Jdi na obsah Jdi na menu
Dva texty, které vnikly v hodinách Tvůrčího psaní u Jirky Studeného na FF Univerzity Pardubice.

Martin Benda - Svět hledá loutkostar (fejeton)

 Jedno velké divadlo se rozhodlo vyhlásit soutěž, ve které chtělo najít loutku s největším hvězdným potenciálem. Nebes dotýkající se star měla určit odporná porota ve složení: řezbář z firmy GMB, loutkoherec a ještě jeden jiný vodič.

 Informace o klání se dostaly i do té nejmenší vsi a každý, i když nebyl loutkou, se chtěl zúčastnit. Do metropole se sjelo mnoho a mnoho soutěžících. Stáli v zástupech, pilovali svá vystoupení, navzájem se uklidňovali. Porotu hned tak něco nezaujalo, byla přísná a náročná. Jednou se jí nelíbila kvalita dřeva, jindy zase ladnost pohybů. Nezřídka se stalo, že se soutěžícím zamotaly nitky a nebo jim ztuhly nožičky. A to byl pro ně konec soutěžení, protože to se na prknech znamenajících svět nesmí stát.

Do druhého kola postoupili už jen vybraní. První na řadu šel Hurvínek a získal si obecenstvo fenomenálním stepem v dřevácích. Porota se dlouho radila, ale nakonec ho vyloučila, protože mu odstávají uši.

Mánička vsadila na lidovou notu. Navlékla na sebe škrobený hanácký kroj a zapěla „Holka modrooká“. Mrkala očkama, seč jí síly stačily, ale ani to jí k postupu do finále nepomohlo. 

I řezník Krkovička si chtěl splnit svůj dětský sen. Na pódium přišel v kožených kalhotách a zazpíval árii z Rusalky. Nejenže byl jeho projev označen za strojený, ale kamerám se nelíbila ani Krkovičkovic blyštící pleš.

Pat a Mat, hvězdy seriálu „A je to!“, se také toužili stát superstar -  bohužel se nedostali ani z maskérny.

 Do finále se probojovali jen Kašpárek a Pinocchio. Tento duel se konal za přítomnosti diváků, kteří dychtivě sledovali divadelními kukátky jejich výkony. To oni měli totiž rozhodnout o absolutním vítězi. A jak to dopadlo? Vyhrál Kašpárek. Nejlépe se ohýbal a hlavně všechny pobavil. No a Pinocchio? Podle pozdějších sociologických výzkumů bylo zjištěno, že dlouhý nos působil na diváky nedůvěryhodně. A tak se raději podívejte pořádně do zrcadla, než se do podobné soutěže přihlásíte.

 

 

MARTIN BENDA - Jak se loutka narodila /esej/

Loutka, figura všech velikostí z nejrůznějších materiálů. Představuje všelijaké bytosti, dobré i zlé, lidi i zvířata.

Proč ale vznikla?

Podle mě si člověk vždy přál pokořit Stvořitele. Třeba tím, že by také někoho stvořil. Možná ho tvar kamene nebo kus dřeva inspiroval k tomu, aby vzal nástroj a snažil se ho vytvarovat k dokonalosti, aby udělal tvář a tělo. Vyřezané či vytesané bytosti však něco chybělo. Nemohla se hýbat, a tak stála tam, kam ji postavili. A oni ji postavili dokonce do zelí, ale i na poli měla svoji moc, kterou jí člověk propůjčil – odháněla škůdce. Taková postava mohla také něco symbolizovat, například zimu nebo smrt. Když si člověk přál, aby už skončilo nepříznivé počasí, uspořádal slavnost a Moranu hodil do řeky. To, že se Morana nemohla hýbat, byla v tomto případě výhoda, z vody se nedostala ven a odplula daleko. Většinou se ale člověk snažil o pohybový efekt. Loutku nosil, posouval, převážel, točil s ní, až se jí hlava kývala a paže komíhaly. Zatoužil dovršit své tvůrčí úspěchy a oživit hmotu. Vymýšlel roztodivná zařízení charakteru důmyslného, která by mu pomohla stvoření ovládat. Udělal jí klouby, aby mohla ohýbat končetinami, a nespočetnými nitkami ji přivázal k držátku. A začal se chlubit. Udivoval obecenstvo tím, jak figurky pohybují rukou, hlavou, bradou, jak posunují zřítelnicemi a zavírají oční víčka. Aby byl obraz živosti ještě důvěryhodnější, použil různých surovin: papír, textil, kůži, kožešinu, kosti, kov nebo umělou hmotu.

Anebo vznikly loutky jinak? Člověk spojil pár prstů a světlo od ohně vykouzlilo na stěně stín. Tu se podobal zlému vlkovi či jelenovi, na kterého už měli všichni dlouho chuť. Vzal proto šišky, větvičky a jiné přírodniny z lesa a pokusil se ho zhmotnit. Alespoň takového malého jelínka, ke kterému by měl později přibýt ještě jeden, větší, opravdový, z masa a kostí.

Ať už ale loutky vznikly jakkoliv, dnes už to téměř nikoho nezajímá.  Dalo by se totiž říct, že v naší kultuře ztratily svou magickou moc a přesunuly se na scénu dětského divadla, kde ještě jakž takž zapadají do onoho svébytného světa. Do světa oživlých figur, kde mohou být porušeny přírodní zákony a kde triky a kouzla jsou úplně běžné.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Facebook

Kontakt