Martin Benda - Svět hledá loutkostar (fejeton)
Jedno velké divadlo se rozhodlo
vyhlásit soutěž, ve které chtělo najít loutku s největším hvězdným
potenciálem. Nebes dotýkající se star měla určit odporná porota ve
složení: řezbář z firmy GMB,
loutkoherec a ještě jeden jiný vodič.
Informace o klání se dostaly i do té
nejmenší vsi a každý, i když nebyl loutkou, se chtěl zúčastnit. Do metropole se
sjelo mnoho a mnoho soutěžících. Stáli v zástupech, pilovali svá vystoupení,
navzájem se uklidňovali. Porotu hned tak něco nezaujalo, byla přísná a náročná.
Jednou se jí nelíbila kvalita dřeva, jindy zase ladnost pohybů. Nezřídka se
stalo, že se soutěžícím zamotaly nitky a nebo jim ztuhly nožičky. A to byl pro
ně konec soutěžení, protože to se na prknech znamenajících svět nesmí stát.
Do druhého kola postoupili už jen
vybraní. První na řadu šel Hurvínek a získal si obecenstvo fenomenálním stepem v dřevácích. Porota
se dlouho radila, ale nakonec ho vyloučila, protože mu odstávají uši.
Mánička vsadila na lidovou notu.
Navlékla na sebe škrobený hanácký kroj a zapěla „Holka modrooká“. Mrkala
očkama, seč jí síly stačily, ale ani to jí k postupu do finále
nepomohlo.
I řezník Krkovička si chtěl splnit
svůj dětský sen. Na pódium přišel v kožených kalhotách a zazpíval árii
z Rusalky. Nejenže byl jeho projev označen za strojený, ale kamerám se
nelíbila ani Krkovičkovic blyštící pleš.
Pat a Mat, hvězdy seriálu „A je to!“,
se také toužili stát superstar - bohužel
se nedostali ani z maskérny.
Do finále se probojovali jen Kašpárek
a Pinocchio. Tento duel se konal za přítomnosti diváků, kteří dychtivě
sledovali divadelními kukátky jejich výkony. To oni měli totiž rozhodnout o
absolutním vítězi. A jak to dopadlo? Vyhrál Kašpárek. Nejlépe se ohýbal a
hlavně všechny pobavil. No a Pinocchio? Podle pozdějších sociologických výzkumů
bylo zjištěno, že dlouhý nos působil na diváky nedůvěryhodně. A tak se raději
podívejte pořádně do zrcadla, než se do podobné soutěže přihlásíte.
MARTIN BENDA - Jak
se loutka narodila /esej/
Loutka, figura všech
velikostí z nejrůznějších materiálů. Představuje všelijaké bytosti, dobré
i zlé, lidi i zvířata.
Proč ale vznikla?
Podle mě si člověk vždy přál pokořit Stvořitele. Třeba
tím, že by také někoho stvořil. Možná ho tvar kamene nebo kus dřeva inspiroval
k tomu, aby vzal nástroj a snažil se ho vytvarovat k dokonalosti, aby
udělal tvář a tělo. Vyřezané či vytesané bytosti však něco chybělo. Nemohla se
hýbat, a tak stála tam, kam ji postavili. A oni ji postavili dokonce do zelí,
ale i na poli měla svoji moc, kterou jí člověk propůjčil – odháněla škůdce.
Taková postava mohla také něco symbolizovat, například zimu nebo smrt. Když si
člověk přál, aby už skončilo nepříznivé počasí, uspořádal slavnost a Moranu
hodil do řeky. To, že se Morana nemohla hýbat, byla v tomto případě
výhoda, z vody se nedostala ven a odplula daleko. Většinou se ale člověk
snažil o pohybový efekt. Loutku nosil, posouval, převážel, točil s ní, až
se jí hlava kývala a paže komíhaly. Zatoužil dovršit své tvůrčí úspěchy a
oživit hmotu. Vymýšlel roztodivná zařízení charakteru důmyslného, která by mu
pomohla stvoření ovládat. Udělal jí klouby, aby mohla ohýbat končetinami, a
nespočetnými nitkami ji přivázal k držátku. A začal se chlubit. Udivoval
obecenstvo tím, jak figurky pohybují rukou, hlavou, bradou, jak posunují
zřítelnicemi a zavírají oční víčka. Aby byl obraz živosti ještě důvěryhodnější,
použil různých surovin: papír, textil, kůži, kožešinu, kosti, kov nebo umělou
hmotu.
Anebo
vznikly loutky jinak? Člověk spojil pár prstů a světlo od ohně vykouzlilo na
stěně stín. Tu se podobal zlému vlkovi či jelenovi, na kterého už měli všichni
dlouho chuť. Vzal proto šišky, větvičky a jiné přírodniny z lesa a pokusil
se ho zhmotnit. Alespoň takového malého jelínka, ke kterému by měl později
přibýt ještě jeden, větší, opravdový, z masa a kostí.
Ať už ale loutky vznikly
jakkoliv, dnes už to téměř nikoho nezajímá. Dalo by se totiž říct, že v naší kultuře ztratily svou magickou moc a
přesunuly se na scénu dětského divadla, kde ještě jakž takž zapadají do onoho
svébytného světa. Do světa oživlých figur, kde mohou být porušeny přírodní
zákony a kde triky a kouzla jsou úplně běžné.