Kapitola 5.
Kapitola 5
Dalšího dne šel Boba se svým otcem rybařit. Pršelo jen málo, a tak seděli na skále na okraji moře. Boba na ryby střílel ze svého vrhače kopí s laserovým zaměřovačem. Jango mu laser vypnul a řekl, aby mířil jen očima.
Boba věděl, že tu rybářský výlet byl proto, aby se cítil lépe a zapomněl na Zaminu smrt. Boba se ze všech sil soustředil.
Na rybaření se soustředil i když se Taun We, jedna Kaminoanka zastavila, aby si promluvila s Jangem. Byla vysoká a bílá jako kořínek, který se právě vyloupl ze země. Tmavé oči měla velké jako talířky a její krk byl dlouhý a tenký.
Boba měl Taun We rád, ale dnes to byl obchod, obchod, obchod. Něco o klonech. Boba se snažil neposlouchat. O klonové armádě nechtěl slyšet – o svých deseti tisíců bratří. Jen myslet na to mu nahánělo hrůzu.
Byl docela rád, že Taun We odešla a jako důkaz chytil několik dalších ryb. Snažil se cítit vzrušení, aby otce potěšil, ale veškerá zábava z něj vyprchala.
Boba nedokázal přestat myslet na klony. Nedokázal přestat myslet na Zam.
Přesto Boba znovu vzrušení pocítil, když se kosmoportem vraceli do bytu. Na přistávací ploše seděla nová loď. Byla to hladká stíhačka, kterou předtím viděl jen na obrázcích.
„Páni!“ řekl. „To je Delta-7!“
„A ten droid?“ zeptal se Jango a ukázal na navigační jednotku za kokpitem.
„To je R4-P,“ odpověděl Boba vzrušeně. Když jeho otec poslouchal, Boba pokračoval charakteristikami. Extra výzbroj a rychlost – Delta-7 s R4-P byla lodí, kterou by zvládlo jen málo pilotů.
„Jako třeba?“ zeptal se Jango.
„Třeba ty!“ řekl Boba, když utíkali deštěm domů. Byl rád, že mohl ukázat, co se z knih naučil. A mnohem radši, že se jeho otec usmál.
Ale usměv dlouho nevydržel. Jango vypadal zamyšleně. Ustaraně. Dokonce, že má obavy.
Šel do ložnice, že si zdřímne. Boba si sedl s knihou – Hvězdné stíhačky galaxie. Byl zvědavý, jestli zjistí, co může stíhačka jako Delta-7 dělat na odlehlém světě jako je Kamino, kde nebylo nic zajímavého ani vzrušujícího.
Boba zrovna začal číst, když ho vyrušil zvonek u dveří. Byl překvapen, protože s otcem žádné přátele neměli, zvlášť, když byla Zam pryč.
Byla to znovu Taun We. A tentokrát nebyla sama. Muž stojící vedle ní měl na sobě jednoduchou róbu a žádné šperky. Po pláštěm Boba spatřil obrys světelného meče.
Jedi.
Náhle Boba pochopil, kde se tu ta stíhačka vzala.
Opatrně otevřel dveře.
„Bobo, je tvůj otec doma?“ zeptala se Taun We.
„Ano.“
Neříkej víc, než je nutné. To bylo Jangovo oblíbené pravidlo a Boba věděl, že se zvlášť hodí, když je poblíž Jedi.
„Můžeme ho vidět?“
Jedi nic neříkal. Jen tam stál, pozoroval a poslouchal. Chladný a pozorný. Ale i trochu strašidelný.
Boba se snažil také zůstat chladný. „Jistě.“ Vždy buď zdvořilý. Zvlášť k nepřátelům.
A Jediové, jakožto ochránci míru, byli přirozenými nepřáteli nájemných lovců, který pracovali mimo zákon.
Boba ustoupil, aby jim uvolnil cestu. Jedi se kolem rozhlížel, jakoby nikdy předtím žádný byt neviděl. Vlezlý, pomyslel si Boba. Rozhodl se ho ignorovat.
„Tati! Taun We je tady!“
Jango vyšel z ložnice. Pohlédl na oba návštěvníky a vypadal, že se mu ten pohled nelíbí.
„Vítejte zpět, Jango,“ řekla Taun We, předstírajíc, že ho ještě neviděla. „Byla vaše cesta úspěšná?“
„Docela ano.“
Boba opatrně poslouchal. Taun We zněla přátelsky jako obyčejně. Mezitím si jeho otec prohlížel Jediho od hlavy k patě. Říct, že se mu nelíbil bylo stejné jako říct, že na Kaminu prší.
Bobu zajímalo, jestli už se někdy setkali. Zajímalo ho, jestli měl Jedi něco společného se Zaminou smrtí.
„Toto je mistr Jedi Obi-Wan Kenobi,“ představila Taun We Jediho. „Přišel zkontrolovat, jak si vedeme.“
„V pořádku?“ zeptal se Jango.
Oba muži na sebe zírali. Bylo to jako boj beze slov a zbraní.
Boba fascinovaně přihlížel. Bylo mu jasné, že by jeho otec toho Jediho dokázal rozmáčknout prstem. Ale něco ho drželo zpět.
„Vaše klonu jsou úchvatné,“ řekl Jedi s lehkou úklonou. „Musíte na ně být velmi pyšný.“
„Jsem jen obyčejný člověk,“ odvětil Jango oplácející úklonu. „Snažím se jít cestou života ve vesmíru.“
„Jako my všichni,“ řekl Jedi.
Bylo to jako bitva o to, kdo dokáže být nejzdvořilejší!
Mezitím se Jedi díval do ložnice, kde na podlaze ležela mandalorianská bitevní zbroj a helma.
Jango se mírně přesunul, aby mu zakryl výhled.
„A zavedla vás vaše cesta i tak daleko jako je Coruscant?“ zeptal se Jedi.
„Jednou nebo dvakrát,“ odpověděl Jango chladně.
„Nedávno?“
Tohle byl velmi vlezlý Jedi, pomyslel si Boba. Zajímalo ho, proč se s ním otec baví. „Možná,“ řekl Jango a Boba z jeho tónu poznal, že ano.
A Jedi to věděl.
Teď už Boba věděl jistě, že se Jedi a jeho otec spolu střetli a Jedi byl zapletený do Zaminy smrti. Začal nenáviděl Jediho strojený lehký úsměv!
„Pak musíte znát mistra Sifo-Dyase,“ řekl Jedi.
„Bobo, zavři dveře,“ řekl Jango huttščinou, kterou oba dobře ovládali.
Boba udělal, co mu otec nařídil a na Jediho se ani nepodíval. Přál mu, aby cítil jeho nenávist.
Mezitím dělal Jango zeď. Používal slovo místo zbraní, aby zablokoval Jediho pohyby. „Mistr kdo?“
„Sifo-Dyas. Není to Jedi, který vás najal pro tuto práci?“
„Nikdy jsem o něm neslyšel,“ řekl Jango.
„Opravdu?!“ Poprvé vypadal Jedi překvapeně.
„Najal mě muž jménem Tyranus,“ řekl Jango. „Na jednom z měsíců Bogdenu.“
„Ne? Myslel jsem...“
„Sifo-Dyas nám řekl, že ho můžeme očekávat,“ vložila se do toho Taun We ukazujíc na Janga Fetta. „A ukázal se přesně, jak váš mistr řekl. Vše jsme udrželi v tajnosti, přesně jak si mistr přál.“
Jedi vypadal překvapeně. A snažil se to utajit. „Zvláštní,“ řekl.
„Líbila se vám armáda?“ zeptal se Jango. Bobovi jeho úsměv připomínal meč, který míří na Jediho srdce.
„Těším se, až je uvidím v akci,“ řekl Jedi. Dobře to odrazil, musel přiznat Boba.
„Vykonají svou povinnost dobře, za to vám ručím,“ řekl Jango.
Jedi se vzdal. „Děkuji za váš čas, Jango.“
„Vždy je potěšení setkat se s Jedim,“ odvětil Jango se sarkastickým úsměvem.
Zavřel dveře a zamkl. Boba byl nadšený. Po takové konfrontaci si myslel, že se jeho otec bude tvářit potěšeně nebo triumfálně. Ale na Jangově tváři se značily obavy a vypadal, že je hluboce zamyšlen.
Bobu napadlo, jestli jeho otec tu bitvu skutečně vyhrál. „Co se děje, tati?“
„Sbal si věci,“ odpověděl Jango. „Na nějaký čas odlétáme.“