Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záloha mého starého blogu 3.díl

 02.10.2005 21:13 - POEZIE

Nejistota....?

 

NA ŘÍMSE

 

Jsem vtisknut mezi

římsy života

 

po jedný kráčím

po druhý klopýtám

 

svý možný možnosti

si počítám

 

než příjde poslední vizita

 

kde výsledek je předem znám

 

02.10.2005 21:16 - POEZIE

Hudba a tanec....

MůJ TANEC

 

Točil jsem se

v kruhu

 

svět ztratil kontinuitu

 

v rytmu

mě měl můj arogantní trans

 

cítil jsem opovržení okolí

možná jen zdánlivý

 

Mě to bylo jedno

byl to můj tanec

jen pro mě

 

ne pro ostatní

 

chvěl jsem se

jen stále v divokém rytmu

 

Něják to šlo

a já pak raději vypad

 

no co

rytmus skončil

 

nikdo to nevnímal

jen já

 

bylo už po koncertě

 

02.10.2005 21:17 - POEZIE

Ach,ty noci....

DLOUHÁ NOC

 

Za oknem na nebi

byl stříbrnej pruh

po stropě se úlisně plazil měsíc

 

byly čtyři možnosti

já se převaloval na posteli

sny byly horký a dusily

 

Procházel jsem troskami měst

a měsíc byl zlej duch

 

já stříbrnej kruh

mezi freskami

 

a ráno bylo opuchlý

02.10.2005 21:19 - POEZIE

Časy dětství se už nevrátí....

MÍSTA DÁVNÝCH HER

 

 

Místa dávných her

se mění

řeka je srovnána

kamennými břehy

do latě

a už to není co dřív

 

Jen to slunce ve větvích

to připomíná

Na cestě podél řeky

vidím pole

a na obzoru

úbočí hor se zbytky sněhu

 

cítím v sobě něhu

k tomuto kraji

v náručí Jeseníků

a vzpomínky

na místa dávných her

bezstarostnýho dětství

lovím nad půlitrem

hanušovickýho

šeráku

v šumperský hospodě

Na šenkesu

na místě nových her

 

 

02.10.2005 21:21 - POEZIE

Smíchovský hospody jsou hustý....

POHLED ZKRZ

 

Čas plyne porůznu

pomalu

rychle

unyle

opile

 

na Smíchově Na růžku

je prázdno

ani za výčepem nikdo není

a dým obtáčí mý prsty

 

Když se na ně podívám skrz

půllitr

jsou dlouhý

a zlatý

 

Na stěnách visí obrazy

a skutečnosti odrazy

v sobě mám

 

sedím tu sám

je mi

opile

unyle

pozoruji lokál skrz půllitr

a vím

že dnes nikdo nepříjde

 

jenom výčepák

a řekne

končíme

 

platit

 

rychle...

 

02.10.2005 21:29 - POEZIE

Byly krutý doby....

MEZI SVĚTLEM A TMOU

 

Balancuji na hranici

na ostří existence

na hraně mezi světlem a tmou

 

mý neřesti mě na hody zvou

s rukou zničenou

a očima temnýma

 

zabíjím

 

pomalu duše umírá

 

Nechci takto ustrnout

ještě je možnost dál plout

cejtím znamení

na svým temeni

 

a nechci purpurový proužek krve

 

nechci aby to skončilo

jako prve

 

 

02.10.2005 21:51 - POEZIE

Blues a pivo,to je vono!

BLUES BUFETU

 

Pivo na stojáka

v bufetu před Masaryčkou

 

dělníci mluví podivnými jazyky

východu

a cpou se sekanou

 

pivo a panáka

v bufetu před Masaryčkou

 

slyším spodní proudy města

a houkání vlaků

 

došla polívka

v bufetu před Masaryčkou

 

chlápek sbírá prázdný talíře

dívá se úkosem

 

po umakartu lezou mouchy

v bufetu před Masaryčkou

 

02.10.2005 21:52 - POEZIE

Opět jedna hospodská

STŘEDA U SLUNÍČKA

 

Okna domů jsou polojasná

mladí punkové chlastaj

na jiném stole zůstalo nedopitý pivko

 

holka od báru rozdává hulení

mezi tím běhá zmatenej pittbull

kdosi hraje fotbálek

 

je to vše jasný

lidi se neptaj

odpověď  není

 

je středa a politej stůl

 

dívám se do dálek

lidi se střídaj

mladí punkové odpálili brčko

 

a někdo chtěl k pivu sůl

 

03.10.2005 13:17 - POEZIE

Opět o Smíchově...

JAK NůŽ

 

Zhroucený továrny

a haldy suti

Ulice Košíř jsou plný slunce

prachu

a smradu z aut

 

A do toho jak nůž zařízli betonovej most

 

Cigáni vyložený

z oken

Laciný hospody

a z průchodů čpí moč

a beznaděj

Rezignace na život

 

A do toho jak nůž zařízli betonovej most

 

Jdu a myslím na Tvý oči

Má duše se podobá

této čtvrti

a smutek  tiše mne čtvrtí

 

A do toho jak nůž zařízli betonovej most

 

 

 

03.10.2005 14:52 - POEZIE

Jedna kátká

NOC PŘÍSLIBů

 

Noc přilehla Prahu

i mou duši

 

Jsme na prahu

 

Čeho ?

Kdo to tuší ?

 

 

03.10.2005 15:07 - POEZIE

Město je někdy magický...

ZUBNICE

 

Kráčím po ulicích

co zubech bezdomovce

 

Tu díra

tu šedý shnilý zub

a támhle nový

 

To je mý město

nebo něco jinýho...

 

Kdo ví

 

03.10.2005 15:15 - POEZIE

Stromy jsou bytosti....

STROM-JÁ

 

Jsem rozvětven do peřin mraků

a bludišť lesů

Jsem rozvětven do měňavých barev

i do chvil děsu

Jsem rozvětven do ulic

i pustých chodníků

Jsem rozvětven do písmen

cizích deníků

 

Jsem rozvětven sám vsobě

Jsem rozvětven v tobě

větvemi laskám tvou duši

 

a listí mi tak sluší

 

Však vítr duje dnes

a listy mé padají

 

tiše se snáší

neslyšně a vrtkavě

na tichou pustou mez

mezi kořeny mé

 

stejně jako loni

Stejně jako dnes

 

 

 

 

 

 

 

 

 

03.10.2005 15:16 - POEZIE

Noční cesty

ZLOMKY

 

Autobus

se zlomil v půli

a oranžový bludičky

se na konci ulice

setkají

 

Tramvaj

pomalu přijíždí

a bázně tvé

se neptají

kdy mají nastoupit

 

07.10.2005 18:35 - POEZIE

Trochu šílenství...

ŽIDLE

 

Židle vrže

no a co ?

to jen straší přízrak

osudu

Zůstává nepochopen

a já unikám někam

pryč

 

a židle furt vrže

Do prdele

co bych se s tím nedokázal

smířit

( kolem se začalo něco tiše vířit )

 

a vůbec

bude tady ticho

A on to po mě opakoval

jak bylo jeho zvykem

Vymýšlel si nadále

další a další věci

a já tiše stál

 

Hlavou mi tekla řeka

 

Nechte toho !

okřikl jsem všechny ostatní

( zatím se tiše připlížili )

a mě zase zbyla

jen ta rozvrzaná židle

klapky stroje

a fůra nesmyslů

 

Už mě to drásá (d)uši

a nervy

ty jsou taky vháji

 

 

07.10.2005 18:36 - POEZIE

Opět podzimní depky

VZPOMÍNKA NA RACKY

 

Sedím v dešti na nábřeží

neprší

( to šedý nebe jen tak pláče )

 

Petřín a ostrov zreznul únavou

z léta

a racci smutně krouží

nad Vltavou

(večer nad Karlovým mostem jsou to zářící bílé hvězdy)

 

Mou hlavu šelestivě vyšeptává

podzim

 

Tak se zvednu

z lavičky

a chodím ulicemi

mezi proudy aut

( té nemocné krve města )

 

Je ve mně ticho

 

To ticho drtí

to ticho blouznivě bolí

a já  se každou chvíli rozletím

střemhlav proti zadrátovanému nebi

a jako jediný  zvučný bod

v tom vnitřním tichu

zníš Ty

zatím co

se ve mě hromadí

neurčitý pocit smutku

 

 Tak rád bych měl křídla

 

a přestalo pršet

 

 

12.10.2005 16:53 - POEZIE

Co všechno se může stát...

TICHÉ PROCITNUTÍ

 

Umělé zhuštění času

umělé dopřávání kvasu

ačkoli je čas postní

 

Jsou chvíle, kdy se nesní

 

a právě proto je realita

kdesi za dveřmi

 

a my klepeme

hladoví

a je nám otvíráno

skrze druhé

zatím co po ulicích

přebíhá spousta koček

a nohy se něják klíží

 

Dotek kliky se chvějícně blíží

 

POKRAČOVÁNÍ ZDE:

www.lipner.estranky.cz/clanky/zaloha-meho-stareho-blogu-4.dil.html