WTCC - Mistrovství světa cestovních vozů
23. 6. 2009
Kájka hodně dlouho zvažovala, zda se takové akcičky zúčastnit (upřímně, trvalo mi to pět minut, než jsem se ve vlaku cestou do Brna rozhodla :-), nakonec se však rozhodla, že půjde. Jak řekl Tom, kdy jindy se mi poštěstí vidět na vlastní oči "vopravdické" závody? :-)
V neděli, po mši sv. v pro mě dosud nepoznaném kostelíku, po snídani z "Karlovky" a kafi z automatu, po cestě jedňuchou a linkou 400 jsme konečně vysedli poblíž Masarykova okruhu. Vítalo nás burácení motorů a nám se rozzářila očička.
Pomyslela jsem si něco o tom, že jsem opravdu blázen, když jsem se rozhodla k takové z mého pohledu šílenosti, ale zvědavě jsem se rozhlížela kolem sebe.
Nevěřila bych, že se tolik lidí rozhodne jít na tyto závody. Holt, jsem nemotorový fanda (nemotorný taky :-).
Našli jsme tribunu C, po cestě si Kájka zaslintala nad krásnou Audinkou, oba jsme se otočili za poršátkem, co kolem projelo a našli si na trávě své místečko. Roztáhli jsme modrou dečku z Tesca a uvelebili se.
Ani ne za chvíli začal závod poršat Cayman.
Hyuu, krásná auta, zvuky jejich motorů příjemně hladily ouško a Kája zvídavě pomrkávala po tom, zda se někdy něco semele.
Hm, trvalo mi další tři závody, než jsem pochopila, kam mám upínat svůj pohled.
Zatáčka Františka *pláče, jelikož příjmení zapomněla*, dobře, prostě první zatáčka, kterou závodníci projíždí po tom, co opustí start (pozn. pod čarou: zatáčka Františka Šťastného), byla jedním z nejzájimavějších úseků okruhu, ano, protože hodně aut na začátku závodů skončilo v "kačírku". (úsek vysypaný pískem, který se táhne podél jednotlivých zatáček :-)
Rozhodně nej pro nás byly dva závody FIA WTCC, kde se předvedla různá vozidla a byly to jedny z nejdravějších závodů. Osobně mě zaujal vítěz prvního ze dvou závodů, Alessandro Zanardi. Mezi námi, druhý závod by také zabodoval lépe, kdyby do něj jistý Švéd neťukl - tím pádem Zanardi skončil v kačírku. Jeho bílé BMW se s krásným předstihem promenádovalo na dráze a mě zůstala pusa do o, když mi parťák říkal, že tento řidič řídí pouze rukama (měl sekvenční převodovku :-).
Během závodů formulí jsem trošičku trpěla. Nevěřila bych, že něco na první pohled dosti malého dokáže udělat tolik hluku. Opak je pravdou. Překonala jsem tendenci zacpávat si uši vždy, když projížděli čtyřmi zatáčkami, které divák sedící na tribuně C má možnost sledovat a užívala si řádění závodníků.
Druhý závod formulí jsem skoro pokaždé, jakmile některý z řidičů přeřadil, nadskočila leknutím. Rána jak z děla se ozývala. Ptala jsem se, proč, ale nechtějte po někom, kdo je rád, že ví, co je "šaltrpáka", aby pochopil, proč a jak to funguje, když se řadí a proč zrovna v takové chvíli motor úpí. :-)
Safety car se během těchto závodů po dráze promenádovalo trochu víc, než bychom chtěli - v jednom závodě projelo se závodníky tři kola, než byl závod opět restartován. Na druhou stranu však bylo zajímavé vidět, jak závodní vozy jedou spořádaně v jednom dlouhém hadu, ve kterém si musí udržet svou dosavadní pozici a opravdu nesmí předjíždět. *směje se do hrstičky*
"Teď se málem srazili. Hm, vybourat se za safety car, to by byl opravdu trapas." :-)
SEATkům jsem se musela smát, i když... Spíše jsem povětšinu závodu slyšela, jak mi parťák vynadává, že pořád ťukám na mobilu. *dělá jako že nic*
S hlavami schovanými pod mikinou a svetrem jsme s radostí pomrkávali po mracích, jež občas skryly slunko.
Bylo zajímavé poslouchat okolo sedící diváky. Ozývala se angličtina, němčina, Kájka zavrněla, když její ouško rozpoznalo "po naszymu" a polštinu.
Přišel poslední závod, jak řekl parťák, takový komorní, neboť většina diváků se po SEATech zvedla k odchodu, ale to vůbec nevadilo, naopak.
Abarth... Abarth... Pro mě dost neznámý pojem, jakmile však ony bílé, nachlup stejné vozy přijely v zaváděcím kole (před startem si autíčka dráhu projedou, jak jsem to komentovala, jako kdyby měli v sobě deset piv a zahřívají si gumy :-) před Céčko, Kájka poznala, o jaká auta jde, kde je viděla (Autosalon :-) a proč Tom chtěl posečkat.
Bylo se na co dívat!
Na první a třetí příčce vítězů závodu vajíček, jak jsem si tyto vozy v duchu přejmenovala, se umístili čeští závodníci. *tančí*
Jak bych v několika větách shrnula tento nedělní den?
Bylo hezky. Oba jsme s parťákem chytli trochu čebrenou barvičku od toho, jak na nás sluníčko celou dobu svítilo (*směje se do hrstičky* nekecám, Tom má opálené vždy jen pravé poloviny lýtek :-), ale oba jsme byli nadšení.
Autíčka se nám líbila, štěstí nám přálo i v tom, že na nás řidič autobusu počkal, jak jsme ho po závodech dobíhali.
Šla bych znovu? Určitě! A jak znám parťáka, jak znám sebe, další akce plná zplodin, krásných karosérií a bručení motoru na sebe dlouho čekat nenechá. :-)
V neděli, po mši sv. v pro mě dosud nepoznaném kostelíku, po snídani z "Karlovky" a kafi z automatu, po cestě jedňuchou a linkou 400 jsme konečně vysedli poblíž Masarykova okruhu. Vítalo nás burácení motorů a nám se rozzářila očička.
Pomyslela jsem si něco o tom, že jsem opravdu blázen, když jsem se rozhodla k takové z mého pohledu šílenosti, ale zvědavě jsem se rozhlížela kolem sebe.
Nevěřila bych, že se tolik lidí rozhodne jít na tyto závody. Holt, jsem nemotorový fanda (nemotorný taky :-).
Masarykův okruh
Našli jsme tribunu C, po cestě si Kájka zaslintala nad krásnou Audinkou, oba jsme se otočili za poršátkem, co kolem projelo a našli si na trávě své místečko. Roztáhli jsme modrou dečku z Tesca a uvelebili se.
Ani ne za chvíli začal závod poršat Cayman.
Hyuu, krásná auta, zvuky jejich motorů příjemně hladily ouško a Kája zvídavě pomrkávala po tom, zda se někdy něco semele.
Porsche Cayman
Hm, trvalo mi další tři závody, než jsem pochopila, kam mám upínat svůj pohled.
Zatáčka Františka *pláče, jelikož příjmení zapomněla*, dobře, prostě první zatáčka, kterou závodníci projíždí po tom, co opustí start (pozn. pod čarou: zatáčka Františka Šťastného), byla jedním z nejzájimavějších úseků okruhu, ano, protože hodně aut na začátku závodů skončilo v "kačírku". (úsek vysypaný pískem, který se táhne podél jednotlivých zatáček :-)
Rozhodně nej pro nás byly dva závody FIA WTCC, kde se předvedla různá vozidla a byly to jedny z nejdravějších závodů. Osobně mě zaujal vítěz prvního ze dvou závodů, Alessandro Zanardi. Mezi námi, druhý závod by také zabodoval lépe, kdyby do něj jistý Švéd neťukl - tím pádem Zanardi skončil v kačírku. Jeho bílé BMW se s krásným předstihem promenádovalo na dráze a mě zůstala pusa do o, když mi parťák říkal, že tento řidič řídí pouze rukama (měl sekvenční převodovku :-).
Alessandro Zanardi
http://www.dreamlife.cz/svet-uspesnych/sport/alex-zanardi-nezdolatelna-sila-vule/article.html?id=915&s=9
Během závodů formulí jsem trošičku trpěla. Nevěřila bych, že něco na první pohled dosti malého dokáže udělat tolik hluku. Opak je pravdou. Překonala jsem tendenci zacpávat si uši vždy, když projížděli čtyřmi zatáčkami, které divák sedící na tribuně C má možnost sledovat a užívala si řádění závodníků.
Druhý závod formulí jsem skoro pokaždé, jakmile některý z řidičů přeřadil, nadskočila leknutím. Rána jak z děla se ozývala. Ptala jsem se, proč, ale nechtějte po někom, kdo je rád, že ví, co je "šaltrpáka", aby pochopil, proč a jak to funguje, když se řadí a proč zrovna v takové chvíli motor úpí. :-)
Safety car se během těchto závodů po dráze promenádovalo trochu víc, než bychom chtěli - v jednom závodě projelo se závodníky tři kola, než byl závod opět restartován. Na druhou stranu však bylo zajímavé vidět, jak závodní vozy jedou spořádaně v jednom dlouhém hadu, ve kterém si musí udržet svou dosavadní pozici a opravdu nesmí předjíždět. *směje se do hrstičky*
"Teď se málem srazili. Hm, vybourat se za safety car, to by byl opravdu trapas." :-)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Safety_car
Sluníčko nás nemilosrdně opékalo, voda v PET láhvích docházela, náladka se měnila. SEATkům jsem se musela smát, i když... Spíše jsem povětšinu závodu slyšela, jak mi parťák vynadává, že pořád ťukám na mobilu. *dělá jako že nic*
S hlavami schovanými pod mikinou a svetrem jsme s radostí pomrkávali po mracích, jež občas skryly slunko.
Bylo zajímavé poslouchat okolo sedící diváky. Ozývala se angličtina, němčina, Kájka zavrněla, když její ouško rozpoznalo "po naszymu" a polštinu.
Přišel poslední závod, jak řekl parťák, takový komorní, neboť většina diváků se po SEATech zvedla k odchodu, ale to vůbec nevadilo, naopak.
Abarth... Abarth... Pro mě dost neznámý pojem, jakmile však ony bílé, nachlup stejné vozy přijely v zaváděcím kole (před startem si autíčka dráhu projedou, jak jsem to komentovala, jako kdyby měli v sobě deset piv a zahřívají si gumy :-) před Céčko, Kájka poznala, o jaká auta jde, kde je viděla (Autosalon :-) a proč Tom chtěl posečkat.
Bylo se na co dívat!
Na první a třetí příčce vítězů závodu vajíček, jak jsem si tyto vozy v duchu přejmenovala, se umístili čeští závodníci. *tančí*
Fiat Abarth
Jak bych v několika větách shrnula tento nedělní den?
Bylo hezky. Oba jsme s parťákem chytli trochu čebrenou barvičku od toho, jak na nás sluníčko celou dobu svítilo (*směje se do hrstičky* nekecám, Tom má opálené vždy jen pravé poloviny lýtek :-), ale oba jsme byli nadšení.
Autíčka se nám líbila, štěstí nám přálo i v tom, že na nás řidič autobusu počkal, jak jsme ho po závodech dobíhali.
Šla bych znovu? Určitě! A jak znám parťáka, jak znám sebe, další akce plná zplodin, krásných karosérií a bručení motoru na sebe dlouho čekat nenechá. :-)
http://sport.idnes.cz/prvni-zavod-v-brne-vyhral-ital-zanardi-druhy-spanel-hernandez-p61-/motorsport.asp?c=A090621_201111_motorsport_mah
http://www.automotodrombrno.cz/go/main.asp?artid=2334&catid=0&langid=
http://www.automotodrombrno.cz/go/main.asp?artid=2334&catid=0&langid=
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář