Po několika letech jsem konečně poznala opravdové přátele.Je to moje druhá rodina.Poslední dobou mi však lezou pěkně na nervy.Připadám si tam zbytečná.Přijdou,jen když něco potřebují.Mými nejlepšími přáteli jsou Hanka a Michal s nimi si můžu povídat o čemkoli.Nikdy jim nelezu na nervy jako někomu.Jsou to stejně nejlepší lidé jaké jsem poznala.Naše parta se skládá z: Borila,Hanky,Michala,Nici,Ivy,Jendy,Tomáše,Radka,Pavla a několika menších dětí.Jsou to prima lidi,ale..................................
Ty krásné chvíle,kdy jsem
s nimi trávila svůj volný čas,jsou už pryč.Je konec procházek na Hrad ,do lomů,na kopec a do remízku.Pro jednou jsem s nimi skončila,ale ne nadlouho.Skončila jsem to však já a né oni.Přišli opět pozdě,ale to nebyl jediný důvod,proč jsem od nich odešla.Těch důvodů bylo víc.Tímto jsem ztratila svoji druhou rodinu a je mi z toho nějak smutno.Já jim však nechybim,poslední dobou jsem všem ukradená,ale na to si asi budu muset zvykat.Už delší dobu jsem pozorovala,že mě lidé v mém blízkém okolí ignorují a nevěnují mi pozornost.S tím se budu muset smířit.Takhle to bylo nějakých 10 let a možná že to bude v příštích letech horší.Přijdu do nového prostoru,poznám úplně nové lidi a já nevim co budu dělat.
Však mám i jiné kamarády.Ještě že mám svoji spolužačku Lenku a kamaráda Michala.S těmi teď chodím ven a skvěle s nimi vycházím.