OKNA JARA

3. 5. 2007

OKNA JARA

OKNA JARA

Okna domů
září sluncem

Město už cítí
jaro v zátylku

Slunce se zlatým
puncem

klesá dolů

k zániku

HNUS

Cítím hnus
všech mých hrůz

oněmělý
ztracený

uprostřed prázdný cely

dost divný
je to celý

MEZIČAS

Žití v mezičase
prázdných dní

točí se to zase
o jiném se sní

holt pohoda jak prase
kdy
zbývá jen hnít
a ptát se

Pro co žít
a jak se tiše uzemnit

SNÍMÁNÍ HŘÍCHů

Snímání hříchů
v naprostém tichu něhy
a kdeže loňské sněhy
jsou

Dál kráčím dobou ledovou
a stačím přetnout míchu
bez tichého vzdychu

Pluji po stráních samoty
kde zavání dech temnoty
a vřeští bolesti
vyšinutých neřestí
spadaných do listí
tajemných dějů

Tak
obracím oči
k nebi
Tiše se směju
že nevím
kam jedu
v nekonečným tichu

NEDÁM SI

Cejtím hloubku samoty
temnoty kopku
Do prázdna kopnutý
nedám si vodku

SUMEC

Jaro to rozjelo na plný plyn
Hodila by se do uší
Janis Joplin

Slunce depky vysuší
a nadělí nálady unce
v pondělí i v neděli
chytím si zlatýho sumce