Neboť kde je Tvůj poklad, tam bude i Tvé srdce
Neboť kde je Tvůj poklad, tam bude i Tvé srdce
Mt. 6,21;
Salutátorium : Milost vám a pokoj od Boha - Otce našeho…
Introit : 1 Kor. 13,0;
Píseň : Ž 99 „Aj Pán Kraluje“
Modlitba :
Čtení : Mt. 13,44n;
Píseň : 631 „Nám pomoz Pane milý“
Text : Mt. 6,21;
Modlitba :
Píseň : 446 „Moudrosti poklad z nebe“
Ohlášky :
Píseň : 473 „Vezmi Pane život můj“
Přímluvy :
Poslání : Mt. 7,8;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 636 „Z Tvé ruky Pane můj“
Neboť kde je Tvůj poklad, tam bude i Tvé srdce
Mt. 6,21;
O papeži Janu třiadvacátém se vypráví příběh z jeho života: Jednou k němu přišel mladý biskup a papež se jej zeptal: „ Tak jak se Ti můj synu vede ve Tvém novém úřadě? “ Biskup na to odpověděl: „ Ach svatý otče. Je to všechno nad moje síly a memohu spát. “ Papež se zamyslel a po chvíli mu na to odpověděl: „ Víš synu, když jsem se stal papežem, bylo všechno také nad mé síly a ani já jsem nemohl spát. Až jednou ke mně přišel anděl strážný a řekl mi: „Ale Giovanny, neber se tak vážně!“ a od té doby spím. “
Klidně spát, to je, milí bratři, sestry, to je sen každého člověka. Sotva odrostem dětským dupačkám, tak už po nás každý něco chce. A jak dospíváme, jsou na nás kladeny stále vyšší a vyšší nároky, až jednou zjistíme, že pro samé starosti už nemůžeme ani klidně spát.
A právě zde ke každému z nás zaznívá ono: „Neber se tak vážně!“ Ano, neber se tak vážně, nebo zapomeneš, že jsi člověk. Že i přez tu hromadu starostí, které se na Tebe valí ze všech stran, a které si mnohdy přiděláváš Ty sám, že jsi člověk. Že i přez tu hromadu povinností, že máš kolem sebe hromadu přátel, kteří by se s Tebou také radi viděli a popovídali si.
Kolikrát jsme si za život řílali a přáli si, aby alespoň právě ten dnešní den měl jednou tolik hodin, protože práce, kterou jsme si v něm stanovili se prostě a jednoduše za těch málo hodin, které na ní máme k dispozici, nedá zvládnout. Ale notak, člověče, neber se přeci tak moc vážně! A to je to první, co jsem nám všem dnes a právě dnes, v této dnešní tolik uspěchané době chtěl připomenout. A s tím jako by nám souzněla Ježíšova Slova z Kázání na hoře: „Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.“
Nyní před námi stojí dva texty. Ten první je sice pravda nebiblický, ale stoprocentně pravdivý. Ale nevystihuje tak náhodou, milí bratři a sestry, úplně to samé jako Ježíšova slova o tom, abychom si nedělali starosti? Ano, je pravdivý v tom, že pomohl jednomu mladému, ustaranému a málem zničenému člověku a to jen proto, protože svůj biskupský úřad, kterým byl pověřen a který mu byl svěřen, chtěl vykonávat s naprostou důsledností a precízností. Jestliže jsem se před chvílí zmínil o tom, že tento text je nebiblický, tak to jen proto, že není nikde v bibli zaznamenán. Víte, jsem totiž osobně přesvědčen a ze své zkušenosti vím, že někdy je lepší prostě a jednoduše jen tak vzít za ruku, obejmout a nebo se posadit vedle svého bližnoho, mlčet a jen tak naslouchat. Ano, naslouchat a pak možná říct jen několik prostinkých slov: „Ale no tak Petře, Mirku, Pavle, Michale, Hanko, Petro Jiřko, …, neber se tak vážně.“ A věřme tomu, že toto pomůže mnohdy víc než-li nějaká vznešená moudra ať již bilická a nebo vlastní.
To druhé, co bych nám všem dnes chtěl připomenout, jsou opět Ježíšova Slova z Kázání na hoře: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.“
Kdysi dávno v jedné zemi žil jistý kupec, který nekupoval nic jiného než jen samé perly. Už jich měl plný váček, když tu najednou na tržišti uviděl jednu nádhernou, velmi velkou a obzvláště vzácnou perlu. Když jí uviděl, okamžitě prodal všechny ostatní a doplatil zbytek ze svého prodaného jmění a to jen proto, aby získal tu jednu jedinou a tolik vzácnou perlu. O kousek dál, asi ve vedlejší vesnici žil jistý rolník. Nechával se každý den najmou, aby obdělával cicí pole. Jednoho dne - při poklidné orbě ale narazil na něco obzvláště tvrdého. Jen co to vykopal, užasl nad svým nálezem. Vykopal totiž poklad. Ale poklad tak nesmírné hodnoty, že neváhal a okamžitě prodal všechno své dosavadní jmění, a koupil to pole i s pokladem.
To jsou ale, milí bratři a sestry, jen biblická podobenství, která jistě dobře známe, ale která by nám měla jen a pouze ukázat na to, o co by nám v našich životech mělo jít. Z jejich správného pochopení i pro nás vyvstává palčivá otázka jestli bycho byli ochotni vzdát se všeho toho, co v našich životech pokládáme za to nejcenější, jen proto, abychom získali to nejvzácnější. To, co nám skutečně patří! Byli bychom schopni vzdát se všeho toho na čem nám až do této chvíle záleželo?
A to je to třetí, o čem bych se dnes chtěl s Vámi podělit: „A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu“ říká apoštol Pavel, který ač svým původě fariseus, vzdal se nejen svého farisejství, ale také toho, že by svým přičiněním mohl dojít spásy. Mluví o té nejvzácnější cestě jako by nic jiného neexistovalo, protože poznal, ano, ze setkání s Kristem u Damašku poznal, že jedinou a správnou cestou života je láska. A o té tu nyní hovořím. Je nepřenosná stejně jako občanský průkaz a vždycky osloví jen toho, kterého se to týká. Cesta lásky, kterou když Pavel u Damašku objevil, pro kterou byl ochoten a v konečném důsledku i obětoval úplně všechno. Dokonce i svůj vlastní život. Úplně všechno, stejně jako oni dva muži z našich podobenství, která jsme si tu připoměli. Tuto cestu, kterou sice za zvláštních okolností Pavel objevil u Damašku - tuto cestu musí ale objevit každý z nás úplě ale úplně sám.
Vyslechli jsme tu dnes, bratři a sestry, několik textů, které ač to sice na první poslech není zřejmé, mají přeci jen něco společného. Ano, je to onen text základu našeho dnešního kázání: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“
Ten první, ze života papeže Jana třiadvacátého, nám chtěl ukázat, že žádnou práci nelze vykonávat bez lásky, bez srdce - tedy bez Boha. Obzvláště budeme-li si myslet, že na všechno stačíme svými vlastními silami. Ono totiž i zde platí ono biblické: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“
Ten druhý nám jisto jistě nechtěl říci, abychom se stali hledači pokladů, jako kdysi hledači zlata na Klondajku, ale že ihned po té, co stejně jako apoštol Pavel nalezneme ten nejcenější poklad svého života - Lásku, budeme ochotni vzdát se všeho ostatního. Protože Láska ze samého Boha vychází a Bůh láska jest.
No a ten třetí nám sděluje na čem nejvíce záleží.
Pavel tu svou cestu našel a nejen 1Kor. 13, to dosvědčuje, ale vlastně ve všech epištolách. Ale co my? Také jsme našli tu nejvzácnější cestu? Také jsme našli ten nejvzácnější poklad? A je u něj i naše srdce? Jestli ano, pak je to nejlepší, co jsme v našich životech mohli až doposavad udělat. Jestli ale ne, pak hledejme, neboť sám Kristus nám zaslibuje: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“
Kdo máš uši k slyšení slyš.
Amen
