Ach ty kyčličky
Tak včera jsem byla s maminkou na kontrole na kyčličkách. Nevím proč tomu říkají kyčličky, když mi vždycky koukají na nožičky. Poprvé jsem tam byla 8.9.2008 a docela se mi tam líbilo. Rozvalovala jsem se tam pěkně nahatá, kopala si nožičkami, s kterými mi pak pan doktor k mé velké radosti pěkně zacvičil, a pak mě sestřička vzala na ultrazvuk. Teda to jsem koukala, naposled mě kontrolovali ultrazvukem ještě u maminky v bříšku, a teď mi s tím přístrojem jezdili po nožičkách a po zadečku. Říkali při tom spoustu věcí, kterým jsem nerozuměla, a nakonec mamince řekli, aby mi dávala navíc dvě látkové plenky.
Dvě pleny navíc mi vůbec nevadily, naopak jsem si s nimi užila spoustu legrace. Snažila jsem se je vždycky pěkně pokakat i přes tu papírovou plenku a docela se mi to dařilo. Ale přestože jsem se s plenkami skamarádila a poctivě je celých čtrnáct dní nosila na další, včerejší kontrole se jim moje nožičky stejně nelíbily. Pan doktor řekl sestřičce, ať připraví třmínky. Vůbec jsem nevěděla co to je a radovala jsem se, protože sestřička řekla mamince, ať mě celou vysvlékne. Jé asi se půjdu koupat, to bude paráda! No nekoupala jsem se, přišla sestřička a začala mě navlékat do takového hodně divného oblečku. Koukala jsem na maminku, jestli neví co to má znamenat, ale vypadala, že neví. Dokonce jsem si všimla, že jí tečou slzičky. Pomóóóc, proč pláče? Bylo mi jí tak líto, a protože jsem bála, že maminku něco bolí, začala jsem plakat taky. Chudák maminka. Při našem společném pláči mě sestřička oblékla a obě nás uklidňovala. Pan doktor mi pak obleček zkontroloval a řekl, že máme přijít za týden na kontrolu třmínků (tak se jmenuje ten divný obleček). Maminka mě pak oblékla a já jsem zjistila, že už nepláče, tak jsem taky přestala. Protože jsem měla hlad, vzala mě maminka do bytu nakojit. Tam zase plakala, ale protože tam byl tatínek, který říkal, že to nic není, že si na ty třmínky zvyknu a nožičky se mi spraví, byla jsem v klidu a už jsem neplakala. Jo tak proto jsi plakala a já myslela, co se strašného neděje, myslela jsem si a v klidu pila mlíčko. Teda stejně nechápu, co se panu doktorovi na mých nožičkách nelíbí? Vždyť je mám takové krásné, a jak pěkně s nimi umím kopat! Aha! Jestli to nebude tím, že jsem si tam jenom spokojeně ležela a nepředvedla mu, jak mi to kopání krásně jde. Tak už se neboj, maminko, já mu to příště pořádně ukážu a on mi ten obleček sundá, abys už nemusela plakat, protože to se mi vůbec nelíbí, myslela jsem si, když jsem si hověla u maminky na rameni a čekala na krknutí.
Tak třmínky mi opravdu vůbec nevadily, ani v noci, i když se maminka bála, že mě budou tlačit do zádíček. Jediné, co mě na tom pěkně štve je, že se ty třmínky nesmí sundávat, dokonce ani na koupání. A to já tak miluju! No co, musím to ten týden nějak vydržet.