8. kapitola Severní láska
Severní láska
Litoměřice mě okouzlily hned na první pohled a následující čas, kdy jsem tam žil považuji za jedno z nejkrásnějších období dosavadního života.Čekala mě tam první opravdová láska,vztah o kterém se dá říci,že byl osudovým pro můj život.
Tenkrát jsem měl šanci ještě tu cestu do pekel zastavit a změnit směr svého žití.Leč nedal jsem si říct a podle toho to pak vše dopadlo.
První osudová láska mého života se jmenovala Irena a měla v sobě cosi uhrančivého,divokého a omračujícícho,jak už to bývá u první opravdové lásky.Mě bylo sedmnáct a Irenka byla o půl roku mladší než já.Poprvý jsem se s ní dal do řeči hned první den ve třídě,kdy jsem se rozkoukával po novým městě a intru,kde jsem měl následující 4 roky bydlet.Řekl jsem jí,že jsem z Prahy,ona na to,že to tam zná a dostali jsme se až k primáři Koutkovi z DPK Motol,jelikož Irena tam také pobývala zkrze anorexii.Pak jsem jí pozval na kafe a pizzu,párkrát jsme prošli náměstí a místní hřbitov a byla z toho láska jako trám.Bylo to prudký,silný a čistý.Žádný další vztah nedosáhl takové intenzity.Tak už to bývá vždy,když je to poprvé.
Chodili jsme spolu do třídy,odpoledne po městě plným historických památek a tajemných zákoutí a k ní domů,když nebyli její rodiče doma.
Po krátké době jsme se spolu pomilovali a bylo to silný a krásný.Teprve tehdy jsem poznal,že sex může být krásný,když je k tomu i cit a láska.
V lednu mi bylo osmnáct,tak jsem se rozhodl,že budeme žít spolu u Irenčiných rodičů,kteří nám vyhověli.Měli jsme spolu pokoj a bylo to celkem fajn.S jejími rodiči jsem vycházel v pohodě,stejně tak i s jejím mladším bráchou Romanem.Matka byla dělnice v továrně na těstoviny a otec policejní důstojník.Až mnohem později jsem se dozvěděl,že to byl bývalý estébák a dost velký zvíře za komunistů.
Já jsem ale s Irenkou v malým pokoji v druhým patře paneláku s výhledem na železniční trať do Lovosic zažíval lásku jako trám. Chodili jsme spolu na procházky a sem tam,spíše o víkendech, do místního rockovýho klubu Dynamo a nebo do hospody Koule.Sem tam ke Kalichu na pivko.Já jsem Irenku naučil poslouchat grunge a rock a taky hip hop,který jsem tehdy začínal pod vlivem moravskýho kamaráda Mariána poslouchat.Cypress Hill,Run D.M.C. a podobné kapely.
Tenkrát jsem taky začínal psát básně a texty k mý nikdy neuskutečněný hip hopový kapele. Něco se i uchovalo do dnešních časů,tak tady předkládám něco na ukázku.
NOVEJ DEN
Tak máme tady opět novej den
já se ráno vzbudím a není to sen
Zapnu si radio a nebo televizi
a znova zase slyšim, že svět je v krizi
Tady se bojuje a tenhle zase krad
v Africe maj lidi zase velkej hlad
U nás rostou jedovatý houby
Rusáci se perou, házej po sobě bomby
Vyráběj se zbraně a pěstujou se drogy
normální člověk by měl bejt z toho grogy
Jsou tu samý aféry a politický krachy
kapitalisti ti tahaj z lidí prachy
Jo prachy vládnou světem a to dnes každej ví
každýho to sere a každej se bojí
Já na vás všechny kašlu, že někdo prezidenta zabil
určitě to byl zase nějákej debil
Jenže lidi si na tohle svinstvo zvykli
a nikoho to nesere, že svět je v pytli......
Tak v takovém stylu jsem tenkrát psal.Ještě tu mám něco z jiného soudku...
Válka v mojí hlavě
Válka v mojí hlavě
válka v mým mozku
odehrává se den za dnem
válka v mý duši
válka v mým těle
pokračuje a nevíme, kdy padnem
slyšíš to?
slyšíš ty výstřely a pády myšlenek a ideálů
cítíš to?
cítíš ten pach zpráchnivělých myšlenek
vidíš to?
vidíš,jak ti teče mozek z hlavy
přeplněný ideály
novýho světa, nový víry
a mýho novýho JÁ?
ano vidím, cítím a slyším to všechno.
je to ve mě....
Těch textů bylo plno a mě se to tenkrát líbilo.Hlavně tedy Irence,kterou jsem těmito literárními skvosty okouzloval.Začal jsem dokonce psát i román o třech skejťácích z New Yorku,kteří jezdili na skejtu,hulili trávu a založili si hip hopovou kapelu.Napsal jsem asi čtyři či pět kapitol a ukázkami z toho paskvilu nebudu zatěžovat.
Tak jsem si tedy žil v Litoměřicích a do Prahy jezdíval čím dál méně.Omezil jsem i mé perníkové dýchánky,neboť jsem byl šťastně zamilován a nepotřeboval jsem umělé štěstí.
Snad asi dvakrát jsem měl s dcerou kamarádky mý mámy nějákého toho halucinogenního tripa.Pod vlivem jakési dublované spirály jsem byl tehdy své Irence nevěrný s jistou Von Zimmermannovou z Vídně,která si mě dotáhla na vysokoškolskou kolej a tam jsme se milovali.Šeptala mi do ucha německý slůvka lásky a pouštěla k tomu Mozarta.
Zajímavej zážitek....
Ovšem Irenka uměla být i divoká a její hádky a excesy byly dost silný kafe i pro mě.Trpěla anorexií a navíc mívala i histerický záchvaty.Byly to často krutý bitky jak slovní,tak i fyzický.Za ten rok a půl jsem si zažil to,co někdo za několik let regulérního manželství.Máma s tímto vztahem nesouhlasila a někdy na podzim roku 1995 přijela ještě se svým kamarádem do Litoměřic autem,zazvonila u dveří,já byl tenkrát doma sám a řekla ať se zbalím a jedu do Prahy.Nejdřív jsem nechápal o co jde,načeš máma do mě začala hustit,jak mě Irena ničí,že takový vztah mě odrovná a já už dnes nevím co ještě.Nakonec jsem podlehnul,zbalil pár věcí a nasedl do auta a nechal se odvážet temnou nocí do Prahy.Dlouho jsem to pak mámě vyčítal.Zanechalo mi to hlubokou jizvu na duši a vůči mámě jsem se pak zatvrdil.Dnes vím,že to byla jen moje vina,že jsem podlehl,že jsem si tenkrát nestál za svým a nerozhodnul se podle svýho srdce i za cenu,že by to byl výběr špatný.Myslím si,že jsem tehdy udělal osudovou a největší chybu svýho dosavadního života.Od té doby šlo vše pomalu ale jistě z kopce.Já to tak nevnímal,ale dnes vím,že tehdy doopravdy začala má zkáza.Nedokázal jsem si obhájit svůj postoj a to se pak táhlo se mnou následujícími lety.
Možná,že za dalších deset let budu hodnotit za největší chybu svého života něco jiného ale v současné době to vidím s odstupem dvanácti let takto.
