O zabití
O zabití
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : 1Kor. 13,0;
Píseň : Ž. 25 „K tobě duši pozdvihuji“
Modlitba :
Čtení : Gn. 4,1-16;
Píseň : 631 „Nám pomoz Pane milý“
Text : Mt. 5, 21-26;
Modlitba :
Píseň : 623 „Důvěřuj se v Pána“
Ohlášky :
Poslání : J. 8,32;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 382 „Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou“
O zabití
Mt. 5,21-26;
Když jsem byl ještě dítětem, maminka mne učila hledat v jízdním řádu. Vždycky říkala, abych si dal pozor na všechny ty poznámky a dodatky, které jsou připojeny k jednotlivým spojům. Říkala tomu „červíci“. Když jsem se jejími radami řídil, tak jsem vždycky dojel tam, kam jsem potřeboval. Když jsem ale svou zbrklostí některého toho červíka přehlédl, tak jsem buďto nedojel a nebo jsem se dostal někam úplně jinam. Víte, bratři, sestry a milí přátelé, je to dost nepohodlné a smutné když nám ujede spoj do Suchdolu, Nového Jičína, Oder, Fulneku, Mořkova, Valmezu, Rožnova a nebo na Pustevny, ale svět se kvůli tomu nezboří. Nu což, najdeme si další a život jde dál.
Existují ovšem spoje, které již podruhé nejedou. Naše životy. Ano, jsou to naše životy, které když prošvihneme, tak máme, jednoduše řečeno, smůlu! Žádné jiné životy, než ty svoje, které žijeme nemáme, a když je prošvihneme …? To není jako když nám ujede autobus nebo vlak.
Ještě máme čas dohodnout se se svým protivníkem, ještě je čas se usmířit a všechny okolnosti okolo našeho sporu vysvětlit, neboť ještě máme možnost se svým protivníkem hovořit. Hůře na tom byl ovšem Kain z našeho čtení. Tolik se hněval na svého bratra Ábela, až jeho hněv přerostl ve zlobu až nenávist, a protože v takovém stavu již není možné střízlivě uvažovat, vše korunuje vraždou. Hněv, zloba - nenávist a to vše je pak korunováno, v lepším případě neuváženým slovem,v tom horším je pak naplněno i neuváženým činem. V Kainově případě to byla vražda, zatímco v našich případech jde jen o neuvážené slovo, kterého později třeba i litujeme.
Jaký je ale rozdíl mezi, řečeno odbornou terminologií, skutkovou podstatou trestného činu vraždy a našim, možnýá ne tak myšleným slovem, které negativně poznamenalo našeho protivníka? Jak praví náš dnešní text žádný! Žádný, ale to bychom v něm museli umět číst jako v jízdním řádu se všemi těmi poznámkami a dodatky. Možná, že by bylo dobré se na ten náš dnešní text podívat ve smyslu právě všech těch červíků a dodatků.
Hned první, co by nás mohlo překvapit je: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ!“ To klíčové slovo není „nezabiješ“, jelikož to se po staletí ústně tradovalo z otce na syna a od kněží na posluchače. Je jím ale „otcům“. Ono totiž když se řekne otcům, jako by se to nás ani netýkalo. Ale právě proto, že toto slovo bylo tradováno z otce na syna a pečlivě zaznamenáno do svitků Tóry a následně i bible, právě proto se týká i nás. Tedy nejen putovníků do „zaslíbené země“, ani jen těch, kteří jej zaznamenávali, ale také nás a právě nás se dotýká.
To druhé, čemu bychom snad nemuseli úplně rozumět je: „kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu“. Že by nám, bratři, sestry a milí přátelé něco uniklo? Ano! Slůvko „bez příčiny“, které v Ekumenickém překladu, ze kterého jsme náš dnešní text četli, sice naplno napsáno není, ale je zaznamenáno pod čarou. Co to tedy znamená hněvat se bez příčiny? Jedním slovem by se to dalo říci „bezdůvodně“, bez jakéhokoli opoctatnění. Každý z nás se jistě někdy na svého bližního hněval, ale není hněv jako hněv. Hněváme-li se na svého bližního za to, že nám provedl něco nehezkého a máme-li k tomu oprávněný důvod, pak je vše naprosto v pořádku. Hněváme-li se ale na svého bližního zcela bez příčiny, budeme vydáni soudu. Každý den jsme vystaveni mnoha situacím, které můžeme řešit s rozmyslem a nebo skratovitě. Můžeme se nechat ovlivnit tím, co nás právě potkalo; nedostatek financí, úmrtí v rodině a nebo očekávané soudní jednání, ale můžeme také sami nad sebou rozvažovat a zvážit všechny okolnosti, které nás ke hněvu dohnaly. Jsou-li oprávněné, pak je všechno v pořádku, jsou-li ale neoprávněné, pak se hněváme zcela bez příčiny. Je to opravdu velmi těžké ihned reagovat na vzešlé podněty a přitom se nesplést. Zvláště, když prožíváme jednu z těch variant, o kterých jsem se před malým okamžikem zmínil (finance, soudní jednání, úmrtí v rodině, …).
To třetí slovíčko je „snižování“. „kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě“. K tomu, abychom správně - opravdu správně porozuměli onomu slovu „snižovat“, nemusíme umět ani hebrejsky, ani aramejsky, abycom zjistili, že ono opravdu nejpíše asi aramejské slovo: „ráka“ znamená obvinění z prázdoty před Bohem. To je něco obdoného jako úplná beznaděj.
Odsoudit tedy svého bližního k úplné beznaději a předem jej zatratit - úplně odepsat. To je to čtvrté, co je obsaženo v našem dnešním textu kázání. „Kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Zatracení, odepsání předem bez možnosti naděje na obrat k lepšímu. To je, bratři, sestry a milí přátelé, jako bychom svého bližního, bez jakéhokoliv soudu s možností se bránit, odsoudili k trestu smrti.
Vždycky je nějaká naděje a každý z nás se můžeme otočit o 180 stupňů a jít opačným směrem. Smířit se se svým protivníkem - smířit se s Bohem.
Závěr našeho dnešního textu nám zcela jasně říká, že se se svým bližním musíme usmířit jen my sami, jelikož ten by nás mohl vydat soudci a soudce žalářníkovi a byli bychom uvrženi do vězení na tak dlouho, dokud bychom nezaplatili všechny dluhy.
I smíření s Bohem záleží jen na nás, ale napřed se musíme smířit sami se sebou. Možná, že se nám to bude zdát až příliž jednoduché, ale nenechme se mýlit. Jít opačným směrem, tedy cestou k Bohu, znamená setkat se s Ježíšem. Apoštol Pavelve své epištole do Korintu 13,0; říká: „A ukážu vám ještě vzácnější cestu“. Cestu lásky - cestu kříže - cestu vykoupení. Usmíření s Bohem lze tedy jedině skze Ježíše Krista. Ten jediný je schopen nás svou krví usmířit s Bohem. Ten jediný je schopen nám zjevit pravdu s „P“. A jaká že je to ta pradva? Že bez oběti a krve Ježíše Krista bychom museli totiž před Boha předstoupit v totální beznaději na věčný život. S Kristem tu naději ale máme! Ano, máme naději, protože jsme poznali pravdu sami o sobě a ta nás osvobodí nejen od totální beznaděje, ale i od totálního zavržení.
A k tomu nám bratři, sestry a moji milí přátelé v Kristu, dopomáhej Bůh.
AMEN
