Kjudo
Jinými slovy japonská lukostřelba.
Ptáte se, jak jsem se zrovna já dostala k japonské lukostřelbě?
Jednoduše. Pokud člověk pozná jednu milou osůbku, která je jistojistě japanofil, tak se nemůže divit ničemu. Začnete číst mangy od jejího oblíbeného mangaka (ano, řeč je o CLAMPu), které s láskou překládá liným čtenářům, kteří buďto neumí nebo nechtějí si ony mangy najít ve světě internetu a číst je v angličtině; mrknete očkem na nějaká ta anime, které jsou v dnešní mezi mladými i staršími tolik populární; uslyšíte něco i o japonském písmu, zvycích, kjudu, které se zařadilo mezi koníčky oné osůbky.
Tak tedy něco málo o samotném kjudu.
Kjudo, jak již bylo několikrát řečeno- japonská lukostřelba. V přesném překladu to znamená Cesta luku.
Samotná lukostřelba není obyčejnou lukostřelbou, nýbrž rituálem, obřadem, který se skládá z osmi částí. Důležité je naučit se pořádně všechny části, poté vám už střílení z luku nepřijde vůbec těžké. (Ano, potom... Předtím se však musíte naučit klečet, vstávat, zachovávat vážnou tvář, jelikož u kjuda se veselá tvář s úsměvem od ucha nenosí, stát, zvedat ruce a samozřejmě, mít srovnaná záda, boky, nohy... Kjudovské první krůčky jsou dle slov Japonsko milovného človíčka těžké, ale opovážím si dodat, že v konečném výsledku se všechna ta námaha stonásobně vrátí.). V kjudu není důležité, tak jak u evropského pojetí lukostřelby, míření a v konečném výsledku šíp zabodnutý do terče blízko jeho středu.
Pokud se ohlédnu do historie, tak byl dokonce luk v hierarchii zbraní výše než meč.
(Jak ona osoba neopomněla okomentovat: "Fay má převahu!"
Pro neználky: Fay je jedna z hlavních postav mangy Tsubasa Reservoir Chronicle)
Kjudo je zároveň jakási filosofie života. Hm, nevím, jak bych zrovna toto tvrzení intepretovala. Dle mého osobního názoru, podotýkám mého osobního, se zde tříbí trpělivost, vytrvalost, sebeovládání- všechny důležité složky osobnosti, které v životě uplatňujeme. Navíc dle slov učitele kjuda (ano, sensei zní lépe, což...) vám kjudo umožňuje i v situaci, kdy se vám šíp nepodaří dobře vystřelit, se ctí a noblesou odejít- další z důležitých vlastností pro přežití v dnešní společnosti.
Střílí se vzdálenosti o něco menší než 30 metrů (přesněji z 28 metrů), dvěmi šípy: nejdříve pravotočivým, nato levotočivým.
Co můj první dojem po shlédnutí reportáže, kdy jsem po měsících, co o kjudu jenom slyším, mohla kjudo, resp. jeho část vidět na "vlastní oči"?
Páni!
Myslím si, že je to velmi zajímavý koníček, který bych ani koníčkem nenazvala.
Něco, co má v sobě nádech čehosi většího, co bych slovem koníček degradovat nechtěla.
Pohled na vážné tváře těch, co stříleli z luků, mi pomalu přivodily husí kůži. Takové napětí, soustředěnost a vážnost z nich sršela.
Kdoví, co se komu v ten moment, kdy natahují tětivu, honí hlavou. Vypadají přitom opravdu královsky!
(Doporučuji si na internetu najít třeba více informací, případně si ověřit tyto, co jsou zde uvedené. :-)
zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208562210300034-kosmopolis/
Komentáře
Přehled komentářů
Fjuuu...jsem v šoku. že existuje i něco takového jsem neměla ani tušení...to je další plus tomuto národu, který mě udivuje, kdykoliv o něm jen slyším :)
Páááni...
(Silmarilien-Palantírilien, 20. 1. 2009 6:55)Tak tohle jsem o Phoebe nevěděla. I když mě to u ní nepřekvapuje. :D To by nebyla Phoebe, aby se do kontaktu s Japonskem nedostala všemi možnými cetsami a způsoby. :o) Video jsem si chtěla pustit, ale údajně mi schází jakýsi zásuvný modul - ještě vědět, co to je - takže bohužel, fň a chmpf...
Neuvěřitelné
(Lakejja, 17. 3. 2009 21:18)