Lidská práva
25. 2. 2009
Lidská práva...
Věc dobře nám známá, o které se hovoří již v hodinách dějepisu na základní škole. Při probírání velké francouzské revoluce se protočí nejedno dějepis nemilovné očko a pusa se zkroutí do nepříjemného šklebu, co že to do nás zase učitel hustí.
Ano, tak tomu bylo mnohdy i u mě a hodiny dějepisu plynuly mimo mě. :o)
Dneska jsem ovšem zažila další z několika nezapomenutelných hodin dějepisu, které pro mě ani dějepisem nebyly.
Rovnost, volnost, bratrství!
Tato slova vykřikovali ti, díky kterým jsou naše dějiny bohatší.
Několik let již tuto frázi slýchávám v různých jejích obměnách. Ale až dnes, v mých dvacíti letech mi došlo, že tomu tak nebylo odjakživa. :o)
Blesk z čistého nebe? Možná. Během dlouhých pěti minut na zastávce, kde přešlapujete na místě, pozorujete kolem stojící lidi a čekáte, až vám vaše šalinka pojede, vás napadne mnoho věcí: co si uvaříte k jídlu, až se vrátíte domů, s kým byste rádi na ICQ pokecali, koho byste naopak rádi poslali do háje, že lidská práva, tak, jak je známe dnes, nebyly normální před 300 lety.
Před několika stovkami let bylo samozřejmostí, že jeden člověk mohl utlačovat ostatní. Prostě byl ve společenském žebříčku nejvýš, mohl si to dovolit.
Před několika stovkami let bylo normální, že jste byli katolík, kalvinik nebo puritán, přitom jste ovšem museli počítat s tím, že vám díky tomu nastanou těžkosti v podobě války, která měla v 90% náboženský podtext.
Před stovkami let bylo normální, že lidé si nebyli rovni, neměli svobodu projevu, neměli soukromé vlastnictví.
Jaká to změna během těch několika stovek let proběhla.
Divím se sama sobě, že mnohdy jen držím tlamičku zamčenou na sto západů, místo abych zobáček otevřela a vyjádřila svůj názor. Jakou radost a potěšení mi přináší hodiny, kde se mohu zapojit, kde vyjádřím svůj názor. Ano, mnohdy zbrkle a proto, abych nebyla pozadu za svou velmi aktivní a ambiciózní spolužačkou, mnohdy si pak nadávám, co jsem to řekla, ale na druhou stranu vždy odcházím z hodiny s lechtivým pocitem zadostiučinění, že jsem se mohla vyjádřit.
Proč se stahujeme do ulit individuality a neproniknutelného krunýře mlčení? Vždyť dnes nám nehrozí, že na dveře našich domovů zabuší pěst a my se ocitneme ve vězení, protože jsme kdesi řekli po pravdě, co si myslíme.
Všichni jsme si rovni!
Toto heslo je velmi diskutabilní. Ano, všichni jsme si v podstatě rovni. Ať již z tělesné stránky a žádné postižení nemění tento fakt, anebo z té psychické a duševní stránky.
Druhou stranou mince je fakt, že mnoho z nás, kteří jsou v ekonomickém žebříčku výše než ostatní, svého postavení zneužívají a penězi si vykupují nadřazenost.
Souhlasit nemusíte. :o)
Všichni se rodíme svobodní!
Tak krásně to zní, vědět, že jsem svobodný! Nemusím nikomu sloužit! Mohu si dělat, co chci v dané chvíli já! Nesmíme ovšem zapomínat, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda ostatních.
Svoboda neznamená absolutní chaos, zrušení pravidel, žádné závazky. :o)
Nikdo nesmí být utlačován!
Mnoho dalších vět by bylo možno napsat, o mnoho věcech by bylo možno se zde zmínit.
Na seminářích z etiky jsme sice zjistili, že již ve svobodu nevěříme, přesto je však hezké si uvědomovat, že svobodní jsme! :o)
Nemusíme věřit všemu, souhlasit se vším, být součásti jednoho stáda, které musí jít tam, kde chce jeho pastýř.
Dnešní doba přináší tu krásnou věc, že každý z nás může být sám sebou, svoboden, se svým vlastním majetečkem, se svými ideály, názory, myšlenkami, aniž by je kdokoliv potlačoval. :o)
Važme si toho a občas, kdy si uvědomíme, že naši prapraprapředci toto neměli, usmějme se nad svým maličkým kouskem štěstí. :o)
Věc dobře nám známá, o které se hovoří již v hodinách dějepisu na základní škole. Při probírání velké francouzské revoluce se protočí nejedno dějepis nemilovné očko a pusa se zkroutí do nepříjemného šklebu, co že to do nás zase učitel hustí.
Ano, tak tomu bylo mnohdy i u mě a hodiny dějepisu plynuly mimo mě. :o)
Dneska jsem ovšem zažila další z několika nezapomenutelných hodin dějepisu, které pro mě ani dějepisem nebyly.
Rovnost, volnost, bratrství!
Tato slova vykřikovali ti, díky kterým jsou naše dějiny bohatší.
Několik let již tuto frázi slýchávám v různých jejích obměnách. Ale až dnes, v mých dvacíti letech mi došlo, že tomu tak nebylo odjakživa. :o)
Blesk z čistého nebe? Možná. Během dlouhých pěti minut na zastávce, kde přešlapujete na místě, pozorujete kolem stojící lidi a čekáte, až vám vaše šalinka pojede, vás napadne mnoho věcí: co si uvaříte k jídlu, až se vrátíte domů, s kým byste rádi na ICQ pokecali, koho byste naopak rádi poslali do háje, že lidská práva, tak, jak je známe dnes, nebyly normální před 300 lety.
Před několika stovkami let bylo samozřejmostí, že jeden člověk mohl utlačovat ostatní. Prostě byl ve společenském žebříčku nejvýš, mohl si to dovolit.
Před několika stovkami let bylo normální, že jste byli katolík, kalvinik nebo puritán, přitom jste ovšem museli počítat s tím, že vám díky tomu nastanou těžkosti v podobě války, která měla v 90% náboženský podtext.
Před stovkami let bylo normální, že lidé si nebyli rovni, neměli svobodu projevu, neměli soukromé vlastnictví.
Jaká to změna během těch několika stovek let proběhla.
Divím se sama sobě, že mnohdy jen držím tlamičku zamčenou na sto západů, místo abych zobáček otevřela a vyjádřila svůj názor. Jakou radost a potěšení mi přináší hodiny, kde se mohu zapojit, kde vyjádřím svůj názor. Ano, mnohdy zbrkle a proto, abych nebyla pozadu za svou velmi aktivní a ambiciózní spolužačkou, mnohdy si pak nadávám, co jsem to řekla, ale na druhou stranu vždy odcházím z hodiny s lechtivým pocitem zadostiučinění, že jsem se mohla vyjádřit.
Proč se stahujeme do ulit individuality a neproniknutelného krunýře mlčení? Vždyť dnes nám nehrozí, že na dveře našich domovů zabuší pěst a my se ocitneme ve vězení, protože jsme kdesi řekli po pravdě, co si myslíme.
Všichni jsme si rovni!
Toto heslo je velmi diskutabilní. Ano, všichni jsme si v podstatě rovni. Ať již z tělesné stránky a žádné postižení nemění tento fakt, anebo z té psychické a duševní stránky.
Druhou stranou mince je fakt, že mnoho z nás, kteří jsou v ekonomickém žebříčku výše než ostatní, svého postavení zneužívají a penězi si vykupují nadřazenost.
Souhlasit nemusíte. :o)
Všichni se rodíme svobodní!
Tak krásně to zní, vědět, že jsem svobodný! Nemusím nikomu sloužit! Mohu si dělat, co chci v dané chvíli já! Nesmíme ovšem zapomínat, že má svoboda končí tam, kde začíná svoboda ostatních.
Svoboda neznamená absolutní chaos, zrušení pravidel, žádné závazky. :o)
Nikdo nesmí být utlačován!
Mnoho dalších vět by bylo možno napsat, o mnoho věcech by bylo možno se zde zmínit.
Na seminářích z etiky jsme sice zjistili, že již ve svobodu nevěříme, přesto je však hezké si uvědomovat, že svobodní jsme! :o)
Nemusíme věřit všemu, souhlasit se vším, být součásti jednoho stáda, které musí jít tam, kde chce jeho pastýř.
Dnešní doba přináší tu krásnou věc, že každý z nás může být sám sebou, svoboden, se svým vlastním majetečkem, se svými ideály, názory, myšlenkami, aniž by je kdokoliv potlačoval. :o)
Važme si toho a občas, kdy si uvědomíme, že naši prapraprapředci toto neměli, usmějme se nad svým maličkým kouskem štěstí. :o)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář