Mé silvestrovské radovánky
MÉ SILVESTROVSKÉ RADOVÁNKY
Ten den nezačal zrovna nejzajímavěji. Vzhledem k rannímu průjmu bych nepokládal veliký důraz na tento den. Ačkoliv až na to, že byl ten den právě Silvestr. Musím si dneska k sobě domů na večer a možná i že to vyjde na noc pozvat nějakou pěknou "roštěnku". Nebo když jich bude nedostatek, tak alespoň kotletu. Ale pravda je, že by mi koneckonců stačila i tlačenka. Snídaně byla velmi vydatná, ba dokonce chutná. Namáčel jsem si mrkev do podmáslí a k tomu žužlal dvě léta starý rohlík, skladovaný ve vaně. Nevěřili byste, jak je to dobré. Pak jsem si umyl zbylé nádobí, co mám na kredenci už rok a začal pomalu uklízet na dnešní oslavu nového roku. Bylo to nadmíru zábavné. Když jsem otevřel mou starodávnou dřevěnou skříň, vypadly mi z ní všechny hračky, se kterými jsem si letos hrál. A tak jsem šel obě dvě hračky slavnostně vyhodit. Mám pro to určité pravidlo, které platí odedneška: hračky, se kterými jsem si hrál celý letošní rok, půjdou do koše a na Nový rok si zase koupím haldu jiných. K obědu jsem si uvařil jako tradičně čočku, hrách a mexické fazolky, to celé dohromady. To proto, aby se mě tato chudoba držela celý další rok. Zároveň to poslouží jako dobré náboje pro petardy, mé vlastní. Pak jsem šel do města, abych dokoupil patřičné zbývající věci, tedy laskominy na večer. Koupil jsem za stovku dvě petardy v bazaru, přičemž jsem byl předem varován, že už nefungují. Ale mě to bylo jedno. Hlavně, že o nich budu vědět. To bych měl vyřízené petardy, hlučnou a pískající atrakci. Teď ještě musím koupit ve Zverimexu silvestrovské granule pro sousedova psa, yorkshira Bena, aby si zase nestěžoval přes vrata, že nemá ani na Silvestra co jíst. Ještě jsem dokoupil prošlé čipsy a mohl jsem začít obvolávat mé staré (ani ne tak dobré) spolužačky ze školy. Sice ani jednu nepoznám, ale alespoň se nebudu nudit, neboť všechny v mládí toho napovídaly, až hanba to říkat. Těch volů, těch smradláků, co se mi pod nos tehdá dostávalo, no, ani nemluvě. Celé odpoledne jsem se, jako můj pětiletý vnouček, žijící v Africe na dálku, předem odpoledne vyspal, abych nabral patřičných sil. Už se těším, jak si večer zalezu k televizi a budu sledovat vtipné anekdoty toho ... počkejte ... už to mám - toho Vladimíra Velčíka, nebo jak se to ... ano ... Vladimíra Menšíka, Náhlovského, Karla Gotta a jiných. Tyhle pořady, zvláště pak Silvestr z Václaváku, mám nadmíru rád. Když jsem se probudil, bylo šest hodin večer. Musím to všechno připravit a pozvat si někoho dřív, než mi sem zase jako loni přijde nějaká Baba Jaga, se kterou jsem někdy v pravěku chodil. Do ještě neumyté misky, ve které jsem někdy před půl rokem vařil guláš, jsem vysypal ty prošlé čipsy. Je to v pořádku, byly do roku 2005. Pak došlo na zbylé vánoční kolekce a mohl jsem začít slavit. Vše probíhalo v pořádku, jen menší problém byl, že jsem slavil celou dobu sám, a tak jsem si k jedenácté hodině večerní k sobě pozval gumovou kačenku do vody. Ta mi dělala příjemnou němou společnost. Ve dvanáct jsem televizi vypnul a šel si půjčit od souseda funkční petardy. Také jsem je střílel až do devíti hodin ráno, na Nový rok. Celá čtvrť se nevyspala a já jsem navíc, kvůli těm ranám, už neměl nohu a oko.