Vyhrály jsme!
Sluníčko svítilo, bylo nádherné odpoledne, soupeřky dorazily se značným předstihem a kolem kurtů u sokolovny rozložily deky. Na nich dováděla asi tři batolata, tátové hlídali a maminky a jejich ještě mladší spoluhráčky se zvolna začaly rozcvičovat. My jsme dokončovaly přípravu kurtu a po očku hodnotily již tradiční věkový rozdíl ve prospěch soupeřek, jejich pohyblivost na kurtu a celkem slušnou techniku.
Od prvního písknutí začal lítý boj. Žádný bod nebyl zadarmo, pan sudí nejspíš zápas s tolika dlouhými výměnami ještě nepískal, možná chvílemi nevěřil svým očím, jaké míče jsme na obou stranách schopné zahrát. Ve dvou z pěti setů jsme přetáhly konečnou pětadvacítku a dohromady jsme uhrály neuvěřitelných 222 bodů! Kmitaly jsme na kurtu poctivé dvě hodiny, stíny se prodloužily a mimča soupeřek už se dávno přesunula s tatínky domů. Všechno to mělo šťastný konec, zápas jsme zvládly sice na pokraji sil, ale ve skvělé týmové pohodě. A co je nejlepší - vyhrály jsme!
Večerní posezení se také vydařilo, místo rozboru hry jsme si pochvalovaly, jak se nám to všem líbilo. Atmosféra se postupně poněkud rozveselila, tou dobou také končil trénink nohejbalistů v sokolovně, i jejich gratulace k vítězství nás potěšily. I nohejbalista Karel chtěl stručně poblahopřát a jako blesk zmizet s bicyklem ve tmě, ale nějak se u nás zasekl, všeobecnému veselí prostě nešlo odolat.. Cyklistická, pěší i motorizovaná (zelenečská) část týmu se kolem půlnoci víceméně spořádaně rozjela ke svým domovům.
Užily jsme si zápas, vítězství i oslavičku – musíme to zas někdy zopakovat!
autorka článku: Lenka