V rukou tvých jsou časové moji
Novoroční
Ž. 31,16a;
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit :
Píseň :
Modlitba :
Čtení :
Píseň :
Text : Ž.31,16a;
Modlitba :
Píseň :
Ohlášky :
Poslání : Mt.7,7n;
Slovo
Požehnání : Nu.6,24-27;
Píseň : 583 „Otče náš“
V rukou tvých jsou časové moji
Přátelé v Kristu,
anděl vánoc opět předal lidem žijícím ve světě radost. Radost a dobrou vůli, která je adresována všem lidem, každému člověkovi bez výjimky. Velký dar byl lidem darován, ale aby dar způsobil opravdovou radost, musí být také přijat. A právě v našem příjmu je problém. Je – li někdo obdarován a ani o tom neví, je to pak ještě vůbec obdarování?
Představte si, že by jste si letos o vánocích řekli, že letos udělám svým dětem, či nejbližším opravdu velikánskou radost a nakoupili by jste takovou hromadu dárků, že už by bylo nejen pod stromečkem plno, ale plno by bylo i v obýváku, v kuchyni a dokonce i v předsíni. Všude by byly jen a jen samé balíčky. A po štědrovečerní večeři by to začalo. Dotyčný by rozbaloval dárek za dárkem, ale záhy by jste žasli Vy. Najednou by jste pozorovali, že dotyčný z dárků již nemá pražádnou radost. Hora vybalených krabic by sice rostla, ale ta pravá a nefalšovaná radost z vánočních dárečků byla ta tam, až by dokonce některé dárky zůstaly nevybalené.
A podobně je tomu i v duchovní rovině. Nebesa předala zemi radost, předala své dary. Všude je plno darů; v obýváku, v kuchyni, v předsíni a andělé volají: „Co se to s těmi lidmi stalo? Vždyť oni tam vzdychají! Co to má znamenat? Oni se neradují a některé z našich darů, třeba takovou dobrou vůli už ani nerozbalují! Co se to s člověkem stalo, že uprostřed Darů všeho druhu sedí, vzdychá a skuhrá?“
Vánoce, svátky plné duchovních významů jsou za námi a dnes slavíme první den v novém roce. Vedle vánoc tu Nový rok, z duchovního hlediska, stojí jako chudý příbuzný. Na rozdíl od Velikonoc a vánoc to není víc, než záležitost kalendáře a počítání dní: jedná se pouze o mechanický čas, který se měří na vteřiny, minuty, hodiny, dny, měsíce a roky.
Je to „chronos“, čas přesýpacích hodin. Představme si, že žijeme uvnitř v ohromných přesýpacích hodinách. A čas běží a my ho musíme neustále zpracovávat, jinak je zle, jinak nás zasype a udusí. Musíme žít a to znamená, že času nám danému musíme vtisknout tvar a podobu. Není to lehké! Čas se sype s železnou pravidelností, zrníčko, to je vteřina a hodina, to je už plná lopata písku, a týden – korba náklaďáku. Tak se na nás sype čas a my ho musíme zpracovat, jinak nás zasype, zasune, zavěje.
V pravidelných intervalech běží tak nějak cynicky. Běží pořád stejně, nezastaví se ani na chvilku. Prožíváme – li něco pěkného, nezpomalí ve štěstí a nezrychlí v neštěstí či bolesti, abychom to měli rychle za sebou. Ne! Chladnokrevně ve všech situacích – jako ten dětský pasáček – jede přes všechno, co se mu postaví do cesty. Valí se dál a basta a nepomůžou ani hrozby!
Žalmista v našem již přečteném 31.Žalmu zpívá: „V rukou Tvých jsou časové moji“ a snad právě již zde je cítit ono, doufám nejen žalmistovo vyznání: Bože, já nejsem pánem času, čas dostávám jako dar a může mi být kdykoli vzat. Nevím ani dne, ani hodiny.
Je tu Nový rok a mi s ním dostáváme darem ještě další čas. Je to sice dar a s darem si přece můžeme dělat co chceme. Stejně jako náš žalmista – člověk víry, ale i my věřící lidé přítomnosti, nechceme ten dar přídělu nového času zneužít, či znehodnotit. S plným vědomím, že náš čas je v rukou Božích, že je darem, jej nevracíme zpět, ale prosíme jeho dárce, aby v jeho rukou zůstal a my jej s naprostou vděčností přijímali. Tedy ne jako samozřejmost, ale jako dar – dar času milosti, který nám byl z milosti poskytnut, abychom se tak mohlo naplnit ono Boží. „Ke svému obrazu jej stvořil“.
„Můj čas je ve Tvých rukou Pane. Je to vyznání nebo ještě víc? Je to, bratři, sestry a mojí milí přátelé, vyznání – vyznání lásky a věrnosti Bohu. Vždyť jde o žalm – o píseň – o modlitbu. Vždyť jde o hlubinný rozhovor nejen žalmisty s Bohem, ale vlastně také mne člověka se svým Otcem.
Můj čas je ve Tvých rukou. Tedy není v mých vlastních rukou, nerozhoduji o něm, nejsem sám sobě pánem. Můj čas je v rukou kompetentnějšího , v rukou toho, kdo víc chápe a víc miluje. Všechny moje časy jsou ve Tvých rukou Pane!
Celý můj čas dlí a pevně spočívá ve Tvých rukou. A právě v této víře pohleďme do nového roku, o kterém nikdo z nás neví, co nám přinese. Ať přinese štěstí, či bolest, vyznejme společně: Všechny moje chvíle a prožitky jsou ve Tvých rukou Pane. A tato víra ať vyhání bázeň z neznámé budoucnosti. Všechny, ano všechny moje časy, to znamená moje minulost, přítomnost, ale i budoucnost, to vše již nyní spočívá tam, kde času není – u svého původce, u svého Stvořitele.
AMEN
