Má denní můra...
7. 9. 2007
Jsem v průšvihu.
Někde se stala chyba.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemůžu ji najít.
Že by mě moje sterilita zradila?
Jsem přece upír, ona upírkou a výsledkem jsou... děti?!
Seděl na žíněnce a pozoroval batolata, kterak se batolí k nářadí.
"Oou, tam ne, ty, ty... DÍTĚ!" vykřikl poděšeně, vyskočil tak, že by mu kdejaký zajíc v lese mohl závidět a jen tak tak zachytil padající tyče.
Popadl dítě do náruče a utíkal ke druhému, které se mezitím uvelebilo u noh věšáku s meči. I to vzal do náručí.
"Tělocvična není pro nás bezpená, děti. A mamča vás nechce celý den vidět."
Položil je na žíněnku, na které ještě před třemi minutami ležel a kolem ní natáhl lavičky a další žíněnky.
Položil se vedle dětí a přemýšlel, jak by je zabavil. A hlavně jak zabavit sebe a neusnout.
Jak to říkala, že se jmenujete?
Byla jako blesk...
***
"Jsou tvoje, starej se. Já se s nimi tahala celých 21 měsíců."
***
21 měsíců?! Tak dlouho se mi vyhýbala?
Takže vy, mrňata, máte rok?
Jedno dítko, co mělo na tváři pod levým okem jizvičky, k němu natáhlo drobnou dlaň. Položilo ji na jeho svalnatou paži a nesrozumitelně zažvatlalo.
Poprvé na ně pohlédl jako na vlastní krev.
V koutku duše se objevilo něco, co tam ještě nikdy nebylo. Pomalu to roztahovalo své šlahouny, až nimi omotalo celé jeho vědomí.
Jeho velká dlaň přikryla titěrnou dlaničku a s obavami pohlédl na děti.
Jste.... Já... ?
Stulily se u jeho prsou jako štěnata vlků a usínala.
I on zavřel oko a ponořil se do vln spánku.
------
Usmála se, když je uviděla.
Zlehka ho zašimrala na zjizvené tváři a čekala, až se probudí.
"Kay..." vyjekl rozespale.
"Mhm?" usmála se a natáhla se pro děti.
"Už sis odpočala?"
"Ano. Děkuji za hlídání." Chtěla odejít, když ji dohonil a šibalsky zamrkal.
"Hele, nejsou to náhodou naše děti?"
"Nějakou nepředstavitelnou náhodou ano." odvětila. "Co chceš?" zavrčela, jak jen to matky umí.
Zaváhal.
"Rád bych ti pomohl..."
A protože mě napadají samé blbosti, které jsou stejně jen pro mě, jako třeba Vanezův údiv nad tím, že má Kayah větší rakev, než měla, tak tuto povídku tímto končím.. :-)
A fakt jde čistě o hříčku fantazie.. a můru. Mě se na upírceh to, že děti nemají, aji líbí.. i když.. je to smutné, to nepopírám. ;-)
Někde se stala chyba.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemůžu ji najít.
Že by mě moje sterilita zradila?
Jsem přece upír, ona upírkou a výsledkem jsou... děti?!
Seděl na žíněnce a pozoroval batolata, kterak se batolí k nářadí.
"Oou, tam ne, ty, ty... DÍTĚ!" vykřikl poděšeně, vyskočil tak, že by mu kdejaký zajíc v lese mohl závidět a jen tak tak zachytil padající tyče.
Popadl dítě do náruče a utíkal ke druhému, které se mezitím uvelebilo u noh věšáku s meči. I to vzal do náručí.
"Tělocvična není pro nás bezpená, děti. A mamča vás nechce celý den vidět."
Položil je na žíněnku, na které ještě před třemi minutami ležel a kolem ní natáhl lavičky a další žíněnky.
Položil se vedle dětí a přemýšlel, jak by je zabavil. A hlavně jak zabavit sebe a neusnout.
Jak to říkala, že se jmenujete?
Byla jako blesk...
***
"Jsou tvoje, starej se. Já se s nimi tahala celých 21 měsíců."
***
21 měsíců?! Tak dlouho se mi vyhýbala?
Takže vy, mrňata, máte rok?
Jedno dítko, co mělo na tváři pod levým okem jizvičky, k němu natáhlo drobnou dlaň. Položilo ji na jeho svalnatou paži a nesrozumitelně zažvatlalo.
Poprvé na ně pohlédl jako na vlastní krev.
V koutku duše se objevilo něco, co tam ještě nikdy nebylo. Pomalu to roztahovalo své šlahouny, až nimi omotalo celé jeho vědomí.
Jeho velká dlaň přikryla titěrnou dlaničku a s obavami pohlédl na děti.
Jste.... Já... ?
Stulily se u jeho prsou jako štěnata vlků a usínala.
I on zavřel oko a ponořil se do vln spánku.
------
Usmála se, když je uviděla.
Zlehka ho zašimrala na zjizvené tváři a čekala, až se probudí.
"Kay..." vyjekl rozespale.
"Mhm?" usmála se a natáhla se pro děti.
"Už sis odpočala?"
"Ano. Děkuji za hlídání." Chtěla odejít, když ji dohonil a šibalsky zamrkal.
"Hele, nejsou to náhodou naše děti?"
"Nějakou nepředstavitelnou náhodou ano." odvětila. "Co chceš?" zavrčela, jak jen to matky umí.
Zaváhal.
"Rád bych ti pomohl..."
A protože mě napadají samé blbosti, které jsou stejně jen pro mě, jako třeba Vanezův údiv nad tím, že má Kayah větší rakev, než měla, tak tuto povídku tímto končím.. :-)
A fakt jde čistě o hříčku fantazie.. a můru. Mě se na upírceh to, že děti nemají, aji líbí.. i když.. je to smutné, to nepopírám. ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
Chech.....zajímavá představa....ale ten dovětek mě tam štve....mě se teda nelíbí,že nemůžou mít děti....protože,co když po nich touží....ale chtějí být upíři....chcech...těžká otázka,ale nemohla bych říct,že se mi to,že nemůžou mít děti líbí.....
:o)
(Silmarilien-Palantírilien, 8. 9. 2007 9:39)jujdy, kay, mocka díky :D je to skvělé :D che che, Vanez jak hlídá děti a ještě svoje vlastní. :D a ten okamžik uvědomění, že jsou jeho :´)
údiv :)
(Wontik, 8. 9. 2007 19:24)