Záloha mého starého blogu 8.díl
22.12.2005 17:05 - POEZIE
Na závěr roku něco veselého:-)
POTÁCENÍ
Potácím se
od ženy k dívce
od jointa k dýmce
od piva k vodce
od mlčení k tlachání
od reality ke zdání
od nenávisti k lásce
od vrcholu k údolí
od bolesti k tomu co již nebolí
Tak se já potácím
o tom to je
i když možná ne
Nic nelze vidět jednoznačně
to jediný snad
jistý je
uprostřed potácení
z kterýho občas na blití je
03.01.2006 08:43 - Nezařazeno
VŠE NEJLEPŠÍ V TOM ROCE 6
VŠEM svým čtenářům přeju krásný a úspěšný Nový ROCK 2006!!!!!
I nadále budu zde psát svoje kidy!!!!!
Díky za projevenou přízeň v minulém roce!
Váš Lipin
02.03.2006 08:07 - POVÍDKY
Tak to chodí po ránu
OBYČEJNEJ ZAČÁTEK MĚSTSKÝHO DNE
Hvězdy šílely a nebe bledlo,začalo ráno a další den se hlásil o slovo. Slunce vyblilo svojí ranní kocovinu a lidi chodili do práce. Jako vždycky. Tramvaje jezdily, dost byly narvaný,a lidi četli noviny. Sem tam se nad ulicemi, zamřížovanými elektrickými hady, prohnali ptáci. Padali za střechy domů a nad městem táhly mraky.
Mezi nimi se líně povalovalo ranní rudý rozespalý sluce s xichtem, jak kdyby táhlo přímo vod Zpěvců či z Újezda.
Vstávej vole, chrápeš tu, seš našrot, vypadni ven a sviť, to ti spraví náladu. Buzeroval jej promrzlej měsíc. "Mám už toho plný kecky, svítit na cesty těm ožralům, nechat si nadávat, furt taky samý milostný vyznání luně.Jakápak já jsem Luna. Jsem vobyčejnej měsíc, kterej vidí mnoho šílenství temnosti žití.
No, to vidim i já...ále.. A mávl prvním unaveným paprskem do blednoucího nebe.
Tak se vykutálel, červený, špinavý od mraků a šajnoval, nač mu jeho slunečni kocka stačila.
Pár lidí potěšil, jiní to lhostejně přešli a další nasral.
Tohle slunce bavilo,však ono se to přes den něják uklidní.
Začínal novej den a všechno bylo v pořádku, jen na lavičkách dospávali svý zběsilý sny socky, co nemaj kde bejt v tomhle šíleným světě, kde vládne mamon a spěch a nikdo neví, jestli se zítra vzbudí a nezešílí jako ty.
02.03.2006 08:08 - POEZIE
Tichá noc
Tichá noc
Tichá noc nesvatá
obyčejná
temná
klepe na vrata
Kdo zachrání Marata
když bolest je tak jemná
a prach se snáší
na zdi a dveře
Vždyť Země je placatá
alespoň vleže
si tak připadám
A tápu
možná i chápu
než měl bych víc
než všechno
než nic
než příjde
odplata
02.03.2006 08:08 - POVÍDKY
Starý zážitky se starší ženou....
SMÍCHOVSKÝ EXTENPORE
(Věnováno ženě,která prošla mým životem,byla tam i láska.Ta žena nedávno za tragických okolností zemřela...)
Zase jsem byl mírně nasráč,ale bylo to fajn. Bylo prvního listopadu, dušičky, a myslel jsem na noc prožitou s ženou, která vše ztratila, jen její samota ji zbyla.
Leželi jsme spolu v posteli, objímala mě.
Bylo jí za rok čtyřicet, měla pocit, že jí už dávno ujel vlak.
Děti, rodina a tak dál.
Zbyla sama a její smutný hnědý oči mě pozorovaly.
Chtěla jet se mnou někam do Francie, pryč od toho všeho tady, od dluhů a povrchních přátel.
Její pleť byla bílá.
Líbali se, ona vařila nějaký míchaný vajíčka, sledovali tývý a milovali se.
A pak ještě čtyřikrát až do rána.
Zralá ženská. Věděla co chce, alespoň v posteli. Její černý havraní vlasy a dekadentní výraz mě vzrušoval.
Uměla se pěkně kroutit a pak, když jí chytla depka velkýho rázu, se mě držela jako klíště a byla najednou jako malá holčička.
Ve tváři strhaná a přeci něčím krásná.
Pětkrát jsem se udělal za noc a ráno jsme pozorovali svítání za okny jejího smíchovskýho bytu, kde večer, když jsme přišli, odklízeli povodeň.
Praskl jí hajzl. Měla vytopenou koupelnu.
A život je někdy občas taky pěkněj hajzl.
Měla smutný voči, velký naběhlý bradavky a touhu po nikdy neuskutečněný lásce.
Já ji to ovšem poskytnout nemohl, neboť jsem miloval jinou ženu, skoro o dvacet let mladší, která zase mnoho z toho nemohla ještě pochopit.
Obou mi bylo najednou líto. I sám sebe a šedýho nebe nad Arbesákem, kde přelétávali havrani.
Její pokoj byl pustý, s pop-ártovými výjevy na stěnách a byla něžná.
Nechtěně. Jednalo se o touhu být s někým, ne sama.
Chápu jí, sám to znám, možná teď a možná příště, řekl jsem si, když jsem jí hladil po zádech a myslel na svojí ženu, na spoustu dalších,který mi prošly nebo projdou životem.
Každý jsme sám.
Za plotem.
Ráno jsem jí skočil pro lahvovou plzeň, sobě bráníka a cíga.
Hustila do mě svý depky, hladila mě a já jí a najednou jsme oba věděli, že jsme něco prošvihli.
Její smutný hnědý oči se upíraly na mě, venku šedo, byla sobota ráno.
Když jsem odcházel z jejího bytu zdevastovanýho jako její duše, tak mi věřila, že jí pomůžu spravit ten hajzl.
A já jako hajzl se jen bohapustě ožral.
Jsem to ale hovado lidský.
03.03.2006 08:44 - POEZIE
Jeden večer s jednou fajn slečnou
Jeden večer
Smála jsi se očima
Přeskakovala slova
A řeči
Bylo to fajn
A co když?
A přeci?
Mluvil jsem o věcech
O kterých jsem se zařekl mluvit
O lásce
O životě
O bolesti
O tom co šlo rozbít
a spravit
o štěstí
A ty jsi se usmívala
řeči dál tekly proudem
jako to víno ve smíchovský hospodě
a vše bylo najednou
tak v pohodě
04.03.2006 14:58 - POZVÁNKY NA AKCE!
POZVÁNKA NA ČTENÍ POEZIE
POZVÁNKA
6. 3. po 19.00
Autorské čtení
Milan Kostínek, Radana Šatánková a možná přijde i kouzelník Ondřej Linhart.
Pořad připravil a uvádí Tomáš Pužej.
http://www.unijazz.cz/citarna_intro.php?lang=CZ
POKRAČOVÁNÍ ZDE:
www.lipner.estranky.cz/clanky/zaloha-meho-stareho-blogu-9.dil.html
