Akce SETKÁNÍ
V jednom parku byl rybníček, ale nebyl to obyčejný rybníček, bylo v něm plno rybiček. Černé, hnědé červené…
Vlastně to ani rybníček nebyl. Bylo to jezírko s kratičkým potůčkem plným kaskád a schůdku a v něm si plavaly houfy rybek.
Jedno krásné sluneční dopoledne, když ještě nebylo ve vodě
plno řas a sluneční paprsky hladily i kamínky na dně, si jedna rybka ďobla do
rozmočeného rohlíku a pomyslela si:
„Ach jo, jak je to dlouho, co jsem mluvil naposledy
s mými kamarády v jezírku a na druhé straně můstku? Hooodně dlouho.“
odpověděla si a zavrtěla zářivou ocasní ploutví. Nakrčila čílko, pokud nějaké
rybičky mají, ale jelikož je to pohádka a v těch je možné všechno, tak
nakrčila čílko a zamračila se, jen co jí to její rybí šupinky dovolovaly.
Jako miniaturní torpédo vyrazila k jednomu vodopádku a
potom k druhému. Plavala takhle už hodinu, když tu se k ní přidala
druhá rybka, ještě menší. Byla celá béžová, jen bříško a ploutve měla oranžové.
„Semirku, můžu se přidat?“ broukla a mrkla na něj smutnými
očičkami.
„Ale jo, Wox,“ souhlasně kývl hlavou. „Víš, přemýšlím, jak
se dostat k Hartíkům a Kranichovi. Hartící jsou nad námi, Kranich si
zase zajistil apartmá v jezírku. A my..“
„My jsme prostě uprostřed.“ dořekla Wox a také se zamračila.
Mračili se a plavali sem a tam tak dlouho, dokud jim jedna
velká ryba neřekla, ať toho nechají, neboť jim pořád dělají vlnky na hladině a mají
tu takovou větší houpajdu a některým
z nich už není z toho pohupování dobře.
„Mám to!“ vykřikla nadšeně Wox a líbla Semira na tvář.
(Pamatujte, jsme v pohádce, rybky zde mají i tvářičky.)
„No tak, Woxičko, vysypej to z hubičky nebo to spolkneš
a z tvých žábříček už to nedostanem.“ popíchla ji netrpělivě oranžová
rybička.
„Musíme se dostat k Moudré rybě.“ kývla Wox a zavrtěla
radostně ploutvemi.
„Ty jsi rybka milovaná.“ zaradoval se Semir. „Moudrá ryba je
přece v zatáčce pod námi, takže stačí jen..“
„Jen doskákat k ní po proudu.“ dořekla Wox a zatočila
se.
Zvládne to?
„Co se stalo?“
Jeden pohled stačil, aby pochopila. Na dně ležela drobná,
zářivá rybka a žábry ji zběsile skákaly sem a tam.
„Doneste mu něco k jídlu a rychle s ním ke hladině,
potřebuje více kyslíku.“ rozkázala a sama se chopila jedné z oranžových
ploutví.
Nikdo neodmlouval. Jedna skupinka odplavala hledat potravu,
druhá se chopila Semira a plavala k vodní hladině, po které zrovna
klouzala snítka trávy.
Čím že si to zasloužila, že ji všechny ryby oslovovaly
„Moudrá,“, nikdo nevěděl, ale snad za to mohla její opravdová rozvaha a
moudrost. Každá rybka, když si s něčím nevěděla opravdu rady, podstupovala
namáhavou pouť, někdy i z jednoho konce jejich vodního ráje na druhý, jen
aby se s ní poradila.
Byla to namáhavá pouť a kdejaká slabá rybička na cestě
zemřela. Proto byla velká čest a zkouška síly doputovat až k rybě, která
se od ostatních lišila nejen svou moudrostí, ale rovněž stylem plavání. Na
ocasní ploutvi ji chyběla část ploutve, a proto, když plavala, vypadala, jako
by tančila a poskakovala.
Mluvili spolu dlouho a nikdo se neodvážil je vyrušovat.
Jak jim ale říci o tom, že se s nimi chceš zase setkat…
Víš, Semire, zůstaň zde, a já na to přijdu.“
„A.. má přítelkyně?“ optal se potichu.
„Té dáme vědět stejně jako Hartmuttům a Kranichům.“ pousmála
se a odplavala do stínu zelené rostliny.
„Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 23
se zprávou pro slečnu Wox. Prosíme, aby ctěná dáma vystrčila na chvilenku
hlavičku z vody a vyslechla si ji.
Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 23
se zprávou pro slečnu Wox. Prosíme, aby…“
„Wox, Wooooox,“
připlavala k ní rybka a táhla ji za ploutev ke hladině. „Dostala jsi
vážkozprávu.“
„Aha.. Semirek!“ vykřikla a plavala o sto šest.
„Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č. 46
se zprávou pro pana a paní Hartmuttovy. Prosíme, aby ctěné panstvo vystrčilo na
chvilenku hlavičky z vody a vyslechlo si ji. Pozor, pozor, nad vašimi
hlavami právě prolétává vážka č. 46 se …“
„Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě prolétává vážka č 63
se zprávou pro pana Kranicha. Prosíme, aby ctěná ryba vystrčila na chvilenku
hlavičku z vody a vyslechla si ji. Pozor, pozor, nad vašimi hlavami právě
prolétává…“
„Super, Péťo!“ ozval se Hartmutt a ploutví si otíral
zamazanou tvář. „Tak se jdeme posilnit a vyrazíme na cestu, ne?“
„Ech, ne?“ zarazila se Petra. „Musíme poprosit pana Ledňáčka
o pomoc. Co kdybychom zůstali na suchu? Bylo by.. po nás.“ zašeptala s vážnou
tváří rybka a odplouvala. „Já ho seženu a ty.. připrav prosím nějaké to
posilnění.“
my jsme tu a on je tam,
snad nenaděláme škody.
Chcem se sejít, poplavat
si, vyměnit si novinky,
už jsme skoro u
Semira, už nás bolí ploutvinky.
„Už zase jsi vyskočila moc nízko?“ optal se jí z vodopádku
na ni shlížející Tom.
„Jo,“ odvětila a přichystala se k dalšímu pokusu zdolat
splávek.
„Jujdanane, držím tě za ploutev, no tak.. pomož mi,“ hekala
béžovohnědá ryba.
Ze břehu k nim přilétl kos a popostrčil rybku.
„Děkujeme, pane Kos.“ zahoukali oba a plavali k dalšímu
splávku.
„Říkal, že dorazí. Snad se mu nic nestalo…. Proč mu to tak
dlouho trvá? Co když… ale ne…“
Už asi po padesáté omítla zářivý kámen ocasní ploutví a
narovnala hubičkou několik stébel rostlinky, která jim v jejich pelíšku
dělala společnost.
„Tak, Semirku… jsi v pořádku.. určitě je v pořádku…“
„Krásný skok.“ pochválila ji tmavá rybka s oranžovým odleskem
v šupinách a bok po boku plavali k další vodní kaskádce.
„Pozor tam doleeeeee,“ křikl Niels a odrazil se.
Jeho rybí manželka ho následovala a dosud klidná vodní
hladina se rozkolébala.
„Konečně doma, Wox. Wox?!“ podivil se, když uviděl na jejich
kamínku odpočívat naprosto neznámou rybku.
„Wox šla s Hartmuttovými a Kranichem pro kousek
rohlíku, co ho ryby zahlédly u břehu.“ odvětila ryba a otočila se na druhou
stranu.
„Promiňte, ale tohle je náš kámen. Najděte si jiný, osobo.“ houkl
na ni Semir a šťouchl do ní.
„Budoucí Kranichová.“ odvětila líně a otevřela jedno očko. „Semir
Gerkhan, nemýlím se?“
„Nemýlíte, osobo, ale..“
„Semirkuuuu!!!“ připlula k němu znenadání béžovooranžová
rybička a políbila ho. „Tohle je Karolina a musela si po cestě odpočinout, tak
jsem ji nechala na našem kamínku. Už je ale odpočatá a pelíšek je jenom tvůj.“
loupla po hnědé rybě Wox očima a ta neochotně odplula k Tomovi.
„Zdar brácho,“ přivítal Tom Semira.
„Teda řeknu ti, to byla akce.“ chechtala se Petra s Hartmuttem.
Semir setřel z oka vyplynuvší slzu a usmál se.
„Nazdar přátelé… i nové přátelé,“ podíval se na Karolinu
zamračeně. „Tak co je u vás nového…“
----------------------------------------------------------------
Výše uvedená povídka se odehrává v brněnském parku Lužánky.
Více informací a zajisté i zajímavých můžete najít na stránce http://www.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=6&nav03=1247&obrazek=3166, ze které pochází i výše uvedené foto.. ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
nahoře by mělo být upozornění, že lidi, co doma mají akvárko, by tohle číst neměli...realita života je krutá...nejčastěji plavající ryba je břichem nahoru :D
:-)
(Kájula, 24. 6. 2007 19:09)
Všelko, jsem moc moc moc ráda, že se ti to líbilo, Kamarádko! *15* :-) Pokud se zadaří, někdy si črtnu ilustračku.. ;-)
Wonti, ne, nejsem. Anebo jsem.. Stejně jako na DS. :-)
Cobra je má dlouhodobá láska táhnoucí se letos už 6 rokem a druhým rokem se táhne jedno malé šílenství mezi námi cobrouškovskými kámoškami.. *47* :-)
Pěknýýý :)
(wontik, 19. 6. 2007 17:28)supeeer :) ...ale ty si na ty kobře už závislá ne :D
Jejdanane!!!!
(Všelicos, 19. 6. 2007 16:15)
Kájičko, to je tak... tak krásné! *20*
Tak vymazlené, tak lehoučké, tak pěkňoučké!
Ty rybičky jsou krásné a to prostředí a ten příběh... a ... (a ukecané Fšel došla slova :-D ).
Nádhera, nádhera :-D
Rybičky
(Lakejja, 16. 7. 2009 21:27)