Bojuj dobrý boj víry
Bojuj dobrý boj víry
1.Tim. 6,12;
„Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“ ptá se v Mt. 19,16; Ježíše jistý bohatý mladík, protože byl o svém dokonalém životě naprosto přesvědčený a domníval se, že mu k věčnému životu již opravdu nic nebrání. Jak ale musel být sklamaný, když se mu na jeho otázku dostalo odpovědi: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“
Po nás dnes již sice nikdo nechce, abychom prodali všechno, co máme a rozdali chudým, ale stejně jako se ptal onen bohatý mladík, měli bychom se i my ve svých životech ptát: „Pane, co mám ještě udělat, abych získal věčný život?“
Dnes nám tu jako odpověď nezazní ona Ježíšova tolik známá slova, ale slova apoštola Pavla, která jsou také základem našeho dnešního krátkého zamyšlení z 1 Tim. 6,12; : „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.“
„Bojuj dobrý boj víry“ to je to první, co nám z tohoto textu zaznívá. Výzva, ale zároveň také apel.
„Bojuj dobrý boj víry“, říká apoštol Pavel, který svůj život přirovnává k olympijskému boji. Zároveň ale k tomu dodává: „Kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel.“ Po svém životním setkání s Kristem u Damašku už totiž Pavel nejen že moc dobře věděl o jaká pravidla při tom jeho životním boji jde, ale zároveň s tím si také plně uvědomoval, že on sám bez Krista je nikdy nebude schopen naplnit a musel by tak být z boje o věčný život diskvalifikován. Pavel od toho setkání u Damaškujiž také bezpečně věděl, že k tomu, aby před Bohem obstál, úspěšně dobojoval ten svůj životní zápas a mohl tak před Boha předstoupit, mu nepomůže jeho sebevětší snažení v tom, aby byl dokonalý, jak si původně ještě jako fariseus představoval. Naopak ale naprostá milost zjevená v tom, který se mu, jako nedochůdčeti (jak sám sebe nazývá) zjevil.
To tedy znamená bojovat dobrý boj víry. Být si plně vědom toho, že já sám nikdy nemám naději dostát pravidlům svého životního zápasu, kde zápasištěm - bojištěm je můj osobní život a já jako hlavní aktér v něm. Bojovat svůj dobrý boj víry tedy můžeme jedině s Kristem.
„k němuž jsi byl povolán“ je to druhé, co z našeho textu smíme slyšet. Slovo ujištění, ale zároveň také slovo obrovské naděje.
„Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.“ čteme v Iz. 43,1; ono obrovské ujištění o našem výtězství. Přesto ale, že jsme byli takto Bohem povoláni, neměli bychom přeci jen zapomenout na Ježíšova slova z podobenství o svatebním šatě: „Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“ A tak nám ani to Boží povolání nebude, bratři, setry a milí přátelé, nic platné, pokud se k tomu, co nám bylo nabídnuto sami nepřiznáme.
A to je to třetí a v našich životech to nejdůležitější. Nestydět se za evangelium o spáse, ale veřejně a to nejen slovy, ale i činy, se přiznat k tomu, že na ty svoje životy nestačíme a že snimi potřebujeme pomoci. Přiznáme-li se, pak se již nemusíme bát, že bychom ten svůj životní zápas prohráli. Že bychom nedobojovali a museli ten svůj životní boj vzdát. Protože jedině pak teprve pro nás platí, že: „které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“
Kdo máš uši k slyšení slyš! Amen
