Den 42 - Tongariro Crossing
10.10.2008
Patek
Den 42
Navzdory predpovedi bylo uz rano jasne, ze to bude nadherny den. Celkem jasno, jen obcas nejaky lehounky mracek. Posnidali jsme a vyjeli k Mangatepopo.
Dojeli jsme hladce a tak prisel cas zapojit nohy.
Prvni usek Tongariro Crossingu je starym lavovym polem podel reky. Misty byly chodnicky pokryty snehovym popraskem. To nam celkem snadno pomohlo odhalit, ze dnes sel pred nami pouze jeden clovek.
:-)Podle delky kroku to odhaduji na muze 182cm vysokeho s dvema litry vody, ctyrmi tousty a jednou susenkou v cervenem batohu:-).
Sli jsme tedy po jeho stopach, coz nam znacne usnadnovalo orientaci a hledani spravne cesty.
Snizek a vychazejici slunce vytvarely nezapomenutelnou atmosferu.
Nikam jsme nechvatali a ja jeste zdrzoval focenim. I tak jsme meli cas jen o neco malo pomalejsi, nez udaval pruvodce.
K Soda Springs odkud se zacina rapidne stoupat k upati sopky Ngauruhoe, jsme dosli za hodinu a deset minut.
Stoupani clovek vybehne jak nic a cestou potka par snehovych ploten, ktere maji na sirku okolo deseti metru. Po ranu slunicko jeste moc nevidely a tak jsou pekne zmrzle. S hulkama vsak nepredstavuji zadny problem.
Dosahujeme upati krasne sopky Ngauruhoe. Je tu pekne citit sira, nacoz i upozornuje tabulka s prekrizenyma hnatama a lebkou.
Nyni nas ceka odpocinkovy usek po velke rovne zasnezene plosine. Slunicko se tu do nas pekne opiralo a tak jsme si premazli ruce a ksichtik kremem na opalovani. Bylo to kochaci mistecko. Siroko daleko rovina. Nemusite koukat, kam slapete a tudiz je spousty prostoru pro rozhlizeni. V Pravo Ngauruhoe (v Panu Prstenu si zahrala horu osudu). V levo staricky Mont Tongariro a pred nami jeho Red Crater.
Plosina je neuveritelne dlouha, asi aby mel clovek cas si odpocinout pred dalsim stoupanim prave na Red Crater.
To bylo hodne zmrzle. Stoupali jsme pekne opatrne, hlavne at nam to neuklouzne. To by byl pak panecku sesup a slapat to znovu, by se nam nechtelo :-). Na hrebinku se do nas zacal opirat vetrik. Prihodili jsme na sebe nejakou tu vrstvu, silne rukavice a slo se dale. Po deseti minutach mineme odbocku na spicku Tongarira a pokracujeme na vrchol Red Crateru. Odtud, kdyby nebyl snih, videli bychom na krasne barevne Emeraldove jezirka. My meli jezirka prevazne zamrzla. Z Red Crateru se silene kourilo a obcas pres ten kour slo zahlednout jeho uzasnou cervenou barvu.
Je pravdou, ze v lete jsou ty barvy daleko hezci, ale v lete tu zas chybi ten snih, ktery nam tak prijemne stezuje cestu a ktery dela vystup vystupem. V lete na Tongariro vyleze kde kdo, ale v zime bez macek a cepinu se tam clovek nedostane. :-)Krome me a Jiti :-).
Na Red Crateru jsme za celkem neprijemneho vetru posvacili. Rekli si, ze uz ted to zato stalo a to, co bude nasledovat bude jen takovy bonus.
Jelikoz jsme na Tongariro Crossingu dosahli toho nejhezciho, co se na nem da videt, vratili jsme se kousek zpet a zahajili vystup na vrchol Tongarira. S tim, ze dojdeme, kam to pujde a kdyz to nepujde tak se vratime. Naprosto stejna taktika jako na Mont Taranaki, jen s kapkou daleko vetsi nadeje.
Opoustime tedy Crossing a jdeme na vrchol Mont Tongariro. Trosku vzruseni vhani do krve to, ze tu dnes a buch vi, jak dlouho pred tim nikdo nesel. Nikde zadne stopy, panenska krajina, nadhera. Pocit uplneho dobyvatele trosku rusi ukazatele, ktere znaci cestu. Ale je jich rozumne a co si budem nalhavat, ja byl moc rad, ze tam jsou. Je to takova jistota.
Porad je tu celkem vetrno a umrzlo. Zvladame slez jednoho tezsiho mista a dostavame se na hrebinek, ktery je takovym spojovacim mostem. Ted nas ceka asi nejstrmejsi usek. S Jitou se radime, kudy bude nejlepsi ho vzit. Znacky jsou totiz videt na strmem a ledovatem svahu. Tam jit nepripada v uvahu. Volime vystup primo nahoru. Na teto strane je vic slunicka a pripadny pad by se snad dal korigovat. Jde to celkem fine. Vydatne nam pomahaji hulky. Bez nich by to proste neslo. Po vylezeni se nam odkryl dalsi usek cesty. Byl to krasny hrebinek s peknou cerstvou naveji. Uplny luxus. Pro me urcite nejkrasnejsi usek vystupu na Tongariro. Odtud znovu nahoru a jeste jeden kopecek a jsme na vrcholu.
JUPIII PARADA NADHERA!!!
Probihaji oficialni gratulace, svacina, foceni a vracime se zpet. Cestou zpet uz je to zas o trochu roztatejsi a tak to jde dobre. Vracime se pekne stahani. Me se zase ozyva koleno, ale dobry. U auta potkavame naseho stareho znameho z obrich pisecnych dun na Northlandu. Pujcoval mi tam Sandboard.
Rozbil se mu fotak a tak me prosi o nase fotky z dnesniho dne. Naladovali jsme je do jeho notebooku a frcime do Turangy. Tam si davame soukromou lazen v horkych pramenech. Bomba regenerace.
Jita ma pochvalu pred nastoupenym oddilem. Slapala na jistotu, nic nepodcenovala a tak to ma byt.
Takhle se ma chovat rodak z Jizerek :-).