Stříhání
Dneska byl zase den. Panička ráno normálně vstala a už to vypadalo, že půjdeme ven, ale panička místo toho vzala do ruky hřeben a začala mě česat. Značně jsem protestovala, protože už jsem se ven docela těšila, ale musela jsem to vydržet. Trochu mi to vrtalo v hlavě, co se bude dít, vždyť normálně se před vycházkou nikdy nečešu...A pak to přišlo, když jsme šli z procházky, tak místo domů jsme zamířili k autu. Jak už jsem tu psala autem jezdím většinou moc ráda, ale tahle situace nevěstila nic moc dobrého. Když jsem vystoupila z auta pořád jsem ještě nevěděla, co se bude dít. K veterináři jsme nejeli, tam to poznám, ale tady jsem to nějak nepoznávala. Jenže panička mi zatajila, že paní, ke které jezím na stříhání se přestěhovala. To byla zrada. Celkem ochotně jsem se hrnula dovnitř až do té chvíle, než jsem spatřila známý pultík a strojek. No a pak to začalo, panička mě zvedla a dala na stůl. Chvíli jsem zkoušela utéct, ale nepovedlo se. Paní zapnula vrčící strojek a začala mě stříhat, ach jo. To bylo hrozný. Musela jsem tam stát asi půl hodiny a držet. Pak mi ještě dostřihávala nůžkama tlapičky a uši a hlavu. Navíc mi i zastřihovala drápky. To už jsem si nechtěla nechat líbit a zintenzivnila jsem svoje pokusy o útěk. Lezla jsem paničce skoro po hlavě a doufala jsem, že to panička i ta paní vzdají, ale nakonec mi ty drápky stejně zastřihli... No naštěstí tím to utrpení skončilo. Ale ještě dlouho jsem se tvářila značně znechuceně a ztrápeně, aby panička jasně věděla, že se mi to teda fakt nelíbilo. Naštěstí teď zas budu mít nějaký čas klid a jako bonus i klid od česání, protože na mě není moc co česat.
Tak a tady máte moje aktuální fotky: