od Bouňovské studánky

Ve dnech 16. a 17. února letošního roku jsme podnikli celkem úspěšný výlet na Moravu, abychom nakryli naši Czárku. Doma jsme trochu vedli spor, kterým z doporučených psů nakrýt, protože já jsem prosazoval Flika z Lovčických tarasů, zatímco manželka prosazovala Cara z Březové stráně. Nicméně prosadil jsem si Flika a podle stěru a progesteronu byl nejoptimálnější den pátek 16. února. Vzali jsme si dovolenou a ve 12. hodin jsme byli ve Vanovicích. Celkem dvě hodiny jsme se pokoušeli o krytí, ale marně. Czárka na Flika soustavně vrčela, a to i když na ní na chvilku naskočil. Po dvou hodinách ztratil Flik úplně zájem. Byli jsme celkem smutní, ale naštěstí druhý pes Car z Březové stráně byl v Ivanovicích asi hodinu a půl jízdy. Cestou jsme se najedli a v 15.45 h zvonili u pana Kříže. Nevím, zda to bylo tím, že Car byl vlastně polobratr Hectora, se kterým Czárka celou dobu vyrůstala, nebo zda se jí tento pes víc líbil, ale za celou dobu na něj nezavrčela a prakticky po deseti minutách se svázali na téměř 25 minut. V sobotu 17.2. 2018 jsme krytí zopakovali a bylo to ještě rychlejší než v pátek. Přišli jsme na dvorek, z jedné strany branky natěšený radovací pes, z druhé strany vrtící se Czárka, takže je málem nešlo k sobě pustit. Když se otevřela branka udělali si po dvorku dvě kolečka a po ani né minutě se na 15 minut svázali. Opravdu pěkné krytí.

Prostě i u psů fungují sympatie a přírodě prostě někdy poručit nejde. Když jsme páteční příběh vyprávěli kolegyni z výboru Bassetklubu, říkala, že zažila něco podobného. Přijela k ní na krytí polka s bassetkou a chtěla nakrýt Cartierem. Toho by fena snad málem zabila a nenechala se vůbec nakrýt, ale nastavovala se druhému psovi, kterého v té době Jana doma měla. Tím by se bývala byla nakrýt nechala, jenže to se zase nelíbilo její paničce, takže odjeli bez krytí.