je totálně nepříbuzný s naším běžným životem. Náš běžný život je násilí, zabíjení. Tito jsou fakty, ne mluvčího vynález. Všechna náboženství nabídnou různé druhy komfortu, ale komfort není pravda. Pouze věřit v reinkarnaci nemá žádny smysl. Když věříte v ní, pak co děláte teď dnes, vadí nekonečne. Rozumíte?
Víra je jen slovo, nápad, pojetí a vy najdete útočiště v tom pojetí. To není bezpečnost. Bezpečnost je forma iluze. Když vidíte tou skutečnost, že tam není nic trvalé, bezpečné, to hluboké vidění je inteligence a v té inteligenci je úplné bezpečí. Když vy říkáte, že vy jste buddhista - pohleďme na to. Vy nejste buddhista, vy jste jenom popiska nazvaná buddhista, ale vy jste člověk jako zbytek světa se všemi dřinama, zmatkem, bídou, smutkem, bolestí atd. Tak vy jste svět a svět je vy. Psychologicky vy jste svět a svět je vy. Když člověk pochopí tehle fakt, stane se úžasně zodpovědní o čem myslí, co dělá, jak se chová. Naše mysli, se stali čím jsme, my jsme naše mysli, my jsme naše vědomí. Naše vědomí je jeho obsah - strach, bolest, potěšení, víra, já chci, já nedělám to atd. Vědomí s jeho obsahem je, co jsme my. Nyní, meditace je tichnutí obsahu. Meditace je vypouštění našeho vědomí s celým jeho obsahem. Je mluvčí a vy spolu? Tam je tibetská meditace, buddhistická, hinduistická, čínska, zenová meditace, všechny druhy meditace. Každá má vlastní zvláštní systém, s jeho vlastními praxemi; dýchat, nedýchat, sedět v jisté pozici - všechny věci co myšlenka složila. To vynalezli nebo tradičně vysvětlili zasvěcenci, oni jsou všichni založení na kontrole, disciplíně, praxi a víře, v tom co autorita, zasvěcenec říkal. Pro mluvčího celé tohle není meditace. Indičtí zasvěcenci převzali tento nesmysl do Evropy. My závisíme na organizacích, skupinách nebo učitelích, nebo vůdcích atd. Žádný politici, ani vědci ani ustavení náboženští lidé nemůžu vyřešit problémy lidstva. Nikdy. Osvícení není věcí času, osvícení neprojde roky praxe, přes roky odřeknutí, přes roky askeze. Čas nemá žádné místo pro skutečnou náboženskou mysl. Nádej je čas. Myšlenka je čas.
Meditace je nezávislost na celé míře, měrění. Rozumíte tomu sdělení? Nezávislost na celé míře. Naše mysli jsou vždy měřící - více, méně, silnější, méně silný, chamtivý, a já budu méně chamtivý. Mysl a slovní meditační prostředky také měří. Může mysl být osvobozená od měření, co je srovnání, napodobování, shoda? To je měření. Bez měření, technologický svět nemůže existovat. Celek západu je ovládán starověkým řeckým intelektem. K nim, měření bylo prostředkem k dotazu. Mohou vaše mysli být volné od měření - více, méně, měl bych být a němel by být - tak že není tam žádný pohyb myšlenky jako míra? Když zaměříte vaši mysl, co je váš sluch, vidění a učení, pak vy budete vidět, že náš život je založený na měření. Ctižádost je měření. Zalíbení se stalo měřením. Láska nemá žádnou míru. Ale my neznáme co láska je. My známe potěšení, touhu ale touha a potěšení není láska. Meditace je hnutí bez měření. Rozumíte kráse toho? Ticho mysli není měřitelné. To je jen, když mysl je absolutně klidná bez jediného pohybu myšlenky, to může přijít jen tam, když vy jste rozuměli obsahu vašeho vědomí. Ten obsah je váš běžný život, vaše reakce, vaši zranění, vaše marnosti, vaše ctižádosti, vaše jemnosti a mazané podvody.
Já jsem násilný. Pozoruji to. Protože neuteču od toho, nepotlačím to, netransformuji do něčeho jiného jako nenásilí, které je absurdní - transformace násilí v nenásilí je hloupost, to nemá žádný smysl. Tak jak já jsem násilný, nechal jsem to vyjít, kvést, růst, a jak sledujete to, to roste a umírá. Můžeme jít do sebe velmi hluboko, vidět obsah na jeden první pohled, ne kousek po kousku. To vyžaduje pozornost. Nemůžete kultivovat pozornost. Vy můžete kultivovat koncentraci. V koncentraci, soustředení je neustálý boj. Tam je kontrolór a kontrolované. Kontrolor vždy říká, že myšlenka musí být pozorná, musí soustředit se, muset dělat toto, nemá dělat ono. Tam je rozdělení mezi kontrolórom a kontrolovaným. Jestliže vy opravdu rozumíte tomuto vy budete vidět konec konfliktu, totálně. Jestliže vy opravdu rozumíte tomu, ne slovně, ne rozumově, ale vidět pravdu v tom že kontrolór je kontrolované, vy budete vidět, že konflikt skončí totálně. Myšlenka rozdělila sebe do řadiče a toho co on bude řídit. To je ještě myšlenka. Je zlost odlišná od myšlenky? Rozumíte? Vy jste zlost, nejste odlišní od zlosti. Tak kontrolór byl postaven myšlenkou, myšlenka, která kultivovala tuto tradici, že on je nadřazený, on je odlišný od myšlenky, od kontrolovaného. Myšlenka se zatoulá a říká, já musím řídit to. Tak myšlenka je řadič. Rozumíte? Tak není žádná kontrola. Toto je velmi nebezpečné sdělení jestliže vy nerozumíte tomu. Mluvčí nikdy neovládl jeho emoce, jeho myšlenky, atd, nikdy, protože od začátku viděl řadič je kontrolované. Konflikt je jenom tehdy, když tam je rozdělení. Meditace není konflikt. To není že vy musíte řídit, to není že nesmíte měřit, to není že vy musíte dělat toto nebo to. Meditace přijde přirozeně jestliže vy jste dali váš dům do pořádku - váš dům, vy, co znamená není tam žádný konflikt ve vás, ani stín úsilí. Tak meditace je ukončení celého měření. Měření existuje tak dlouho jak Já existuje, tak dlouho jak Já existuje s mou pýchou, s mými představami, s mými zraněnými, marností, ambicí, strachy atd. Celé Já je složeno myšlenkou. Tak dlouho jak tohle Já existuje - co je centrum měření, co je samé centrum konfliktu - tak dlouho jak existuje, meditace vede jen k podporovaní iluzí. Tak můj konec je začátek moudrosti a meditace. A mysl je kompletně klidná, ne částečně klidná.
Tam je násilí jestliže vy jste ambiciózní. Toto jsou všichno fakty. Jděte do toho. Tam je násilí, když vy patříte k nějaké skupině - náboženské, národní nebo jinak. Tam je násilí ve vašem vztahu. Třeba mít zdravé tělo, protože organismus ovlivní mysl. Jestliže vy máte těžké netrénované tělo, vaše mysl také stane se poněkud nedbalá. Náboženská mysl nemá žádné problémy. Co je zraněno je obraz, představa kterou vy máte o sobě. A když vy vidíte to, že pokud máte představy, ušlechtilé nebo sprosté, poněkud mělké, hloupé atd, tak dlouho jak máte představu budete zraněn. To je fakt. A vy vytvoříte obraz o jiném nebo o sobě, protože v tom obraze vy najdete jistou bezpečnost. Rozumíte? Vy nacházíte bezpečnost v představě kterou myšlenka vytvořila, ale není tam žádná bezpečnost vůbec v té představě, ale vy držíte se toho. Teď vy jste slyšeli tohle sdělení, a vidět, že představa je zkaženost; sluch to ukončí. To je věc nejvyšší inteligence. Je to neurotik, který vidí nebezpečí a vstupuje do nebezpečí. Zdravý muž, inteligentní muž, ve smyslu, který my používáme pro to slovo inteligentní, vidí jed, nebezpečí a akty bezprostředně.
Tak my se zeptáme, co je náboženství. Muž vždy hledal něco za pozemským životem, za časem, za celým měřením. On nazýval to věčností, pravda, nesmrtelnost, něco nezměrné, bezejmenné. A tam byli ti kdo říkali, “já přivádu vás k tomu. My víme to a vy nevíte to”. Toto bylo od starověkých dnů když kněz převzal moc, on věděl to a laik ne. Starobylí Egypťané dělali tohle s jejich hierarchickým kněžstvím. A my děláme přesně stejnou věc nyní. Tak my jsme přišli k bodu: muž hledal něco posvátné, vážný muž, ne pověrčivý muž. Pověrčivý člověk uctívá představu vyrobenou rukou nebo myslí, pověrčivý člověk následuje jisté rituály, přijímá dogmata, věří ve fantastický romantický nesmysl. To je nazýváno náboženstvím, organizovaná, hierarchická autorita, celé to. Tak jestliže vy se vyhnete celému tomuhle, protože to nemá žádnou platnost, protože oni to je produkt myšlenky. Myšlenka může říkat, my jsme přijali to od nejvyššího, ale to je ještě část myšlenky. A myšlenka je omezena, nikdy kompletní protože to je vždy výsledek znalostí, nejsou tam žádné kompletní znalosti o čemkoli, proto to je vždy uvnitř stínu neznalosti. Tak jestliže můžete se vyhnout celému tomuhle, to znamená úplnou svobodu vnitřně, ne svobodu nedodržovat zákon, to je hloupé. Ale nemít žádný psychický problém, který znamená, že vy jste uvolnili obrovskou psychologickou energii. Rozumíte? My jsme dostali fyzikální energii, která ukazuje sebe tím, že jde do kanceláře každodenní, hrozná energie, kterou vy máte postavit most, dělat něco fyzicky. Ale psychologicky my jsme mrzáci, protože my jsme nikdy nešli do toho, nikdy se neptali, nikdy jsme nepozorovali. A tam muset být nezávislost na všech problémech, a proto svoboda totálně psychologicky, v samé struktuře psychiky. Ticho je tá energie. Ticho je ta prázdnota, prázdnota celého obsahu vaší mysli. Tam není „jak“', není tam žádná metoda. Metoda, systémy, jsou všechny vynález myšlenky, proto oni jsou omezeni, proto nejsou dobré. Ale jestliže vy rozumíte tomuto, vidět pravdu, že žádný systém nemůže někdy uvolnit mysl, když vy vidíte to, tam je svoboda okamžitě. A náboženství je odkrytí toho co je nejvíce svaté, co nemá žádné jméno, co je naprostá pravda. Jestliže jste šli daleko, mysl je pak absolutně klidná, ne na nějakou dobu, nebo nějaký čas. A z toho klidu může reagovat na myšlenku a využívat myšlenku. Rozumíte? Jestliže jste šli tak daleko pak budete vědět to, pak tam je to co je věčný, bezejmenné.
Jiddu Krishnamurti