Kapitola 22.
Kapitola 22
Boba už samozřejmě létal předtím. Létal se spídry a na spídrových motorkách. Létal se svou lodí Slave I nadsvětelnou rychlostí.
Ale nic z toho nebylo jako tohle.
„Páni, to je skvělé!“ zavýskal, když udělal několik přemetů. Jabbův palác už byl tak malý jako jeden z Gab’borahových dortů. Když se otočil, viděl Durge stojícího ve dveřích do prázdna. Byl jen zářící tečkou ne větší než hmyz. Byl menší než hmyz.
Pak zmizel!
Boba sledoval, jak pevnost mizí v krajině. Pak udělal dalších pár přemetů. Dělal kousky, jaké dělal ve vesmíru Slave I a jaké dělal jeho otec. Zkoušel ovládání jetpacku, vzpomínaje na pohyby, jaké dělal Jango. Vypnul spalování a přešel do volného pádu.
Rudá a zlatá a černá země se k němu řítila. V poslední chvíli jetpack opět zažehl. Spalovací komory blýskaly a hřměly. Znovu vyletěl nahoru. Pro štěstí se ještě několikrát přetočil. Pak nastavil helmu na navigační program.
„Mos Espa,“ přikázal. Světélka v helmě přeblikly z červené na zelenou. Před Bobovýma očima mu přeběhl proud směrových kódů. Pak se objevila virtuální mapa. Boba zamrkal.
Zděšeně si uvědomil, že to je moc daleko. Jachta by se tam dostala během dne, ale jetpack? Nikdy.
Co teď?
Boba se vznášel a rozhlížel se. Daleko za a pod ním byl Jabbův palác.
Do pouště z něj vyrazilo několik malých zářících objektů: spídry a jachta konající Jabbovu vůli.
Se spídrem bych se tam dostal hned, pomyslel si. Ale nemám šanci jeden ukrást, aniž by mě chytili.
Ale ta jachta...
Přemýšlel o jachtě, která ho sem dovezla. Byla přelidněná a nepořádná i když byl Jabba na palubě.
Ale ten byl teď v paláci i s Bibem Fortunou. Nikdo nebude čluny kontrolovat tak opatrně jak to dělali předtím.
Boba rychle zaletěl dolů a nastavil jetpack na ekonomickou rychlost. Palivo bude potřebovat později, až se dostane k Mos Espě. Doletěl k bráně tak blízko jak jen mohl.
Támhle!
Z brány vyjíždělo nákladní vznášedlo. Jeho masivní horní paluba byla pokrytá bednami a prázdnými klecemi. Boba tam viděl jen několik droidů, kteří prováděli poslední kontrolu nákladu. Když zůstane mimo dohled...
Ještě klesl a tiše se k vznášedlu z boku přibližoval. Ve stínu otevřené brány stálo několik strážných. Povídali si a smáli se; nedělali svou práci.
Výborně! pomyslel si Boba. Za chvíli visel pár metrů nad palubou. Byly tam velké hromady beden zajištěných sítí. Mezi nimi byly mezery. Pro člověka nebo Gamorreana příliš malé, ale dostatečně velké – stěží – pro Bobu. Rozhlédl se, aby se ujistil, že jsou strážní stále nepozorní.
Byli. Boba se zhluboka nadechl. Snížil výkon dokud nebyl přímo nad palubou. Pak jetpack vypnul, dosedl a s bušícím srdcem vpadl mezi bedny.
V bezpečí!
Prozatím.
Vznášedlo letělo celé hodiny. Boba toho ze svého místa moc neviděl, a tak čas strávil odpočinkem. Po chvíli ho kodrcání člunu ukolébalo k spánku. Když se probudil, byly už tatooinská slunce vysoko na obloze. Bylo pozdě.
Schválně kde jsme? Boba vykoukl, ale viděl jen nekonečné duny. Vzduch se tetelil horkem. Přikrčil se zpět do svého úkrytu a aktivoval navigační program helmy.
„Potřebuji koordináty Mos Espy,“ zašeptal. „Doufám, že to není daleko...“
Nebylo. Zkontroloval stav paliva: dost na to, aby se tam dostal. Vykoukl a rozhlédl se.
Žádná známka po strážních droidech nebo po komkoli jiném.
Bobovo srdce poskočilo vzrušením. Teď nebo nikdy!
Pak poskočil i on – a nahoru, nahoru, nahoru! Jetpack ho poslal vstříc nebi. Člun se pod ním scvrkl téměř do ničeho. Jen tečka v moři písku. Daleko za ním byl Jabbův palác. Někde před ním čekala Mos Espa – a jeho budoucnost.
Boba vystoupal.
Dunové moře pod ním ubíhalo. Viděl zavlažovací farmy, kovové zbytky ohromného písečného vozidla. Viděl malé stanice, kde si farmáři kupovali zásoby a vyměňovali vodu za jídlo.
Stovky metrů dole viděl, jak se písek chvěje. Pod pískem lovil sarlacc.
Na obloze mnoho kilometrů za sebou spatřil mrňavou černou tečku.
Ale blížila se.
Byl to Durge. Lovil Bobu.
„Schválně, jestli ho setřeseme,“ řekl si Boba. Před sebou měl dlouhou rozeklanou linii v písku. Kaňon.
Zaletěl dovnitř. Byl deset až dvacet kilometrů dlouhý. A bylo v něm chladněji než nahoře.
Prolétával skrz klikatou cestou kaňonu. Přizvedl helmu a nechal si vanout chladný vzduch do tváře.
Pak viděl, že se blíží ke konci kaňonu. Vystoupal do horkého vzduchu nahoře, kde se podíval dozadu.
Po Durgeovi ani stopy.
Setřásl ho.
Otočil se dopředu.
Sakra!
Mos Espa bylo velmi blízko.
A jen pár metrů od Boby se vznášel Durgeův spídr!
„Mám tě!“ vykřikl Durge. Mírně se postavil a namířil na Bobu plamenomet. Spídr se mírně kymácel, jak získával rovnováhu.
„To ještě uvidíme,“ odsekl Boba. Nenápadně sáhl po ovládání jetpacku. Beze strachu se díval ozbrojenému lovci přímo do očí.
„Tři,“ počítal si pro sebe Boba. Sledoval, jak ho Durge zaměřuje. Čekal do poslední chvíle. „Dva... jedna – “
Z plamenometu vyšel zášleh ohně. Ve stejnou chvíli vyhasl plamen jetpacku. Boba klesl jako kámen.
Tam kde měl před chvílí hlavu, proletěl plamen.
Opět zažehl jetpack na plný výkon. Za ním neškodně vybuchl další oheň a pak další. Udělal přemet než byl vodorovně se zemí. Jetpack ho se zařváním poslal dopředu pod Durgeův spídr.
„Ty – !“
Durge zařval vztekem. Kolem Boby neškodně proletěly další dva výšlehy. Spídr se otřásl, jak Durge znovu skočil k ovládání. Vozidlo se otočilo, aby Bobu pronásledovalo.
„Tomu neuteču,“ řekl Boba hlasitě. Nebyl si jistý, jestli to je pravda, ale cítil se líp, když to řekl. „Můžu udělat tohle...“
Vzhlédl. Skrz mlžný opar zářily dvě slunce. Boba se nasměroval přímo k nim. Jestli bude mít pravdu, tak jejich světlo na okamžik Durge oslepí.
Okamžik bylo vše, co k útěku potřeboval!
Zamířil tam, kde byla tržnice nejzalidněnější, stánkaři vychvaloval své zboží a stovky bytostí smlouvali ceny.
„Jestli se tam dokážu dostat, ztratím se mu. Pak můžu najít Ygabbu...“
Ohlédl se. Durgeův spídr zpomalil. Boba viděl odlesky sluncí na jeho zbroji.
Podíval se dopředu. Nebyla žádná možnost, aby mohl spídr manévrovat mezi pomalým davem na tržišti.
„A je to,“ zamumlal Boba.
Ubral výkon jetpacku. Zdálo se mu, že mu žaludek vyletěl z těla, jak rychle klesl o čtyřicet metrů. Téměř v tom samém okamžiku znovu přidal plyn a hnal se těsně nad hlavami ohromených bytostí. Ohlédl se.
Durge nikde neviděl. Setřásl ho!
Radostně se otočil. Přidal plyn na plno.
Před ním bylo místo, kde najde Gilramose Libkatha.
Před ním byl triumf – nebo smrt.