13. kapitola Návraty a odchody
Návraty a odchody
Vrátil jsem se tedy do Prahy a v září 1997 jsem jako dvacetiletej nastoupil do prváku mezi patnáctiletý holky.Bylo to trochu zvláštní,jelikož jsem tam byl jedinej kluk a ještě o pět let starší. Ve třeťáku jsme měli profesora na angličtinu,který byl mladší než já.Na škole jsem byl spíš samotář a s holkama jsem si moc nerozumněl.Asi to bylo tím,že jsem přišel z úplně jinýho světa a tomu jejich jsem absolutně nerozumněl.Byl jsem stále trochu mimo realitu.Chodil jsem tedy do školy a dál se stýkal s Martinou,některýma lidma s Kampy a Paluby.Omezil jsem tvrdý drogy i trávu a začal jsem spíše chodit do hospod.Odpoledne po škole jsem trávil na Arbesáku u piva s Honzou a Martinou a dalšíma lidma.Hospodská společnost na Palubě se pomalu rozpadala a zůstalo jen to alkoholické jádro.Žil jsem opět u mámy na Smíchově a po bouřlivích dobách byl celkem klid. Jednalo se ovšem jen o klid před bouří.
Ve druháku se se mnou po různých peripetiích definitivně rozešla Martina.Rozcházeli jsme se za ty tři roky asi minimálně pětkrát,ale tenkrát to bylo definitivní.Přestávali jsme si rozumět. Z Martiny se stávala dospělá cílevědomá žena,která chtěla jít na vejšku a budouvat po vzoru svých bohatých rodičů kariéru,zatímco já jsem byl stále v pubertě a chtěl pařit a odmítal zodpovědný přístup k životu.
Také mě Martina párkrát podvedla a to vždy s mými dobrými přáteli.Jednou to byl Tomáš P.,pak Smeták a nakonec Honza P. a já už toho měl dost.
Tak zkončil můj tříletý vztah,který byl opravdu silný a intenzivní.Také jsem měl nějáké úlety,třeba Evu P., nebo Terezku,studentku gymnázia,která chodila na Kampu a pak jakousi holku z Budějovic.Jenže to šlo o vztahy krátkodobé a čistě platonické,zatímco Martina se svými milenci spávala.
Tak jsem to ukončil a začal na truc chodit s její nejlepší kamarádkou Maruškou.Maruška byla fajn jen měla smůlu,že byla jen mojí náhražkou za Martinu. Choval jsem se tehdy k ženám příšerně sobecky a zranil jsem tolik duší,že prosím Boha aby mě to odpustil.A hlavně ty dotčené ženy.
Po rozchodu s Martinou jsem zintenzivnil své pití a s Tomášem P. jsem začal víkendově opět užívat intravenózně heroin.Školu jsem zvládal levou zadní,takže můj život byl pivo a heroin a heroin a pivo.Občas po škole nějáký ten špek,to už byla samozřejmost.Citově jsem otupěl a říkal jsem si tehdy,že kašlu na všechny a všechno a hlavně na lásku.Psal jsem nihilistický depresivní básně a také jsem začínal psát povídky.Pár jich je dobrých,většina však škvár.U poezie si myslím,že mám povedených věcí více.Ale to nemohu soudit.Aťposuzují jini,pokud to někoho zajímá,tak má poezie a povídky jsou k dispozici na www.lipner.estranky.cz
S Honzou jsem vymetal pražský rockový kluby a chodil na begbít a punkový koncerty.Honza taky bral heroin,tak jsem si dával i s ním.Chodil s Martinou V. a tak jsme brali herák spolu po škole.Ne každej den,ale minimálně jednou týdně to bylo a tak jednou do měsíce perník a denně samozřejmě chlast.
Dnes když se na to koukám,tak vím,že tehdy jsem se už v tom všem marasmu ztratil,že jsem se pustil kormidla a nechal svojí bárku bezvládně bloudit na rozbouřeném moři života. Byl jsem tenkrát nihilista a bylo mi vše jedno.Myslel jsem si,že po tom,co jsem do té doby prožil je to zákonitej stav a žil jsem ze dne na den.Neměl jsem plány do budoucna,vše mi bylo jedno,jen si dát a zapomenout a něják přežít den.Nevěděl jsem přesně kde jsem.Byl jsem zmatený a vypadalo to asi takhle:
MEZI SVĚTLEM A TMOU
Balancuji na hranici
na ostří existence
na hraně mezi světlem a tmnou
mý neřesti mě na hody zvou
s rukou zničenou
a očima temnýma
zabíjím
pomalu duše umírá
Nechci takto ustrnout
ještě je možnost dál plout
cejtím znamení
na svým temeni
a nechci purpurový proužek krve
nechci aby to zkončilo
jako prve
V té době se ale ve škole objevila holka jménem Petra R.Byla to roztomilá brýlatá zrzavá intelektuálka,která krásně hrála na klavír a na kytaru a zajímala jí východní filozofie,mystika,budhismus a vše okolo hippies. A já pro ni stělesňoval gurua a toho,kdo jí zasvětí to toho světa a navrch přidá lásku.
Někdy v polovině druháku jsme spolu začali chodit.Milovali jsme se,já ji učil tantrickému sexu a mystice a psali jsme spolu poezii.Tou dobou jsem poslal pár svých věcí do nějáké literární soutěže a podařilo se mi vyhrát. Něco mi i otiskli časopisecky a já s Petrou začínal chodit na amatérská literární čtení po pražských jazzových a literárních klubech.Z tehdejší doby pochází třeba těchto pár věcí:
VEČER V DEJVICKÝ NÁDRAŽCE
Vyprávíme si svý příběhy
nad stolem
pijem
a jsme
V hlavě zrcadlo sebe sama
v jiných objevené
Nevíš jestli jo
či ne
Tak dál pijem to svý
někdo se baví
jiný mlčí
a život jde dál
mezi křečí a sny
PROCHÁZKA
Míjím Smíchovský pivovar
a nad střechami se plazí slad
Ach oprýskaný
pivem prolitý
město mý
Jsou sny
jak starý zdi
a zákoutí temných dvorů
s těhotnými poplenicemi
Každej z nich
do kterýho vejdu
má svou duši a vůni
Většinou ale smrad
a odevšad
na mě kape šedá rezavá špína
a kloní se v očimé
nahý fasády
a okna tisíce osudů
( za nimi stávají tiše vrásčité stařeny )
A před hospodami řady buclatejch sudů
To vše
mnou proniká
když jdu ulicemi
okolo tváří
dědků vypitých
matek od dětí
i partiček romů
Stále mě zajíká mrazivé
žalnodojetí
když svými ulicemi jdu
mezi dlažbou
a haldami suti u popelnic
domů
TAK KRESLI
Kresli
co tě napadne
stromy
krajiny
tvary záhadné
Tváře
oči
zahrady
sněhem zapadlé
Nastavil jsem tedy světu další ze svých masek a po skejťákovi,nirvánistovi,hiphoperovi,hippíkovi a mystikovi jsem se stal prokletým básníkem a považoval jsem se ve skrytu duše za mluvčího svý generace.O prár věcech mohu říci,že by mohly být generační výpovědí,ale já neměl dostatek vůle a touhy se prosadit dál.Bavilo mě psát,ale ještě více mě bavilo vysedávat po hospodách,kde také povětšou mé texty vznikaly.
Chodil jsem s Petrou R. po kavárnách a literárních večerech a bylo mi fajn.Lidi mi tleskali,cítil jsem se úspěšně.Doma byl klid,ve škole to šlo a Petra byla hodná a zamilvaná.Ale špatné bylo to,že jsme se spolu celkem rozpili.Taky jsme psali.A já tenkrát opět miloval.
Toto je příkladem:
JSI II.
Jsi mojí vodou jsi mojí žízní
jsi mým štěstím i mou trýzní
jsi mojí nocí i mým dnem
jsi realitou i tajuplným snem
jsi láska jenž do mě vkročila
jsi kapka rosy co růži smočila
jsi ticho i zvuk halasný
jsi ta pro kterou jsem šťastný i nešťastný
jsi cesta vedoucí do neznámých krajin
jsi sluncem před kterým dech se tají
jsi nocí plnou hvězd
jsi květina která začla kvést
Jsi možností skoku do hlubin
jsi pohledem do dálných rovin
jsi mostem přes mou samotu
jsi pramenem pro mojí dobrotu
Někdy v polovině třeťáku jsme se zapoměli na pár dní někde po pražských nonstopáčích a přestali chodit do školy.Já si říkal,že když mě vyrazili třikrát,že když se to stane po čtvrtý,tak se nic neděje.Petra utekla od rodičů a tenkrát jsme bydleli u Petra Pankáče,mého kamaráda v jednom malým domku na Žižkově,kde nebyl proud a spalo tam ještě asi dalších pět lidí.Petra byla z toho celá nadšená,já ani ne,neboť jsem již úskalí tohoto způsobu života znal.
Týden jsme tam takto brložili s nějákým Karlem a dvěma americkýma studentkama,který byly bohatý a živily nás tam všechny včetně asi tří psů.Pak jsme chvíli bydleli v jedný chatce na Radotíně a když jsem šel jednou s Petrou se přohlásit na pracák,jelikož jsem už nepočítal,že mě vezmou zpět do školy,tak nás tam odchytila moje máma a zařídila,že mě přijali zpět do školy.Podmínka byla,že se nesmím stýkat s Petrou.
Scházeli jsme se chvíli tajně,ona odešla ze školy,já zůstal,ale po nějáké chvíli jsme se stejně rozešli.Petra dnes žije v Irsku,má bohatýho manžela,dvě děti a dělá svojí vysněnou muziku.
Byl jsem tedy opět sám,asi tři měsíce jsem chodil s jistou Ludvikou,která mě tenkrát hrozně milovala a já se s ní chtěl jen vyspat a pak jsem po dlouhý době potkal Martinu D.která dělala vejšku v Ústí nad Labem a ta mě seznámila s Klárkou,s třetí mojí osudovou ženou.Klárka tehdy chodila se Smetákem.Staré vazby ještě úplně nevychladly a tak jsme se přes Martinu spolu seznámili.Klárka milovala poezii,hlavně Skácela a Gellnera,které mám rád i já a začali jsme spolu chodit.
Klárka občas přijela do Prahy na víkend a později jsem začal za ní jezdit já do Ústí nad Labem.Severní čechy byly opět mým osudem.
V létě roku 2000 jsem jel na léto na dva měsíce poprvé do Švýcarských alp.Jel jsem tam na práci na horskou farmu v malé vesničce u Italských hranic.Bylo to přes katolickou charitu.Vesnička se jmenovala Loco,což znamená španělsky blázen.Byl jsem krásou a monumentálností horských masívů unešen,byl to balzám na duši,něco doposud nepoznaného.Tohle jsem napsal po návratu do Prahy:
ŠVÝCARSKÉ OZVĚNY
První záchvěvy podzimu
prochází se po mý duši
Ozvěna léta zaznívá mi v uších
vzpomínky a pocity buší
úbočí horských hřbetů
roztodivné barvy květů
Slunce
a skály
co odpoledne pálí
Vůně sena a za večerů
trávy
a z rádia slyším
rušený český zprávy
Pod alpskými vrcholky
je ještě léto
a Prahou tiše kráčí podzim
a něco se zachvělo...
Snad touha
či něco jinýho
jisté je
že zpět do náruče hor
by se chtělo
Byl jsem tam celkem tři léta po sobě.Povprvý s Matějem,což byl kamarád mojí mámy a s jeho sestrou jsem občas brával perník,podruhé jsem tam jel s bratránkem Zdeňkem a do třetice s Klárou.
Krajina byla nádherná,lidi u kterých jsem bydlel byli fajn.Leč farmář Bill,jak se mu říkalo měl plný dům alkoholu a také spoustu velmi kvalitní marihuany,neboť ve Švýcarsku je konopí legální z čehož jsem měl tenkrát velkou radost a tak vešechny tři pobyty ve Švýcarsku se sobě podobaly v tom,že jsme byli večer co večer pod vlivem alkoholu či zkouření,nelépe však obojí a přes den jsme tvrdě makali na horských loukách,kde jsme sklízeli seno, dělali na vinohradě či opravovali lanovku.Také jsem ovšem byl na pár horských výstupech a v pár městech včetně italského Milána,Zurychu,Locarna či Linze v Rakousku.Vždy jsem jel tam i zpátky autostopem a tam člověk taky zažil dost zážitků.Bylo to takové příjemné vytržení ze stereotypu prázdna a dekadence,který jsem žil v Praze.Po návratu z Alp vznikla ještě tato báseň:
KDYŽ V ALPÁCH PRŠÍ
Když v Alpách prší
tak vzpomínky se vrší
v hlavě mý
plíží se tajný sny
a noci jsou dlouhý
plný odlesků
skutečnosti pouhý
Odlehčená radost
pádí útrobami mé hlavy
ke svým špatnostem
obracím se zády
když v Alpách prší
Někdy ve třetím ročníku jsem tedy začal chodit s Klárkou N. Opět to vše začalo velmi bouřlivě a intenzivně jako ostatně začínaly všechny mé vztahy. Bylo to vše jako bouře.Krátky,rychlý a pak to vyčpělo do ztracena.V Praze jsem se věnoval svým zálibám,tedy psaní poezie,vysedávání po hospodách a čtení Gellnera,Bukowského a ezoterické literatury.Tak mi plynul čas a s Klárkou to bylo krásný.Měli jsme mimo literatury a poezie další velký společný zájem a to byla náklonnost k alkoholu.Klárka tvrdý drogy nebrala,trávě moc neholdovala a tak jsem se tehdy opět začal rozpíjet.Zvláště,když jsem se těsně před maturitou odstěhoval ke Klárce do Ústí nad Labem.Žili jsme spolu v malý garsonce v sedmým patře paneláku na kraji Ústí s výhledem na Krušný hory.I nám bylo občas krušně,ale spíš to byl vztah zalejvanej hektolitry piva a taky panáky.Do Prahy jsem přijel víceméně akorát odmaturovat,což se mi zázrakem povedlo s vyznamenáním.Já se tehdy neučil,říkal jsem si buď to udělám nebo ne,nebudu se nervovat jako ostatní před maturitou,když mám Klárku.Po maturitě jsem v Ústí s Klárkou zůstal.Klárka dělala načerno v jednom antikvariátu a ještě brala podporu z pracáku a já se nechával živit.Chodili jsme večer co večer do místního kulturáku a tam existovala stolní společnost místních intelektuálů a vysokoškoláků,ale hlavně alkoholiků a tam jsme se večer co večer spíjeli do němoty.Doma jsme se buď pomilovali nebo pohádali a tak to šlo až někdy do jara příštího roku.Klárka byla složitá osobnost a byla silnější než já.Taky mě podváděla.jednou s Jakubem Smetákem,jindy se svým bývalým přítelem a z toho vztahu mi zbylo jen pár textů:
KOVOVÝ OČI
Labe je dnes modrý
i ve mě je modro
jsem volný
milující
míjím hrad Střekov
za chvíli pohlédnu do tvých očí
který jsou jako to nebe
či mimozemský kov
LÁSKA JE PES
Proč miluji
proč nechávm svou duši na dlani
dávám se ti napospas
jako zvíře
láska je skutečně pes
a okno mýho paláce
má tebou kovaný mříže
mříže ze tvých chlapů
a já to možná chápu
a topím se v povodni lásky
neschopen hlásky
mlčím k tobě
svou prosbu o věčnost
Dal jsem se tobě
a ty si kráčíš po cestě svý
zkrápěný alkoholem
a sexem
bludištěm pochyb a tužeb z minula
a já miluju
sám a sám
svou duši ti natisíckrát dám
i když se občas procházím po římsách
padám
padám
do Tvých hloubek
a nic s tím nenadělám
zvedám ruce ke slunci
a prosím o kousek vstřínosti
o celu
kde můžu být s tebou přes všechny chvíle
co zebou
máš v sobě něhu ďábla
i Boží zlost
jsi krutě nádherná
a já už vím
že láska bolí
když ten druhý neví
jestli ji vlastně chce
