Kapitola třetí
Recidiva
Splním ti jakékoli přání. Sexuální fantazie jsem měl vždy bohaté a často jsem tajně snil o tom, že Bára někdy přivede kamarádku a já je jen tajně budu sledovat. Nebo se stane ten zázrak a já se budu moci přidat. Tahle představa mě dokázala vždy spolehlivě vzrušit.
Jedna věc je představa a druhá realita. Když jsme s Petrou jednou navštívily její kamarádku, vysokou hubenou blondýnu s malým psiskem, které už nikdy nevyroste, dočkal jsem se. Neměl jsem ale moc chutí se zapojit, když jsem viděl svého malého roztomilého Křemílka v lesbické akci.
Ale povinnost je povinnost. Připadal jsem si jako sexuální galejník. Nejhorší bylo, že jsem byl mezi nohama neustále připravený na první našlápnutí. Co bych dal za orgasmus s ejakuací. I za cenu ostudy, že už to nepůjde.
Ale šlo to. Jen jsem už nemohl dýchat, rty jsem měl okoralé a žízeň byla strašná. Přestože jsem vůbec nechodil močit, lil jsem do sebe jedno pivo za druhým. Obě dámy zřejmě věděly o co jde, neboť minerální vodu měly v lednici pořád k dispozici. Potom už jsem upadl do spánku nebo snad do mdlob s propocenou bolavou hlavou a oteklýma očima.
To už se ukájely bez mé asistence. Padal jsem do propasti a neměl se čeho zachytit. Co může Petra vymyslet ještě perverznějšího?
Domů jsem si jezdil odpočinout. I když však byla Bára něžnější, naše noci nebyly málo vášnivé. Pro Báru nebyl problém dosáhnout orgasmu několikrát za sebou a já jsem měl erekci na písknutí. Nad ránem jsem nepotřeboval ani sexuální stymul. Jen jsen se otočil a zasunul. A Bára mě nikdy neodmítla. Její hlasité sténání snad muselo budit Adélku ve vedlejším pokoji.
Mé zděšení však bylo strašné, když jí ranní světlo dopadlo na tvář. Oči jí zakaleně žloutly s každým vzdechem rozkoše. To jsem znal velice dobře. Jak je to možné?
-Zkus se podívat na sebe Tomáši.
V koupelně před zrdcadlem jsem měl možnost to vidět.
Vytřeštěné oči, vyceněné zuby v neovladatelné křeči a šílený, nepřítomný výraz. Moje činnost připomínala buchar, který někdo zapomněl vypnout.
Návštěvy u psycholožky nepřinesly žádný výsledek, snad jsme se jen začali více hádat. Výbuchy zlosti přicházely zcela nekontrolovaně a nečekaně, abychom se za chvíli omlouvali jeden druhému v něžném nebo vášnivém obětí.
Hlazení pomáhalo. A také rychlá jízda autem, nejlépe v noci po dálnici. Hlavně Bára, když jsem nebyl doma. Měl jsem o ní strach a rozmlouval jsem jí to, ale psycholožka na tom neshledala nic divného. Když vám to pomůže. Radši jsem Báru hladil.
Potom přišel zase můj čas a já ovládán nepsanou dohodou půl napůl směřoval opět za Petrou. Nevím, co dělala celou dobu, když jsem s ní nebyl a ani jsem to vědět nechtěl. Náš společný život se smrsknul na opalování, souložení, večerní jídlo, noční souložení, spánek a ranní nevolnosti. A neustálé pití. Byl to takový nekonečný permanentní flám.
Někdy jsme se sešli s jejími známými a to pak zašlo hodně daleko. Pro její známé, ještě mladší než jsme byli my to asi nebylo nic nového, ale pro mne to bylo něco nesnesitelného. Vidět svého milovaného Křemílka, jak se otřásá pod nárazy jiného s hlasitou rozkoší. Stejnou nebo snad ještě větší rozkoší než se mnou. Vyběhl jsem nahý z chaty a za sebou nechal připravenou, roztouženou mladou ženu, mnohem krásnější než Petru.
Známý pocit na zvracení se okamžitě ozval. Představil jsem si, že bych takhle viděl Báru. To bych jí snad zabil. A co dělám já? Najednou mi začalo být líto i naší malé chatičky. Vrátil jsem se dovnitř, až když odjeli. Vypadal jsem asi nepříjemně, protože se milý Křemílek proměnil v oteklou Petru.
- Já pitomá mu naservíruju jednu z nejlepších, co mám, a on si stávkuje. Takový trapas. A co si myslíš, že se tady snad ukoušu nudou, když jede pán za rodinkou ? To bych radši zhebla. Někdy jsou i ti tví Ukrajinci se zlatými zuby lepší než ty.
Známý pocit na zvracení se proměnil v reálnou činnost.
U sousedů zakokrhal kohout a Dita nevěděla, jestli ještě chce číst dál. Od začátku věděla, že Tomáše dohnalo k jeho tragickému konečnému rozhodnutí něco strašného, ale teď se bála, že to bylo ještě horší než čekala. Bála se číst dál, snad ani nechtěla vědět. Položila si hlavu na opěradlo křesla a snažila se myslet na něco hezkého.
Nenapadlo ji nic jiného, než vzpomínka na vášnivé chvíle, které prožila včera v sousedním domě. Proč zrovna tohle. Všechno se s ní začalo houpat nahoru a dolů.
Vildu ránu v kanceláři čekal dopis od pana Fischera. Ani ho nemusel otevírat. Věděl, co obnáší, a věděl, že je to daň. No co? Má ještě jeden měsíc. A spoustu práce. V kapse mu zavrněl mobil
-Zdravím pane redaktore.
Neruším? V hlavě mi zůstala ta vaše poznámka o možnosti špatné léčby a důvodu sebevraždy. Myslím, že měl k sebevraždě dost dobrý motiv. Přišly výsledky jeho krve. Byl HIV pozitivní. Jestli to věděl, jako že asi ano....
A ještě něco. Při pečlivém ohledání bylo zjištěno, že se u něj začala projevovat gynekomastie. Jesti víte co to je. To určitě chlapovi na sebevědomí nepřidá.
Takže ta vaše redaktorka může být vlastně ráda. Když to v reportáži dobře rozvede. Co s ní vlastně je? Ať se mi určitě ozve.
Ale Vilda už přemýšlel o nové informaci
- Díky pane primáři, nechám jí pozdravovat. A vyřídíme pozvání na večeři. Vilda dlouho nemyslel. Našel v diaři číslo.
-Jó, to jsem já. Já vím, že jsem se dlouho neozval. Potřebuji rychle jeden policejní protokol.
Hm, asi vražda. Cena obvyklá. Dík a měj se.
Vilda ze šuplíku vytáhl desky Kurt. Měl čím dál silnější pocit, že tam to všechno začíná.
Dita se probudila až odpoledne. Ležela oblečená v posteli, ale byla pečlivě přikrytá.
Zlatej táta.
Slyšela šourání pantoflí. Jak rád jako malá měla tenhle zvuk. Máma jí nesla horký kuřecí vývar až do postele. Ten jí vždy pomohl.
-Dík mami.
Měla ještě něco na srdci.
-Ditunko, tohle jsi nechala na stole.Ale přiznám se, že jsem to chtěla hodit do popelnice. Táta mi to rozmluvil. Prý si to musíš rozhodnout sama.
-Dík mami. Možná by bylo lepší, kdybys´to vyhodila.
-Volal šéfredaktor. Zítra přijede ten mladej.
-Viktor?
-Jo, tak abys´byla doma.
-Dík, mami.
Pochopila, že Dita chce být sama. Kdyby Dita neplnila své sliby, asi by Tomášovu zpověď už neotevřela.
Tak dlouho se chodí se džbánem..... Jednoho dne, když jsem byl zase s Křemílkem, ozvala se učitelka ze školky, kam chodila Adélka. Nikdo si ji nevyzvedl. Hned jsem vyjel, i když jsem měl od rána něco vypito. Petra byla naštvaná, tvář číslo tři.
-Tak si jeď, já už si nějak pomůžu.
Špatně se mi odjíždělo, protože jsem si dovedl představit jak. Ale když jsem zase držel Adélku v náručí, byl jsem zpátky doma. Za chvíli volala tchýně a křičela na mě do telefonu, jak jsem si dovolil vyzvednout Adélku. Že byla domluvena s Bárou, že ji vezme k sobě. Takovému grázlovi,ji prý ani neměli předat. Řekl jsem, že jsem její otec a že se o ni postarám. Pak jsem zamáčkl telefon. Za chvíli volala znova. Zeptal jsem se, kde najdu Báru. Do toho ti nic není, ty chlípníku. Na to zavěsila ona.
Až pozdě večer přišla Klára a vysvětlila mě, že máma měla bouračku. Na Hradecké dálnici dostala smyk a skončila na svodidlech. Měla štěstí, že zrovna nejelo žádné auto v protisměru. Přesto si ji nechali na nějaké klinice. Klára nevěděla na jaké a tchyně mě to neřene. Měla dost známých mezi doktory, aby jí šli na ruku. Taky prý nevylučovali možnost sebevraždy. Klára byla cítit sladkým kouřem a zdála se mi opilá. Ale neměl jsem čas to řešit, měl jsem co dělat sám se sebou. Každá chvíle o samotě bez Báry nebo Petry byla pro mě děsná.
Jakobych užíval nějaké prášky. Ale já vůbec nic nebral. V noci jsem moc nespal, ale vypitá láhev vodky ze svátečního baru mě uvedla do stavu mimo realitu. Zdály se mi hrůzy. Bára s Petrou se najednou líbaly a mazlily s nějakým psiskem. Probudil jsem se zpocený a zdálo se mi, že po bytě někdo chodí. Uvařil jsem si kafe, ale bylo to ještě horší. Začal jsem se bát, že jsem Báru něčím omámil nebo nakazil a tedˇ ji na klinice nějakými protichůdnými léky ublíží.
Když jsem odvedl Adélku do školky, začal jsem obvolávat kliniky, ale nikde mi nic neřekli. Musel jsem Báru sehnat. Co když dostávám od Petry nějaké drogy a přenesl jsem to na Báru. Třeba pohlavním stykem. Někde jsem slyšel, že některé drogy s práškama proti depresy můžou způsobit i smrt. Začal jsem být jako šílený. Když ji nezachráním určitě zemře.
Pak jsem si vzpomněl na Kláru. Našel jsem ji spící v posteli. Pohladil jsem ji po hlavě.
-Ty nemáš školu?
Zatvářila se nevrle
-Hele, kde je máma?
-Prej někde na Karláku.
Otočila se přikryla hlavu polštářem a už mi nevěnovala pozornost. Na Karláku byly soukromé kliniky dvě. V personálním obsazení jedné z nich dělala MUDr. Prokolínová, kamarádka mojí tchýně a tak jsem zamířil tam.
-MUDr.Prokolínová tu dnes není.
Sestra byla milá, zavolala mi mladého doktora. Když jsem mu nechtěl říci údaje o své osobě, prohlásil, že anonymní konzultace jsou placené. Bářino jméno mu nic neříkalo, ale prohlásil, že u nich určitě není.
Začal jsem blekotat, že mám kromě s Bárou intimní vztah také s jinou ženou. A že jsem do Báry dostal pohlavním stykem nějakou látku, která jí zapříčinila nespavost deprese a možná i sbevražedné sklony. Pak jem dokončil svůj proslov tvrzením, že pokud jí budou dávat nějaké léky, mohli by jí ublížit.
Doktor se zamyslel.
-Vy pracujete manuálně?
-Ne, to s tím nějk souvisí?
-Tak duševně? A jak se soustředíte poslední dobou? A jak spíte? Co chuť k jídlu?
Chvíli jsem poctivě odpovídal na jeho dotazy, než mi to došlo.
-Počkejte doktore, já nejsem blázen, jsem tu kvůli možné nákaze té paní, jak jsem jmenoval.
-Dobře, dobře , ukldněte se. Není čeho se bát.O pohlavních chorobách jste už asi slyšel. Krom toho jste ji mohl nakazit ifekcí způsobující karcinom děložního čípku ...
Už jsem ho neposlouchal.
-..... a kdybyste měl nějaké problémy, zastavte se.
Proč já? Je přece nejsem blázen.
Nebo snad ano?
Šéfredaktor byl ještě zasmušilejší než kdy jindy.
-Viktore, je zle.
Ani ho nevyzval, aby se posadil.
-Ty víš, kdo je to Kurt?
Když Viktor přikývl, pokračoval.
-Já vím, že jsem vždy hlásal, že má každý redaktor právo tajit svého informátora. Ale v tomhle případě jste měli jeho anonymitu porušit. Takhle jsem to musel udělat já.
Kurt, vlastním jménem Karel Urbánek. Trochu záhadný člověk s dobře utajenou minulostí. Není jednoduché se mu podívat pod kabát. Ale každopádně kontroverzní osoba balancující na hraně zákona. Kdyby neměl tak dobré styky s nejvyššími složkami policie, už by asi seděl. Jeho spis podléhá nejvyššímu utajení. Viděl jsi ho někdy?
-Jednou ho Dita přivedla k nám na návštěvu. Střední postava, plnoštíhlý. Prošedivělé, řídké vlasy na ježka. Elegatní, samolibý, ale ženám se asi líbí.
-To bude on. Jeho složka je vedena i u protidrogového.
-To je nejvyšší kalibr. Proč ho nezametou?
-Asi kontakty z minula. A pak je vedený jako svědek v kauze Holý-Lhoták.
To mnohé vysvětlovalo.
-A ještě jedna Jobova zvěst. JUDr.Krátký je po smrti.
Ne, tak jednoduché to není. Neštˇastná náhoda, alespoň je to tak vyšetřováno. Na Karlovarské mu vjel do cesty z vedlejší kamion. Na místě mtvej. Ani jsem nestačil zaplatit tu poslední Ditinu objednávku.
Viktor sklopil hlavu a mlčel.
-Ty mi k tomu nemáš co říct?
Viktor pořád mlčel a koukal do země. Vilda poznal, že váhá.
-Nevíš, jestli mi můžeš věřit?
No, nestyď se. To je správný, nedůvěřovat. Ale máš někoho jinýho? Tak vidíš Asi mi budeš muset věřit, jestli chceš Ditě pomoct.
Ale Viktor pořád jen koukal do země.
-Tak víš co, až budeš vědět, tak přijď.
Vilda se otočil a začal si oblékat sako.
-Tak jo, šéfe. Ale je to na dlouhé povídání. Nechcete k nám zajít na večeři? Vždyť vás Gabča ani nezná.
Vilda zjihnul.
-Hrozně rád, Viktore. Ale na odpoledne mám pro tebe úkol. Musíš zajet za Ditou.
-Klidně šéfe, ale co s Hlavatým? Hrozně mne dusí kvůli milence předsedy vlády.
Vilda odklepl popel.
-To vyřídím. Máš ode mne zvláštní úkol.
-Takže válka s Hlavatým?
-Takže válka. Ditě řekni, aby zmrazila jakýkoli kontakt s Kurtem, dokud ji všechno osobně nevysvětlím. Za žádnou cenu, rozumíš? A potom, mám ještě jednu nepříjemnou věc. Ten její přítel z psychiatrie ....
-Myslíte primáře?
-Ale Viktore, my dva si přeci nemusíme hrát na slepou bábu. Ten pacient, byl nemocný. HIV pozitivní. Takže pokud s ním Dita něco měla, bylo by dobré zajít na testy. Ale nejdříve až za dva měsíce, aby byla jistota. A pro úplnost, trpěl gynekomastií.
Viktor zbledl, vytřešti oči a začal koktat.
-Gyneko..co?
-Gynekomastie. To je milý Viktorku, když chlapovi začnou růst kozy, zduřej bradavky a dost to bolí. Nejčastěji po nevhodné hormonální léčbě nebo po anabolikách.
-Chlapovi kozy, a AIDS?
Viktor byl zděšený, odcházel z kanceláře, jakoby mu zemřela tetička.
To se tak o tu Ditu bojí? Nebo se bojí, že se nakazil? Ale gynekomastií ho ten blázen určitě nakazit nemohl. Ale Dita? Vilda se zase zamračil.
Samota doma mně lezla na mozek, čím dál víc. Ráno jsem vypravil Adélku a pak mne čekal celý prázdný den. Praci jsem už dokonale odepsal a Klára chodila domů čím dál později. Bylo mi hrozně smutno, a tak jsem si vzpomněl na mámu.
Chodil jsem k ní pravidelně každý měsíc. Moje návštěva spočívala v tom, že já mluvil a ona mlčela. Cítil jsem, že mi rozumí, ale nechce. Byl jsem však překvapen, že teď po chvilce ostýchání byla velmi milá, komunikativní a vstřícná. Bylo jí lépe a dokonce pocházela po zahradě.
Netrvalo dlouho a klečel jsem vedle její postele a brečel jí do peřiny. Nemusel jsem říkat vůbec nic a cítil po mnoha letech, že mi snad zase rozumí.
Vzala mou hlavu do dlaní a hladila mne po čele. Hrozně se mi ulevilo a asi po hodině jsem odcházel bez velkého balvanu a s předsevzetím, že se brzy zase u ní zastavím.
Na chodbě mě potkala její ošetřující lékařka. Podívala se na mě tázavým pohledem, a potom velmi kladně hodnotila mámin stav. Alespoň něco příznivého. Dodnes si pomatuji její hlas.
-S hypertenzí , zdá se, jsme si poradili, psychiku jsme vylepšili a dokonce jsme mohli vysadit diuretické prášky. Přijďte častěji.
Během chvíle se její vztah ke mně změnil. Koketně si upravila neposlušný pramen vlasů, který jí vykouknul nad ušním boltcem a spiklenecky na mě mrkla To bylo naposled, kdy jsem viděl mámu.
Gynekomastie.
Může vzniknout nadměrným užíváním anabolických steroidů, které jsou metabolizovány nebo aromatizovány na estrogen nebo jiný ženský hormon. Možným důsledkem je znatelný růst prsní žlázy a zvětšení prsa. Zduření jsou bolestivá a tvar se i po vysazení anabolik nevrátí k normálu. Může být rovněž důsledkem hormonálních poruch, jako je hyperprolaktemie.
Tak jo, co udělá chlap, když mu začnou růst prsa? Jde na plastickou operaci. Třeba na soukromou kliniku. A zaplatí co může, jen aby se to nikdo nedozvěděl.
Nebo to neunese a hodí si mašli.
Nebo vezme po hlavě toho, kdo mu to způsobil.
Viktor to nevydržel, sundal triko a postavil se před zrdcadlo. Okolo bradavek se napřímilo několik chlupů. To na gynekomastii nevypadalo. Pak se Viktor zadíval do svých očí. Něco tam hledal, ale sám věděl, že nákazu HIV musí hledat jinde.
Zpověď, poslední dějství
Když se Bára vrátila ze špitálu, byla jako vyměněná. Mluvila jasně a rozhodně, jako její matka. Opírala se jednou rukou o francouzskou hůl a krunýř okolo krku jí poskytoval symbol nadřazenosti.
-Nechci na tebe tlačit, Tomáši, ale budeš se muset rozhodnout. Buďto my nebo ona.
-To ti poradila matka nebo psychoanalytik?
-To není důležité. Já už takhle žít nemůžu a naše rodina také ne. Nechci se zatím rozvádět, ale takhle tady bydlet nemůžeš.
Zatím můžeš být na chatě.
Můj zatemnělý mozek stačil zaznamenat důraz na slově zatím.
Na chatě Petra nebyla. Klíč byl jako vždy pod schodama a nikde ani náznak zprávy. Všechny její věci byly pryč.
Neměl jsem Křemílka, neměl jsem Báru. Neměl jsem ani holky, ani domov. Začalo nejhoší období mého života. Ale ještě jsem měl zázemí naší chatičky a naději. Že na jaře bude zase lépe.
Nemohlo být. Telefon a v něm hlas paní doktorky.
-Vaše matka zemřela, zařiďte pohřeb.
Taková zpráva, dokázala dodat optimismus. Sympatickou paní doktorku asi někdo vyměnil.
-Plicní edém a v jeho důsledku zástava srdce. Nedalo se nic dělat. Zvláštní byla její hypotermie. Alespoň netrpěla.
Jak asi budeš trpět ty, taky buděš ráda, že to máš za sebou? Křivdil jsem jí a svou vinu jsem se snažil hodit na někoho jiného.
V naší chatě jsem už zůstat nemohl, Petra u Oldy nebyla a telefon mi nebrala. Vyrazil jsem do Prahy. Na podnikatelském účtu jsem ještě něco měl, rodinný účet moudrá Bára zablokovala.
Nechci vypisovat seznam všech barů, které jsem vymetl pod záminkou, že hledám Petru. A už vůbec si nechci připomínat, s kým jsem se opil a kde jsm spal. Nakonec se ze mne stal pravý bezdomovec. Věděl jsem, kam jít na noc, abych nezmrzl, kde ráno dostat z milosti teplou polévku. Pohyboval jsem se na rozmezí života a smrti, noci a dne. Jedinou útěchou byla láhev rumu a jen ji vděčím za to, že ještě žiju.
Snad všechny pouliční dealery drog jsem znecuitil věčnou otázkou:
- Nemáš Sres? Všichni o tom slyšeli, každý to nabízel, ale nikdo to neměl.
-Ty myslíš Twigie pills brácho? To je moc fajnovej šmak. Jenom se povídalo, že něco takovýho existuje.
-Co že to hledáš? Cheš si zvednout pahejl? Tak zkus exošku nebo sexošku.
Už jsem věděl, co je koks, extáze a zkusil jsem i sextázy. Věděl jsem, že hladám něco jinýho. Ale nikdo neměl nebo nechtěl prodat. A bylo čím dál hůř.
Až jsem to už nemohl vydržet. Otevřela mi naštěstí Bára. Vypadala o deset let starší, ale byla to naštěstí ona. Klidnější a rozhodnější. Nejdříve, mě snad ani nemohla poznat
-Tomáši?
Pak za mnou zavřela dveře a postrčila mě do koupelny. Znatelně kulhala a nemohla otáčet hlavou. Přesto se ode mne odvracela celým tělem.
Pochopil jsem, že příšerně smrdím. Do vany jsem vlezl, ale stříhání a holení jsem odmítl. Alespoň trochu skrýt svou identitu. Byla to pořád moje Bára. Pohladila mne a připravila večeři. Bylo to skvělé, ale můj žaludek už dlouho neměl tak vydatnou stravu.
Nevydržel.
Tak alespoň kávu.
-Kde je Adélka?
-U babičky, kde jinde.
-A Klárka?
Bára pokrčila rameny. Připadala mi bezradná a křehká. Objal jsem ji okolo ramen. Nezdálo se, že by jí to vadilo.
-Mám starosti, Tomáši. O tebe, o Adélku i o Kláru. Na sebe jsem se neptal.
-Co je s Adélkou?
-Přestala růst, Tome. Od jara nevyrostla ani o centimetr.
Po zádech mi přeběhl mráz. Najednou jsem si vzpomněl na to, jak má Petra kamárádku s fenou, co přestala růst. Absurdní přirovnání.
-Asi jí budeme muset každý den píchat růstový hormón.
Spojil jsem si v duchu slovo hormón se svými zduřelými bradavkami a udělalo se mi zle. Když jsme chtěli Adélku, užíval jsem jakýsi prášek, jmenoval se Agovirin, to se nezapomíná. Adélku jsme počali, ale mě ještě půl roku bolely bradavky. Jako když jsem se zamiloval do Křemílka. Zvláštní náhoda.
-A co je s Klárou?
-To je snad ještě horší. Nechodí do školy, nechodí domů. Toulá se po nocích. A má každou chvíli novou známost.
Paní Mařáková z druhého patra říkala, že má každého chlapa z okolí, na kterého si pomyslí.
Klára se odmlčela. Něco se jí nechtělo říkat.
-A často si je vodí k sobě do pokoje.
-A to jí dovolíš?
Bára se podívala vyčítavě.
-Když může táta?
-Kdo jí o mně řekl, tvoje máma?
-A divíš se?
-Moje máma umřela. A já si myslím, že mou vinou.
-To je přeci blbost Tomáši, nebo ne? Co budeme dělat, lásko?
Nevěděl jsem, co dělat sám se sebou, ale cítil jsem, že se něco musí stát.
-A pořád jsi s ní, Tomáši?
Zavrtěl jsem hlavou.
Viditelně jí to potěšilo.
-Prý se vrátila k Oldovi.
Po strašně dlouhé době jsem ležel ve své posteli, ve své ložnici vedle své ženy. Věděl jsem, že i ona by mě strašně ráda stiskla v náručí, ale naše ruce se nepohnuly ani o milimetr. Mezi námi ležela sklaněná bariera.
Škoda.
Zavřel jsem oči , viděl zakrsou fenku a slyšel:
-Adélka nevyrostla ani o centimetr.
Klára nechodí do školy a toulá se po nocích.
Matka zemřela po vaší návštěvě.
Jsem snad prašivej?
Ráno jsem vstal, když Bára ještě spala. U Kláry v pokoji se svítilo a hrála hlasitá hudba. Slyšel jsem mužský hlas, ale neměl sílu, tam jít. Ve špinavém prádle jsem vyhrabal své tulácké smradlavé šaty. Byl jsem připraven na svou posledí akci. Měl jsem ještě co vyřizovat.
-Tak ti posílám, co jsi chtěl, ty starej chřestýši. Ale laciný to nebude. Nevím proč to je vedený jako tajný, ale když jdeš po tom ty, tak se už nedivím. Doufám, že to bude bomba. Opatruj se.
Vida otevřel přiložené soubory. Komletní pitevní zpráva. Policejní zpráva o ohledání zavražděné. Seznam nalezených předmětů. Vilda si vše pečlivě přečetl včetně latinských lékařských termínů. O HIV nic. Zvětšená štítná žláza. Příčina úmrtí, udušení..
Ale něco jim přeci jeb Kurt nedal: na kotnících nohou a rukou odřeniny od připoutání. Doslova pruhy od jemné látky. Zhmožděné rty a na temeni řezná povrchová rána. Snad jí někdo rozřezával něco na hlavě.
Na nose čtvercové podlitiny. Třeba od kleštiček, na každé vnější straně nozdry jedna. Popis genitálií odpovídal znásilnění nebo dost brutální souloži.
Vilda porovnal seznam nalezených předmětů poskytnutý Kurtem se seznamem podle policejní zprávy. Nesedělo to. Kurt vymazal stříbrný zapalovač s iniciálami K.H. Proč, to by snad Vilda ještě mohl odhadnout, ale proč ze seznamu zmizel zelený kolíček na prádlo? Proč byl pro Kurta tak důležitý?
Něco si důvěrný Ditin zdroj naopak přidal. Papír s rozmočeným textem zastrčený v intimním místě. O tom se policejní protokol vůbec nezmiňoval. Vilda popotáhl z cigarety a zadumaně se zahleděl z okna. To smrdí. Potom sáhnul po telefonu.
-Už jsi vyrazil? Jo, už máš půlku za sebou. Ne, nic se neděje jen doplňující informace. Trochu se to zamotává. Kurt nedal Ditě pravdivé informace. Něco z pitvy a potom zatajil dvě věci. Zapalovač, iniciály KH by mohli být Kamil Holý. Jen nevím proč to Ditě nenaservíroval. Ten tahák mezi nohama si vymyslel, aby to víc táhlo, ale se Holým, to spojovat nechtěl. Každopádně si z nás udělal cvičené opice, které mu zobaly z ruky. Jo, taky mě to sere.
A ta druhá zatajená věc? Taková blbost, se kterou si vůbec nevím rady. Kolíček na prádlo. Tobě to něco říká? V telefonu byl slyšet hukot motoru. Následující odpověď byla pro Vildu překvapující.
-Nejen říká, ale zapadá to do všeho se strašidelnou přesností. Hlavně to musím probrat s Ditou, aby zase nevyvedla nějakou blbost.
Viktor přidal plyn a jak se před ním míhala ubíhající vozovka, vybavil si další čerstvou informaci. Jednou rukou otevřel brašnu a začal hledat cedéčko od Alžběty.
Děvenka se činila a její zvukař byl špička. Když odclonil hudbu, byly pod ní jasné podprahové příkazy. Viktor zasunul cedéčko do přehrávače.
Miluju Křemílka a chci být s ním. Nejdůležitější je, aby byl Křemílek šťastný. Adélka je už velká holka, Klára mě nepotřebuje. Bára se znuvu vdá a bude šťasná beze mne.
A tak pořád dokola. Viktorovi začala být spousta věcí jasná, i když nevěděl kdo má být Křemílek. Jen aby už byl u Dity. Prudce zabrzdil před upravenou zahrádkou Freimanova domu a bez zazvonění vběhl dovnitř.
Přijel pozdě, Dita byla pryč.
Ditě zbývalo už jen několik posledních stran zpovědi. Bylo před polednem a věděla, že na půdě ji máma rušit nebude. Nechtěla raději vědět, co Tomáše přimělo k jeho zoufalému činu, ale zároveň jako fascinovaná četla pečlivě a pomalu každou stránku.
Potřeboval jsem peníze na vlak a na chlast. Po špičkách jsem se vplížil do Adélčina pokoje a strčil do tašky jejího diskmena. Vzpomněl jsem si, jak jsme s Bárou vybírali růžovej, aby se jí líbil. Zase mi začaly samy téct po tvářích slzy a přemýšlel jsem, jakým morem jsem nakaženej, že jsem všem okolo mne změnil život.
Bára se málem zabila v autě, z Adélky bude trpaslík, Klára je adept na děvku a máma zakejhala, jen co mě vzala do náručí. A co já, jsem ještě vůbec chlap? Pohladil jsem Adélku po vlasech. Naposled.
Klíč byl pořád ještě pod schodama a v chatičce byl zatuchlý vzduch. Od mé poslední návštěvy tady asi nikdo nebyl. Otevřel jsem sedmičku nejlevnější vodky a začal se přesvědčovat, že u Oldy ve vile stejně nebude.
Byla.
Plížil jsem se jako indián zazadu od lesa a bál se, že nějaký pes začne štěkat. Nezačal, přestože Petra měla na návštěvě svojí dlouhonohou přítelkyni. Rozvalovaly se nahé u bazénu a popíjely třetí láhev sektu. Jejich štíhlá opálená těla se odrážela v klidné hladině. Překonal jsem touhu rozběhnout se tam a stisknou svého milovaného Křemílka v náručí. Mysli na Adélku, přesvědčoval jsem se a v hlavě se mi objevil obraz sexuálních galejí, které by mě s nimi čekaly. Byl jsem zvědavý o čem se asi baví a vzpomněl jsem si na okénko ze sklepa, kde byla úpravna pro bazén.
Tehdy to všechno začalo, když jsem poslouchal, jak si moje Bára povídá s Oldovou Petrou. To bylo strašně dávno. Jen jsem doufal, že Olda dává pořád klíč na stejné místo. Byl tam.
Trochu jsem si připadal jako šmírák, ale nakonec byl hovor tak zajímavý, že jsem tam vydržel víc než hodinu. Něco z jejich laciného klábosení, to, co si říkaly o mně nezapomenu až do smrti, která nožná není tak daleko.
-A jak jsi na tom s bodováním?
-No, polepšila jsem si. Teď už mám o tři zářezy víc než ty.
-Ale na Simču stejně nemáme.
-Dobře, ale ta v tom jede alespoň o půldruhýho roku dýl než my.
-A kde ty jsi vlastně poznala Simču?
-Přes Oldu, dělá účetnictví různejm soukromejm doktorům a klinikám. No, a na jednom večírku se mi změnil život. A jak dlouho v tom jedeš ty?
-Asi o půl roku dýl. Mám to přes Roberta.
-To jen ten vyholenej?
-Jo, vyholenej všude. Co má rád, když prosíš o milost.
-Ten tvůj dárek je super.
-Počkej, až ho vyzkoušíš s nějakým pořádným drsňákem. Ale dej pozor, aby to nepřehnal, uvidíš, že ty už ani nebudeš chtít přestat nebo spíš začít znovu dejchat. Mnohem lepší vrchol než s bičíkem.
-A co jehly?
-To je jiný, a potřebuješ na to specialistu, aby ti nezůstaly jizvy. A když je měkkej, tak je to nuda. Nejspolehlivější je stejně moje čubičkay, škoda , že tu není.
Obě ženy se pak pustily do činnosti, kterou nemusím popisovat.
-A hele z čeho to je?
-Silikon, dobře se to nasazuje a má to už otvor na nos, oči a uši.
Přišlo mi to moc nechutný a chtěl jsem vycouvat, když jsem zaslechl svoje jméno.
-A proč jsi pracovala zrovna na něm tak intenzivně?
-To byla taková výzva. Šťastnej ženáč se dvěma dětma. Kdybys ho slyšela, jak se vytahoval. Prej, že má svý štěstí a nepotřebuje ani hromadu peněz ani obrovskej palác. Má svou práci, přátele, rodinu a takový ty keci. A co má teď? Hovno. Jenom mě.
-A za jak dlouho jsi ho zmákla?
-Ani ne za čtrnáct dnů. Dokonce jsem použila Simoninu techniku. Kdybys viděla, jak mi zobal z ruky. Nejdříve jsem si otevřela jeho manželku. Za jediný večer mi o něm řekla všechno. Co má rád a co ne. O čem sní a tak. Pak už jsem byla jen trpělivá a systematická. A to já umím.
-A hele, není to trestný? Vždyť je to něco jako znásilnění?
-Simona to prověřovala u právničky a prej se to prakticky nedá dokázat. Je to tvrzení proti tvrzení. Copak tě nějak soud může odsoudit za to, že jsi znásilnila chlap, kterej na tobě celou noc skáče jako králík. Ten to asi dělá z donucení, ne?
-No, ale zas tak velkej bourák to není.
-Copak tobě se nelíbilo, jak na tobě vyšíval?
-To jo, ale je trochu měkej. -Neboj, já ho vycvičím. A pak, má ty správný šťávičky.
-Jaký šťávičky?
-Ty nevíš? Nejlepší je vždycky chlapa předem vyzkoušet, než si ho uvážeš na krk. Nejlíp po menzesu, to je správnej čas. A hned víš, jestli bude fungovat, nebo ne. Ale nesmíš to dělat s gumou.
Petra se ošklivě zasmála.
-A co je teď s ním?
-Ale, zdejchla jsem se mu a nechala ho postít se.
-Ty se nebojíš, že se vrátí domů?
-Ne, manželka ho vykopla.
-To ti jeho stará posílá hlášení?
- Jeho stará ne , ale má bezva dceru. Už na ní pracuju. Počkej, bude se ti líbit a Simča se zblázní, že zase někdo jinej než ona přivedl super nový mladý maso.
Musel jsem si strčit ruku do pusy a zuby zatnout do dlaně, abych nevykřikl. To mluvily o Kláře. O mé malé něžné Klárce. Hlavou mi proběhlo vše, co jsem spolu prožili. Všechny starosti, radosti, nemoci a štěstí, že ji máme.
Proč mi to Křemílku děláš? Proč mi kradeš všechno štěstí? Jakoby z toho ten skřítek žli, jakoby čerpal sílu z cizího neštěstí. Vydržel jsem to, ale všechno v mém těle chtělo řvát a ničit.
Vrátil jsem se do chatičky. Všechno jsem pečlivě uklidil a sebe důkladně umyl. Hřívu a vousy jsem si nechal. Nějak se to hodilo k mé další roli. Smutně jsem se podíval na nedokončený septik. Rozkopaná díra vypadala jako čerstvě vykopaný hrob.
Petra byla dost překvapená, že mě vidí, ale nevypadle z role. Pozvala mě dál a ani se nezmínila, že její návštěva před chviličkou odjela. Nemluvila vůbec o minulosti a tvářila se, jakobychom se viděli včera.
Večeři jsem odmítl, ale sklenku červeného a Petru nikoli. Kolikrát jsem jí takhle měl. Kolikrát jsem se díval, jak se její tvář pod mými přírazy mění. Jak se stahuje v příšerné křeči, jak její šedé oči žloutnou, jako když je potahuje umělý povlak.
Nepřítomně hleděla kamsi za mne se ztrnulou maskou s jediným cílem. Vyvrcholit. Ale dnes jsem věděl, že to je jiné. Dnes jsem vedl režii já.
Na posteli ležel dárek od kamarádky.
Přes silikonovou masku nebyla vidět její tvář, jen oči. A já věděl, že se do nich dnes dívám naposledy. Karma pačeno.
Dita dočetla téměř bez dechu poslední stránky Zpovědi.
Skvělá reportáž, říkala profesionální část jejího já. Ale bez konce odporovala druhá. Vzpomněla si na listy, které jí přivezl Viktor. Ty, co Tomáš několik dní před smrtí schoval pod pelest postele. Před pár dny ještě nedávaly smysl, ale dnes dostaly jiný rozměr.
V malinké pařezové chaloupce žil skřítek Křemílek Žil tam se svým kamarádem spokojeně a šťastně. Jednou přiletěla jedovatá vosa a zapíchla své žihadlo do skřítka Křemílka. Neptala se ho jestli chce nebo ne, prostě ho píchla. A skřítek Křemílek od té doby už nebyl tlustý, malý a ošklivý. Byl štíhlý a krásný. Ale už také nebyl hodný. Nestačila mu pařezová chaloupka a nestačil mu kamarád. Nestačilo mu jeho štěstí. Zjistil, že má velikou moc, a to moc krást štěstí ostatním. Za to, že si přivlastnil štěstí jiných, prožíval to největší opojení. Využíval vosí jed, aby prožil v jedné minutě to, na co jiní čekají měsíce. A čím více štěstí nakradl, tím více ho potřeboval. Každá pohádka má svůj konec a tak i náš příběh o Křemílkovi. Jednou šel kolem pan Knoflíček a přinesl zelený kolíček. A od té doby má skřítek Křemílek své věčné štěstí. Už ho nemusí krást ostatním. Křemílek už má klid.
Dita zakroutila hlavou a vyndala z plechové krabice ampuli do injekce a nosní sprej. Ampuli vrátila zpátky a plechovou krabičku zastrčila zase za střešní trám. Potom pomalu a obřadně nastříkla dávku na dlaň a nasála oběma dírkama.
Tak Sres. Věděla, že nic neucítí, ale přesto měla příjemný pocit. Potom si vzpomněla na poslední Tomášova přání :
-Slib, že nebudeš čmuchat.
Už věděla, co tím myslel, ale nebyla schopna svému slibu dostát. Schovala sprej do kapsy a dostala strašnou chuň na Karla.
Viktor dorazil k Freimanům až pozdě odpoledne.
-Museli jste se minout, nejvýš o půl hodiny.
Paní Freimanová lomila rukama.
-Vyrazila jak šílená z půdy, prý, že jste jí volal vy, a že jde o otázku života a smrti.
-To jediné je asi pravda.
Viktor celkem snadno našel Ditinu skrýš. Na stole ležel otevřený deník a na trámu ležela plechová krabice, kterou Viktor našel v Holešovické teplárně. V krabici chyběl nosní sprej. Viktor jí zase vrátil na své místo a deník strčil do brašny.
-Kdy jede něco na Prahu? Prosím vás.
Paní prohrabala šuplík.
-Kde jen to ten táta má? Polední vlak je už dávno pryč. Odpolední za deset minut.
Viktor vyrazil na nádraží. Ještě nezažil, že by vlak jel na čas, ale tenhle jo. Když vběhl na malé nádražíčko, bylo už prázdné.
-Kde jsi tak dlouho, pan šéfredaktor tu na tebe čeká skoro hodinu.
Gábina se zlobila, ale když viděla, jak je Viktor zničený, změnila tón.
-Dáš si něco?
Viktor přikývl, ale až při hrnečku horké kávy se vedle Vildy trochu uklidnil
-U Freimanů není, doma také ne. Pro jistotu jsem byl i v redakci a v oblíbeném baru. Volal jsem dvěma kamarádkám, které znám, nic. Co budeme dělat.
Vilda vyfoukl kouř a řekl tu nejbanálnější odpověď.
-Přemýšlet.
Přemýšlet, kde jsme udělali chybu.
-Vy ne šéfe, ale já jsem chyboval až dost.
-Všichni děláme chyby. Já jsem třeba moc věřil Ditě. Ale ta je, jakoby ji někdo očaroval.
Druhá chyba byla, že jsem dlouho vycházel jen z jednoho zdroje.
-Kurt?
Vilda přikývl.
-Je pravda, že jeho informace byly vždy perfektní, takže i já zapomněl na staré novinářské pravidlo. Ověř zdroj. Lépe třikrát, než vůbec. Jinak se můžeš stát nástrojem manipulace.
A Karel Urbánek je zkušený hráč. Využil nás všechny dokonale. Třeba ten papír ve vagině byl celý vymyšlený. V policejní zprávě vůbec není. Prostě si ho Karel vymyslel.
- Proč?
- Aby to bylo zajímavější, aby vás do toho vtáhnul, aby nás dostal tam, kam potřeboval. A to se mu povedlo.
-Takže Grand Diabolo, to bylo zbytečné.
Viktor kouknul na Gábinu, ale ta sklopila oči.
Vilda se moudře napil a popotáhl.
-Nemyslím, tam jste na něco narazili. Karel taky nevěděl přesně co hledá a tak střílel trochu naslepo.
Ale ten večer, když jsme Ditu vytáhli z toho hnoje, to jí šlo opravdu o kejhák. Tam jste šlápli do nečeho, v čem byl její život jen pěšák na šachovnici.
-A proč to všechno, proč nám to Karel takhle naservíroval?
-Nejsem děd Vševěd. Ale asi chtěl, abyste ho přivedli k něčemu pro něj životně důležitýmu. A vsadím svoje spodky, že jste to našli.
-Neviditelná Lady? Ale vždyť jí nemáme. Máme stopu na nově objevenou látku, která by mohla být tou zázračnou nezjistitelnou drogou. Jenže se musí píchat a není prezentována jako látka způsobující závislost.
Je fakt divný, že lidi jsou po ní opálení a šukaj jako diví, ale něco nám chybí.
- A já ti přísahám, že víš po čem Kurt jde. Jen zkus přemýšlet.
Viktor vstal a začal přecházet po pokoji. V hlavě se mu vybavila plechová krabice a v ní nosní sprej. Ten, který tam dnes chyběl, a který si zřejmě vzala Dita sebou. Nasal shower. Viktor si sedl k počítači.
-Šéfe nechte mně deset minut v klidu pracovat.
Viktor začal prohlížet uložené soubory.
-Kde jsem to jen viděl? Tady U 232.
-U, to je něco s uranem?
-Víš co, Gábi, přenes nám něco malého k jídlu a neurážej se.
To je číslo patentu a, poslouchej Gábino, tentokrát Amerického.
Viktor vstal vyndal dvě skleničky a nalil pořádnou dávku pálenky. P
otom se dramaticky odmlčel.
-Zase jste měl šéfe pravdu. Z monitoru na ně koukala hnědá skleněná lahvička s nápisem Bresomaton.
Dita uháněla Karla celý večer. Nakonec zklamaně zamířila domů. Její nevelký byt nasvědčoval tomu, že jej nikdo delší dobu neobýval.
Schránka přetékala zbytečnou korespondencí a v lednici byla zelenina na vyhození. Byt byl prázdný a k nesnesení tichý. Ne, že by potřebovala zrovna Karla, ale toužila po mužském objetí a … po tom všem, co obvykle následuje. Když jí začalo být nejhůř, zarachotil klíč v zámku.
Karel.
Docela zapomněla, že mu dala klíč od svého bytu.
-Ahoj, drahý.
Chvíli bylo ticho, než se vzpamatoval z toho, že je majitelka bytu doma. Potom vešel obřadně do pokoje. Bez růží, bez saka, ale s tím, co Dita nejvíc potřebovala.
-Hrozně si mi chyběl. Celý den tě sháním.
-A kde ty ses´ zašila?
-Byla jsem u táty.
Dita se mu pověsila za krk. S nevýslovnou rozkoší si užívala ten těžko popsatelný pach potu, tabáku a alkoholu. Jak jen jí mohl někdy před tím odpuzovat. Chtěla se s ním milovat, teď hned a udělala by pro to úplně všechno.
-Vždycky se zeptej. Komu to prospívá? Když| se něco stane nebo někdo udělá cosi nepochopitelného. Za vším je něčí prospěch, výhody nebo peníze. A peníze, ty nikdy nesmrdí, jak říkají latiníci. V prodeji takovéhle látky se točí miliardy dolarů.
-A Karel si s námi jen tak hrál.
-Milý mladý kolego. Jen nerad a s jistým generačním odstupem užívám slovo naivita. Já se vám celou dobu snažím vysvětlit, že stojíte na prahu největšího případu vaší kariéry.
Je pravda, že trochu zapáchá a zatím při něm netroubí fanfáry. Ale největší případ se vyznačuje tím, že vám začnou jít po krku. A to, abych řekl svůj názor, už začalo. Už teď máme sedm mrtvých.
-Tři králové, profesor Hrabal, ta udušená Messalina. Mám jen pět.
-JUDr. Krátký. Hrál to na dvě strany, jak bylo jeho zvykem. Ale v tomhle případě se mu to nevyplatilo. Nepřítel je příliš silný.
-A sedmý?
-Ten Ditin blázen.
-To byla sebevražda.
-I vlastoruční odchod z tohoto světa může být výsledkem snahy někoho, komu to prospívá. Někdo ho k tomu dohnal. A já nebo primář to asi nebudeme.
-Takže Dita? Nebo Karel?
Dita se posadila na posteli. Bylo půl páté ráno a ona se už dlouho necítila tak dobře. Trochu jako v opici, ale žádné deprese, strach nebo nevolnost. To byla jízda. Na prostěradle zůstalo pár kapek její krve.
Nebyl to důsledek menstruace. To se jen Karlova naběhlá pýcha trochu brutálně dobývala do její užší skulinky. Ale ona to nestrpěla trapně a trpělivě. Naopak nasměrovala jeho snažení do dříve nechtěných míst. Je pravda, že napoprvé zyvyla bolestí, ale potom se její křik smísil s úpěním plným rozkoše. Nevěděla, co se s ní děje. Ale i Karel byl výkonější, než jindy. Dokonce Dita odpadla jako první.
A teď tu spal s povadlým pohlavím a hlasitě oddechoval. Dita zamířila na záchod. I když cítila přeplněný měchýř, nevydala ani kapku. Dobře, tak za chvíli.
Z ledničky vyndala vychlazenou kolu. Přeplněným krkem jí projela bolest, jako rozžhavený nůž máslem. Došla do koupelny a vypláchla si pusu. Ze zrdcadla na ni koukala cizí opuchlá tvář s nepřítomnýma pichlavýma očima. Panenky jako špendlíky.
A co? Hlavně, že se cítí dobře. Sedla si k pracovnímu stolu a začala se prohrabávat obálkama. Reklamní letáky, upomínky a nezaplacené faktury. Nájemné, telefon, leasing auta. Její zrak zůstal viset na známém rukopise. To je od Viktora. Proč jí píše dopis? Rychle rozlepila obálku.
Viktor pomalu překládal údaje z nalezených textů. Nejdůležitější se zdála přihláška patentu. V souvisejícch patentech se několikrát objevilo jméno profesora Horacka..
Předmětem patentu byla nová sloučenina s účiností lepší než Somatonan B, určená pro léčbu sexuální dysfunkce mužů i žen. Narozdíl od známé sloučeniny Somatonan B vykazovala méně vedlejších nechtěných efektů, jako například zvracení, nechutenství, apatii, disforii, deprese a zývání. Patentován byly i způsoby podávání sloučeniny. Injekce, nosní sprej,všechny sliznice, speciálně nosní, dásně a užití pomocí prezervativů, dále inhalace, kožní krémy a lubrikátory.
- Snad už chybí jen stříhání vlasů nehtů a kojení. Gábina byla zase jednou vtipná. Ale ani Vilda se ze zdvořilosti nezasmál. Potom našel Viktor komerční stránku.
U 323. Lepší než Viagra, lepší než než kokain. Zapomeňte na Extázi a sportovní kokteily. Nová rekreační klubová droga druhého tisíciletí. Snadné užití, nenávyková a bez následků. Během několika příštích let je u vás.
-Nenávyková?
Podle DSM-III-R Americké diagnostické a statistické příručky musí uživatel projevovat nejméně tři z uvedených příznaků, aby byl diagnostikován jako závislý:
1.Užívání většího množství drogy, než bylo původně zamýšleno
2.Snaha po snížení a kontrole užívání, kterou ale není možno naplnit
3.Vydávání spostu času na aktivity spojené s drogou
4.Časté intoxikace
5.Sociální aktivity, práce nebo koníčky jsou nahrazeny drogou
6.Kontinuální užívání drogy navzdory problémům, které jsou jejím užíváním způsobeny nebo zhoršeny
7.Zvyšování tolerance k dávkám
8.Abstinenční příznaky
9.Užívání látek, které mají ulevit od abstinenčních příznaků nebo jim zabránit.
-A teď mi objektivně řekněte, šéfe, že Dita není na tom svinstvu ani trochu závislá.
Dito, přečti si to, prosím pozorně a věř, že jsme s Vildou oba při tobě.
Za vším je Karel.
Podklady pro reportáže nastrčil a zfalšoval. Zatajil detaily z pitevní zprávy i policejního popisu. Ta mrtvá u sebe měla zapalovač s iniciálami K.H. A potom Karel vymazal ze seznamu věcí, které byly na místě činu, kolíček na prádlo.
Vím, co tě teď napadne, ale neudělej prosím tě nějakou hloupost. Ozvi se mě nebo Vildovi.
Mysli Dito, prosím, V.
Pan Knoflíček přinesl malý kolíček. Dita sundala ze zdi obrázek s nápisem „Jsi ostrá jako žiletka„. Opatrně sundala sklo. Jak to, že si toho nevšimla dříve. Žiletka byla vyměněná. Ta původní měla vprostřed tři kruhové otvory, ale ta, kterou držela v ruce měla jednu souvislou štěrbinu. Ano, tu noc před tím, než odnášela svou čerstvě propocenou košilku jako dárek Tomášovi u ní spal Karel.
Jen on mohl na spodní lem košilky připnout kolíček ze šňůry na balkoně. A přidat žiletku, kterou vyndal ze zarámovaného obrázku. Jen on mohl, když odešla, vložit do rámečku jinou žiletku. Jen on věděl, co bude kolíčkový vzkaz pro Tomáše znamenat. Jen on mohl dohnat Tomáše k tomu, co udělal. Jen on.
Proč, Karle?
Honzu probudilo vytvalé zvonění mobilu.
-Co se děje?
ekla se Hanka.
-Nevím, spi.
Honza odnesl zvonící telefon do koupelny. Nemusí vzbudit ještě děti.
-Haló?
Měl spíš chuť vyhodit telefon oknem nebo ho spláchnout do záchodu.
-Haló?
-Promiň, že tě budím.
Honza poznal Viktorův hlas.
-Co blbneš, víš kolik je hodin? Hoří nebo jde o život?
-Hoří mi všechno pod nohama a o život jde víc, než si myslíš.
-Tak mi proboha řekni, co potřebuješ, ať už si můžu jít zase lehnout.
-Víš, jak si vykládal o těch jelenech. ? ……
- A kvůli tomu voláš?
Honza skočil Viktorovi do řeči.
-Ty někde paříš?
Ale Viktor se nedal odbýt.
-No, pamatuješ se? V říji jelen ucítí feromony připravených samic a začne se bít s podobně postiženým druhem. A když zvítězí, obskáče všchny samice, které cítí. Proč to dělá?
Honza si pomyslel, že se Viktor asi zbláznil, ale chtěl mít co nejdříve klid.
-To jsou zvířecí pudy.
Ale ne, takhle to nemyslím. Za všechno, co zvířata dělají, se jim dostane nějaká odměny. I za to páření. Jinak by to nedělala. Nečtou přeci Kama-sutru?
To musel Honza uznat. Začal pomalu chápat, o co Viktorovi jde.
- Čím jsou šukající jeleni odměněni? Podle tvého výkladu se POMC štěpí na MSH, ACTH a endorfiny. Nemůžou být tyhle vlastní morfiny dostatečnou odměnou? Když jsem viděl naposled Ditu, měla panenky jak špendlíkový hlavičky. Mióza, jako po užívání morfinu nebo heroinu.
- Počkej, to pleteš dohromady dvě různé věci.
- Možná, ale hledám něco v tom kolotoči hormonů, co při pouhém nadechnutí přinutí živočicha podobného člověku, začít se pářit ať chce nebo nechce. Chci vědět, zda hormony fungující při sexu a orgasmu mohou způsobit závislost na přijímanou látku. A zda to mohou být endorfiny?
- Ne.
Honza konečně začal uvažovat.
-Zkušenosti s užíváním opiátů jasně dokazují, že po jejich užití je možno dělat lecos, ale určitě ne sex. Jednak o to není zájem, nakonec endorfiny vyvolávají sedaci, a i kdyby byl zájem o sex, nebylo by čím. Endorfiny tlumí sexuální vzrušení.
Zkus uvažovat spíš o dopaminu,noradrenalin a fenyletylaminu. Ty jsou příčinou sexuálního vzrušení a následné ejakuace. Pokud se ptáš na odměnu za páření, já bych tipoval spíš na serotonin.
-Hele Honzo, jak se dá za současného stavu vědění dosáhnout štěstí pomocí nějakých prášků?
- No, víš, to není zrovna můj obor …..
-Honzo, jde skoro o život.
-No,v podstatě jsou v dnešní době známé tři způsoby. První dva jsou dost podobné. Využívají toho, že se použitá látka na synapsích váže na zpětný transportér neurotransmiterů. Takže vlastně brání stažení účinné látky z kontaktního prostředí a tak prodlouží a prohloubí účinky šťastného a příjemného vjemu.
Rozdíl ve dvou druzích účinných látek je v tom, že SSRI působí pouze na jeden neurotransmiter, což je především serotonin a nemá tolik vedlejších důsledků jako druhá skupina Tricyklidy. Ty byly užívána dříve a zasahují do chování dalších neurotrasmiterů jako je dopamin a noradrenalin. Mají i více vedlejších negativních účinků.
Další skupinou jsou léky označované mezinárodně názvem IMAO, inhibitory monoaminooxidázy. To je proces, který ničí aminy jako jsou dopamin, noradrenalin, histamin, fenyletylamin, serotonin a tak dále. U tohoto léku je potřeba dodržovat přísnou dietu a nejíst jídla obsahující tyramin, jinak může dojít k vážným zdravotním problémům. A pak jsem ještě zapomněl, někdy je ordinován tryptofan, což je prekurzor serotoninu a zvyšuje produkci jeho množství.
Zdálo se, že Viktor je zahlcen cizími slovy, které ze sebe Honza chrlil.
-Tak co, stačí?
V telefonu bylo chvíli ticho.
-Promiň, o něčem přemýšlím. Můžu ti ještě zavolat?
- Jo, ale raději až dopoledne, co říkáš…..
Po tvářích jí stékaly pálivé slzy. Ani nevěděla, pro koho tak brečí. Pro Tomáše, pro jeho rodinu, pro tátu a mámu nebo snad pro sebe. V ruce držela ten malý ostrý podlý předmět.
Jak jen se její život za posledních pár týdnů změnil. Kde najít pevný bod. Co je teď důležité a co ne. Práce, kariera, zaměstnání. Mávla rukou.
Proč ještě žít. Vzala a žiletku a pevně ji stiskla . Z palce jí vytryskla krůpěj krve. Je čas vše skončit. Je čas.
Došla do ložnice, kde hlasitě oddechoval a, jak ležel na zádech, zvučně chrápal Karel. To máš za všechno a pozdravuj Tomáše, zašeptala Dita a ostrou hranou žiletky přejela přes tepny na Karlově krku.
Ten Viktor se opravdu zbláznil. Honza ani nestačil znovu zabrat.
- No dobře, taky jsem nemohl usnout. Začalo mi to v hlavě hrozně šrotovat. Tak, proč voláš?
Vedlejší negativní účinky antidepresiv?
Nauzea, zvracení, nechutenství, zvýšená chuť k jídlu, urinační potíže, sucho v ústech, zácpa, průjem, nadměrná potivost, ejakuační potíže, bolesti hlavy, úzkost, deprese …. Stačí?
Proč to chceš vědět?
Tohle všechno se objevilo u Dity a Tomáše?
Sice nevím, kdo je to Tomáš, ale asi to na něco ukazuje.
A jídla bohatá na tyramin?
Počkej, to musím najít .
Červené víno, především Chianti a vermut, whisky, chartreus, cream a cottage sýry, ryby, kaviár, čerstvá nebo zkažená drůbeží játra, zelí, rajská jablíčka, krevety, prsní šunka, kvasnice.
Že ti to zase sedí?
A jestli to může mít nějakou souvislost s Bresomatoninem?
MSH, melatonin. Melatonin je syntetizován z L DOPA a tím pádem je jeho prekurzor tyramin. Může to mít souvislost.
Co že ti mám potvrdit?
No to nemyslíš vážně.
Dobře, tak jo. Bresomatonin, může mít podobné účinky jako kokain, extáze nebo amfetamin? A je možné, že k vrcholnému účinku je třeba sexuálního vzrušení?
Viktore, všechno je možné, ale máš nějaké důkazy?
V okamžiku, kdy se žiletka v Ditině ruce dotkla Karlova krku, vymrštila se jeho ruka a chytila Ditu za zápěstí. Jeho oči nevypadaly vůbec ospale a jeho tvář vyhlížela pobaveně.
-Ale baby? Takhle se chováš ke svému miláčkovi. K tomu, který ti přináší ty nejúžasnější rozkoše?
-Ty zvíře. Ty odporný, nelidský zvíře. Ty jsi ho zabil.
-Já? Já, že jsem ho zabil? Byl jsem to snad já, kdo donesl tomu magorovi předmět, kterým ukončil svou životní pouť?
Karel začal deklamovat, jako na divadle.
-Byl jsem to snad já, kdo mu na růžové noční košilce, která byla prosáklá tvým ženským potem, naservíroval na krajce připnutý plasovým kolíčkem signál k rozhodnutí o vlastním životě.
- Jsi bestie. Ty nejsi člověk. Jsi zvíře. Ne, ty jsi horší než zvíře.
-Ne, baby. Já jen tvrdě pracuju. A že někdy je ta práce špinavá a odporná, za to já nemůžu. Já jsem pravidla hry nestanovil. A hrajeme podle nich všichni. Ty, já, ať chceme, či ne.
-Ale co Tomáš? Co ten ti udělal? Proč musel zamřít?
-Mně, co udělal? Nic, baby. Jenom obchod. Kdybys viděla, jak na něj byl Holý natěšenej. Jako malý dítě, když mu sebereš nejmilejší hračku. A Křemenová byla Holého nejmilejší hračka. Nevím, jak bez ní bude schopnej žít. A ten tvůj kretén mu ji vezme. Zabije ji nebo ji nechá zemřít. To je Holýmu jedno. Víš co by s tím tvým miláčkem udělal? Zopakuju ti přesně jeho slova:
Pevně bych ho přivázal a připnul mu elektrody na žaluda. A pak, až by mu naběh, až by doslova praskal, pak bych mu to ušmik odspoda nahoru. A celou noc bych se těšil z jeho nářku.
Proč mi ji vzal? Nakonec bych to skončil, jako on s ní. Lapal by po dechu, svině jedna.
Snad chápeš, že jsem nemohl nechat, aby Holý pro svoje potěšení ohrozil obchod. A on je schopný všeho. Tolerance policie má samozřejmě taky své meze. Tak jsem splnil to, co jsem mu slíbil.
Romeo odpočívá někde po boku svojí Julie a pan Holý je spokojenej. Policie sebevraždy nevyšetřuje a ty osušíš svoje krásný uplakaný očka a začneš dělat to, co se od tebe čeká. Nakonec budeš určitě lepší než ta Holého děvka. Možná mu tě i půjčím. Tak co se čílíš?
Dita vyrazila proti Karlovi s rukama napřaženýma proti jeho obličeji. Jen ji pobaveně odrazil a svoji dlaň provokativně vrazil mezi její nohy.
-Proč jsi mně do toho zatánul. Proč?
-Hádej, baby. Protože jsi s tím svým Pátkem bezkonkurenčně dobrá. Když dostanete správné infrmace, rozlousknete problém, jako zralý ořech. A taky jste ho rozlouskli. Přišli jste na to. Teď už vím, čím Lhoták s Holým zásobovali trh. Teď je jasné, odkud tekly prachy. A díky tobě jsem uzavřel obchod příštího tisíciletí. Vymezili jsme si s Holým teritoria a dohodli provize. A ten tvůj kretén byl pro Holého jako bonus.
Tentokrát to Dita přešla bez jakékoli reakce.
-Ty jsi zabil Lhotáka?
- Neblázni, baby. Špinavou práci já nedělám. Za tímhle jsou Číňani.
No nekoukej na mně tak. Myslíš snad, že černej trh nebude na nový objev reagovat. Bres Asiati vyráběj na tuny a nabízej ho za stokrát menší cenu, než Australani nebo Američany. A ani nechtěj při koupi licenci. Akorát chtěj platit, a to se Lhotákovi nechtělo. Na to maj ale Číňani dobrej recept.
-A co střelba do mýho křesla?
Co si o mně Ditunko myslíš? Tobě a ublížit? To byla nedomyšlená akce majitelů swingers. Těm jsi musela hodně vadit. Ale neboj . Mělo by to být vyřízený.
- Jak to všechno víš? A proč ta starost.?
- Protože vědět je moje práce a protože se mi to s tebou začalo sakra líbit. Navíc se rýsuje tvůj postup v redakci a ….
- Jakej postup?
-Budeš šéfredaktor, tedy, pokud budeš hodná.
- A co Vilda?
- Ten je už odepsanej.
- Já myslela, že s tebou spolupracuje.
- Ten? Je tvrdej jako kámen. Zkoušel jsem ho ze všech stran a Holý taky. Ale ten by nepovoilil snad ani na mučidlech.. No co? Teď máš cestu volnou.
-Tak mě musel zradit Viktor. Jak jinak by si mohl všechno vědět.
- Ten naivní zajíc? Ten by tě nezradil, při své naivitě mládí a věrnosti k tobě ani nestál za námahu. Ale pokud bude hodnej, i na něho čeká odměna. Vždyť jsem říkal, že je fakticky dobrej.
Dita pohlédla Karlovi dlouze do očí.
- Tak odkud máš všechny informace.
Karel její pohled vydržel.
- Od tebe, Dito, přeci od tebe. Nabízíš svoje informace jak na prostřeném podnose.
-Dita sklopila hlavu.
- Jen jednou, jen jednou jsem nechala počítač odemčený.
- A vidíš, stačilo. Člověk se pořád učí. Jen jednou stačilo, aby vždy, když ses připojila na net, zablikaly u mne na stole nové zprávy. A byly skvělé. Každý den jsem věděl o vašem novém kroku. Tvůj věrný Pátek je pečlivý.
Dita skryla obličej v dlaních.
- Jak jen jsem mohla být tak blbá.
- Ale to už je přeci pryč, baby. Teď tě čeká v redakci skvělý post, o kterém už dávno sníš.
- A co za to?
- Nic. Tedy skoro. Trocha vděku, loajality a spolupráce. A jako sladký bombónek na tom krásném dortu, který ti přináším, úžasné souložení nejen se mnou, ale i s několika přáteli, které ti představím.
- A co když ne?
- Jak ne? Jinou cestu nemáš.
- Prodám všechny materiály jiné redakci.
- Materiály? A jaké?
- Všechno, na co jsme s Viktorem přišli.
- A kde to máš, baby?
Ještě nikdy neznělo to Karlovo baby tak posměšně. Dita se rozběhla k počítači. Rozzářila monitor, zadala heslo a zkušebně klikla na soubor Messalina.
Na monitoru se objevil nápis: Vítáme vás v pekle. To samé při otevření souborů Klinika Mx a Tři králové. Karel se zastavil za ní a přitiskl své pohlaví na její nahá záda.
- Proč nezkusíš vstoupit do pekla?
Jako v hypnoze pokračovala Dita v otevírání.
Namísto textových souborů začaly naskakovat čtverčky fotografií. Klikla na zvětšení i když tušila, co bude následovat. Na kruhové posteli ležela žena s široce roztaženýma nohama. Mongoloidní liliput jí zasouval své přerostlé přirození mezi připravené stydké pysky. Ruce okolostojících žen a mužů jí roztahovaly nohy, hýždě a svíraly s fanatickým vzrušením ňadra.
Královna večera.
- To může být fotomontáž.
Jistě. Ale to vysvětluj svým čtenářům. Odvážná redaktorka při aktuální reportáži. To určitě zvýší náklad. Kdyby to byla fotomontáž, nestálo by mě to tolik peněz. Dita mlčela. Vzteky už měla rozkousaný celý spodní ret.
- To ti nevyjde. Mám ještě záložní soubory.
Ditin pohled sklouzl na vypáčený bezpečnostní šuplík. Karel byl důsledný
- A redakce?
Karel se zatvářil, jako by ho urazila. Začal si pomalu oblékat košili. Byl zvyklý vítězit. Dita se postavila bojovně proti němu.
- Mám ještě jeden archiv, který nedokážeš vymazat. Ukázala si na hlavu.
- Mám fotografickou paměť. Tady je všechno uloženo. Budeš mě muset zabít, abys zničil i to.
- Jen to tam pěkně nech. A mysli na to za dlouhých zimních večerů. Přeci nepůjdeš proti tomu, bez čeho nemůžeš být.
- Já? Já na tom nejsem závislá. Několikrát jsem si jen trochu čuchla.
Karel si začal vázat kravatu.
- Mohla bys´mě pomoct?
Tak ne. Víš, baby, až se ti na tvém něžném bříšku objeví malá hnisající ranka, vzpomeň si, že to není od komára, ale od injekce. No co, nemáš po milování tak tvrdě spát.
Karel vyndal ze saka vizitku.
- Abys nemyslela, že jsem nějaký necita. Tady máš kontakt, až ti bude zle. A když řekneš heslo Cesar, budeš to mít se slevou.
Ve dveřích se otočil.
- Tak neblbni, holka. Šéfredaktorka, skvělá, štíhlá opálená postava, dobrá nálada, neutuchající energie a úžasný sex. Vždyť o tom jsi snila celý život, ne?
-Je pozdě, už půjdu.
Vilda se zvedl k odchodu.
- Počkejte, doprovodím vás. Stejně bude dole zamčeno.
Vilda došel ke Gábině a stiskl jí ruku.
- Nemáte to s ním lehký, děvenko. Ale věřte mi, je to dobrej chlap. A bude z něj špičkovej redaktor. Na to já mám nos.
Gábina jen špitla.
- Já vím. A děkujeme vám …
Před domovními dveřmi se oba muži zastavili. Viktor výjimečně přijal nabízenou cigaretu.
- Co dál, šéfe?
- Co by, Viktore. Mám v redakci na stole dva papíry, které spolu, myslím, trochu souvisejí. Na jednom papíře je pozvánka na roční stáž do Londýna do dost prestižního časopisu pro jednoho šikovnýho mladýho a ambiciózního redaktora. Není tam sice uvedeno jméno a pan Fischer si chce vybrat z těch, co mu nabídnu, ale mezi řádky pozná i blbej, že je to připravený pro tebe.
- To je skvělý šéfe. Proč jste mi to neřekl nahoře? Gabi bude mít určitě radost. Už dva roky se zdokonaluje v angličtině.
- Protože, milej zlatej, na světě je vždy něco za něco. A v naší profesi tohle platí dvojnásob.
- Nechte mnš hádat. Mám nechat všech rozdělaných reportáží.
- Vždyť jsem říkal, že jsi bystrý chlapec, Viky. Vybraný stážista předá všechny rozpracované materiály doktoru Hlavatému.
- Proč ne vám?
- O tom je ten druhý papír. Fischer mě od prvého příštího měsíce odvolává z funkce šéfredaktora. No, nemrač se, to se přeci dalo čekat. Když jsem neaportoval všemocnému bossovi.
Viktor mlčel a žmoulal cigaretu.
- A co kdybych tu reportáž chtěl dokončit, třeba pro jiný list?
Vilda zalovil v náprsní kapse. Chvíli to trvalo, ale nakonec našel zmuchlanou vizitku.
- No, Londýn to není, ale měl bych pro tebe taky zahraniční stáž.
- Ljublaň?
- Jo, Ljublaň. Alespoň budeš za větrem. A Zlatko je můj starý přítel, už jsem mu volal. Za toho můžu dát hlavu na špalek. Neříkal jsem mu sice o co jde, ale pochopil, že je to dost horký. Budeš muset psát pod pseudonymem, takže sláva půjde stranou. Teda jestli budeš chtít?
Viktor mlčel.
- A Slovinsko je teď dost vyspělá země s vynikajícím farmaceutickým průmyslem, takže …
Viktor se zasmál.
- Teda vy jste lišák Vildo. Ale co Gábina? Co ta tam bude dělat?
- Ta se bude muset rozhodnout, jestli do toho jde s tebou nebo ne.
- A když ne?
- Tak dopadneš jako já. Starej, opuštěnej pes. Ale to rozhodnutí je jenom na tobě.
Viktora ale přece něco ještě trápilo.
- Co budete dělat vy, šéfe?
- Já? O mě se neboj. Nějaká čas ještě zústanu v redakci, aby to Hlavatý neměl tak jednoduchý. A pak, můžeš mi držet místo.
- To myslíte v Londýně nebo v Lublani?
Vilda neodpověděl, jen zašlápl nedokouřenou cigaretu.
- Víš, mám tady ještě na starosti jednu mladou dámu, která se zapletla do nepěkný šlamastiky.
Pak bez pozdravu odešel.
Viktor se vydal pomalu zamyšlěně nahoru.Ve dveřích stála vyděšená Gábina.
- Volala ti Dita. Asi z telefonního automatu. Byla strašně zděšená a zoufalá a pořád opakovala, abys zachránil všechny soubory.
Počkej, napsala jsem si to. Blázen z laboratoře 1, Messalina, Tři králové, Klinika Mx. Rozumíš tomu?
Viktor sednul k počítači. Když konečně naběhl, otevřel zmiňovaný archiv. Vítejte v pekle. Gábina vyjekla. Pak začaly na monitoru naskakovat čtverečky obrázků, které si tam Viktor určitě neuložil. Byl na nich on a Dita v situacích a polohách, které, jak doufal, Gábina nikdy neuvidí. Koukal dlouho na obrazovku, než jí pohlédl do obličeje. Po tvářích se jí valily proudy slz.
- Promiň, lásko. Najednou byla pryč předchozí euforie a elán , který cítil dole s Vildou. Ale přesto jeho mozek pracoval na plné obrátky. Jak jen se mohli dostat do jeho počítače? Vždycky byl přehnaně opatrný.
Ledaže… - Po síti se mi do počítače nikdo nedostane. Na tom jsem strávil stovky hodin.A když skončím, vždycky počítač zamknu. Tak jak se tam mohli dostat?
Gábině přestaly téct slzy.
- Vždyť víš, jednou, když jsi mi nechal otevřenej počítač. Přišel nečekaně a já ho nechala chvilku v pokoji samotného u zapnutého počítače. Ne moc dlouho. Asi pět minut nebo deset.
-To by stihnul několikrát. Nabořil se mi do počítače. Svině. Ale proč jsi mi neřekla, že měl přístup na počítač? Hned bych to zaarchivoval a přeformátoval disk.
Gábina mlčela a z jejích krásných hlubokých hnědých očí se zase začaly koulet slzy.
- Víš, on přišel s kyticí růží. Stejně skončily v popelnici. A byl takovej, já nevím jak to říct.
Otřela si slzy a hlasitě se vysmrkala.
-Prostě, ani nevím, co se se mnou dělo, ale, kdyby chtěl, tak ten večer mohl mít úplně všechno. Ale on nechtěl. Promiň.
- Nemám co.
Viktor vzal Gábinu okolo ramen.
- Prostě ty svinský chemický feromony fungujou naprosto spolehlivě.
Ale, když už jsme u té hry na pravdu, mám něco daleko důležitějšího, co mne trápí už několik dnů.
Gábina se na něj podívala s němou otázkou. Nechápala co může být ještě důležitější než jejich láska.
- Ten blázen, co s ním měla Dita poměr, byl HIV pozitivní. Takže může být pozitivní i Dita.
- Chudák Dita.
Ale Viktor nemilosrdně pokračoval.
- A pokud s ním měla styk Dita ještě před tím naším divokým večerem, tak……
- Tak můžeš mít AIDS i ty.
Doplnila Gábina.
- Nebo já.
Dita už se do svého bytu nevrátila. Z telefonní budky zamířila do baru a pak se celé ráno toulala Prahou. Odpoledne už nemohla dál. Našla internetovou kavárnu a zkoušela spojení s okolním světem. Objednala si kávu a panáka.
Tak komu? Máma ne, Viktor to pochopí a s Vildou by potřebovala mluvit z očí do očí. Dobře tak máma a Ludmila.
Ahoj mami, neboj se o mne. Jsem v pořádku. Nejsem už malá holka a vím co dělám i když někdy dělám chyby. A za chyby se platí. Já se z toho musím dostat sama. Pozdravuj tátu. Už se zase těším na ryby. Pusu Dita
Čau Lu, to, že se na tebe vykašlal tvůj idol, je mi líto, ale věř, že je to tak lepší. Teď mi asi nadáváš za tahle slova, ale z těch depresí se určitě dostaneš a já ti to pak všechno vysvětlím. Snad. Líbám tě Di.
Pak ještě chvilku listovala internetem, u baru zvládla ještě jednu skleničku a potom vyrazila.
Už je čas. Neon nad vchodem zářil snad ještě víc než dříve a písmeno O jakoby spiklenecky pomrkávalo. Dita trochu zaváhala, ale pak vykročila na poslední cestu pevným krokem. Od sloupku vrat se odlepil stín. Malý, mongoloidní liliput s přerostlým přirozením.
Dita se otřásla.
Ne, tenhle stín byl vyšší a hlas jí pohladil po rozbolavělé duši.
- Tak pojď Ditunko, půjdeme domů.
Domů?
Vilda pohladil Ditu po tváři.
- Je toho na tebe trochu moc.
Objal ji okolo ramen a pomalu odváděl ke svému autu.
Vzduchem poletovaly tisíce sněhových vloček a snažily se překrýt špinavou šeď shrabaného starého sněhu. Ledový ostrý vítr dával najevo, že je leden a teplé jarní měsíce teprve přijdou.
Před vchodem do dveří s nápisem Dům světla postával mladík s pořadovými čísly a tvářil se, jakoby mu ohrnutý límec pomohl prokrvit zmodralé rty. Celý Dům světla se topil ve smutné modré barvě a morbidní ticho napomáhalo tíživé atmosféře. Nápis anonymní vyšetření krve na HIV optimistické atmosféře nepřidával.
Najednou kamenné loubí zaplnil zvonivý smích. Smích dvou šťastných mladých lidí, kteří chtěli žít a radovat se bez svazující nejistoty. Vyběhli z průjezdu, skoro porazili hlídkujícího mladíka a skončili ve sněhové závěji naproti domu. Ani necítili zimu, jen svoje štěstí a vzájemnou lásku. Žádný z kolemjdoucích nemohl chápat jejich euforii.
- Tak, ty moje jelenice. Není sice slunovrat a nevím co dělají feromony, hormony, endorfiny, dopaminy, serotoniny a jiný koniny, ale teď máme papír, že se můžeme zodpovědně pářit.
- A nešlo by to třeba doma v posteli? Ne, že bych se nějak styděla, ale on ten sníh pod kalhotkama strašlivě studí.