Břeclavsko - díky za bezvadnou a vydařenou akci
zapsala: Ludmila
Sraz nadšenců kol a milovníků přírody byl v nádražní hale hradeckého nádraží. Krásné slunečné sváteční ráno vylákalo nejen nás ( Milana, Ludmilu, manžele Jirku a Hanku a šéfa výpravy Karla), ale i další cyklisty, kteří se vypravili s kolem na výlet a chtěli cestovat. Museli jsme se spokojit s obyčejným rychlíkem, který měl pro přepravu kol vyčleněn speciální vagón, nemohli jsme proto využít přímého spoje, ale nás nemohlo nic vyvést z dobré nálady, byli jsme připraveni i na několik přestupů.
Z Hradce Králové jsme vyjížděli ráno kolem osmé hodiny. Na pardubickém nádraží jsme měli dost času se ještě trošku posilnit. První rychlovlak odjel bez nás, protože tento expres kola nebral, další rychlík měl speciální vagón pro kola a my se domnívali, že i pro naše, jak se však ukázalo, nebylo tomu tak. Prohlášení a divení se vedoucího vlaku stylem:
„Copak jste se dnes nepodívali z okna ? „ nevidíte, že svítí sluníčko a je krásně ? všichni jste se zbláznili !!! chcete jet s koly. „ Já už nemám pro vaše kola žádné místo !“
Nenechali jsme se odradit, lístky pro kola jsme měli, a tak jsme se všichni i se svými koly naskládali do posledního vagónu. Nikdo a nic nás nemohlo rozhodit a narušit náš optimismus a dobrou náladu. S klidnou myslí jsme přijali i negativní zprávu, že se nám porouchala lokomotiva. Čekali jsme na novou ve Svitavách a ocenili jsme průvodčího, který se snažil dát zprávu do Brna, a zajišťoval nám pozdržení rychlíku, na který jsme měli přestoupit. Měli jsme rezervu půl hodiny, ale přece jen na nás dalších deset minut ještě musel počkat, nakonec vše dobře dopadlo a my bez úhony a včas vystoupili v Břeclavi, kde na nás čekala další členka naší výpravy, Eliška.
Nastartovali jsme svá kola a z nádraží se jeli ubytovat do zdejšího břeclavského kempu. Můj baťoch se mnou dost nekontrolovaně smýkal, ale ustála jsem to. Chatičky byly sice maličké, ale nic nám nechybělo a my mohli vymýšlet plány kam nejdřív, kam později, a co vůbec všechno do neděle stihneme projet, vidět a prožít. Výhodou byla možnost se přímo v kempu stravovat, vše na dosah. V blízkosti nechybělo ani docela velké nákupní středisko, zajímavý kostel a do města jakoby kamenem dohodil. Příjemné a hezké prostředí umocňuje dobrou náladu a velké plány.
Břeclav-Pohansko-Soutok Moravy a Dyje-zámeček Pohansko-archeologický skanzen-Břeclav
První den a první vyjížďka zelenými lesy, luhy a háji je k soutoku Dyje a Moravy. Kocháme se zelení, dýcháme čistý vzduch a křižujeme cestičkami, které občas jsou docela náročné. Betonové překlady se střídají s lesními a asfaltovými povrchy, dáváme pozor na vyježděné výmoly a koleje, pozorujeme čapí hnízda, hojně rozbujelé jmelí a míjíme šlapající turisty i cyklisty. Míjíme popadané stromy, kola musíme i přenášet, fotíme a uháníme POHANSKEM zpět, začíná se stmívat.
Večerní porada při červeném vínku nad mapami končí určením trasy pro druhý den. Pojedeme přes Janův hrad do Lednice, prohlédneme si zahrady, MINARET. Karel, hlavní šéf výpravy rozšiřuje okruh svých dobrovolných spolupracovníků. Prvního poradce - Elišku, která tento kraj zná a má v malíčku každou cestičku, každou cyklostezku a je nabitá informacemi, doplňuje velmi iniciativní Jiří. Hanka je jeho prodlouženou rukou a stává se mluvčí, já se ujímám role dopisovatele a zapisovatele a Milan vše schvaluje a potvrzuje. Zkrátka si rozumíme, pomáháme a respektujeme, je to paráda.
Břeclav-Janův hrad-Lednice-Minaret-Valtice-Rendezvous-Břeclav
Druhý den vyrážíme podle plánu do Lednice. Jedeme lesní naučnou stezkou, přejedeme dřevěný most a Janův hrad je nečekaně před námi, jako na dlani. Líbí se nám tu, nádhera, připadáme si jako v pohádce, fotíme, kocháme se, kocháme a užíváme si malé přestávky. Je opět slunečný den, svěží lesní vzduch je velmi příjemný, cesta nám rychle utíká.
Lednický zámek se renovuje, větší část je již v novém kabátě, další část je oblečena ještě lešením, ale zahrady jsou upravené a kvetou jako o život. Zkrátka nádhera. Všude děti, usměvaví a pohodoví lidé, mezi nimi se neproplétáme jen my, ale i další cyklisté – park je rozsáhlý, místa je tu pro všechny dost. Povoz s koňmi vozí pohodlnější turisty, kteří mají rádi romantiku. My si samozřejmě nemůžeme nechat ujít výstup po x…. schodech na poslední ochoz Minaretu. Viditelnost je úžasná, fotíme a rozhlížíme se po kraji. Znovu poctivě počítám, ale výsledek se mi rozchází s údaji v informačním letáku. (Ještě musím ověřit). Samozřejmě nezapomínáme na dobré jídlo a pití. Svíčková nebo místní specialitky a pivečko, baštíme a popíjíme. Pivko je nejlepší tekutina na žízeň, vyprahlí jsme stále, sluníčko nás nešetří, nemůžeme proto vynechat žádnou místní hospůdku. Posilnění opět sedáme na kola a pokračujeme do Valtic, kde jsou mezinárodní slavnosti koštování vín.
Náhledy fotografií z alba Lednicko-valtický areál
