Kapitola 12.
Kapitola 12
Jako většina míst na Geonosis, byla aréna vytesaná v pevné skále. Protože byla nahoře otevřená, byla nejjasnějším místem podzemního města.
Sedadla byla obsazena vzrušenými Geonosiany, přičemž všichni mávali křídly a vzrušeně ječeli, přestože se ještě nic nestalo.
Obchodníci v jasných oblecích procházeli mezi řadami a nabízeli a vychvalovali své tácy s živým hmyzem a dalšími geonosianskými pochoutkami. Bobovi se tu líbilo, i když ne tak, aby byl v pokušení ochutnat kroutící se pochutiny. Stěží mohl uvěřit svému štěstí. Byl venku z bytu, už žádné domácí vězení. Byl v aréně podívat se na pořádné představení. A navíc měli s otcem ty nejlepší sedadla.
Seděli s arcivévodou a dalšími vůdci. Jango a Boba následovali hraběte do státnické lóže. Dav začal divoce jásat a Boba si v první chvíli myslel, že to je kvůli jeho otci a ne kvůli hraběti.
Pak pohlédl dolů doprostřed arény, aby viděl odsouzené.
Jediské vězně.
Byly přikováni ke třem sloupům: mladý Jedi k jednomu; Jedi jménem Obi-Wan k dalšímu; a ta krásná žena k třetímu.
Tlustý Geonosian si odkašlal a povstal, aby pronesl řeč.
„Byli jste usvědčeni z těžkých zločinů špionáže proti svrchovanému systému Geonosis. Tresty smrti budou neprodleně vykonány ve veřejné aréně.“
Dav zajásal jako poblázněný. Tlustý Geonosian si s úsměvem sedl, jako by jásali jemu.
Nejmenší geonosianský vůdce si stoupl a zamával svýma krátkýma tlustýma rukama. „Nechť poprava začne!“
V Bobovi vřely city. Nenáviděl toho staršího Jediho, Obi-Wana, který měl to štěstí a dvakrát Jango Fetta ponížil útěkem.
Boba ho chtěl vidět zemřít.
Co se týkalo učedníka, o toho se Boba nezajímal. Tím problémem byla ta žena. Boba nechtěl vidět její smrt. Vůbec ne.
Ale jeden Neimoidian ano. Spokojeně si mnul ruce tak moc, až začaly rudnout.
Boba se znechuceně odvrátil. Takový chlápci jako on dávali popravám špatné jméno.
Dav zařval ještě hlasitěji.
A nebylo divu! Tři brány dole v aréně se otevřely. Jezdci na orrayích ve zdobených šatech pomocí kopí a bodců popoháněli do arény zvířata.
A jaká zvířata! Boba je poznal z knih.
První byl reek, vražedný dobytek s ostrými rohy.
Druhý byl nexu se zlatou hřívou a ostrými spáry a tesáky.
A třetí byl acklay, monstrum se svíratelnými spáry a dost velké na to, aby orraye přešmiklo v půli.
Davu se to líbilo, a proč ne? O tomhle popravčí aréna byla. O smrti pro zábavu.
Bobovi se to také trochu líbilo.
Ale vězňům ne. Žena se nějak dostala z řetězů a šplhala po něm na sloup.
Do toho! pomyslel si Boba. Přestože věděl, že to je špatné, doufal, že unikne. Dokonce si představoval, že by ji pomohl. Pak by se k němu přidala a sledovala, jak oba Jediové umírají.
Boba samozřejmě věděl, že to je absurdní. Nikdo neunikne. To, co se dole odehrávalo bylo představení, ale také poprava.
Reek běžel napříč arénou, mával rohy ve vzduchu a, podle Boby, si užíval jásot davu. Pak zvíře zvážnělo a vyrazilo k mladému Jedimu.
BUM! Reek narazil do sloupu, protože Jedi uskočil stranou jak jen mu řetěz dovolil. Pak vyskočil zvířeti na záda, které pro něj byly tím nejbezpečnějším místem v aréně.
To bylo dobré! pomyslel si Boba.
Pak mladík udělal ještě něco lepšího. Omotal řetěz okolo reekova rohu, takže jakmile zvíře ustoupilo a zatřáslo hlavou, řetěz vyrvalo z úchytu na sloupu.
Teď ho mohl Jedi používat jako bič.
Boba zajásal. Jako zbytek davu, jásal reekovi.
Druhý Jedi, Obi-Wan, se hbitě uhnul a místo, aby ho příšera přesekla vejpůl, přetrhla řetěz.
Zatím se nexu chtěl dostal za ženou. Odhalil drápy a snažil se vyšplhat na vrchol sloupu, kam se uchýlila.
Boba zavřel oči.
Tohle vidět nechtěl.
Dav zařval.
Boba otevřel oči. Jedi Obi-Wan někde sehnal kopí a srazil s ním jednoho jezdce i s orrayem. Acklay k ni doběhl a oba přirazil spáry k zemi. Pak acklay otevřel tlamu a –
Byl to jezdec, zaměstnanec arény, kdo byl překousnut v půli. Ale to dav Geonosianů nezajímalo. Chtěli vidět krev a bylo jedno čí.
Mezitím učedník jezdil na reekovi. Použil řetěz jako uzdu, aby ho mohl ovládat.
Žena se stále snažila dostat z nexova dosahu, který jí rozpáral košili na zádech. Zhoupla se na řetězu, skopla nexe dolů a přitom mu zranila nohu. Pak přistála zpět na vrcholu sloupu.
Do toho! pomyslel si Boba znovu. Samozřejmě si to nechal pro sebe.
Učedník už měl reeka pevně pod kontrolou. Žena seskočila za něj. Nexu prskal a vrčel vztekem – a pak byl zabit reekem. Obi-Wan si přiskočil za ženu. Teď už na reekovi jeli tři.
Dav byl nadšen. Ve skutečnosti nejásali zločincům – jen se jim líbilo to vzrušení.
Boba zajásal také. Byl rád, že se žena dostala do bezpečí. Aspoň pro zatím.
Ačkoli to bylo zřejmě proti Neimoidiánovu gustu. Otočil se k Jangovi a oči mu plály hněvem.
„Tohle nesmí. Jango, sejměte ji!“
Boba sledoval, jestli to jeho otec udělá. Jango se nepohnul.
Neimoidian na něj zíral.
Jango pohled oplácel.
Hrabě prolomil ticho. „Trpělivost, vícekráli,“ řekl. „Zemře.“
Jásot se stupňoval a Boba pohlédl do arény.
Tentokrát se otevřely všechny čtyři brány a z nich se vyvalily droideky a obklíčily vězně na reekovi.
Bylo po všem.
Boba zavřel oči. Nechtěl to vidět. Pak za sebou něco zaslechl.
Tiché cvaknutí. Otevřel oči a otočil se. A naskytl se mu příšerný pohled. Za jeho otcem stál Jedi.
Jediho obličej byl tmavý jako exotické dřevo. Oči měl úzké a kruté. A držel aktivovaný fialový světelný meč.
Držel ho Jangovi pod krkem.