Povel KE MNĚ
Při nácviku přivolání musíte vycházet z přirozeného chování štěněte, mláďata psovitých šelem vybíhají dospělím naproti v očekávání potravy. Proto je třeba i při nácviku přivolání využít tohoto chování a sojit povel KE MNĚ! s potravou. Proto noste s sebou na vycházky nebo i doma oblíbené pamlsky a čas od času přivolejte štěně a dejte mu odměnu. Můžete ho přilákat i při hře nebo při jiném zajímavém počínání. Nejprve používejte povel KE MNĚ!, později můžete cvičit i s píšťalkou.
Zpočátku při přivolání vždycky oslovujte psíka jménem, teprve u lépe vycvičeného psa postačí pouhý povel. Malé štěně přivolávejte pokud možno na jeho úrovni, to znamená v dřepu nebo vkleče, této polohy můžete využít i k polaskání štěněte, takže kladný dojem se ještě posílí. Štěně se tomuto povelu naučí velmi rychle. Nejčastější chybou je, když se zpočátku přivolání opakuje příliš často, takže se štěně nudí. Proto štěně nepřivolávejte každou chvíli, ale postarejte se, aby k přivolání byl vždy dobrý důvod. Jestliže psík někdy nepřijde, například proto že si hraje s jinými psy nebo je jinak silně motivován, prostě to přejděte. Psa nikdy nevolejte, nemůžete-li předpokládat, že skutečně poslechne. Nejprve vybírejte takové situace, aby štěně nemělo mnoho na vybranou, ale současně aby splnění povelu bylo pro něj co nejpříjemnější. Tím jeho ochotu přijít posílíte. Častým opakováním povelu, který není pro psa zajímavý, a lhostejností k jeho plnění psovod ztrácí autoritu a výcvik se stává pro psa nepřitažlivým. Dokud plnění povelu dobře neupevníte, nemá smysl abyste volali psa, který si hraje 150 m daleko, a čekali, že přijde. Přivolávejte psa v přestávce mezi hrou, v okamžiku, kdy vás vidí a kdy se může snadno orientovat. To je dobrý předpoklad k tomu, že dokážete psíka přilákat. Dalším podnětem může být pobízivý pohyb, např. ukázání aportu, hračky nebo jiného podmětu, který psíka vzrušuje či láká. Nejprve vyslovujte povel v okamžiku, kdy se psík dává do pohybu, později už jako vyslovenou pobítku. Psíka nekárejte, když neposlechne, potrestání by mohlo psa odratit a oslabit jeho důvěru kvám, protože zatím ještě nechápe důvod trestu. Hledejte vždycky chyby nejprve u sebe. Obvykle to bývá špatná motivace, ale příčinou i může být neznámé prostředí, velká vzdálenost a nebo také to, že štěně nechápe význam povelu. Cvičení při volání prokládejte různými jinými cviky, např. SEDNI nebo LEHNI! I z těchto poloch můžete štěně přivolávat. Naproti tomu, až se naučí povelu Zůstaň!, přivolávat je nesmíte, musíte si pro ně dojít. To učte štěně od začátku a důsledně, abyste je nemátli. Jakmile štěně přivolání zvládne, procvičujte je i na vycházkách, nejprve v místech, kde není mnoho rušivých podnětů a kde nemá štěně kam utéci, později i ve volné přírodě a na místech frekventovanějších, ale bezoečných. Pokud štěně někdy povel nesplní, nesmíte se nad tím dát vyvést z míry. Nevolejte štěně rozčileně, nešermujte rukama. Z postoje i z hlasu štěně pozná vaše rozpoložení, a to je odradí. Jestliže chcete štěně za neposlušnost potrestat (ve vážném případě,např. honí-li zvěř nebo vběhne na kmunikaci), pak je nesmíte přivolávat, ale nadběhnout mu a chytit je. Přijde-li samo, nesmí být nikdy potrestáno.
Zahvízdání často slouží jako povel knávratu a má tu výhodu, že není niják citově podbarveno. Zatím co hlas může někdy psa odradit, je-li například majitel rozzloben, zvuk píštalky je vždy neutrální a přitom dobře slyšitelný.
Nejsilnější motivace pro psa jsou: potrava, hračka, vyhlídka na hru, určitá forma pozornosti, mazlení, pochvala, pohyb, neobvyklé postavení, ale taký prostý fakt, žepán zmizí psovi z očí.
Důležité je nepřivolávat štěně, když se pohybujete. To může štěně zmást, volejte je vždy jenom v klidu, ve správném postavení. I vzpřímený postoj je pro psa signálem.