Většina z vás asi někdy slyšela o tom, že naše „ágéčko“ bylo v minulosti gymnáziem a zároveň i knížecím arcibiskupským seminářem, který byl určen pro chlapce. Pochybuji ale o tom, že víte, jak to tehdy na škole chodilo, z čeho se dělaly přijímací zkoušky a co chlapci směli a naopak nesměli. Měl jsem to štěstí, že mi sestra Dominika zapůjčila článek popisující život studenta Matěje Pavlíka, který zde studoval ke konci 19. století. Snažil jsem se proto pomocí článku dozvědět nejzajímavější informace, které byly aktuální před téměř sto dvaceti lety.
Komu byl seminář určen? Byl určen především pro chudobné hochy olomoucké arcidiecéze.
Z čeho se skládala přijímací zkouška? Zkouška se skládala v mateřském jazyce a po kandidátovi vyžadovala znalost náboženství v rozsahu učební osnovy po ukončení čtvrté třídy národní školy, dovednost čtení a psaní v mateřském jazyce, znalost základů mluvnice (tvarosloví, větného rozboru, pravidel pravopisu a interpunkce). Dalším předpokladem pro přijetí do semináře byla náklonnost kandidáta k duchovnímu stavu a úmysl, se souhlasem rodičů, věnovat se po ukončení studií duchovní činnosti v olomoucké arcidiecézi.
Jak probíhalo přijímání nových žáků? Přijímání žáků se konalo velmi slavnostně a mělo církevní ráz. Žáci se den po přijímacích zkouškách dostavili do olomouckého semináře, kde byli přijímání samotným arcibiskupem.
Jak vypadal režim dne? Život v semináři se řídil přísným řádem. Všední dny dopoledne: 5.00 budíček, 5.30 ranní modlitby a mše svatá, 6.30 až 7.30 studium, 7.30 snídaně a volno, 8.00 až 11.00 škola, 11.15 studium. Po obědě: 12.45 až 13.15 čištění bot a volno, 13.15 až 14.00 studium, 14.00 škola, 16.00 svačina, volno a růženec, 17.00 až 19.15 studium, 19.15 večeře a volno, 20.30 večerní modlitba a volno
V neděli byl pořádek následující: 5.00 budíček, 5.30 ranní modlitby a studium, 7.00 exhorta, mše svatá, snídaně a volno, 9.00 až 10.30 studium a volno, 11.00 studium, 11.15 adorace, oběd a volno, 14.00 až 15.30 studium a odpolední služby boží, 16.00 svačina a procházka, 17.30 studium, 19.15 večeře a volno, 20.30 večerní modlitba a spánek. Vše se konalo v naprosté tichosti a na zazvonění zvonku.
Jak to bylo s vycházkami? K vycházkám do města si chovanec musel vyžádat dovolení od ředitele ústavu a ohlásit se před odchodem i po návratu svému prefektovi, který určoval vždy průvodce, pokud ovšem nešli s chovancem rodiče. Na procházky chodívali též společně, seřazeni po dvou za sebou.
Byly povoleny návštěvy? Byly, ale povolovaly se jen v návštěvní místnosti, tzv. „hovorně“.
A měli něco povolené, co by jim dneska nepovolil vůbec nikdo? Ano, žáci VII. a VIII. ročníků měli povoleno (ale neporučeno) kouření. Dokonce k tomu měli určenou speciální místnost – „cídírnu“.
Jak se trestal neposlušný chlapec? To záleželo na velikosti přestupku. Buď musel stát nebo klečet v koutě, anebo byl předán k rozhodnutí řediteli. Nic se nikomu nepromíjelo a ani neodpouštělo.
Měli něco předepsané i na hlavní prázdniny? Ano, studenti semináře nesměli zapomenout ani doma u svých rodičů, že se připravují na dráhu duchovní, proto byli povinni nosit kleriku, konat svědomitě a nábožně obvyklé modlitby, chovat se vždy a všude slušně a příkladně, navštěvovat ranní i odpolední služby boží, a to nejen o svátcích a nedělích. Dále se nesměli stýkat s nezbednými kamarády, ale museli si opakovat probranou celoroční látku. Na důkaz toho, že úkol splnili měli donést potvrzení.
Václav Lipinský