Bez újmy na zdraví jsme přežili letošní již 8. Vodácký bál, který byl zcela typicky v Country clubu Lucie. Zahájení bylo naplánováno přesně na půl osmou. Proto bál začal až ve čtvrt na devět. Díky tomuto nepatrnému zpoždění nabral veškerý program mírný skluz. Zcela netypicky první vystoupení mezi tancem měli hradečtí vodáci. Jak jsme posléze vypozorovali, bylo to z toho důvodu, ž
e v pozdějších hodinách už nikdo z účinkujících nebyl zcela střízliv a vystoupení by asi dopadlo jinak než bylo plánováno. Měli jsme tedy v podání hradeckých hvězd možnost sledovat vývoj role ženy v běhu dějin. A to od pravěku až po blízkou budoucnost. Řeknu vám, pánové, nic hezkého nás nečeká. Už teď si trénuju stojku. Největšího aplausu se však nedostalo ženám, nýbrž Pepínovi, který byl předveden jako kanec. Poté všichni dostali možnost, aby se předvedli při tanci. Vzhledem k počtu lidí a velikosti (správně maličkosti) tanečního parketu, to bylo spíše jako za totáče ve frontě na toaletní papír. 
Tolik kopanců a šťouchanců do žeber jsem nedostal ani během fotbalového zápasu. A tady stačili dvě polky a jeden valčík.
Po tanci opět následoval zábavný program. Nyní v podání chrudimských Kačerů vedených neohroženým .... konec keců. Nejprve byla básnička, potom pochod amerických námořníků a nakonec ještě přídavek na přání Ramzaza. Kdo viděl na divadle, ví o co jde. Potom byl pro změnu zase tanec. Došlo i na každoroční pravidelné předávání výročních cen, takzvaných Pomníků. Oceněn je každý výkon na vodácké akci, díky kterému se dotyčný dostává na dno lidské důstojnosti. Letos se Pomníků předávalo hodně. Skromně hlásím, že jsem dostal taky jeden a to společně s Nunym. A potom zase byl na řadě tanec. Přiblížila se půlnoc a s ní překvapení. Jako každý rok překvapením byl kankán. Tentokrát však
nebyl ryze ženský, nýbrž kombinovaný. Na střídačku muž a žena. Nebýt lehké početní chyby učitelky matematiky paní Svatavy Peterové, tak to bylo přesně tak. Ve skutečnosti se nám nějak nedostávalo mužů. No a potom byl tanec. Po půlnoci přišla konečně na řadu i tombola. Letos byla mimořádně bohatá. Moderování tomboly bylo svěřeno Filipovi, který příjemně přiopilým hlasem radostně vyhlašoval jednotlivé vítěze. Například Rakovi dokonce dvakrát (nebonzuji, ale hlásím). A pak už byl jenom tanec, tanec, tanec, tanec, tanec .... Po druhé hodině jsme byli nedobrovolně vykázáni ze sálu a rozjeli se směrem ke svým postýlkám.
A kolik, že baskeťáků se na bále vlastně objevilo? Mám pocit, že nás tam bylo sedm. Počítejte se mnou: já, Jana, Filip, Sylva, Mirka, Nikola, Burda, Ondra, Svatka. Takže jsem právě asi taky propadl z matematiky.
e v pozdějších hodinách už nikdo z účinkujících nebyl zcela střízliv a vystoupení by asi dopadlo jinak než bylo plánováno. Měli jsme tedy v podání hradeckých hvězd možnost sledovat vývoj role ženy v běhu dějin. A to od pravěku až po blízkou budoucnost. Řeknu vám, pánové, nic hezkého nás nečeká. Už teď si trénuju stojku. Největšího aplausu se však nedostalo ženám, nýbrž Pepínovi, který byl předveden jako kanec. Poté všichni dostali možnost, aby se předvedli při tanci. Vzhledem k počtu lidí a velikosti (správně maličkosti) tanečního parketu, to bylo spíše jako za totáče ve frontě na toaletní papír. Tolik kopanců a šťouchanců do žeber jsem nedostal ani během fotbalového zápasu. A tady stačili dvě polky a jeden valčík. Po tanci opět následoval zábavný program. Nyní v podání chrudimských Kačerů vedených neohroženým .... konec keců. Nejprve byla básnička, potom pochod amerických námořníků a nakonec ještě přídavek na přání Ramzaza. Kdo viděl na divadle, ví o co jde. Potom byl pro změnu zase tanec. Došlo i na každoroční pravidelné předávání výročních cen, takzvaných Pomníků. Oceněn je každý výkon na vodácké akci, díky kterému se dotyčný dostává na dno lidské důstojnosti. Letos se Pomníků předávalo hodně. Skromně hlásím, že jsem dostal taky jeden a to společně s Nunym. A potom zase byl na řadě tanec. Přiblížila se půlnoc a s ní překvapení. Jako každý rok překvapením byl kankán. Tentokrát však
nebyl ryze ženský, nýbrž kombinovaný. Na střídačku muž a žena. Nebýt lehké početní chyby učitelky matematiky paní Svatavy Peterové, tak to bylo přesně tak. Ve skutečnosti se nám nějak nedostávalo mužů. No a potom byl tanec. Po půlnoci přišla konečně na řadu i tombola. Letos byla mimořádně bohatá. Moderování tomboly bylo svěřeno Filipovi, který příjemně přiopilým hlasem radostně vyhlašoval jednotlivé vítěze. Například Rakovi dokonce dvakrát (nebonzuji, ale hlásím). A pak už byl jenom tanec, tanec, tanec, tanec, tanec .... Po druhé hodině jsme byli nedobrovolně vykázáni ze sálu a rozjeli se směrem ke svým postýlkám.A kolik, že baskeťáků se na bále vlastně objevilo? Mám pocit, že nás tam bylo sedm. Počítejte se mnou: já, Jana, Filip, Sylva, Mirka, Nikola, Burda, Ondra, Svatka. Takže jsem právě asi taky propadl z matematiky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
