Jak si BuBla chtěla rýpnout...
9. 7. 2008
Léto přišlo, s ním červenec a v Nýdku vyrostlo několik stanů, milený seník se zase stal nejdůležitější "budovou" a kuchyní a blízko něj vyrostla jídelna.
Tak jsme se s Ol domluvily a jely se podívat na ten zázrak, co loni pořídilo za hubičku naše středisko (tedy, Ol už ho viděla, ale já ještě ne). A co to takového mělo být? Stany pro tři osoby. Jo, víte, skauti si takhle obvykle bivakují ve trojku v jednom stanu. Neumíte si představit to pohodlí.
Jsme šly z jobu na bus a já si spokojeně mnu ruce:
"Už se těším, až si rýpnu, Segra. Se k tomu postavím, kouknu dovnitř a pronesu: ještě noční stolky chybí."
Nato má milovaná Segruša chytla sviják, koukla na mě svým hnědým očkem a pronesla:
"Ono to ale ty noční stolky už má."
Já zalapala po dechu jak rybka na suchu a neschopná slova, s pěstičkami připravenými mlátit vzteky šla dál na autobus nach Nýdek.
Cestou jsme s Ol obdivovaly tu vysekanou krajinu, co naši milí lesaři v beskydských kopcích tvoří a jako turisti se pozastavili nad novou kamennou zdí a sesuvem půdy. No jo, občas jsou pařezy opravdu dobré jenom na to, aby se na ně člověk postavil a cítil se nejvyšším machrem na světě.
Poslední zatáčka, první pohled na seník s jídelnou a BuBla se málem složila do deštěm skropeného blátíčka a jehličí. Pohled pro krále.
Jak letos někdo řekl, letošní tábor je ve znamení big (neplést s Bigem, ten je brán jako tradiční "vybavení" tábora) věcí. Housenky se nám někam odplazily, místo nich máme jídelnu ala Robinsonův domeček. Anebo šnečí ulita? Když chce člověk projít z jednoho konce na druhý, což snad ani není možné, má to jako překážkovou dráhu, nemluvě o tom, že laviček jaksi pochybělo a Patrik s Ondrou první večer sháněli židle (úspěšně! ).
Po prohlídce jídelny, kdy jsem se kochala výhledem na kopeček, kde máme ohniště a ani za nic jsem nechtěla zhlédnout z výšin na stany, jsme k nim přece jen musely.
Hotel Four Seasons je proti tomu čajíček. Takový luxus snad nepamatuje pět generací skautů! Postele na nohách, ne žádné nepříjemné dřevěné tvrdé desky, co někdo zbil k sobě a ještě se to celé viklá, jelikož máme špatně pověšený hák, vystlané molitanem. Je libo dát si ve stanu čaj? Ano, místa dosti, každý stan je vybaven dokonalým stolkem a extra prostorem pro vaše zavazadla.
Aby toho nebylo málo, neulítnete, neboť Vítr opravdu nemá, kudy by se k vám dostal- kvalitní zip na plachtě jen tak někdo neoblafne. Jako bonus veranda, stříška a předložka, aby k vám náhodou soused nezanesl trochu bláta.
Kam se na tohle hrabou podsaďáky, do kterých ve všech koutech teče voda, s plachtou, kterou jste pracně svazovali a stejně tam u podsady máte mezeru, že by přes ní dovnitř vlezl vypasený trpaslík, s vůbec žádnou izolací a blátem, co na vás útočí z podlahy, kterou tvoří podlažka, co Paťo s Ondrou a Matýskem zbili z několika prken. To už patří leda tak do táboráku, abychom si na tom opekli párky.
Oh, mé milované stany, kňučela jsem, když jsem utekla z té chatky. Ano, ano, to není stan, to je chatka. Jak Ol a Aleš komentovali:
"To je polovina mého pokoje." (Se divím, že se jich tam na tu naši loučku vlezlo deset.)
Jak jsem dodala:
"V jedné chatce se může scházet celý tábor."
Není nad přírodu. Zakotvily jsme na hřišti u kluků a holek a jen tak si vegetily.
Šok měl ale teprve přijít. Takový šok, že BuBla nevydržela, poodešla z kuchyně na déšť, otevřela pusku a zařvala si z plných plic. Krásně se to mezi těmi kopci rozléhalo. Co jí tak vyděsilo?
Nejen, že se stany byla zakoupena i jídelna, ke stanům byly přibaleny trámy na podložení, ale ke každé posteli byl přibalen i spacák, polštář a hřejivá dečka.
No, tomu já říkám nákup století!
Nač se starat, co si sbalit do krosny, kdyby náhodou mrzlo. Dečka to spraví a bude nám teplo.
Ten den si BuBla už nerýpla. Držela hezky tlamku zamknutou na klíček a zoufale kulila hnědýma očkama po tom všem pohodlném nadělení.
Já vám nevím, děti. Asi jsem stará a až moc jsem přivykla starému dobrému nepohodlí, co pěstovalo charakter.
V chatce spát nebudu! A když už, tak na podlaze, na své milované fialovozelené karimatce a se spacákem z Tesca, vystlaným bílou, hřejivou larisou.
Tak jsme se s Ol domluvily a jely se podívat na ten zázrak, co loni pořídilo za hubičku naše středisko (tedy, Ol už ho viděla, ale já ještě ne). A co to takového mělo být? Stany pro tři osoby. Jo, víte, skauti si takhle obvykle bivakují ve trojku v jednom stanu. Neumíte si představit to pohodlí.
Jsme šly z jobu na bus a já si spokojeně mnu ruce:
"Už se těším, až si rýpnu, Segra. Se k tomu postavím, kouknu dovnitř a pronesu: ještě noční stolky chybí."
Nato má milovaná Segruša chytla sviják, koukla na mě svým hnědým očkem a pronesla:
"Ono to ale ty noční stolky už má."
Já zalapala po dechu jak rybka na suchu a neschopná slova, s pěstičkami připravenými mlátit vzteky šla dál na autobus nach Nýdek.
Cestou jsme s Ol obdivovaly tu vysekanou krajinu, co naši milí lesaři v beskydských kopcích tvoří a jako turisti se pozastavili nad novou kamennou zdí a sesuvem půdy. No jo, občas jsou pařezy opravdu dobré jenom na to, aby se na ně člověk postavil a cítil se nejvyšším machrem na světě.
Poslední zatáčka, první pohled na seník s jídelnou a BuBla se málem složila do deštěm skropeného blátíčka a jehličí. Pohled pro krále.
Jak letos někdo řekl, letošní tábor je ve znamení big (neplést s Bigem, ten je brán jako tradiční "vybavení" tábora) věcí. Housenky se nám někam odplazily, místo nich máme jídelnu ala Robinsonův domeček. Anebo šnečí ulita? Když chce člověk projít z jednoho konce na druhý, což snad ani není možné, má to jako překážkovou dráhu, nemluvě o tom, že laviček jaksi pochybělo a Patrik s Ondrou první večer sháněli židle (úspěšně! ).
Po prohlídce jídelny, kdy jsem se kochala výhledem na kopeček, kde máme ohniště a ani za nic jsem nechtěla zhlédnout z výšin na stany, jsme k nim přece jen musely.
Hotel Four Seasons je proti tomu čajíček. Takový luxus snad nepamatuje pět generací skautů! Postele na nohách, ne žádné nepříjemné dřevěné tvrdé desky, co někdo zbil k sobě a ještě se to celé viklá, jelikož máme špatně pověšený hák, vystlané molitanem. Je libo dát si ve stanu čaj? Ano, místa dosti, každý stan je vybaven dokonalým stolkem a extra prostorem pro vaše zavazadla.
Aby toho nebylo málo, neulítnete, neboť Vítr opravdu nemá, kudy by se k vám dostal- kvalitní zip na plachtě jen tak někdo neoblafne. Jako bonus veranda, stříška a předložka, aby k vám náhodou soused nezanesl trochu bláta.
Kam se na tohle hrabou podsaďáky, do kterých ve všech koutech teče voda, s plachtou, kterou jste pracně svazovali a stejně tam u podsady máte mezeru, že by přes ní dovnitř vlezl vypasený trpaslík, s vůbec žádnou izolací a blátem, co na vás útočí z podlahy, kterou tvoří podlažka, co Paťo s Ondrou a Matýskem zbili z několika prken. To už patří leda tak do táboráku, abychom si na tom opekli párky.
Oh, mé milované stany, kňučela jsem, když jsem utekla z té chatky. Ano, ano, to není stan, to je chatka. Jak Ol a Aleš komentovali:
"To je polovina mého pokoje." (Se divím, že se jich tam na tu naši loučku vlezlo deset.)
Jak jsem dodala:
"V jedné chatce se může scházet celý tábor."
Není nad přírodu. Zakotvily jsme na hřišti u kluků a holek a jen tak si vegetily.
Šok měl ale teprve přijít. Takový šok, že BuBla nevydržela, poodešla z kuchyně na déšť, otevřela pusku a zařvala si z plných plic. Krásně se to mezi těmi kopci rozléhalo. Co jí tak vyděsilo?
Nejen, že se stany byla zakoupena i jídelna, ke stanům byly přibaleny trámy na podložení, ale ke každé posteli byl přibalen i spacák, polštář a hřejivá dečka.
No, tomu já říkám nákup století!
Nač se starat, co si sbalit do krosny, kdyby náhodou mrzlo. Dečka to spraví a bude nám teplo.
Ten den si BuBla už nerýpla. Držela hezky tlamku zamknutou na klíček a zoufale kulila hnědýma očkama po tom všem pohodlném nadělení.
Já vám nevím, děti. Asi jsem stará a až moc jsem přivykla starému dobrému nepohodlí, co pěstovalo charakter.
V chatce spát nebudu! A když už, tak na podlaze, na své milované fialovozelené karimatce a se spacákem z Tesca, vystlaným bílou, hřejivou larisou.
BuBloš
Komentáře
Přehled komentářů
A nepochlubí se a nepochlubí, že tu má po dlouhé předlouhé době nějaký ten článeček. ;D
Pěkně jsem se nasmála, Kájí, pěkně. :D:D:D
Když si vzpomenu na stany s podsadou, jímá mě děs. :D Tohle je prostě PO-HÁD-KA. :o)
:D Che che
(Silmarilien-Palantírilien, 13. 7. 2008 9:08)