montáže
montáže
Dokud se k lovu kaprů používaly takřka výhradně háčky s lopatkou, bylo
o starost méně, neboť háček snad ani jiným způsobem než pár oviny a
provlečením smyčky uvázat nešel. Háčky s očkem umožňují nejen více
variant uvázání, ale je jich navíc taková spousta druhů, že ani zkušený
rybář občas neví, který právě zvolit.
HÁČEK A JEHO UVÁZÁNÍ
Na toto téma jsem obdržel nejvíce dotazů, zřejmě zde panuje nejvíce
nejasností. Velmi častou otázkou byla velikost háčku. Proč vlastně
používat malé háčky, když ty o velikosti 1/0 - 3/0 vypadají tak
bezpečně a mnozí s nimi mají úspěch ? Těžko se mi na to argumentuje,
navíc nechci nikomu brát jeho zkušenosti a tak jsem sestavil tyto
rovnice : hloupé ryby a vysoká aktivita ryb = možnost použití větších
háčků; zkušené ryby a nízká aktivita = nutnost použit ten nejmenší
háček, který ještě bude k nástraze příslušné velikosti pasovat.
Háčky větších velikostí, řekněme od č. 2 výše, mají jednu velkou
výhodu. Pokud se zabodnou přes protihrot až do obloučku, velmi dobře
drží a možnost vyříznutí je o něco snížena než v případě malých tenkých
háčků. Mají ovšem i jednu zřejmou nevýhodu. Čím větší je háček a čím
silnější je drát z nějž je zhotoven, tím hůře bude (vzhledem k průměru
drátu) pronikat kapří tlamou. Pokud kapr nezpanikaří a nedá se na
bezhlavý úprk, nemá silnější háček (pouhým působením váhy olova nebo
napnutého vlasce) šanci proniknout hlouběji, je v tlamě zachycený jen
za špičku a ryba se jej může celkem lehce zbavit. Tento nepříznivý
předpoklad trvá do chvíle, dokud zásekem či spíše následným zvyšováním
tahu při navíjení háček nepronikne až do obloučku. Řešením není použít
těžší olovo ani ostřejší háček (to je koneckonců základní předpoklad),
ale buď háček menší (ze slabšího drátu) nebo zamáčknout protihrot. Obě
varianty usnadňují hlubší proniknutí háčku. Pokud chytáte na volné vodě
bez nebezpečí uvíznutí ryby v travinách, bývají při troše zkušenosti a
odpovídajícím náčiní háčky bez protihrotu bezproblémovou variantou.
Další velmi častou otázkou, kterou jsem obdržel je, zda jsou lepší
háčky s očkem vyhnutým ven nebo dovnitř. Nedokážu na to jednoznačně
odpovědět. Pokud si sami vyzkoušíte jejich práci (nikoli v puse, ale
přetahováním návazce přes dlaň nebo natažený ukazovák), možná dojdete
tak jako já k závěru, že háčky s očkem zahnutým dovnitř rychleji
(dříve) bodají, háčky s očkem ven, pokud už bodnou, mají tendenci se
zachytit hlouběji. Osobně používám spíš typy s očkem dovnitř (Ashima
C410, Fox 1) nebo s rovným očkem (VMC Fastgrip, Ashima C887, Fox 2),
znám ale mnoho úspěšných rybářů, kteří používají převážně háčky s očkem
ven (Ashima C320). Pokud se vrátím k velikosti, nejčastěji nasazuji
háčky 4 až 6 (k boilie 14 - 20mm), k velkým nástrahám (přes 24mm)
používám i 2. Větší háčky nasazuji také v případě použití extra těžkých
zátěží (120g a více). Je to ale moje volba, vy používejte takové háčky,
kterým budete věřit, jinak vaše ambice při zdolávání budou se
stoupající nervozitou prudce klesat. Dodám jen, že při výběru háčků
musíte velikost zkontrolovat visuelně, neboť téměř každá firma používá
jiné číslovaní, 4 od Ashimy může mít jinou velikost než 4 např. od
Mustadu.
Také způsob navázání háčku může značně ovlivnit funkčnost vaši udice.
Správně fungující háček by se měl při natažení návazce stočit tak, aby
se zabodl do spodního pysku kapra. Opět si to můžete sami vyzkoušet.
Jestliže se háček při popotahování v dlani pokaždé stáčí a zabodává,
mělo by být vše v pořádku, pokud se zabodává jen někdy nebo vůbec ne,
je nutná úprava udice. Nejčastěji používanými opatřeními jsou bezuzlové
vázání a návazcové rovnátko. Používám je především k háčkům s rovným
očkem. Háčky s očkem zahnutým dovnitř tak navazuji jen v případě
použití měkkého pleteného materiálu (Silkworm, Merlin, …), neboť při
použití silného monofilu či jiného tužšího materiálu svírá návazec s
háčkem nepříznivý úhel. Háčky se zahnutým ramínkem (Patridge Z13) vážu
klasicky za očko stejným uzlem jako obratlík, při použití měkkých
pletenek je lze vázat i bezuzlovým způsobem.
VLASOVÝ NÁVAZEC
Jak daleko (kolik mm) má být boilie od háčku resp. jak dlouhý má být
vlasový návazec (dále jen vlas), zněla nejčastější otázka na toto téma.
Určitě ne nepodstatná. Příliš krátký vlas v sobě skýtá nebezpečí, že se
háček neoddělí od boilie a bude vyplivnut z tlamy, aniž by se zabodl.
Ryba jej navíc může spolknout spolu s nástrahou hluboko do tlamy. Při
použití příliš dlouhého vlasu se zase háček nemusí vůbec dostat kaprovi
do tlamy nebo se zaseknout zvenčí. Přesto si myslím, že k tomu, aby vše
fungovalo jak má, pravítko ani šupleru nepotřebujete. Vycházím z toho,
že boilie standardní velikosti (14-20mm) by se (volně spuštěné na
vlasu) mělo zhruba dotýkat obloučku háčku. Vím, že mnozí používají o
něco delší vlas, ale já jsem dosud s tímto uspořádáním nezaznamenal
žádné větší potíže. Vlas zkracuji zhruba na ½ této délky v případě
krátkého návazce, plovoucího (pop-up) boilie nebo 2 boilie za sebou.
Naopak, prodlužuji jej (a to až o 1,5cm) při použití velkého boilie
(přes 25mm) nebo při průběžné (důvěryhodné) montáži a dlouhých
návazcích.
Co se týče materiálu na zhotovení vlasu, pokud mám návazec z tenké
měkké pletené šňůrky, použiji ji i pro vlas, pokud je návazec z
monofilu, použiji pro vlas nějakou poddajnou pletenku. Vlas by měl
vycházet přibližně v ½ délky zadní strany ramínka, což je někde v
úrovni špičky háčku. Neměl by tedy vycházet z obloučku a až na některé
speciální úpravy ani přímo od očka. Při úpravě délky jej nikdy
nenechávám volně otočený kolem ramínka, jak to vidívám u mnoha rybářů,
ale zkracuji jej smyčkami. Důvod ? Pominu-li možnost rozmotání (a tím i
zamotání celé udice) během náhozu, v případě prostého omotání se háček
může nekontrolovatelně otáčet, což nezaručuje jeho 100% funkčnost.
Pokud tedy nechcete používat smyčky, je nutné vlas zafixovat hadičkou.
Žádné další speciální úpravy (např. D udice, štětinka atd.) většinou
nepoužívám. Ne že bych je považoval za neúčinné, ale jednak mám rád co
nejjednodušší udici a navíc se domnívám, že na našich vodách jejich
nasazení není nutné, zvlášť když standardní úpravy fungují bez
problémů. Většina z těchto speciálních úprav byla vytvořena pro
specifické podmínky extra těžkých anglických vod jako reakce na
profesorské chování kaprů, kteří byli mnohokrát uloveni.
O háčcích, návazcích, montážích atd. by toho šlo napsat ještě dost, ale
by to přílišné utíkání do detailů, mnohdy zbytečně komplikovaných. Při
chytání nezkušených kaprů nebo na hladových vodách si s koncovými
udicemi příliš nemusíte lámat hlavu. Postačí, když se vám nebudou
zamotávat. Jestliže se však dostanete "na dostřel" zkušeným opatrným
rybám, bude hrát předložení nástrahy a funkčnost celé sestavy klíčovou
roli. Možná vám pak přijde vhod některý z poznatků, které jsem tu
prezentoval. Hodně úspěchů.