Erzetka Tmaň 2008
První závody s naším novým autem – SUBARU Impreza Sti model 2002.
Výsledek? 68. místo celkově a 7. ve třídě! :-(
Velký úspěch s novým autem ... ale vážně:
Subaru se „dodělávalo“ ještě v pátek dopoledne a „ladily“ se věci jako hasící systém, odpojování elektriky, pásy, upevnění kamery apod. = žádné „testování“ jízdních vlastností, nových pneu (stejně jsme jeli staré na kolech z Leona ... nová kola+pneu hezky odpočívaly v garáži a čekají, až se s tím autem naučíme jezdit). Z pohledu jízdních vlastností je auto zatím sériové (tj. zatím žádné úpravy motoru - naměřeno 270PS a 340Nm) až na tlumiče (HP Sporting plně stavitelné/jenom vědět jak.../), např. převodovka „odmítá“ řadit „za tři“ (a nakonec i „za dvě“) a „ručku“ jsme „upravili“ pouze vyndáním aretace! Takže každé její zatažení bylo tak trochu sázkou v ruletě (=kdypak se ty kola „kousnou“?, co to pak udělá?).
Pojďme na START! A máme tu hned problémy - do 1.RZ se jezdec „chytře“ nezapnul do intercomu (stejně nějak po zimě moc spolujezdce neposlouchal...), 2. RZ „odešlo“ ABS a po 3.RZ si jezdec říká: „To bude tedy ostuda!“
Až po závodě jsme zjistili, že jsme byli po první RZ na prvním místě!
Bohužel ve 4. RZ jsme „udělali“ gumu a po ztrátě 10-ti min. to zkusili „vylepšit“ na poslední RZ, kterou jsme jeli na „zimácích“ se snahou pobavit diváky (což se místy dařilo).
Úkolem na této rally bylo seznámit se s autem a „opatrně“ se rozjíždět (i vzhledem k návratu Markétky na „horké“ křeslo, který zvládla obdivuhodně dobře), což se podařilo splnit. Chtít ihned získat místo „na bedně“ nás ani nenapadlo, i když začátek soutěže ukázal, že ani to nebylo z oblasti snů! Důležité je, že auto dojelo a přesto, že jsme v jeho vývoji na úplném začátku (a jezdec jel „prý“ s velkými rezervami), tak je již nyní konkurenceschopné a můžeme se tak těšit na příští závody (na kterých už by mělo řadit – dostane nové „vnitřnosti“ do převodovky, další plánované úpravy asi nestihneme...).
PS: nesmíme zapomenout na našeho „miláčka“ – LEONA, který s námi „válčil“ celou minulou sezónu. Na tuto soutěž za jeho volant usedl „spolujezdec“ Honza (a vedle něj jeho brácha Radim) a i když jel tak, aby Leonkovi neublížil (bude se prodávat), tak jeho časy vůbec nebyly špatné a nebýt výletu do příkopu, tak by se pohybovali kolem 20 místa celkově! Na první soutěž a na to, jak je Honza jinak opatrný řidič to je opravdu úspěch!
A co na to jezdci a spolujezdci?
Víťa:
- Tedy to, že se budeme „honit“ už nyní s Koutným a Bezouškou (škoda, že nejel Svoboda – ten by nám to ukázal) jsem opravdu nečekal (po první RZ jsme byli na prvním místě!).
- Navíc po takových problémech: 1RZ bez intercomu a s přehuštěnými pneu, 2RZ – „odešlo“ ABS a já se bál brzdit = ani jedna „ručka“ nevyšla + ztráta důvěry a koncentrace, 3RZ = opět bez ABS, ale tentokrát jízda „na pohodu“ bez „zápalu“. Netrpělivě čekám na výsledky před druhou polovinou soutěže, obávám se „ostudy“ a čekám kolik „dvoukolek“ bude před námi (u čtyřkolek to beru jako samozřejmost). Když přibíhá Honzův spolujezdec a tvrdí, že máme startovat jako 2.! před Bezouškou, beru to jako vtip – později si říkám, že měli určitě nějaké technické problémy...
- A jako v životě, po úspěchu přichází ... proražené kolo a ztráta 10 min. (no jo, to přezouvání chce vylepšit) na 4. RZ po „projížďce trávou“ (asi to jenom tráva nebyla). To jsem chtěl zase začít závodit, ale protože nebylo moc času na najetí trati (a snažili jsme se fakt najíždět „v klidu“ – ne jako „nejmenované“ Subaru VIP, které „lítalo“ sem a tam jako by už byli závody), tak jsme nenapsali (nezjistili), že jedna zatáčka trochu kope ... a ona nás kopla! Potom nám „klouznul řemen“ (aby ne se ztrátou 10-ti minut!) a jeli jsme „jako na výlet“ – a aby z toho měli trochu i diváci, tak jsme na poslední RZ obuli „zimáky“ a zkusili si trochu více hrát s ručkou (ale u kostela to zase moc nevyšlo! – ta sériová ručka je fakt „provizórium“).
- Ale dosti řečí, sice se „nezadařilo“ z pohledu konečných výsledků, ale jinak jsem byl příjemně překvapen. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že i soupeřům se vše zajisté nedařilo na 100% a že tenhle rok bude pro nás opravdu „zkušební a seznamovací“.
Markéta:
- To jsem ale měla nápad, když jsem před rokem po rally Ve stopě Valašské zimy (kterou jsme jeli s naší civilní Octávkou na 3 roky starých gumách!) prohlásila: „To je rozhodně lepší, než se koukat z meze...“ (a dle Víti ještě něco jako: „alespoň jsem na chvíli opravdu zapomněla na práci ...“). Protože se za necelé dva měsíce objevil v garáži Leon a teď to Subaru ..... a vše prý jenom proto, abych se odreagovala a měla zábavu! (ale na skutečnou zábavu mě nevezmou ...).
- Ale „náhodou“ to docela šlo, i když mě zachránil fakt, že se Víťa na první RZ nepřipojil na intercom a tak mě pořádně neslyšel (a naštěstí jsme nestihli zapnout kameru!). Mám totiž pocit, že ten „hlásek“ byl trochu roztřesený (aby ne, když poslední moje jízda s Leonem před rokem skončila na poli!). Potom už to šlo a občas (ale jen občas!) jsem si jízdu opravdu užívala – hlavně, že nemusím stát někde venku v dešti na mezi a poslouchat chlapy jak nadšeně fandí ... to berte s nadsázkou! Tímto Vám divákům vzdávám holt a děkuji za účast, protože jste fakt vidět a bez Vás by to nebylo ono!
Honza:
- Uf...! Tak tohle byla fakt jízda. Navigovat Víťovi je zážitek, ale mít to ve svých rukách... Zase jeden klukovskej sen, o kterém můžu říct: "to jsem si taky zkusil".
- Je skvělý vidět kamarády u trati jak fandí. To pak má mnohem větší smysl - jezdit, bavit se a vidět, že to baví i někoho blízkého. Díky kluci, byli jste fakt super!
- No ten výlet do škarpy... trochu jsem chtěl závodit, ale přefouknutý kola, to je holt začátečnická daň... Ale alespoň mají kluci trochu akčních záběrů.
- ...no uvidíme, třeba se jednou zase poštěstí a zase někdy za volantem si smlsnu...
Radim:
- sakra na co tu jsem, vždyť mě ten brácha stejně neposlouchá...
- to bylo dobrý, když jsme se rozjeli ze škarpy a Honza na mě řve "hlaš!!" a já ještě ani neměl zapnutý pásy a seděl jsem nějak nakřivo... no jo, ale ten žlutej Favorit před námi byl jak hadr na bejka...
A na konec auta?
Subaru:
- Hele, co mi to udělali! Oni mě vykuchali, navařili mi sem pár trubek, vyhodili ty moje krásný sedačky a že prý se mnou budou jezdit nějaký závody? To jsem tedy dopadlo! Alespoň je potrápím tou převodovkou, pořád mysleli, že ji stihnou nechat opravit a nestihli! A to je ještě čeká spousta mých dalších součástek – já jim ukážu! To budou mít za to, jak mě trápili, motor pořád „v omezovači“, pak zase brzdy a zase plyn ... ach jo, to byla jízda! Prý jsme byli na nějakém prvním místě po první RZ – to mě tak zajímá! A to se mnou prosím ještě vymetli příkop a pak se divili, že mám prázdné kolo! Amatéři! Alespoň mě pak přestali trápit – prý jeli „na výlet“, tedy výlety jsem už zažil, ale tenhle se mě moc nelíbil. Teď mě snad zase na chvíli dají pokoj a říkali, že dostanu nová kolečka do převodovky, za odměnu! Třeba to nakonec nebude tak špatné (slyšelo jsem, co všechno se mnou zamýšlejí a řeknu Vám, to bude práce...) a mě se ještě ježdění závodů zalíbí!
Leon:
- to je tak, když dáte volant do ruky zelenáčovi... nějak mě pobolívá pravý přední kolo, to asi ten karambol u hnoje, sakra už jsem chtěl být pryč, jak to tam smrdělo, ale něco mě drželo za břicho (ten plech co zmuchlali mi teda hezky opravěj, nebo si budu stěžovat na STK...
- a pánové, pěkně si mě umejete, takovýho bláta, co bylo v servisce, to jsem už dlouho nezažil. A mám ho všude...
- prej mě chtějí prodat. Mmm, no jó, modrej silák si to sem přifrčí a už jsem jim k ničemu...