Naivní poesie plná radosti ze života
Láska může zabíjet
(smutně
upřímná sebezpytující samoanalýza)
láska
nešťastná tou největší je sviní
to ona přizve
všechny viry a pak zapijou to spolu chlastem
zatímco ty
šťastnější se oddávají jiným slastem
A tak to
vždycky bylo, že ty šťastný shrábnou všecko
a ty smutný
prostě prd
že milenci
ulehnou do trávy na Petřín
a romantický
hrdina si užene smrt
Tak pěstuj
lásku, ať máš imunitu proti svrabu
stačí netvářit
se jako blb
a hned máš postaráno o zábavu
(tady chápej: hned máš kolem sebe nějakou babu)
Hledači naděje
zkrátit ani
obejít se nedá
i když každej
z nás tu zkratku hledá
hledá lásku,
radost, hledá uznání
jako posedlost
je tohle hledání
strach a
samota nás pohání
Tajně doufáš,
že to něco najdeš,
ať už hledáš
cokoli
proto život
hledače má smysl
a ani rány pod
pás potom tolik nebolí
Tak zase vstaň
a hledej dál,
jen ten, kdo
hledá možná jednou najde
největší je
chudák ten, co všechno vzdal
tak, jako pes co ztratil pána smutkem zajde
Ples, kam chodím rád
růže, co ti
v klopě zvadla
bílá košile,
už trochu bledá
nejistota
kolem umyvadla
lístek
v kapse, co jsi koupil pro ní
pár slov, co
se hlavou honí
Hádej o čem?
Zase o ní
Zase o ní
Konec jara
(2005)
už nikdo na
jih nepoletí
a nikdo už nám
nezazpívá
pak zničili
jim hnízda
když uřezali
větve stromů
a stromy jenom
roní slzy bezmoci
a pak odjeli
spokojeně domů
když sám pod
sebou větve kácíš,
tak ti není
pomoci
to všechno
zničí
za pár chvil
pár chvil, co
k zamyšlení stačí
Ale
k čemu? Čas nás tlačí…
Kdo je vinen?
Kdo to změní?
Bylo jaro a už není
Humanitární blues
(soukromý
džihád Jardy S.)
Ke katafalkům
přinášejí květiny
a státníci tu
položili věnce
děti truchlící
jsou z neúplný rodiny
a milenky
přišly o milence
pyšně plní
svoje hroby
matky oplakaly
svoje syny
z boží
vůle položili život za kraviny
kdekdo tu má
kus šrapnelu v prdeli
někteří už
ztratili i hlavu
co chvíli tu
někdo bouchne v davu
kolem mešity
za sunity, za
šíity
všude kolem
válejí se zbytky jeho pýchy
kolem lidi
rozhazujou rukama i nohama
a nikdo už
nepočítá oběti
zato znají
skvěle slova proroka:
„Za křivej
pohled kudlu do oka!“
Jak je lidská láska hřejivá a hluboká!
V svět jsem vstoupil
(2003)
co jsem
sledoval tím činem, nemám zdání
A hned pěkně
jsem to koupil!
Osud pohrával
si se mnou bez optání
aniž vyvinul
jsem snahu, aniž se mně někdo zeptal
sestrám
nedopřál jsem dopolední kávy
sálem znělo:
„Balík z trojky už se zase po—al!“
náhle ztratil
zrak můj clonu černobílou
náhle naskytly
se věci k prozkoumání nové
a já spatřil
dívčí šatnu ponechanou škvírou
staré pocity
se hroutí, svět se před očima mění
i když
rodičové nešetřili zacílenou pílí
bezstarostnost
odhazujíc, oddal jsem se snění…