Jak jsem se zúčastnil divadelního představení - vtipné povídky
JAK JSEM SE ZÚČASTNIL DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ
Neříkám, že mladí lidé se nezajímají o kulturu, ale vštšina našich pubertálních dcerek či synů vypovídá jasně. Co je krásnější, kouřit za školou anebo jít večer do divadla? Uvažte sami, že určitě nejprve kouření a pak divadlo.
Pokud jde o mne, nemusíte se bát. Já kouřím rád. Se svou přítelkyní Norbertou vykouříme denně asi 20 krabiček tvrdých Spartek. I fotbal mám rád. Je jasné, že když kouřím Spartky, nebudu logicky fandit Slávii.
Jednoho dne bylo počasí trochu nevlídné. Už v noci byla bouřka a potůčky deště se řinuly ulicí a braly s sebou odpadky, větve a bezdomovce, což zamoří životní prostředí. Mě to zamořování nevadí, já mám plíce již černé. Jak tak pršelo, myslel jsem si, že se půjdu projít - vždyť je tam dnes tak hezky, ale Norberta mi to zakázala se slovy: "Norberte, nikam! Norberte, k noze a sedni," tudíž jsem nikam nemohl. Najednou mě z čistajasna napadla skvělá myšlenka: půjdu dnes večer tajně do divadla. Poprvé to Nobert zkusí sám bez Norberty. Tak jo. Musím ale zařídit, aby to žena nevěděla a já mohl s sebou do divadla vzít svoji přítelkyni Herbertu. Já se jmenuji Norbert Sandál. Na své jméno jsem patřičně hrdý, ale ty důvody, jichž je několik, Vám raději říkat nebudu. Skvělé, Norberta zase sedí dnes už potřicáté na WC a čte si noviny. Můžu tedy opatrně odejít a zaklepat do spodního patra k Herbertě, co je moje tajná milka. Alespoň doufám, že se ještě nevrátil z práce domů její manžel Herbert, jinak by to byla ostuda a ponížení. Nevím, co bych pak své Norbertě říkal a vysvětloval. Opatrně jsem zavřel za sebou dveře. Rychle utíkám k výtahu a přivolávám ho tak, že volám: "Výtahu, výtahu, přijeď tady je Norbert a jede za Herbertou!" Výtah poslušně přijel. Nestačili jsme si ani podat ruce a už jsme byli v osmém patře našeho starého paneláku. Cupiám, až skoro poskakuji ke dveřím mé milenky. Manžel tam asi není, neboť není slyšet šustění toaletního papíru a čvachtání pisoáru. Jemně, ale rychle klepu na dveře. Otevírá. dneska má na sobě zase ty ohavné natáčky. Natáčí si, Vám, i chlupy na nohou, jak na ní paní Příroda nešetřila a darů i přebytečných nadělila. "Jé, ahój, Norberte!" řekla mi s otevřenou náručí, ve které držela husu, která mě klovla do prsou. Ale nevadí, stejně je mám chlapsky měkká a ušlá jako dva balonky, které letí pouští a jeden říká, "hele, tady, je kaktussssss“ a ten druhý „jé, kde ho vidíšššššš?“ a s celou řadou dalších přívlastků. „Ahoj Herberto,“ řekl jsem, tou husou už méně nadšeně. Oba dva jsme nevěděli, co si po dlouhé době říct tak jsem, nejistý co bude dál, zamával na husu. Ta se na mě začala vrhat a divoce kejhala. Ležíc na zemi strachy jsem Herbertě řekl, že s ní chci do divadla. „Máš lístky?“ optala se. „Ne,“ řekl jsem radostně a v mém širokém gumovém úsměvu hrály a matně vyhlížely žluté zuby. „Tak v devět,“ zavoalal jsem ještě za ní, zvedajíce se a běžejíce zpět k výtahu. Když jsem přišel domů, Norberta právě splachovala záchod a skládala se šustěním noviny. „Tady máš ty lístky do divadla s herbertou, Norberte!“ řekla mi, podávajíce mi lístky. „Jo, děkuju,“ řekl jsem, udýchán s malým úsměvem, a vůbec nic mi nedošlo. V pokoji jsem si pak zamkl a celé odpoledne až do sedmé hodiny večerní si zkoušel různé obleky – kostýmy s krajkami, klobouky a pak vyhrál červený kostým s krajkami, růžový klobouk a nové černé kozačky, půldruhého metru vysoké. Z kuchyně jsem si nenápadně a na způsob „jakobynic“ si přinesl toastíky se šunčičkou, sejríčkem a okurčičkou a všechno rychle snědl. Pak jsem si šel pro další toastíčkem se šunčičkou, sejríčkem a okurčičkou a tak to šlo hodinu stále dokola, až jsem málem praskl, nebýt mé ženy Norberty, která sevému Norbertíkovi utřela mastná ústa. Stejně už jsem dost tlustý, ale na liposukci peníze nemám, budu si je muset někde půjčit. Třeba někdy za čas mě přijmou do soutěžního pořadu v televizi, kde vyhraju 100 000 a liposukce může začít. Těch 99 000 zbylých jim do přímého vysílání zase vrátím, já totiž nejsem na mamon.
Konečně je osm. Nenápadně se teď vyplížím z domu ven a nasednu do auta, kdybych tak nějaké měl. Tak zněla moje tajná akce s jistě nadčasovým a překvapivým plánem. Konečně odjíždím na mém velocipedu a za chvíli po objetí různých barů a heren konečně stojím před Městským divadlem. Pravda, Národní to sice není, ale na luxus si potrpí, to se musí uznat.
Vcházím do společenské haly, kde za pultem stojí přepychová babka s důchodem nadstandart, Natural 100% a vyžaduje oblečení. Přišla mezitím i Herberta s tím, že si zapomněla na balkoně zuby.
„To nevadí, dej té babičce tady kabát a všechno ostatní oblečení, chce nám to ovšem až po zaplacení dát na věšák !“ řekl jsem jí potichu do uší, abych nerušil rozšafné křičící pány vedle, aby se mohli dál nerušeně radovat z toho, že měli pivo a utekli ženám. Vcházím po modrém koberci do chodby, kterou lemují různé nástěnky s reklamami na další či již předcozí představení. Teď vcházíme do krásného zaprášeného sálu. Mám číslo 43 v třetí řadě odshora. Bude tam pěkně vidět. Hned jak jsme se usadili, vytáhl jsem ze své hnědé kabelky voňavčičku, nastříkal si ji do úst a do podpáždí, Šannel zase vrátil zpět na původní místo, kde byl, a zavřel kabelku na zip. Pak jsem si ale ještě na něco vzpomněl, na chléb se sýrem v alobalu, který jsem si namazal na WC dnes v noci. Ostatní jsem už velice rušil tím ěustěním alobalu, až mě okřikovali, a já jim za to nakrájel na klíně nožem chléb se sýrem LIPNO na malé kousíčky. Nevím proč, ale po ochutnání malého vzorku ihned změnili názor. Měl jsem zabalenou ještě čtvrtku a chtěl se spravedlivě rozdělit s Herbertou, ale nějak jsem se od chleba, krájejíc ho, umazal a tak sugestivně si olizoval prsty od sýra, až mi chléb spadl na černý potah na podlaze.
Třikrát zazvonilo, mě počtvrté mobil. Zhaslo se a mohlo se začít hrát. Na jevišti se objevila tlustá dívenka, tak okolo šedesátky. Najednou bylo slyšet z horních řad pískání na prsty a velmi hlasité obdivování. Byl jsem to já. Tak moc se mi líbila, až jsem nemohl skrýt dojetí. Bylo to pravdu nadmíru zábavné. Celé dvě hodiny až do jedenácti večer tam bez nějaké hudby jen tak skákala ta dívka, klapaje dřeváky.
Užil jsem si to. Po představení se doma žena odstěhovala na WC, neboť prokoukla mou nevěru a já v jedné posteli bydlím s panem Herbertem.